Kontinentální kůra je podstatně starší než oceánská
Gravitace vyvolává, teplo a jeho hloubkový gradient energeticky zajišťuje diferenciaci hmot v každém dostatečně velkém vesmírném tělese. Díky tomu má naše Země jádro z taveniny železa a niklu s obsahem síry a kyslíku. V samém planetárním srdci, v hloubce pod pěti tisíci kilometry má tento vysoce vodivý materiál působením tlaku pevné skupenství a hustotu až 13 g/cm3. Vnější kapalné jádro (mezi cca 3 000 až 5 000 km) má o něco nižší hustotu, 10 až 12 g/cm3. Nad ním je téměř 2 900 km mocná vrstva zemského pláště, v němž hustota směrem k povrchu klesá z asi 5,7 na 3,3 g/cm3. Tuto hodnotu (3,3 g/cm3) má i 5 až 10 kilometrů tenká zemská kůra na dnech oceánů, tvořená tmavými bazalty, zatímco kontinenty buduje 25 až 70kilometrová kůra s průměrnou hodnotou hustoty 2,7 g/cm3, což odráží převahu žul, sedimentárních hornin a jejich metamorfitů. Jak Země „stárla“ a vyvíjela se, kontinentální kůry postupně přibývalo. Zatímco se ta oceánská neustále vytváří v divergentních zónách – ve středooceánských hřbetech, aby se pak po desítkách až stovkách milionů let opět v subdukčních zónách lemujících některé rozhraní litosférických desek vnořila do zemského pláště, převážná většina kontinentální kůry zůstává spolu s vrchní pevnou vrstvou zemského pláště „plavat“ na plastické astenosféře (její hloubka: 100 až 200 km).
Takže díky těmto mechanismům – frakční diferenciaci hmot a pohybům litosférických desek - lze na kontinentech najít horniny z doby před 3,5 až 4 miliardami let, ale oceánské dno kvůli recyklaci není starší 200 milionů let, které uběhly od rozpadu Pangey. Výzkumy naznačují, že již před 3,5 miliardou let se z praoceánu vynořoval první superkontinent Vaalbara, a je celkem pravděpodobné, že nalezené zbytky prastaré kontinentální kůry – jihoafrický kratón Kaapvaal a západoaustralský kratón Pilbara byly původně jeho součástí.
Tepelným gradientem hnané systémy nesmírně pomalých mohutných vzestupných a sestupných proudů ve velmi viskózním zemském plášti od dob vzniku první pevné litosféry ji lámaly a její "trosky" přesouvaly po povrchu planety a budou tak činit pokud tyto gigantické endogenní mechanismy budou mít dostatek tepelné energie. Po rozpadu Vaalbary se ostrovy kontinentální kůry několikrát spojily v superkontinenty, které se opět rozčlenily. Dnešní obraz Země zformovaly síly, které před asi 180 miliony let roztrhaly zatím poslední superkontinent Pangeu, mezi jejími částmi rozevřely nové oceány a pohltily ty původní.
Jak se tyto nové oceány mezi navzájem se vzdalujícími kontinenty tvořily a zanikaly ty staré, znázorňuje myší ovládatelná animace na stránce PaleoMap Project.
Video: Rekonstrukce pohybů litosérických desek
Zejména za posledních 300 milionů let, což je geologická éra od doby vytvoření Pangey, dokážeme změny obrazu Země z geologických záznamů již celkem dobře zrekonstruovat.
A to nebylo tak dávno – v roce 1912 – kdy obdivuhodný německý geofyzik a meteorolog s dobrými znalostmi v souvisejících vědách – geologie, paleontologie, astronomie (z níž měl doktorát), poprvé předložil svoji teorii kontinentálního driftu. I když v knize Die Entstehung der Kontinente und Ozeane (Vznik kontinentů a oceánů, 1915) uvedl mnoho přesvědčivých argumentů z geografie, geologie, paleontologie i geofyziky, trvalo téměř čtyřicet let, než mu všichni geologové dali zapravdu. Bylo to však až 20 let po jeho tragické smrti v roce 1930, kdy se na expedici v Grónsku nevrátil do tábora na pobřeží poté, co v kruté zimě klesající k -60 °C dopravil zásoby do výzkumné stanice v centrální oblasti ledovce.
