Zvětšit obrázek

Základna na Měsíci. Kredit: NASA/Pat Rawlings.

Zvětšit obrázek

Kolonizace Měsíce optikou roku 1986. Kredit: NASA/Dennis Davidson, Wikimedia Commons.

Měsíc známe tak důvěrně, že je pro mnohé z nás skoro členem rodiny. Je neskutečně blízko a zároveň je tak odlišný od naší modrozelené planety, že dobrodružné povahy láká už od dávných časů. Rozvířením měsíčního prachu astronauty programu Apollo už sice Měsíc ztratil kouzlo nedosažitelnosti, ale o to víc pozemšťany láká rozlehlým prázdným prostorem.

Od totálního vítězství Američanů v prvním závodu o Měsíc sice zájem o nejbližší kosmické těleso uvadl, v posledních letech ale dochází ke znatelnému oživení a Měsíc se opět přesouvá do ohniska zájmu zemí s vesmírnými ambicemi. Teď už pochopitelně nejde o víkendové výlety astronautů, ale o založení měsíčních základen a zahájení kolonizace Měsíce. Pro naši dobu je ovšem příznačné, že i když mnoho technologií pro výsadek na Měsíci už vlastně máme k dispozici, hlavní překážkou kolonizace Měsíce zůstává nedostatek peněz. Je ale lunární základna skutečně zcela mimo naše finanční možnosti?

Známý propagátor návratu astronautů na Měsíc a zřízení trvalých základen na jeho povrchu, Paul Spudis z Lunar and Planetary Institute v Houstonu a jeho kolega Tony Lavoie z Marshall Space Flight Center nedávno zveřejnili koncept soběstačné lunární základny, která by se měla stát významným milníkem na cestě do hlubokého vesmíru a především otevřít dalšímu intenzivnímu vývoji cislunární prostor, tedy oblast mezi Zemí a Měsícem. Spudis s Lavoiem navrhují využít bezprostřední blízkost Měsíce a nasadit dálkově řízené roboty. S jejich pomocí by zahájili těžbu nezbytných surovin a stavbu základních průmyslových konstrukcí, to vše před příletem astronautů. Ti by se na Měsíci objevili až po zprovoznění obytných habitatů. Pro takové plány je klíčová přítomnost dostupné vody na měsíčním povrchu, které by tam podle všeho mělo být víc než dost. Voda je dobrá k pití, ale taky jako zdroj kyslíku s vodíkem anebo jako vrstva chránící před kosmickým zářením.

Zvětšit obrázek

Testování obytné buňky pro povrch Měsíce. Kredit: NASA

Spudis a Lavoie plánují postavit lunární základnu v průběhu 17 na sebe navazujících misí. Nejprve by bylo potřeba rozmístit kolem Měsíce komunikační a navigační satelity, které by umožnily spolehlivý provoz dálkově řízených robotů. Pak by došlo na průzkumné rovery, pátrající po nejvhodnějších místech ke stavbě základny a k těžbě surovin, nejspíš v oblasti měsíčních pólů, kde by mělo být hodně ledu a také stálé osvětlení Sluncem. Tím by bylo vše připraveno pro nasazení těžkých těžebních a stavebních robotů.

Zvětšit obrázek

Paul Spudis sní o Měsíci. Kredit: Spudis Lunar Resources.

Součástí celého plánu je i rozběhnutí spolehlivého transportního systému mezi Zemí a Měsícem a samozřejmě také mezi oběžnou drahou kolem Měsíce a měsíčním povrchem, který by zahrnoval i stanice se zásobami paliva. Badatelé odhadují, že by postavení soběstačné základny na Měsíci mohlo trvat 15 až 16 let a že by lidští kolonisté by se do děje zapojili po zhruba 10 letech. Když by všechno fungovalo, tak by základna měla vytěžit asi 150 tun ledu ročně a z něho vyrobit kolem 100 tun paliva pro kosmické lodě.

Paul Spudis vtipkuje, že ke kolonizaci Měsíce není potřeba žádné unobtanium, čili vymyšlený materiál se zázračnými schopnostmi, ani magické stroje. Stačilo by prý použít stávající technologie a některé z nich poměrně prostým způsobem rozvinout. A cena? Autoři konceptu odhadují, že by potřebovali méně než 88 miliard dolarů. Částka zahrnuje vývoj a konstrukci nosné rakety Space Launch System 70 mT, dvou verzí pilotované kosmické lodi, vícenásobně použitelného přistávacího modulu, zásobníky paliva v cislunárním prostoru a robotické systémy pro povrch Měsíce. Velkou výhodou celého konceptu je, že jednotlivé kroky kolonizace Měsíce jsou relativně samostatné a vzhledem k dostupným financím mohou probíhat buď pomaleji anebo rychleji.

Zvětšit obrázek

Dočkají se ještě naši dnešní čtenáři? Kredit: NASA.

Program Apollo poskytl nejen politicky nesmírně významné vítězství, ale také celou řadu nových technologií. Odborníci odhadují, že se každý dolar tehdy investovaný do dobytí Měsíce americké ekonomice několikrát vrátil. Je docela dobře možné, že se to povede i v případě lunární základny. Už je každopádně na čase, abychom si osvojili triky potřebné přinejmenším k cestám do blízkého vesmíru.

Zvětšit obrázek

Koncept nosné rakety Space Launch System 70 mT. Kredit: NASA.

Teď je navíc na startovní čáře víc vesmírných mocností než před půlstoletím a to by mělo fungovat jako hnací motor snažení všech zúčastněných. Pokud nedojde k nějakému zásadnímu konfliktu, tak by se počáteční fáze kolonizace Měsíce mohla tak trochu podobat našemu působení v Antarktidě. Dočkáme se lunární základny ještě v této generaci?

Prameny:

Universe Today 20.10. 2011, Wikipedia (Colonization of the Moon, Paul Spudis).