Zvětšit obrázek

Magnetické pole Země. Kredit: Peter Reid, NASA.

Lidé se v naší pozoruhodné době bojí nejen pěkného počasí, ale i kalendářů. Po neúspěšném pokusu o konec světa prostřednictvím úsporně programovaných počítačů, známém jako Problém roku 2000 (Y2K), teď se značnou publicitou přichází další kalendářní problém s ambicemi na konec světa takového, jaký známe dnes.

Zvětšit obrázek

Skotačení geomagnetického pole za posledních 5 mil. let. Černá pole odpovídají dnešnímu stavu, bílá pole opačné poloze magnetických pólů. Kredit: US Geological Survey, Wikimedia Commons.

O zimním slunovratu roku 2012 totiž zřejmě končí cyklus Dlouhého počtu mayského kalendáře, když uplyne 5125 let od mýtického dne stvoření tohoto cyklu mayského světa. Není to úplně jisté, protože naše veškeré informace k tomuto tématu až donedávna pocházely pouze z poškozené Tortugerské kamenné desky a ani po objevu zajímavé dlaždice z Comalcalco to není o mnoho lepší. Upřímně řečeno, lidé si už vymysleli leccos, ale bát se nesrozumitelného kalendáře zmizelé civilizace, to už je opravdu ostuda.

Naše každodenní realita je ale asi tak nudná (nebo zoufalá), že se na inkriminované datum upnula spousta obav a očekávání, od ničivé apokalypsy až po duchovní upgrade. Mnozí v souvislosti s rokem 2012 očekávají apokalyptickou katastrofu, kterou má přinést hvězda Nemesis, kometa či některé další z řady zkázonosných vesmírných těles, vysoptění supervulkánu, extrémní sluneční erupce, supernova Betelgeuze, Plejády, potměšilé mimozemské koráby anebo také přepólování zemského magnetického pole. Právě přepólování magnetického pole naší planety straší ve světové síti tak intenzivně, že různí dobrovolníci věnují čas a energii tomu, aby vše uvedli na pravou míru. Jedním z nich je i Patrick Lynch z NASA"s Goddard Space Flight Center.

Zvětšit obrázek

Simulace chování magnetického pole Země během přepólování. Kredit: NASA, Wikimedia Commons.

Podle něj i mnoha dalších odborníků jsou obchodníci s apokalypsou 2012 úplně mimo. Především, magnetické pole Země je obdivuhodně neposedné. Změny magnetického pole jsou obvykle velmi pozvolné, někdy ale asi mohou být překvapivě rychlé. Ostatně, magnetické póly nám i teď cestují přímo před očima. Ve skutečnosti se přepólovává každou chvíli, alespoň když si vezmeme geologické brýle. Během posledních 20 milionů let se magnetické póly planety prohodí zhruba jednou za 200 až 300 tisíc let. Je pravda, že od poslední výměny magnetických pólů, které se přezdívá Brunhes-Matuyama, uplynulo už 780 tisíc let, ale ani to není v historii magnetického pole Země nic moc divného. Intenzita přepólování v průběhu historie značně kolísá a čas od času geomagnetické pole jakoby zamrzne v jedné poloze, čili supersynchronu. Například takzvaný Křídový supersynchron, kdy bylo magnetické pole zaseknuté v dnešním nastavení, trval skoro 40 miliónů let a rozhodně nebyl jediný.

Zvětšit obrázek

Pohyb magnetických pólů. Kredit: John Hillhouse, US Geological Survey, Wikimedia Commons.

Proč se vlastně geomagnetické pole takto hýbe? Podle všeho jsou přepólování nevyhnutelným důsledkem uspořádání nitra Země a mechanismu generování planetárního magnetického pole pohybem nesmírných mas roztavené hmoty. Občas se objeví názor, že by přepólování mohly být spouštěny z vnějšku, třeba dopadem dostatečně velkého meteoritu. Historie přepólování ale se známými impaktovými krátery příliš nesouvisí a kupříkladu vcelku extrémní zásah chicxulubským meteoritem na konci křídy se v  úplně ztrácí ve fosilních stopách magnetického pole, známých jako paleomagnetický záznam. Víme to poměrně přesně, protože historii geomagnetického pole máme exkluzivním způsobem uloženou v horninách, jejichž kovové částice se orientovaly podle tehdejších magnetických pólů buď při roztavení anebo při sedimentaci.

Zvětšit obrázek

Ohrozí nás za rok i Plejády? Kredit: NASA, ESA, AURA/Caltech, Palomar Observatory, Wikimedia Commons.

Právě díky paleomagnetickému záznamu také víme, že přepólování Země nedoprovázejí výrazné změny v živé přírodě. Žádné nápadné vymírání, ani nic podobného. Také ho asi nelze přesně předpovědět, ale skoro jistě k němu příští rok nedojde. Skoro bychom mohli povzdechnout, že bohužel, protože výměna magnetických pólů sice nejspíš rozkolísá a zeslabí magnetické pole planety, ale podle odborníků to nevede k ničemu horšímu, než ke krásným polární zářím v nižších zemských šířkách. Takže škoda, za rok nám podle všeho zůstane zase jenom všední zimní slunovrat.

Prameny: NASA"s Goddard Space Flight Center News 30.11. 2011, Wikipedia (Geomagnetic reversal, Paleomagnetism).