Kámen si ledasco pamatuje. I magnetické pole
To, co přineslo zvrat v postoji vědecké komunity k Wegenerově teorii kontinentálního driftu, byl zrod nového oboru – paleomagnetizmu. Vědci našli způsob, jak z hornin získat informace o dávných změnách magnetického pole Země. Z křišťálu nebo z jiného polodrahokamu sice nelze vyčíst nic o našich budoucích osudech, ale některé minerály a tedy i horniny, jež je obsahují, dokážou údaje o podmínkách, za nichž se vytvořily, uchovat po dobu mnoha milionů, případně i stamiliónů let, pokud je metamorfní procesy příliš nepřetvoří. Kámen je tak sice těžko čitelnou, ale přesto tou nejkomplexnější a nejstarší kronikou Země. Přitom nejde jen o jeho složení vypovídající o procesech vzniku nebo o obsah radioaktivních izotopů a poměr produktů jejich rozpadových řad, které odhalují věk, anebo o fosilní doklady pradávného života. Z horniny lze za jistých podmínek získat hodnoty magnetického pole Země, které působilo v době jejího tuhnutí, případně sedimentace u sedimentárních hornin. Když se tekuté magma prodírá vzhůru zemskou kůrou, chladne a jednotlivé sloučeniny v něm začnou vytvářet krystalky minerálů. U hlubinných krystalických hornin, jako jsou různé typy žul, tento proces probíhá pomaleji pod zemským povrchem, u láv vylévajících se až na povrch je chladnutí rychlé, krystalická struktura natolik jemnozrnná, že je někdy volným okem nerozlišitelná. V obou případech se mezi minerály vyskytují i sloučeniny feromagnetických prvků - zejména železa (často v kombinaci s titanem), někdy i niklu a kobaltu. Tyto minerály, kterých je celá řada, jsou povětšinou alespoň nepatrně magnetické a při krystalizaci se zmagnetizují, jejich vnitřní struktura si dokáže „zapamatovat“ právě působící vnější magnetické pole. Jeho směr a do jisté míry i intenzitu (vektor magnetizace, tedy velikost, inklinaci i deklinaci pole). Nejznámějším příkladem je přírodní magnet - magnetit, což je po chemické stránce podvojný oxid železnato-železitý. Kdybyste ale jeho kousek (třeba z kuchyňské chňapky) nahřáli na asi 600 °C (nad Curieho teplotu magnetitu) a nechali vychladnout v opačně orientovaném magnetickém poli, zjistíte, že i on získal polarizaci, opačnou, než byla jeho původní.
Proto je důležité, aby ten, kdo zkoumá paleomagnetický záznam, o němž je přesvědčen, že je v hornině uchován z doby jejího vzniku, si byl jist, že skála neprošla v průběhu své pozdější existence takovými tepelnými a chemickými změnami, které ho mohly narušit, nebo dokonce přemazat. Jako když na magnetofonovou pásku nahráváte místo jedné písničky jinou.
Na planetě ale jsou rozlehlé oblasti, které nabízejí přímo unikátní záznam změn geomagnetického pole, žel jenom maximálně 200 milionů let zpátky do minulosti – dna oceánů. Středooceánské hřbety jsou tisíce kilometrů dlouhé, pásmovým podmořským „pohořím“ ztuhlého čedičového magmatu lemované zlomové divergentní linie, v nichž se dno rozevírá rychlostí 2 až 10 cm/rok. Jak se v nich čedičová láva s vysokým obsahem železitých minerálů, včetně magnetitu, vytlačuje k povrchu oceánské kůry, chladne a tuhne. A zároveň „nahrává“ údaje o právě působícím geomagnetickém poli. Tyto horniny pak po dlouhé geologické období neprocházejí, kromě pomalého plynulého posuvu, v podstatě žádnými výraznými změnami, a tak se „nahrávka“ v dobré kvalitě na vhodném médiu bezpečně uchovává. Magnetické profilování oceánského dna jednoznačně potvrdilo předchozí výsledky měření vzorků různých vhodných hornin ze všech kontinentů, které naznačovaly nečekané – v geologické historii naší planety docházelo k přepólování geomagnetického pole.
Změny polarity nemají řád
I když se uvádí, že k těmto reverzím dochází v průměru každých 200 tisíc let, je to jen velmi hrubý průměr. Dosavadní poznatky svědčí spíše o chaotických změnách než o nějaké co jen přibližné pravidelnosti. Dlouhá období bez zvratu (reverze) střídala období, kdy k nim docházelo relativně často. Časové osy reverzí – podrobnější pro posledních 5 milionů let a přehledná pro 155 milionů let (obrázek vpravo) - znázorňují nepravidelnost tohoto jevu.
Protože déle jak tři čtvrtě milionu let k žádné reverzi nedošlo, tak jenom na základě paleomagnetických analýz a počítačových modelů lze předpokládat, že samotná změna trvá řádově tisíc až deset tisíc let a charakterizuje ji asi desetinásobný pokles intenzity hlavního dipólového magnetického pole (a asi dvojnásobné zintenzivnění kvadrupólového pole). V současnosti to nejlepší vysvětlení nabízí teorie geomagnetického dynama. Jde o přímo nezkoumatelné a matematicko-fyzikálními modely těžko komplexně simulovatelné procesy probíhající ve vnějším tekutém jádru Země. V něm vysoce vodivá železo-niklová tavenina proudí složitým způsobem, protože do jejího pohybu se montuje několik vlivů – Coriolisova síla, diferenciální rotace daná jinou rychlostí otáčení vnitřního pevného jadérka a zbytku planety, konvektivní proudění vyvolávané hustotním a tepelným gradientem, případně vliv fázových přechodů na rozhraní vrstev... Donedávna se předpokládalo, že centrální pevné jádro rotuje o 2 až 3, později jen 1 obloukový stupeň za rok rychleji. Počátkem letošního roku přišli geofyzikové z University of Cambridge s výpočtem, podle něhož tento rozdíl je sice jeden stupeň, ale ne za jeden rok, nýbrž za jeden milion let. Jestli se to potvrdí a nakolik to ovlivní existující modely geomagnetického dynama, ukáže čas. Nicméně právě pohyb vodivé taveniny ve stávajícím geomagnetickém poli bez ustání indukuje pole nové. Tím se obnovuje ochranný magnetický štít planety. Jenže to je jenom rámcová fyzikální představa. Souhra všech komponentů je však složitá a procesy do jisté míry chaotické, výsledný efekt - změny celoplanetárního pole – předvídat nedovedeme. Je to podobné jako u sluneční aktivity: základní mechanismus, v němž klíčovou roli hraje diferenciální rotace ionizovaného plazmatu v kombinaci s jeho konvektivním prouděním, je znám. Přesto je celý systém natolik proměnlivý a složitý, že neumožňuje přesnější předpovědi na více let, natož staletí dopředu. U Slunce je perioda přepólování přibližně 11 let, což také přispíva k předvídatelnosti. U Země bude správnější říci, že žádná perioda magnetických reverzí není. Tak například, za posledních 10 milionů let se v horninovém záznamu objevilo více než 40 reverzí, tedy v průměru každých 200 - 250 tisíc let. Jenže v těch posledních 780 tisících letech se neodehrála žádná. Ještě výraznější anomálii bez jediné změny představuje období vrchní křídy před 120 až 80 miliony let. 40 milionů let stejné polarity. Proč je tomu tak, přesně nevíme. Natolik geomagnetickému dynamu zatím nerozumíme.
Důležité je prý rozmístění kontinentů
I proto je teorie, s kterou nyní přichází francouzští výzkumníci z Národního vědeckého centra (Centre national de la recherche scientifique – CNRS) a Ústavu fyziky Země (Institut de Physique du Globe) zajímavá. V případě správnosti by mohla vysvětlit, proč tak dlouho k žádné reverzi nedošlo, i když dvě předchozí přepólování se udály po sobě v časovém rozestupu 106 tisíc a 120 tisíc let. Trojice vědců teorii geomagnetického dynama obohatila o vliv kontinentů, přesněji o to, nakolik symetricky jsou vůči rovníku rozložené po povrchu planety. Podle toho celý mechanismus obnovování magnetického pole Země stabilizují, nebo naopak „tlačí“ na jeho změnu. V abstraktu článku zveřejněném v časopisu Geophysical Research Letters uvádějí:
„Objev reverze magnetického pole Země a pohybů zemských desek (desková tektonika) jsou dva hlavní průlomy v geofyzice v 20. století. Tvrdíme, že tyto dva jevy souvisí a že desková tektonika kontroluje dlouhodobé změny ve frekvenci geomagnetických reverzií. Přesněji řečeno, po geologických obdobích, pro které bylo charakteristické nesymetrické rozložení kontinentů vzhledem na rovník, následovaly intervaly s vysokou frekvencí reverzí. Domníváme se, že rozložení a symetrie struktur v zemském plášti, které pohánějí pohyby kontinentů na zemském povrchu, ovlivňují rovníkovou symetrii proudů uvnitř jádra a tím mění vztah mezi dipólovým a quadrupólovým módem, jenž kontroluje výskyt reverzí.“
Když Francouzi vynesli křivku znázorňující, jak se za posledních 300 miliónů let (tedy od vzniku Pangey) měnila míra asymetrie v rozložení kontinentů vůči rovníku a porovnali ji s četností změn polarity geomagnetického pole v příslušném geologickém období, objevili výraznou korelaci. Při nejvyšším stupni asymetrie počet přepólování stoupal až na 8 za milion let. Vědci nabízejí dvě možná vysvětlení této souvislosti:
A/ tektonické desky ponořující se v subdukčních zónách do zemského pláště sestupují hluboko až k vnějšímu jádru. Tím v příslušné části jeho povrchu ovlivňují výměnu tepla a tím i proudění vodivé Fe–Ni taveniny v jeho nitru. Jestli se to odehrává v severní části výrazně jinou mírou než na jižní, naruši se rovnovážný stav a dochází k častějším reverzím magnetického pole.
B/ rozložení kontinentálních desek jenom odráží (ale v podstatě neovlivňuje) promíchávání materiálu v zemském plášti, zejména v jeho spodní části, u kontaktu s jádrem.
Francouzští vědci tedy předpokládají, že když jsou kontinenty na povrchu Země rozmístěny nesymetricky – tedy na jedné z polokoulí zabírají výrazně větší plochu než na té druhé, pak jsou nesymetricky rozmístěny i subdukční zóny. Sestupné proudy pak tahají podsouvající se desky hluboko do pláště, až se jejich materiál, který má jiné složení a fyzikální vlastnosti než okolní plastická horninová hmota, začne hromadit v spodní vrstvě na kontaktu s vnějším jádrem. To by pak výrazně ovlivnilo tepelnou výměnu na rozhraní vnější jádro – plášť. A když je tento vliv na severní a na jižní části příliš rozdílný, změní to i systém proudů taveniny ve vnějším jádru a rozdíl se projeví i zde. To má za následek nestabilitu a náchylnost k radikálnějším změnám, tedy i k přepólování.
Zní to celkem rozumně a přesvědčivě. Přesto to mezi odborníky asi nevyvolá "heuréka-reakci". I když Francouzi v mediální zprávě uvádějí, že se časové křivky míry asymetrie rozložení kontinentů a četnosti reverzí geomagnetického pole téměř překrývají, skutečnost je trochu jiná a četnost reverzí se někdy zvyšuje po nárůstu asymetrie v rozložení kontinentů a jindy ji předbíhá. Jenže přepólování by v tomto ohledu měla být vždy důsledkem a ne příčinou. Další otázkou je, do jakých hloubek mohou sestupné proudy unášet materiál oceánské kůry, který je o minimálně třetinu lehčí, než jsou horniny spodního pláště. Navíc samotný systém konvektivních proudů je poměrně složitý, nejde o „sloupy“ hmoty tlačící se systematicky pomaloučku někde nahoru a jinde zas dolů kolmo napříč celým zemským pláštěm.
Nad zjištěnou korelaci, i když je trochu diskutabilní, ale nelze úplně zavřít oči a šmahem ji zamítnout. Když se ale zahledíme na dnešní situaci (obr. vpravo), zjistíme, že asi 2/3 plochy všech kontinentů se nachází na severní a jen asi 1/3 na jižní polokouli. Což se nedá zrovna považovat za symetrické rozložení. Přesto je geomagnetické pole dlouhodobě stabilní, samozřejmě v rámci jeho běžných variací. Kdybychom ale vzali v úvahu jenom aktivní subdukční zóny, jejichž poměrné rozložení na obou hemisférách nemusí zcela odpovídat rozmístění kontinentů, a zkombinovali jejich délku s rychlostí subdukce pro obě polokoule, možná bychom se k základní myšlence francouzských vědců přiblížili lépe a přesněji. Anebo ji zpochybnili.
Protože lepší poznání obnovy a příčin nepravidelně se vyskytujících reverzí magnetického pole Země je jednou z lákavých intelektuálních výzev moderní vědy, lze očekávat, že francouzská studie nezapadne prachem nepovšimnutí a že ve snaze této teorii oponovat, nebo ji potvrdit, se mnozí geofyzikové pustí do analýz, výpočtů, modelů a porovnávání. I toto hledání argumentů však může o krok dál posunout naše poznání dějů v útrobách naší planety.
Poznámka: V roce 1995 se v časopisu Nature objevil významný článek: G.A. Glatzmaier, P.H. Roberts; A three-dimensional self-consistent computer simulation of a geomagnetic field reversal. Dvojici autorů se podařilo vytvořit zajímavý matematicko-fyzikální model geomagnetického dynama, který se „dopracoval“ k reverzi, tedy simulované pole se překlopilo. Blíže na stránkách Garyho A. Glatzmaiera.
Video: Jeden z grafických výstupů počítačové 3D simulace přepólování geomagnetického pole. Modrá a červená barva znázorňují oblasti s opačnou polaritou. Na horní části je znázorněna situace na povrchu Země, spodní zobrazuje povrch vnějšího jádra, kde je magnetické pole mnohem komplikovanější. Model sice neodpovídá žádné reálné situaci, ale je hezkým potvrzením toho, že naše fyzikální představy, na jejichž základě byl model vytvořen a které se při výpočtech opírají o rovnice magnetohydrodynamiky, by mohly odpovídat skutečnosti.
Zdroje: Centre national de la recherche scientifique, Geophysical research letters
Diskuze:
dobře
Kája Nezmar,2011-11-04 15:12:27
Není nic snazšího - když se pozorně podíváte, zjistíte, že po rozlomení kontinentu tam už hřbet je a je tam celou dobu a na obrázku má barvu světle modrou a poté zelenou. Barvičky označují jak je ta hornina stará. Tam, kde není barva, tak to znamená, že tato část dna dnes už neexistuje, byla pohlcena. Indočína se posunuje dolu právě díky tomu, že se na jižní Čínu tlačí jako klín Indie (simulace obrázky http://www.geo.arizona.edu/~ozacar/models~1.htm). Austrálii to neodtlačuje, neb tento pohyb je kompenzován pohlcením subdukcí oceánského dna australské desky, což klade menší odpor než srážka dvou pevnin a posun Austrálie seděje evidentně větší silou. Kolem Afriky jsem si ničeho zvláštního nepovšiml (krom utržení Arábie), je třeba brát v úvahu, že jde o ilustrační mikrodeskový model kulové plochy promítaný do roviny a není přesný zcela na pixel.
Expanze Ariky a nový oceán. Že je tam zlom v reálném světě, sám víte. Ovšem není nutně nezbytné, že nový oceán vznikne. V minulosti byly některé kontinenty (východní Sev. Amerika např.) takto "natrženy" a po pominutí tlaku zůstali dál v celku. Současný drobný nárůst plochy je jistě kompenzován úbytkem dna v subdukci podél Sund a možná deformací dna obecně v okolních oceánech. Pokud to nebude stačit, může vzniknout nová sub. zóna. Ve východním středomoří subduční zóna je. Ostatní místa jistě mají vysvětlení.
Víte kolik oceánského dna už "zahučelo" pod Andy nebo Japonsko? Jak víte, že Himálaji nejsou stopy po sopkách...
Kája Nezmar,2011-11-04 15:20:07
mimochodem, nepřijde mi nereálné, že mezi indií a čínou byly subdukční zóny klidně dvě... no, to jen taková myšlenka.
Takže jo...
Petr Gejdoš,2011-11-04 19:01:01
Pane Kájo, již to je 40 roků, co jsem se šrotil na šutrologii a třepal se hrůzou, že nepoznám "žulu od ruly". A prubu jsem nakonec dostal sice za "1" - ale viselo chvíli to na vlásku, zda nedostanu exemplární kopačky !! A to vše proto, že jsem pana profesora nasr...štval tím, že jsem si u něj dovolil mluvit při zkoušce o teorii kontinentálního driftu, jako by to byla uznávaná vědecká teorie. Pro něj to tehdy stále byl pavědecký nesmysl a dalo mi dost práce vše otočit tak, že jsem to zmínil jen jako ilustraci nastoleného problému. Ostatně jsem tehdy řešil otázku vzniku ostrovních oblouků, nebylo to tehdy jednoduchééé !
Časy se značně mění, jak vidno. Ledasco třebas před 40 léty ještě nepředstavitelné se dnes jeví jako něco naprosto samozřejmé. Tím ale zase netvrdím, že bych i s navijákem sežral každou novou ptákovinu, která z geologů vypadne, jakkoliv si geologů a geologie takřta neskutečně vážím.
A tak třebas mě dokáže rozesmát (ale taky nakonec i někdy rozzuřit), když kupříkladu někdo sveřepě tvrdí, že tlak z hlubin země vyvěrajícího magma v divergentní zoně působí tlakem na oceanické dno a tím dochází k posunům kontinentů. Setkal jsem se s takovým názorem u jinak vskutku vzdělaného člověka a málem mě to v té chvíli "položilo" ! Když jsem tomu pánovi vysvětloval, že je to stejná krávovina, jako kdyby se pokusil tlakem na okraj ubrusu tento ubrus i s naservírovaným obědem posunout po stole, urazil se docela. Já ostatně velmi často a lehce dokážu diskutující nechtěně urazit, soudě tedy podle toho, jak sem tam reagují - oni si ti lidé neuvědomují, že se rozčilují nad vlastní blbostí. Modlím se, aby Vy jste nebyl takový případ, jakkoliv se to tak nejeví.
Tak tedy k tomu středooceánskému hřbetu, který tam podle Vás byl od počátku a který "vyráběl hmotu" pro vznik nového dna Indického oceánu na to, aby se Indie mohla raketově odstěhovat tam, kde dnes je - soustředím se nyní již jen na tento bod:
1)Když se zadíváte na hypotetickou cestu indického subkontinentu od okamžiku, kdy se odtrhnul od Afriky, uvidíte, že tedy "motorový člun Indie" musel udělat dost nepředstavitelnou zatáčku o 180°! Od okamžiku, kdy se Indie odtrhla od Afriky se Indie nějaký čas zcela na počátku pohybovala skoro na jih. Až po nějakém čase se otočila čistě na východ a až možná po dalších 15-20 milionech roků Indie konečně nabrala nepředstavitelnou rychlost na sever. Čili - pokud jsem minule psal, že Indie urazila 6000 km na cestě z jihu do dnešní polohy za cca 40 milionů roků, potom to teď trochu přihrotím - ve skutečnosti tuto trasu urazila Indie za zhruba poloviční dobu, tedy s roční rychlostí nikoliv 15 cm/rok ale možná i přes 30 cm /rok !!
1a)Kde se v době, kdy Indie směřovala na jih, podle Vás nacházel nutný středooceánský hřbet, aby tedy upalující Indie mohla skutečně upalovat ? A poddotaz - jaké které geotektonické desky asi byla součástí v té době Indie ?
1b)Kde se v době, kdy Indie směřovala na východ, podle Vás nacházel nutný středooceánský hřbet, aby atd ... ? A rovnět se ptám, které že to geotektonické desky byla Indie součástí ?
1c)Kde se nacházel - patrně za použití nepříliš vědecké zpětné extrapolace podle dnešní polohy - středooceánský hřbet v době "jízdy Indie na sever" je docela jasné, v tom není otázka.
Ale vysvětlete tedy, jak může takto vzniknout takové jednosměrové vyhřeznutí plochy geotektonické desky a jak vůbec může jakoby hmota oceanického dna takto v úzkém koridoru jakoby téci jedním směrem, aniž by výrazně kolidovalo s okolím ? To přece vůbec žádný geologický smysl nedává ! Navíc součástí této podotázky je taky to, že je nutno vysvětlit, zdali byla Indie vždy součástí Indo-Australské geo-desky a jak tedy se v rámci jedné desky dají dělat takové "otočky o 80°" ?
