1. Dunkleosteus – pancéřové čelisti
Dunkleosteus byl rodem obřího rybovitého obratlovce, řadícího se mezi tzv. pancířnatce. Patří mezi první skutečné vrcholové predátory v dějinách naší planety (již dříve však existovali také obří draví hlavonožci o několikametrové délce). Tento impozantní dravec disponoval velikou a mohutnou lebkou, dlouhou až jeden metr. V jeho čelistech se nacházely ostré čelistní pláty, které se neustále obrušovaly a vytvářely tak nesmírně ostrý kousací aparát. Mechanické testy prokázaly, že síla stisku tohoto predátora na zadní straně čelistních plátů se rovnala 5 300 Newtonům! To je mnohem více než například u dnešních hyen, které jsou přitom proslulé svým drtivým stiskem. Díky zvláštním biomechanickým adaptacím mohl navíc Dunkleosteus rozevřít čelisti v jediné padesátině sekundy (0,02 s), což vytvářelo v blízkosti jeho čelistí rychlý efekt nasávání okolní vody i s potravou. Tito obří dravci neměli ve své době, kdy žraloci teprve vznikali a pomalu se rozvíjeli, prakticky žádnou konkurenci. Jak však ukázaly paleontologické nálezy nezhojených zranění na pancíři dunkleosteů, za určitých okolností se tito tvorové mohli uchylovat ke kanibalismu.
Zařazení: Skupina Placodemi (pancířnatci), vyhynulí rybovití obratlovci
Období: Devonská perioda prvohorní éry (před asi 380–360 miliony let)
Místo výskytu: dnešní USA, Kanada, Maroko, Belgie a Polsko
Velikost: maximální délka 6–8 metrů (výjimečně snad až 11), hmotnost 1–3 tuny

2. Anteosaurus – praplaz s „helmou“

Zvětšit obrázek

Anteosaurus magnificus – rekonstrukce vzezření permského dinocefala. Kredit: D. Bogdanov, Wikipedia.

Pokud byl Dunkleosteus jedním z prvních gigantů ve vodním prostředí, na suché zemi byli aspiranty tohoto primátu rané obří formy terapsidů (někdy nepřesně označovaní jako „savcovití plazi“). Ještě před koncem prvohor a desítky milionů let před vznikem dinosaurů se v oblasti dnešní jižní Afriky procházel šestimetrový obr rodu Anteosaurus. Jeho mohutná lebka dosahovala délky 80 cm. Tlama byla plná diferencovaných (různě tvarovaných) ostrých zubů a vršek lebky byl zesílený, což naznačuje možné „trkavé“ souboje. Anteosauři byli pravděpodobně semiakvatičtí, neboli žijící na souši i ve vodě, podobně jako dnešní krokodýli.
Z dalších dravých terapsidů lze uvést skupinu gorgonopsidů, vzdáleně připomínajících mohutné psovité šelmy.
Zařazení: Řád Therapsida, podřád Dinocephalia; mohutní archaičtí plazi
Období: Střední perm, konec prvohorní éry (před asi 266–260 miliony let)
Místo výskytu: dnešní Jihoafrická republika
Velikost: Délka až 6 metrů, hmotnost přes 1 tunu
 

3. Saurosuchus – lovec prvních dinosaurů
Ještě na počátku éry dinosaurů zastupovali dominantní obratlovce zástupci řádu Rauisuchia. Jedním z největších byl Saurosuchus, v překladu „ještěří krokodýl“. S délkou kolem 7 metrů se jednalo zřejmě o největšího predátora své doby. Stejně jako ostatní zástupci této pokročilé skupiny plazů kráčel i Saurosuchus po čtyřech vzpřímených končetinách, dokázal se však krátce vztyčit i na zadní. Tento dravec pravděpodobně útočil na kořist ze zálohy a mezi jeho úlovky mohli patřit i první praví dinosauři – například ve stejné době a na stejném místě žijící Herrerasaurus nebo Eoraptor.
Zařazení: Řád Rauisuchia, čeleď Prestosuchidae; velcí pohybliví plazi
Období: Pozdní trias, počátek druhohorní éry (před asi 230 miliony let)
Místo výskytu: dnešní Argentina
Velikost: Délka až 7 metrů

4. Shonisaurus – gigantický ryboještěr
Dinosauři nebyli jedinými zástupci obřích plazů v druhohorním období, rozhodně ne v rámci všech ekosystémů. Zatímco dinosaurům patřila souš, v mořích a oceánech té doby vládli často obrovití ryboještěři, plesiosauři a mosasauři. Zřejmě největším známým mořským plazem vůbec byl gigantický ryboještěr Shonisaurus sikanniensis, objevený v Britské Kolumbii v 90. letech minulého století. Jeho délka dosahovala 21, možná dokonce 23 metrů. Hmotnost se pravděpodobně pohybovala v desítkách tun.
Největším dosud známým zástupcem pliosaurů, nebezpečných mořských dravců s relativně dlouhým krkem byl zase dosud nepopsaný exemplář, představený veřejnosti teprve loni v únoru. Jen přední ploutev a lebka by byly v kompletním stavu dlouhé přes 3 metry; celková délka činila asi 15 metrů.
V případě mosasaurů, příbuzných dnešních ještěrů a varanů, patřil k nejdelším zástupcům Hainosaurus. Tento živočich, který vypadal trochu jako krokodýl s ploutvemi, měřil na délku až 17,5 metru.
Zařazení: Řád Ichthyosauria, čeleď Shastasauridae; obří vodní plazi
Období: Pozdní trias, počátek druhohorní éry (před asi 215 miliony let)
Místo výskytu: dnešní USA, Kanada, možná Asie
Velikost: Délka až 23 metrů

