Velrybáři a ochranáři vedou za asistence početných televizních štábů válku. Metají po sobě urážky i nejrůznější předměty. Z palub velrybářských lodí stříkají na ekologisty mořskou vodu, zpátky létají nádoby se žluklým máslem nebo něčím ještě horším. Aktivisty stojí ročně jejich boj s velrybáři nejméně 25 milionů dolarů. Na kolik přijdou velrybáře lovecké výpravy a kropení aktivistů, není známo.
Výsledkem těchto nákladných tahanic je téměř 2000 ulovených velryb. Zhruba polovinu skolí Japonci pod rouškou tzv. lovu pro vědecké účely. Asi třetina padne za oběť velrybářům z Norska a Islandu, neboť tyto země stávající regulaci lovu odmítají. A zhruba pětina velryb je ulovena a snědena národy, které prohlašují velrybaření za součást své kultury. Patří k nim např. občané Dánského království reprezentovaní grónskými eskymáky. Ponechme stranou fakt, že mezi tolerované „domorodé lovce velryb“ byli zařazeni i obyvatelé Karibiku, kteří se naučili máchat harpunou až po vzoru bezohledných a nekulturních evropských velrybářů v 19. století. O dlouhodobé kulturní tradici lovu kytovců u těchto lidí nelze hovořit. Každý systém však musí mít své paradoxy a rarity. Ani systém regulace lovu velryb nemůže být v tomto ohledu výjimkou.
VIDEO: Maso kytovců je v Japonsku velmi oblíbené. Porcovaného vorvaňovce velkého seženete i v supermarketech
Američtí vědci Christopher Costello, Steven Gaines a Leah Gerberová navrhují na stránkách vědeckého týdeníku Nature systém ochrany ohrožených kytovců založený na zcela jiných principech, než jsou stávající tahanice a žabomyší války na půdě Mezinárodní komise pro velrybářství (International Whaling Commission – IWC), jíž je Česká republika od roku 2005 platným členem. Trio amerických vědců hodnotí výsledek působení komise IWC, aktivistů i velrybářů jako neuspokojivý, ba přímo tristní.
„Mnohé populace velkých kytovců byly vážně vyčerpány a i nadále jsou ohrožovány komerčním lovem,“ konstatují Costello, Gaines a Gerberová na stránkách Nature.
V roce 2010 došlo k pokusu o kompromis založený na dohodě o kvótách pro komerční lov velryb. Tyto kvóty by bylo možné nastavit na nižší počty, než je stávající úroveň úlovků. Určitě by se tím nějaké velryby zachránily. Na druhé straně by se však stal lov v rámci kvót legální a nebylo by možné proti němu pořádat spektakulární protesty včetně jízd po mořích a oceánech. Návrh dohody padl. Někdo z toho viní Japonce, kteří odmítli podepsat nulovou kvótu pro lov v jižních mořích. Japonci z toho viní především antivelrybářsky naladěné evropské země, jejichž představitelé nesnesli představu legálního lovu s výjimkou toho, že si eskymáci sem tam uštvou nějakou tu velrybku k obědu.
Costello, Gaines a Gerberová navrhují východisko ze současné slepé uličky. To spočívá ve stanovení kvót, jež budou obchodovatelné. Vznikl by tak trh, který by byl podle vědců „ekonomicky, ekologicky a sociálně životaschopný a pomáhal by jak velrybářům, tak velrybám“.
Autoři návrhu přiznávají, že neobjevili trakař ani Ameriku. Podobné kvóty, jež lze prodávat i kupovat, regulují produkci emisí. V Kanadě, na Novém Zélandu nebo na Islandu mohou lidé prodávat rybářům své kvóty na úlovky ryb. V řadě případů se systém osvědčil. Drancování přírody polevilo.
Je otázka, zda by se obchodovatelné kvóty osvědčily v regulaci lovu velryb. Velrybáři z nich nebudou nadšení, protože by si museli kupovat něco, co měli odjakživa gratis. Ani ochránci přírody nebudou nad kvótami jásat, protože si budou připadat jako Jidáši prodávající velryby za třicet stříbrných. Costello, Gaines a Gerberová jsou však přesvědčeni, že pokud budou kvóty nastaveny správně – tedy tak, aby maximální povolený úlovek neohrožoval stávající populace – výsledný stav by nemohl být horší než dnes. A s vysokou pravděpodobností bude mnohem lepší.
