Asteroid 4 Vesta objevil roku 1807 německý lékař a astronom Heinrich Wilhelm Olbers a pojmenoval ho po římské bohyni rodinného krbu Vestě, spořádané sestřičce božského válečníka Marta a kováře Vulkána. Po celá dvě století od jejího objevu jsme Vestu považovali za kosmický balvan. Sice impozantních rozměrů, ale jinak vcelku nezajímavý balvan. Vesta je vlastně druhý nejhmotnější známý asteroid (po Ceresu) a zřejmě třetí nejobjemnější (po Ceresu a Pallasu). Samotná Vesta představuje celých 9 procent hmoty hlavního pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem. Díky své velikosti a neobvykle světlému povrchu je Vesta zároveň nejjasnějším asteroidem při pohledu ze Země a za ideálních pozorovacích podmínek je slabě vidět i pouhým okem.
V poslední době se ale náš pohled na Vestu poměrně radikálně změnil. Roku 2007 se totiž k Vestě a také k Ceresu vydala sonda NASA Dawn s průkopnickým iontovým pohonem. Od 16. července letošního roku (2011) parkuje na oběžné dráze kolem Vesty a podle plánu tu bude až do července 2012. Zatím nás zahrnuje úžasnými snímky a převratnými informacemi, které Vestu postavily do úplně jiného světla.
Teď už víme, že Vesta není jen tak nějaký kus kamene. Je to pradávný svět tvarem připomínající dýni o rozměrech 578×560×458 km, lemovaný velikými pohořími, mohutnými útesy a protkaný údolími, planiny se tu střídají s krátery všech velikostí. Pohoří Rheasilvia, snad pozůstatek impaktního kráteru, se zvedá do výše 23 kilometrů a je tak jedním z nejvyšších známých horstev Sluneční soustavy.
Vesta také nezapře bohatou geochemickou historii. Chris Russell, vedoucí výzkumník mise Dawn z University of California, Los Angeles, vnímá dokonce Vestu jako tak komplexní, že o ní uvažuje jako o „nejmenší terestrické planetě“ Sluneční soustavy. Vesta má podle všeho železné jádro a struktury na jejím povrchu vedou odborníky k závěru, že tento veliký asteroid je uvnitř rozvrstvený podobně jako Merkur, Venuše, Země i Mars. Stejně jako v případě zmíněných planet, i u Vesty zřejmě došlo k vytvoření několika vrstev roztavené hmoty, přičemž lehký materiál směřoval vzhůru k povrchu, zatímco těžší prvky, jako železo nebo nikl, klesaly směrem ke středu Vesty.
V době vzniku Sluneční soustavy Vesta podle všeho obíhala v protoplanetárním disku s ostatními zárodky planet, postupně na sebe nabalovala další a další hmotu a měla slušně našlápnuto k tomu, aby se z ní stala další terestrická planeta. Pak se ale do věci vložil gigantický Jupiter se svojí zničující gravitací a zamíchal s kosmickým materiálem v místě dnešního hlavního pásu planetek tak mocně, že Vesta přestala růst. Dodnes je zaseknutá ve fázi protoplanetky.
Russell a jeho lidé si myslí, že na Vestě kdysi byly aktivní sopky a žhavá láva, ale zatím nic podobného nenašli. I tak má ale podle nich Vesta hodně společného s terestrickými planetami. Až tak moc, že by měla být přeřazena do škatulky „trpasličí planeta“, kam se ji zatím astronomové zdráhali zařadit. Takové rozhodnutí je plně v moci Mezinárodní astronomické unie, která se nedávno proslavila vyškrtnutím Pluta ze seznamu planet a poté jeho zařazení do nově vzniklé skupiny plutoidů, takže uvidíme, jak snahy o povýšení Vesty dopadnou.
Prameny:
NASA Science News 7.11. 2011, Wikipedia (4 Vesta, Dwarf planet, Dawn - spacecraft).
Diskuze:
