Lidé si obvykle vědců velmi váží a idealizují si je. Jenže, jak už to chodí, i vědci jsou jenom bytosti z masa a kostí a občas se zblázní a začnou škodit. A protože bývají chytří, tak jim to může procházet celé roky. Akademickým světem teď hýbe čerstvý skandál z Nizozemí, kde se renomovaný 45letý sociální psycholog Diederik Stapel z Tilburg University pod tíhou důkazů přiznal k letitému manipulování výzkumu a falšování dat.
Diederik Stapel byl hvězdou svého oboru, stojícího na pomezí psychologie a sociologie, kde se zkoumají změny chování v důsledku reálné či domnělé přítomnosti někoho jiného. Je autorem 130 vědeckých článků v solidních mezinárodních časopisech a 24 kapitol v odborných knihách, zakladatelem institutu TiBER (Tilburg Institute for Behavioral Economics Research) a od září 2010 byl také děkanem fakulty sociálních a behaviorálních věd na University of Tilburg. Teď je jasné, že podstatné části svých úspěchů dosáhl vymýšlením souborů dat z nikdy neuskutečněných experimentů, které pak poskytoval kolegům a studentům. Pokud nějaké experimenty opravdu uskutečnil, tak obvykle jejich průběh zásadním způsobem manipuloval, minimálně od roku 2004.
Například časopis Science, jeden ze dvojice nejprestižnějších vědeckých časopisů světa, letos publikoval článek Stapela a Lindenberga „Coping with Chaos: How Disordered Contexts Promote Stereotyping and Discrimination“, který na základě terénních i laboratorních experimentů barvitě popisuje, jak nepořádek v okolí, například rozházené odpadky, v lidech posiluje stereotypy o menšinách a diskriminační pocity. V abstraktu zmíněného článku přitom Stapel hrdě prohlašuje, že jejich zjištění zásadním způsobem objasňují vliv prostředí na stereotypy a diskriminaci a vedou k jasným politickým závěrům, totiž, že je nutné najít odpadky včas a okamžitě proti nim zasáhnout. To, co se tvářilo jako poměrně běžná nabubřelost podobných studií, se teď ale jeví jako krutá ironie, vysmívající se naivním čtenářům. Jak je vidět, že ani ty nejvíce ceněné časopisy nejsou imunní vůči podobným podvodům. V jistých kruzích je Stapel také celosvětově známý jako autor výzkumu potvrzujícího souvislost mezi pojídáním masa a zvýšenou agresivitou a sobeckým chováním.
Nad Stapelovými publikacemi a jeho daty se již delší dobu vznášel stín podezření, všechno ale prasklo až letos v létě, kdy tři Stapelovi doktorandi statisticky prověřili data svého školitele. Ten jim je poskytl, aniž by jim umožnil se podílet na jejich sběru. Zvídaví studenti použili mocné zbraně statistiky, jimiž lze odhalit podezřelou strukturu v datech a s výsledky pak běželi za vedením univerzity. Ukázalo se, že Stapel nebyl až tak dobrý manipulátor a jeho umělecky vytvořená data byla až příliš perfektní. Pak se do věci vložila vyšetřovací komise, složená ze zástupců univerzit, kde Diederik Stapel působil.
Podle dosavadního vyšetřování je minimálně několik desítek Stapelových odborných publikací založeno na vybájených anebo zmanipulovaných datech, takže je postižené časopisy musejí odvolávat. Zdá se, že Stapel do podvodů přímo nezapojil nikoho dalšího, každopádně ale nakydal špínu na spoluautory a studenty, což mu asi nezapomenou. Je docela dobře možné, že přijde i o vědecké tituly, ačkoliv původní data ze své disertační práce už prý zničil. Univerzita by ho tak mohla potrestat za věrolomnost.
Podvodný psycholog se zatím přímo nevyjádřil k motivacím svých skutků, oháněl se ale tlakem konkurenčního okolí, nutícího vědce neustále publikovat a zároveň svým údajným nesobectvím, což ale moc nejde dohromady. Možná je to bezskrupolózní psychopat, pro něhož bylo jednodušší si data vymýšlet, možná se opravdu zbláznil a rozhodl se za každou cenu propagovat vegetariánskou stravu a uklizená veřejná prostranství. Ve hře je i další, poněkud bizarní možnost. Stapel totiž před časem publikoval práci o podvodech ve vědecké práci, takže není zcela vyloučeno, že jsme se ocitli uprostřed bláznivého experimentu a jeho autor teď se šibalským úsměvem sbírá ta skutečná data. Pravděpodobnější ale asi je, že to tehdy byl jen další projev pozoruhodné osobnosti.
Prameny:
Science 334: 579, Nature 479: 15, Associated Press 5.11. 2011, Wikipedia (Diederik Stapel).
Diskuze:
Sociální psychologie
Petr Sanov,2011-11-08 21:34:02
je neexaktní věda, vůbec v těchto luzích a hájích by se podobných "prací" a odporníků určitě našlo víc, dějiny vědy jsou vůbec bohaté na různé "ideologicky pofutrované" "vynikající výsledky" dost bohaté. Maně mi napadá jméno Lepešinská.
Docela borec
Josef Šoltes,2011-11-08 09:03:20
Musím říct, že ten člověk musí být úžasně inteligentní a ironický:-). osobně jej skoro obdivuji:-)
Dagmar Gregorova,2011-11-08 09:02:58
žel, asi nepůjde o "výjimečnou" anomálii, o "šíleného psychopata". Snaha o počet publikací, kariéru, pozici a granty celkem přirozeně vytváří "vědce", kteří "vytlučou" požadované výsledky z dat, v nichž jednoduše nejsou (statisticky neprůkazné, nebo odporující očekávání...). Jenže kde není žalobce, není soudce. Pravděpodobně také není úplnou pravdou, že nikdo v okolí nemá tušení. Žel recenzenti článku nemají možnost (a někdy ani zájem, anonymita je zejména v úzko specializovaných oborech, kde se v podstatě každý s každým zná, do velké míry iluzorní) podvody a manipulace primárních dat odhalit.
Kolik výzkumů se děje způsobem "jdu dokázat, že..." ! A cílem mohou být například již publikované závěry z podobného cizího nebo i vlastního výzkumu (přece se sám sebe nevyvrátím!), nebo pouhé očekávání, že tak by to mělo vyjít. Proto vědecké výsledky nejsou rovnocenné. Jsou výzkumy, kde si to vědec jednoduše dovolit nemůže - větší tým, v němž každý do měření a vyhodnocování vidí, pak studie, kde je pravděpodobné, že je budou opakovat (s mírnými odlišnostmi) jiní a pod.
Ale pak je situace, kdy se někomu podaří si vybudovat takový malý monopol na výzkum, který s velkou pravděpodobností nikdo nezopakuje...
Minimálně 14 z 21 dizertačních prací uskutečněných pod vedením Stapela bylo "postižených" podvodem... Samozřejmě, že každý se teď bude distancovat s tím, že "neměl tušení". I to je logické, stejně jako výskyt podvodů tam, kde není možnost kontroly nebo se nekorektnost z takových nebo makových důvodů toleruje a kde taková situace přináší dotyčnému významné výhody.
Kdo je přesvědčen, že pro vědu to neplatí, ať si své iluze zachová co nejdéle. Jejich ztráta je tristní.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