5. Drtivý skus obřích teropodů
Snad nejnebezpečnějším místem na naší planetě byly souše v době existence obřích teropodů, neboli dravých dinosaurů. Největším dnes známým teropodem byl Spinosaurus aegyptiacus, který dosahoval délky 16–18 metrů a hmotnosti kolem 9 tun. Tento severoafrický predátor, žijící asi před 100–93 miliony let, měl lebku dlouhou možná i přes 2 metry. Stavba jeho čelistí však naznačuje, že se živil především lovem velkých ryb. Jedním z největších dravců zabíjejících býložravé dinosaury tak byl jihoamerický Giganotosaurus carolinii, jehož lebka měřila až 195 cm a hmotnost přesáhla 8 tun. Někdejší „král“ dinosaurů Tyrannosaurus rex (který o velikostní prvenství přišel) si však jeden primát stále drží – propočítaná síla stisku jeho čelistí představovala údajně přes 200 000 Newtonů, což je síla potřebná ke zvednutí dodávky do vzduchu!
Zařazení: (Giganotosaurus) Podřád Theropoda, čeleď Carcharodontosauridae; obří dravý dinosaurus
Období: Svrchní křída, konec druhohorní éry (před asi 97 miliony let)
Místo výskytu: dnešní Argentina
Velikost: Délka přes 13 metrů, hmotnost až 8 tun

6. Sarcosuchus „Superkrokouš“
Gigantičtí krokodýli se ve fosilním záznamu objevují v různých obdobích několikrát. Během druhohor velikostí směle konkurovali největším masožravým dinosaurům a dosahovali výrazně větších rozměrů než rekordní jedinci dnešních druhů. Jedním z prvních gigantických zástupců této skupiny, dobře známé i dnes, byl Sarcosuchus imperator, jemuž média ne náhodou přidělila přezdívku „SuperCroc“ („Superkrokouš“). V dospělosti dosahoval tento predátor rozměrů autobusu (délka 11,2–12,2 m, hmotnost přes 8 tun). Ještě před koncem křídového období žil v Severní Americe jiný velký krokodýl, Deinosuchus hatcheri, který byl zhruba stejně dlouhý jako Sarcosuchus. Jeho lebka však byla větší (přes 2 metry dlouhá) a celková hmotnost tohoto obra přesahovala zřejmě 10 tun. Pravděpodobně největším krokodýlem vůbec však byl až podstatně mladší rod Rhamphosuchus, jenž se vyskytoval podstatně později (až v mladších třetihorách). Jeho délka mohla dosáhnout 15–18 metrů. Podobné rozměry možná vykazovali ještě zástupci rodů Purrusaurus a Mourasuchus.
Zařazení: Mesoeucrocodylia, čeleď Pholidosauridae
Období: Svrchní křída, konec druhohorní éry (před asi 112 miliony let)
Místo výskytu: dnešní Severní Afrika, Jižní Amerika (Brazílie)
Velikost: Délka přes 12 metrů, hmotnost 8 až 10 tun

7. Hrůzoptáci třetihor

Zvětšit obrázek

Rekonstrukce forusracida druhu Kelenken guillermoi. Kredit: FunkMonk, Wikipedia.

Forusracidé (zástupci čeledi Phorusrhacidae) neboli „hrůzoptáci“ byli velcí třetihorní dravci, kteří žili před 62 až zhruba 2 miliony let v Jižní Americe. Po celé toto období, které se časově kryje s třetihorní érou, dominovali tito nelétaví ptáci se zakrnělými křídly jihoamerickým pampám. Největší z nich dosahovali výšky až přes 3,5 metru a jejich lebka s hákovitě zahnutým zobákem byla podstatně větší než například koňská. Jedním z největších zástupců byl druh Kelenken guillermoi. Tito hrůzu budící dravci zřejmě přežili až do pozdního pleistocénu a podle některých indicií možná existovali mnohem déle, než se dříve předpokládalo (na území Floridy snad až do doby před asi 15 000 lety, ačkoliv nové výzkumy to spíše vyvracejí).
Zařazení: Řád Gruiformes (krátkokřídlí), čeleď Phorushracidae; obří nelétaví ptáci
Období: Miocén, mladší třetihory (před asi 15 miliony let)
Místo výskytu: dnešní Argentina
Velikost: Výška přes 2 metry, hmotnost kolem 160 kg (lebka 71 cm)
 

8. Andrewsarchus – mrchožrout s kopyty
Andrewsarchus byl primitivní masožravý savec, který vzdáleně připomínal naddimenzovaného vlka nebo jinou psovitou šelmu. Jde zřejmě o největšího dravého suchozemského savce z jakéhokoliv období. Jelikož je dnes znám jen podle několika kostí a mohutné lebky, 83 cm dlouhé a 56 cm široké, není o životním způsobu tohoto tvora mnoho známo. Předpokládá se, že šlo o predátora nebo snad jen mrchožrouta, odhánějícího menší lovce od kořisti. Pravděpodobně byl však všežravý a nepohrdl širokou škálou nabízené potravy od mršin, přes živá zvířata až po kořínky rostlin. Tomu nasvědčují i mohutné čelisti a silné zuby, vhodné pro drcení kostí a například i schránek měkkýšů.
Zařazení: Řád Mesonychia, čeleď Triisodontidae; mohutný dravý nebo všežravý savec
Období: Eocén, starší třetihory (před asi 45 – 36 miliony let)
Místo výskytu: dnešní Mongolsko
Velikost: Délka přes 4 metry, výška v plecích 1,8 metru (lebka 83 cm)

9. Carcharodon megalodon – žralok jako loď
Čelisti se stiskem síly bucharu, jejichž rozpětí v rozevřeném stavu přesahuje 1,8 metru, takže by se do otevřené tlamy tohoto obra mohl pohodlně postavit dospělý muž. Tlama osázená zuby dlouhými i přes 20 cm. Hřbetní ploutev vysoká téměř jako lodní plachta. Tak nějak lze ve třech větách popsat zřejmě nejstrašnějšího tvora oceánů posledních několika milionů let. Megalodon, jak je populární pražralok někdy nazýván, byl příbuzným dnešního žraloka lidožravého (Carcharodon carcharias), byl však nesrovnatelně mohutnější. Aktivní predátor této velikosti se zřejmě musel specializovat na velké mořské obratlovce, včetně kytovců. Jde o největšího známého dravého žraloka, a zároveň o jednu z největších ryb všech dob.
Zařazení: Řád Lamniformes, čeleď Lamnidae (Otodontidae); obří žralok
Období: Oligocén až pleistocén, starší třetihory až starší čtvrtohory (před asi 28 – 1,5 milionem let)
Místo výskytu: Téměř kosmopolitní rozšíření v teplejších vodách
Velikost: Délka mezi 15–20 metry, hmotnost přes 50 tun

10. Smilodon a další šavlozubé kočky
Tři uznávané druhy této mohutné kočkovité šelmy představovaly dominantní predátory čtvrtohorních ekosystémů Nového Světa. Charakteristickým rysem těchto šelem byly enormně prodloužené špičáky, vyrůstající z horní čelisti. Až 17 cm dlouhé tesáky sloužily k rychlejšímu zabití kořisti; podle nedávných průzkumů však fungovaly spíše jako bodáky než jako párající nože. Výzkum také odhalil, že Smilodon měl paradoxně poněkud slabší stisk čelistí než jeho dnešní příbuzní, například lvi a tygři. Se zubním profilem, který měla tato šelma k dispozici, však zřejmě ani větší sílu stisku nepotřebovala. Šavlozubí tygři vymřeli spolu se svojí potravou – velkými pleistocénními savci – po skončení poslední doby ledové, asi před 10 až 8 000 let.
Zařazení: Řád Carnivora (šelmy), čeleď Felidae (kočkovité šelmy), velká kočkovitá šelma
Období: Konec třetihor, pleistocén (2,5 milionu – 10 000 let před současností)
Místo výskytu: Severní a Jižní Amerika
Velikost: Hmotnost až 400 kg, horní špičáky celkově až 28 cm, obnažená část 17 cm

+ 1: Člověk
Zdaleka nejnebezpečnějším a nejmocnějším obratlovcem posledních několika desítek tisíc let se stal samotný člověk, jehož destruktivní činnost je nebezpečná nejen všem ostatním organismům, ale v atomové éře potenciálně i jemu samotnému. První tvor, který dokázal opustit rodnou planetu a ve velké míře přetvořit okolní ekosystémy ke svému obrazu, je tak skutečně nejnebezpečnějším tvorem této geologické éry. Snad toto nebezpečí nebude v budoucnu smrtelné i pro samotnou lidskou civilizaci.
Zařazení: Řád Primates (primáti), čeleď Hominidae (lidé), dvounozí inteligentní primáti
Období: Pleistocén, holocén (2,5 milionu – současnost)
Místo výskytu: Téměř všechny kontinenty, kosmopolitní (početnost 7,0 miliardy jedinců ke konci roku 2011)
Velikost: Hmotnost zhruba 50–90 kg, výška obvykle 1,5-1,9 metru

                                                                                                          Psáno pro: Dinosauria a Osel.cz