Týmu Shoukhrata Mitalipova z Národního centra pro výzkum primátů na Oregonské universitě (OSU) vyšel v časopisu Cell článek o chiméře. Na tom by nebylo nic překvapivého. Publikací o genetických a somatických chimérách myší, ovcí, krav,... jsou stovky. Jenže tentokrát jde o opičí chiméru. Čím je tak zajímavá? Ničím, jen právě tou maličkostí, že jde o primáta, a u těch to zatím nikdo neuměl.
Jaké je tajemství Mitalipovova úspěchu? Vlastně také žádné. Prakticky jen opisoval od matky přírody. Lidské, tedy primátí chiméry, jsou známy deset a více let. Některé se prozradily tím, že na bílé kůži arijského typu mají fleky hnědě pigmentovaných buněk od černošského tatínka. Ty lépe kamuflované odhalily až DNA testy. Někdy totiž vedly výsledky ověřování rodičovství až k takovým absurditám, že děti matky, která své potomky prokazatelně porodila, s ní geneticky neměly nic společného. A to jinak, než že matka je chimérou, vysvětlit nejde. Ale zpět k počinu Mitalipova amerického týmu, o němž nyní mluví celý svět v superlativech. Jak se mu podařilo překonat to, co u myší jde v laboratoři snadno a u primátů selhávalo? Šel na to přes potenci. Aby nedošlo k mýlce – jde o buněčnou potenci a buňky přezdívané totipotentní.
Roku and Hex from OHSU News on Vimeo.
Myší a primátí chiméry
Chiméry hlodavců jsou na Oslovi častým hostem a tak pro zopakování jen to podstatné - k jejich přípravě stačí do myší blastocysty vstříknout buňky pluripotentní (vypěstované na petriho misce z embryonálních buněk) a nebo dokonce jen indukované kmenové buňky (vypěstované z buněk kůže) a pak to vložit myšce do dělohy.
Všechny pokusy připravit tak opičí chiméru již desítku let selhávaly. Až pokus s konglomerátem embryonálních buněk z nejranějších fází vývoje ebmrya vyšel. Primátí chiméru lze tedy v laboratoři připravit, pokud se různá embrya ve „stáří“ pár desítek hodin po početí, přesněji ve čtyřbuněčném stádiu, kdy jejich buňkám se říká totipotentní a každá z nich je schopna dát vznik jednovaječným dvojčatům, zbaví obalů a „splácají“ se dohromady. Výsledkem je chiméra, v níž různé části jejího těla jsou tvořeny buňkami odlišného původu, a mají tedy i odlišnou genetickou výbavu. Jde prakticky o „srůst“ několika časných embryí dohromady v jeden celek. Vzniklý jedinec je „puzzle“ tolika jedinců, kolik zárodků na začátku vezmeme do hry. Mitalipov jich vzal dokonce až šest.
Vystrašenou veřejnost a všem, kdož by chtěli lidské chiméry začít laboratorně připravovat autor vzkazuje: „Nemá to žádný praktický význam!“ K tomu zbývá už jen dodat - je to i legislativně zakázáno.
Tento článek je pouze stručnou informací o narození první uměle připravené primátí chiméře. K oregonskému „frankenstejnovskému“ počinu se v nejbližší době vrátíme.
VIDEO: Shoukhrat Mitalipov z Oregon Health and Science University vysvětluje veřejnosti co „provedl“.
Diskuze: