Zvětšit obrázek

Kopie kompletní kostry gigantického dinosaura druhu Diplodocus carnegii v hale Hlavního nádraží v Berlíně. Tento býložravý sauropod z oblasti dnešní Severní Ameriky dorůstal délky 35 m, z nichž 6 m patřilo dlouhému krku. Mohutný ocas s 80 obratly tvořil jakousi protiváhu. Jeho příbuzný Amphicoelias fragillimus byl o 15 nebo možná až 25 metrů delší. Kredit: Alexander Hüsing/Wikimedia

Sauropodi – gigantičtí býložraví plazi druhohor
První druhy velké skupiny býložravých dinosaurů – sauropodů – se na Zemi objevili již ve svrchním triasu, tedy někdy před přibližně 210 miliony let. Jura pak byla pro ně obdobím velkého rozmachu, čehož důkazem jsou doposud objevené pozůstatky přes 150 různých druhů. Kromě jídelníčku měly společné i hlavní tělesné znaky – vzhledem na trup malou hlavu na dlouhém krku, který na opačném konci rozměrného těla vyvažoval dlouhý ocas. Všechny druhy kráčely po čtyřech mohutných končetinách, přičemž ty zadní se ve stoje podobaly sloupům. I ty nejmenší sauropodi, jakými byli například „evropský ještěr“ Europasaurus, nebo „maďarský ještěr“ Magyarosaurus, dorůstali pěti - šesti metrů. Impozantní giganti, například Diplodocus, jehož fosilizované části kostry byly nalezeny v Severní Americe, prý mohl měřit i něco přes 40 metrů. Nebyl ale tím nejhmotnějším sauropodem, protože v jižní Indii se našly pozůstatky Bruhathkayosaura, jenž podle různých propočtů vážil 140 až 220 tun.

Zvětšit obrázek

Boční pohled na neúplný ocasní obratel sauropoda (pravděpodobně ze skupiny titanosaurů), který argentinští vědci objevili na ostrově Jamese Rosse. Kredit: I. A. Cerda et al., Naturwissenschaften 2011

 

Jediný, navíc neúplný obratel
Pozůstatky býložravých jurských gigantů byly donedávna objevovány na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy. Dnes to již neplatí. Studie sedmičlenného argentinského týmu vedeného Ignaciem Alejandrem Cerdou, zveřejněná v prosincovém vydání odborného časopisu Naturwissenschaften, přináší popis nálezu neúplného, 20 cm dlouhého obratle pravděpodobně ze střední části ocasu sauropoda, který na území dnešního ostrova Jamese Rossa žil ve svrchní křídě, někdy před asi 70 miliony let. Velikost a morfologické znaky objevené kosti umožňují předpokládat, že šlo o jednoho z vyvinutějších druhů titanosaurů. Byla to velmi úspěšná sauropodí skupina, příbuzné druhy, které do ní řadíme, osídlily v podstatě celý „křídový“ suchozemský svět.

Zvětšit obrázek

Zelená Antarktido-Austrálie
V křídě se rozpadl i superkontinent Gondwana, jižní část původního ještě většího superkontinentu Pangey (severní částí byla Laurazie) a následující mapky dokazují, že dávno před dobou, kdy žil majitel nalezeného obratle, byla Antarktida již samostatným jižním polárním kontinentem, stále však spojeným s dnešní Austrálií, jejíž území bylo před asi 97 miliony let domovem titanosaurů. Z nich je nejlépe zdokumentován 15metrový Austrosaurus. I proto antarktický nález by nemusel být až takou raritou – oba dnešní kontinenty tvořily jednu pevninu. Na území současné Antarktidy se sice již našly pozůstatky primitivnějších sauropodomorfních dinosaurů, jenže z mnohem staršího období před 190 miliony let, kdy leželo mnohem severněji a bylo součástí Gondwany.

Možná tedy něco jiného než samotná fosilizovaná kost by mohlo být na nálezu z Rossova ostrova důležité. Jestli zde velký býložravec před zmíněnými 70 miliony let, tedy krátce před vyhynutím neptačích druhů dinosaurů koncem křídy vskutku žil, pak to svědčí o dostatečně bohaté vegetaci a úživném biotopu v době, kdy se podle předpokladů měl jižní polární kontinent relativně rychle ochlazovat. Vyvstává také otázka, jestli, když rostliny spásali velcí dinosauři, zde také žili i jejich masožraví predátoři. 

Zvětšit obrázek

Ve svrchní křídě byla Antarktida spojená s Austrálií v jeden velký kontinent, který se postupně přesouval na jih do polární oblasti. Před 70 miliony let, kdy žil titanosaurus, jemuž patřil obratel nalezený na Rossově ostrově, byla Antarktida již polárním kontinentem. Přesto uživila  býložravce. Kredit: Paleomap Project

Zdroj:  Naturwissenschaften