Vyšší množství  železa uchovávaného v krvi má u žen vztah k onemocnění cukrovkou -diabetem 2. typu. Prokázala to studie zveřejněná v únorovém vydání Časopisu Americké lékařské asociace (JAMA). Růst  zásob železa v organismu je zřejmě příčinou onemocnění cukrovkou.  Zpočátku přispívá nadměrný příjem a ukládání železa  k inzulínové rezistenci a následně vede ke snížení sekrece inzulínu. Doktor Rui Jiang z  Harvard School of Public Health v Bostonu to se svými kolegy  zjistil pomocí biomarkerů, které odrážejí stav zásob železa v organismu. Především ale ve svém pokusu sledovali obsahu ferritinu v plazmě (ferritin je komplex železa s proteinem, který se vyskytuje v krvi).

Zde si dovolujeme poněkud odbočit a  připomenout našeho předního badatele světového významu akademika Viléma Laufbergera, který se o objev ferritinu zasloužil a jehož objev byl zveřejněn v roce 1935. Kromě objevu ferritinu nás Laufberger ve světě proslavil vyvinutím radioimunologické metody k určování ferritinu v plasmě, kterou se zjišťoval obsah železa v organismu v sedmdesátých letech minulého století. Jeho objevy nejen že přispěly k léčbě anémií ale odhalily také úlohu ferritinu u holubů, kde je železo hlavní složkou magnetitového orgánu, který slouží k jejich navigaci.

Ale zpět k novým poznatkům z Harvardu, kde výzkumníci zjišťovali koncentrace ferritinu v krevní plazmě a také poměr transferrinových receptorů schopných vázat transferrin (transferrin je přenašeč iontů železa). Ferritin a transferinové receptory sledovali ve vztahu k vývoji onemocnění cukrovkou a objevili zajímavé souvislosti.
Pro představu, jakou váhu dát zde prezentovaným výsledkům,  stojí zato uvést, že do pokusu bylo zařazeno téměř 33 tisíc zdravých žen středního věku. U žádné z nich nebylo na začátku pokusu zjištěno onemocnění cukrovkou, ani kardiovaskulární onemocnění a nebo rakovina. V průběhu deseti let se u tohoto souboru sledovaných žen v 698 případech cukrovka vyvinula. Ve srovnání s náhodně vybranou skupinou žen u kterých se cukrovka nevyvinula, měly ženy nemocné cukrovkou častější výskyt stejné choroby také u některého ze svých předků, což svědčí o jisté genetické predispozici tohoto onemocnění.

Kromě toho bylo pro cukrovkou postižené ženy charakteristické, že méně často konzumovaly alkohol. Další charakteristikou pro postiženou skupinu bylo, že měly vyšší koncentraci CRP v plazmě (CRP je zkratka pro C-reaktivní protein, což je biomarker charakteristický pro zánětlivý proces). Ženy u nichž se následně vyvinula cukrovka měly také již na začátku pokusu většinou také nižší obsah inzulínu v krvi. Pro diabetické ženy bylo charakteristické, že konzumovaly hodně železa ve formě hemu. To by se zjednodušeně dalo přeložit také tak, že se nezřízeně cpaly červeným masem a masnými výrobky. Jejich strava byla  kalorická ale chudá na cereálie a vyznačovala se  nízkým obsahem hořčíku.
Z  diagnostického hlediska je na celém pokusu zřejmě nejdůležitějším poznatkem to, že základní (průměrná) koncentrace ferritinu byla u budoucích nemocných žen statisticky významně vyšší (109 proti 71,5 nanogramů na jeden mililitr krevní plazy), současně průměrný počet receptorů pro transferrin byl u adeptek na vývoj cukrovky zase signifikantně nižší (102 proti 141).

Schema molekuly ferritinu. Kulička představuje vázaný atom železa.

Závěr
Zvýšená koncentrace železa - ferritinu v krevní plazmě a současný pokles transferrinových receptorů, je pro ženu signálem že se stala kandidátkou  onemocnění cukrovka - diabetes 2. typu. I v případě, že žena zatím nemá  žádné příznaky choroby, by toto zjištění mělo pro ní být vodítkem pro radikální změnu životního stylu, případně podnětem k zahájení preventivní léčby.
Studie, bohužel, nedává odpověď na otázku, zda totéž platí i pro muže. Ti nebyli do sledování zahrnuti. Naděje, že by se  k nám v tomto ohledu příroda chovala jinak, je ale mizivá.

---

Pramen: Journal of The American Medical Association 2004;291:711-717