V nejhorším případě by skoupili všechny povolenky velrybáři a vyčerpali by je. Pak by byl uloven maximálně povolený počet velryb. Kvóta by byla do mrti vyčerpána, ale protože by byla stanovena rozumně, velryby by to neohrozilo. Kdyby ochránci koupili jakýkoli (nenulový) podíl povolenek, byly by už na tom velryby jen a jen lépe. Pokud by nechali nakoupené povolenky k lovu velryb propadnout – což se dá u ochranářů velryb očekávat s vysokou mírou jistoty – celkový počet ulovených velryb by se snížil. V krajním případě by mohli ochránci skoupit všechny povolenky a velrybáři by ten rok utřeli ústa. Do zajímavé pozice by se dostávali velrybáři. Pokud by byla cena povolenek „zajímavá“, mohli by povolenky prodávat ochráncům a mít zisk bez toho, že by vystřelili harpunu. Bylo by to pro ochránce přírody asi velké dilema. Za co utratit 25 milionů? Nakoupit za ně velryby nebo jim "utrhat drápky" za uhlíkové katamarány a pronájem satelitů?
Jako hlavní kámen úrazu vidí Costello, Gaines a Gerberová dosažení dohod o výši kvót a o systému rozdělení povolenek k lovu. Tyto problémy však nejsou podle názoru amerických vědců nepřekonatelné. Systém jistě nebude dokonalý. Costello, Gaines a Gerberová však počítají napevno s tím, že jeho zavedení bude jasným přínosem pro ochranu velryb. Podle nich jde jednoznačně o posun lepšímu.
VIDEO: Sea Shepherd v akci
„Zapálení odpůrci lovu velryb přijdou velmi rychle s argumentem že bychom neměli a ani nesmíme určovat cenu života velryby. Velryby by měly být podle nich chráněny bez ohledu na svou ekonomickou hodnotu. Pokud pro tento náhled nezískáte všechny národy, nebo je nepřinutíte tento názor přijmout, lov velryb bude pokračovat. Právě proto, že tu chybí reálná „cenovka“, mají antivelrybářské kampaně tak malé výsledky… Tím, že dáme životu velryby odpovídající cenu, vytvoříme trh s ochranou velryb, který nám okamžitě nabídne jasnou cestu k jejich záchraně,“ říkají Costello, Gaines a Gerberová v závěru svého komentáře.
Ano, jistě, můžeme nad obchodem s velrybářskými povolenkami mávnout rukou, prohlásit jej za nesmysl nebo dokonce za zločin. Na stávajícím neuspokojivém stavu se tak nic nezmění. Potom se však nabízí otázka, jestli nám tento stav ve skutečnosti - navzdory všem proklamacím - nevyhovuje, protože si v něm každý najde to svoje – ochranáři jízdy oceánem a publicitu, velrybáři tuny masa a zisky. Jediný, kdo na tomto systému neprofituje, jsou lovení a chránění kytovci.
Česká republika je členem IWC. A tak nejsme tak úplně ze hry. Česká flotila velrybářských lodí určitě k břehům Antarktidy nevyrazí a také vánočního kapra asi v české kotlině a moravských úvalech nikdo nenahradí steakem z plejtvákovce šedého. Když už ale své zástupce v IWC máme, měli bychom po nich chtít, aby se tam zasazovali za rozumná opatření. Měli by se proto zamyslet, jestli návrh Costella, Gainese a Gerberové čirou náhodou takové rozumné řešení nenabízí.
Psáno pro Bigbloger a Osel.cz
VIDEO: Lov velryb 1950
V jižním Peru našli fosilii pravelryby, byla zubatá a nohatá
Autor: Josef Pazdera (14.05.2017)
Mezi zpívajícími keporkaky se šíří hity
Autor: Stanislav Mihulka (23.04.2011)
Harpunářské řemeslo má kořeny v pravěku
Autor: Josef Pazdera (13.04.2008)
Harpuna potvrdila dlouhověkost velryb
Autor: Jaroslav Petr (11.10.2007)
Keporkaci v noci cvakají a bzučí
Autor: Josef Pazdera (06.09.2007)
Diskuze:
bože!!!
Karel Vacek,2012-01-20 14:47:57
To zas někoho něco napadlo tak nádherný zvířata a my si je budem harpunovat?Asi začnu harpunovat lidi jak se vám to bude líbit tohle lidstvo si opravdu zaslouží apokalypsu zajímá se jen o materializmus a navzájem se vraždí do hajzlu s náma všema !!!!
Smysl
Lukáš Kment,2012-01-15 23:32:37
Mají podobné aktivity s povolenkami smysl ? Když nyní nikdo nedonutil a ani nemá jak nutit velrybáře Japonska, Norská nebo Islandu, aby omezili nebo zcela zastavili lov velryb, jak je chcete donutit přijmout systém povolenek?
Proč by měli měnit svůj dosavadní přístup, když je k tomu vůbec nic nenutí.
Produkty vyrobené z velryb nakonec povětšinou končí na jejich domácích trzích, takže nepomůže ani zákaz dovozu takových produktů. Celkově z obchodního hlediska jsou pak Japonsko a Norsko příliš důležitými zeměmi, takže nehrozí uvalení obchodních sankcí jen kvůli velrybám.
Bohužel velrybáři jsou velmi omezení. Až jednoho dne velryby vyhubí, vsadím se, že si ještě půjdou stěžovat na své domácí úřady, že přišli něčí vinou o práci.
Parta ekopacifistů navíc nemá jakoukoli šanci jim pak v jejich práci bránit. Je totiž možné, že by jim nakonec ještě hrozilo obvinění z terorismu.
Tomáš Hluska,2012-01-18 08:16:47
pokud vím, tak už nějaké kvóty existují, ne? Tohle je jen další druh kvót, nikoli úplný zákaz. Navíc jak už bylo uvedeno, dá se na tom vydělat i pokud by žádnou velrybu nezabili(což nepředpokládám, že by nastalo), takže nevidím důvod, proč by to principielně nemohli přijmout.
Radoslav Porizek,2012-01-15 17:33:15
Pride mi, ze v clanku su dve chyby:
1. Zavedenie dani za verlyby nie je zavedenie volneho trhu ale prvay opak, totiz jeho deformacia umelo vytvorenou komoditou. Na zaciatku clanku som si skor predstravoval nejaku formu obchodovania priamo medzi lovcami a ochrancami, kde by ochranci platili lovcom za to, ze neulovia verlybu.
Platili by ti, co maju zaujem zachranit verlybu. Dane zaplatia v konecnom dosledku vsetci, teda aj ti, ktori povodne na ziadne verlyby prispievat nechceli. Co mi pride principalne nespravne, aby sa vsetci ostatni skladali na nazor urcitej uzkej kupiny ludi.
2. Uvadzanie Kjotskeho protokolu ako uspesneho projektu mi pride dost zvlastne, pretoze z pohladu mnohych skoncil neuspechom: celkova produkcia CO2 sa nikako meratelne neznizila, zato sa vyhodili ohromne finacne prostriedky a zaroven tym vzniklo prostredie pre korupciu - vis. napriklad kauza pradaja povoleniek Interblue na slovensku.
Lukáš Florner,2012-01-16 16:24:54
Ad 1. Ono je to vlastně přesně tak, jak popisujete. Povolenky slouží jen jako zástupná hodnota směny - zastupuje velryby. Nejedná se o uměle vytvořenou komoditu. Jedinou deformací trhu je omězení maximálního počtu emitovaných povolenek, jinak je velmi pravděpodobné, že i cena bude kopírovat tržní prostředí - čím nižší počet povolenek bude k dispozici, tím vyšší bude jejich cena a naopak. Stejně tak, čím vyšší bude zájem obou stran na nákupu povolenek, tím výše cena vystoupá.
Pro ochranu velryb by to byla situace lepší, než v jaké je v současnosti, protože pokud by byla cena povolenek vyšroubována zájmem kupujících příliš vysoko, pak by se promítla do ceny pro spotřebitele (velrybího konzumenta) tak razantně, až by odpadla určitá část poptávky. Což je pro velryby dobrá zpráva.
Dobrá zpráva by to pak mohla být i pro vělrybáře, pokud by se výnos z obchodování s povolenkami dělil mezi je a ochranáře. Obchodovatelné by totiž bylo nejen zabíjení velryb, ale naopak i jejich přežití. A to už stojí za přemýšlení.
To není trh, to je další daň
Didi Dusmor,2012-01-14 12:17:43
Popisované řešení nemá nic společného s volným trhem. Jedná se o zavedená další daně, kterou nakonec zaplatíme my spotřebitelé a daňoví poplatníci. A to jak přímo v navýšených cenách potravin, tak nepřímo přes další daně a zadlužování států, aby mohly dotovat "ochranáře", kteří budou ty povolenky vykupovat.
Trochu mě zaráží, že nikde není zmíněno, kdo bude inkasovat výnosy z této velrybí daně.
Didi Dusmor,2012-01-15 14:37:18
Právě že volný trh v této oblasti chybí, ty velryby nikomu nepatří, tudíž není, kdo by je efektivně chránil. Klasický případ "tragédie obecní pastviny".
Viz třeba zde: http://scienceworld.cz/ekonomika/proc-vlastnit-velryby-slony-i-vzduch-1-tragedie-obecni-pastviny-1576
nebo http://www.osel.cz/index.php?obsah=6&akce=showall&clanek=2627&id_c=86261
Ladislav Lang,2012-01-15 20:28:40
Proč by měl někdo na volném trhu někoho chránit??? Vždyť to je zcela netržní chování!
Toto je další z mnoha oblastí, kde trh nefunguje a fungovat nemůže a kde se to bez regulace neobejde - resp. obejde jen pokud nám nevadí, že lidé sem tam něco nenávratně zničí.
Lukáš Florner,2012-01-16 16:50:02
Ale ano, popisované řešení má velmi mnoho společného s volným trhem.
Podívejte se např. na chovy kuřat. Producent musí zajistit celou řadu podmínek, aby mohl na konci své snahy produkovat úhledné celofánové sáčky s ostatky mrtvé drůbeže - mimo jiné zajistit prostor, energie, výživu, zaměstnance, distribuci atd. atd. Za to všechno producent musí zaplatit. Nikomu to nepřijde divné...
Oproti tomu lov velryb nic pěstovat nemusí, nemusí se o nic starat, prostě jen využívá externích statků daných matkou přírodou a ty drancuje v zájmu zisku. A proč taky ne, ostatně nejlepší cestou k plýtvání je dávat něco zadarmo (čemuž odpovídají zdecimované stavy velrybí populace). Náklady velrybářů začínají až při vyjetí na moře a ulovení velryby.
Není to nefér?
Velrybářský ráj může fungovat, pokud budou stavy velryb stabilizované a dlouhodobě udržitelné. Vzhledem k dosavadní praxi velrybáři syszém stabilizovat nedokážou. Protože tedy obchodují v poli externalit, kteréžto jsou samotné tržním selháním, pak jsou povolenky pěknou a elegantní možností, jak celý problém rovnovážně ztržnit. Na volný trh se tak dostanou mnohem komplexnější užitky - nejen slintání nad talířem s flaxou z uloveného Mobidika, ale i slintání nad roztomilým dováděním neuloveného Mobidika. Tržně je takový krok naprosto v pořádku.
A mimoto, ani při použití maximálního množství fantazie mě nenapadá, jakým způspbem bychom měli platit v cenách potravin povolenky na lov velryb. Tedy pokud si nedáváte Mobidika k véče, protože to je jediná situace, kdy si za povolenky zřejmě něco připlatíte ;o).
Didi Dusmor,2012-01-17 09:07:32
Tak třeba v případě té drůbeže: Zrovna minulý týden mi náš stát násilím znemožnil koupit si vajíčka od polského producenta, který se je rozhodl produkovat jiným způsobem, než je ten jediný správný, soudruhy nařízený. Co je na takovém postupu volnotržního?
Ano problémem je, že u velryb v současné době chybí možnost je soukromě vlastnit. Tudíž bere ten, kdo příjde první. Je to podobná situace jako u stáda volně pobíhajícího dobytka, který nikomu nepatří. V tom případě jsem motivován všechen skot hned pochytat a odvézt na jatka, protože když to neudělám já hned dnes, udělá to zítra někdo jiný.
Oproti tomu v případě, kdy stádo vlastním, mám každý kus označkovaný, jsem za něj zodpovědný. Potom mám motivaci, místo okamžitého vybití stáda, starat se, aby přibývalo telat, aby ta v pohodě rostla, aby měla pokud možno nejlepší podmínky a aby až příjde jejich čas poskytla požadovaný produkt v požadované kvalitě.
Vyšší náklady na získání velrybího masa budou znamenat snížení jeho produkce, tj. i snížení celkového množství potravin. Nižší nabídka při stejné poptávce pak vede ke zvýšení cen. Ano v celkové světové produkci potravin tvoří velrybí produkty malinkou část, ale znáte to, stokrát "nic" umořilo osla. Dneska jsou to velryby, zítra tresky, potom buvoli, GMO rostliny a za chvíli vymřeme hlady.
polská vejce
Tomáš Kohout,2012-01-17 11:22:12
EU jasně nařídila velikost klecí. My a Anglie jsme poslechli příkaz, což značně zvýšilo náklady na chov. Ostatní neposlechli, tak musejí nést důsledky.
polská vejce
Lukáš Florner,2012-01-17 15:09:03
Čas od času zakáže Česká obchodní inspekce kupříkladu i dovoz hraček z Číny. Občasným důvodem bývá, že naši "soudruzi" nechtějí nechat svá malá "soudružátka" olizovat plastové panenky s vysokým obsahem ftalátů, olova a jiných látek, které jsou číňanům zajisté zdraví prospěšné, ale nám, ze všeho se hroutícím evropanům, by mohly šeredně zavařit... Je tahle tržní regulace, tj. deformace svobodného trhu, špatná? Nezdá se mi. Pokud máte jiný názor, klidně si olizujte, co se Vám zlíbí, do toho Vám kecat nebudu.
Pro regulaci trhu existují určitá pravidla. Ta většinou nejdou na ruku úplné svobodě, ale i tak vymezují určitý prostor pro svobodné podnikání. Pokud někdo pravidla poruší a zvýhodní se tím oproti ostatním (to je většinou důvod k porušování pravidel), pak tuto svobodnou zónu deformuje a správně musí počítat se sankcemi. Pokud polský producent nerespektuje daná pravidla, pak je jasné, že jeho produkce nemůže počítat s uplatněním na trhu, který pravidla přijal. Chyba je to tedy jeho, nikoliv trhu (možná by to mohla být chyba v nastavení pravidel, ale pak je třeba nejprve napravit pravidla a nikoliv je porušovat s tím, že se mi prostě nelíbí).
Na externí zdroj, který nikdo nepěstuje, intenzivně nedoplňuje, ani se o něj jinak prospěšně nestará, se pravidla vztahovat musí, pokud chceme zamezit jeho vyčerpání. Uvedený příklad s povolenkami je motivační v tom, že pokud budou existovat velryby, bude možné už jen na samé jejich existenci profitovat, tedy generovat zisk. Nikoliv pouze z masa pozvolna vymírajícího živočišného druhu, ale i ze života v ideálním případě stabilizované velrybí populace. Otázka je pouze v tom, jestli mnohdy iracionálně jednající populace lidská bude mít zájem na stabilním stavu velryb a stabilním obchodě, nebo na krátkodobé maximalizaci zisku z jejich vybití (stejně jako by se jednalo o neobnovitelné zdroje, kteé, čím jsou vzácnější, tím jsou dražší).
A pro úplnost. I kdyby trh s velrybím masem zkrachoval, Greenpeace začala velrybářské lodě torpédovat a všichni velrybáři přešli na pěstování rýže a komerční lov sněhuláků, na cenách potravin to skutečně vůbec nepoznáte.
k treskám
Lukáš Florner,2012-01-17 15:15:58
A ještě jedna poznámka. Pokud bude intenzivním lovem a sběrem ohrožena stabilita populace tresek, buvolů, kuru domácího, bažantů, lesního ovoce, křemenáčů, jablek apod., pak jedinou správnou cestou k nápravě je zavedení takové regulace, která umožní populaci stabilizovat. Je to tržní deformace, ale její význam sahá až k zachování mnohdy tak prapodivně se chovajícího člověčího živočišného druhu. A o tohle zachování Vám nejspíš asi taky půjde.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
