Zvětšit obrázek

Neinformovaní svým chováním přispívají k prosazení názoru většiny – hejno nedbá na dobré zkušenosti prosazované „žluými“ a vydává směrem demokratického – většinového rozhodnutí směrem doleva za vidinou modrého cíle. (Kredit: Science / AAAS)

Kolektivní rozhodování bylo, je a bude vždy problémem. Je to proces v němž hraje roli mnoho osobních zájmů. Neschopnost dospět k rozhodnutí by ale společnost mohla přijít draho. Tvrdí mnozí politologové a experti na chování davu. Často se setkáváme s argumentem, že jak v lidské, tak i zvířecí komunitě, v níž se vyskytují jedinci bez preferencí a vlastního názoru na věc, snadněji podlehnou manipulaci extrémistů. Výsledky pokusu ale ukazují, že tomu tak není. Ve skutečnosti jedinci bez vlastních zkušeností a vzdělání se chovají tak, že svým rozhodováním podporují demokratický konsensus. Tím, že nemají vlastní názor na momentální situaci a ani nejsou schopni domyslet dopad nějakého rozhodnutí, přidávají se k početní většině. Vliv přesvědčených (radikaizovaných) menšin, jejichž rozhodování by ve skupině mohla dominovat, tak „zřeďují“. Výzkumníci si předpoklad takového chování společenství ověřovali jak počítačovými simulacemi, tak i na chování zvířat. Pokusnými „králíky“ jim byla hejna zlatých jelečků (Notemigonus crysoleucas). Část zlatých rybek naučili, že pamlsek je v místech označených modře. Jiným skupinkám rybek zase vtloukli do hlavy, že ráj má podobu žlutou. Pak tyto „přesvědčené“ skupiny dali dohromady a kamerou zaznamenávali, kterým směrem se jejich společnost za vidinou světlých zítřků vydá. V kolektivu, kde více rybek bylo přesvědčených o správnosti modré cesty, doplnění o neinformované jedince rychlosti kolektivního rozhodování vydat se bez zbytečného kličkování jedním směrem prospělo. Přesvědčovací snahy menšin je z nastolené cesty nezviklaly. Pokusy týmu britského vědce I. D. Couzina tak ukazují, že prosazování menšinových názorů neinformovaní jedinci brzdí a panující představa, že nerozhodnuté lze snadno zmanipulovat a že jejich komunity jsou náchylnější k bezhlavému následování extrémistů, se ukázala být poněkud lichá. Jak počítače, tak rybí hejna potvrdily, že jedinci bez informací tíhnou k přijetí za vlastní toho názoru, jaký prosazuje soused. Bezděčně tak posilují většinový názor, brání erozi a upevňují soudržnost nově vzniklých společenství.

Zvětšit obrázek

Ian Douglas Couzin, Princetown University, N.J. USA

Pokud vyjdeme z obecně uznávané definice, že demokracie je forma vlády, případně státu, ve které je zdrojem moci lid, potom lze Couzinovy výsledky interpretovat i dost kuriózním způsobem, že vlastně to, co podporuje demokratické principy a tedy i samotnou demokracii, je nevědomost. A to není zrovna moc lichotivé k tomu, co považujeme za optimální formu vlády, a nebo alespoň jako tu „nejméně špatnou“, jak tvrdil britský premiér Churchill. 

Zvětšit obrázek

Jeleček zlatý, jehož hejna podle výzkumníků nastavují našemu lidskému chování zrcadlo. (Kredit: National Digital Library, US Fish and Wildlife Service)

S časovým  odstupem  se nám tu jen trošku víc učesaně vrací problém, na který upozorňoval už odpůrce demokracie Aristotelés. A co Platón ve své Ústavě popisuje dokonce jako „vládu lůzy“. Kolektiv Brita bádajícího v Americe tedy jen v mírně  oprášené podobě tvrdí, že přítomnost „neználků“ v  komunitě bude mít tendenci neustále vracet vůdčí postavení většině. Bylo by chybou se domnívat, že takové rozhodování má něco společného také se správností nastolené cesty. Je to jen jeden z mechanismů řízení kolektivu.  A neinformovaní, jak se potvrzuje, v tom hrají ne zrovna nevýznamnou roli a při ovládnutí chování celku, nebo chcete-li získání moci, mohou hrát rozhodující úlohu. Paradoxně tak jednotlivci, kteří ve skutečnosti nemají na konkrétním výsledku nejmenší zájem, mají na prosazení demokratického konsensu zásadní vliv. Jako bychom se vlivu „hloupých voličů, populistických politiků a nelogického chování davu“, s čím se potýkala již antika, stále nějak nedokázali zbavit.  

Pramen: Princeton University,  Uninformed individuals promote democratic consensus in animal groups, Science 332(6062), 1578-1580.