Tolik k Indii. A ještě se tedy zmíním o problému s přebývající plochou Africké desky. pane Kájo - na západě deska přirůstá, na druhé straně na východě taky. I když zanedbáme ten vznikající zlom v Africe, i tak zde prostě je značný přebytek stále vznikajícího oceanického dna a tedy plochy Africké desky. To nevysvětlíte jakýmsi vrásněním dna oceánů - nikde nikdo nic takového nepozoroval. Zajisté nejsem genius, který na to zrovna nyní přišel jako jediný. Nemáme-li tedy na právě toto jasnou odpověď, znamená to značný a blbě tajitelný hrbol pod kobercem, kde to někdo horlivě zametl !
Tohleto jsou otázky, jejichž řešení by vedlo k hlubšímu poznání, co se s planetou děje a možná i k poznání, co se děje s geomagnetickým polem. Dynamový model geomagnetického pole dozajista dozná změn a o možná dramatických...
ok
Kája Nezmar,2011-11-07 10:06:33
nemám příliš chuť sem přispívat, mám pocit, že jsem toho sem napsal už dost a kromě Vás, nikdo nikde nediskutuje. Je to tu takový uzavřený kroužek několika sveřepých vyvolených. Doufám, že než mě popadne někdy chuť sem něco poznamenat, že zapomenu heslo.
Indie na jih a na východ - na server od Indie byl hřbet, který odtlačil Gondvanu od Laurasie, není problém, aby tlačil na jih Indii, která se právě odlomila od Afriky. Než se Indie hla na sever, pohybovala se na východ, společně s Madagaskarem se totiž odlomila od Afriky a na tom místě vznikl nový hřbet, který ale brzo přestal být aktivní. Po odlomení od Antarktidy se indie posunovala na sever (nevím, jestli je hřbet příčina či následek pohybu desek). Patrně zde brzo vnikla subdukce (a možná i dvě, jedna u Indie a druhá u Asie), která v průběhu posunu najela na hřbet a i možná to bylo spolu s přítomností horké skvrny (asi ta u Reunionu) příčinou, že Indii prorazila sopečná činost (Dekanské trapy).
Co primárně hýbe s deskami (kde je působiště) nevím, na fleku vymyslím třeba 7 teorií, kde je pravda by měl spíš říct geolog. Mě se jeví nejvíc jako pravděpodobné, že je táhne horizontální posun mas zemského pláště, který ve svém celku cirkuluje.
Zvětšijící se africká deska - oceánské dno Africké desky se zvětšuje, tj. hřbet se od Ariky vzdaluje, Jižní Amerika dokonce dvojnásobnou rychlostí a zvětšené desky Afriky je kompenzováno zmenšením zejména východopacifické desky subdukcí pod najíždějící Ameriku.
V hlubinách Země magma není. Magma se tvoří v zemské kůře a svrchním plášti, kde dochází k poklesu tlaku a zkapalnění hmoty. Plášť je v podstatě tuhé konzistence a nejspíš makroskopicky granulované nehomogenní struktury. Ale to jen hádám.
Doufám, že váš profesor časem uznal alespoň to, že se ty kontinenty hýbou a posunují, což je nezvratný fakt.
Re: OK
Petr Gejdoš,2011-11-07 12:07:19
Máte pane Kajo nejspíše ve všem pravdu:
Diskuse opravdu není a když je, jaksi není příliš ke skutečnému jádru věcí. Chyba možná taky spočívá v přílišné specializaci vědců a neschopnosti se těchto specialistů orientovat s potřebným nadhledem v celku.
Mě fascinuje, kolik současná (že prý) věda chrlí všelijakých roztodivných nesmyslů - mnohé jsou pak i zde na Oslu prezentovány. Připadá mi to, jako by někdo chtěl centrálním řízením a podněcováním těch nesmyslů skutečnou vědu zcela zdiskreditovat. Příkladem budiž třeba i v tomto článku "vědecká zjištění" korelací mezi rozložením kontinentů a geomagnetickým polem.
Kdyby si někdo dal tu olbřími práci a vzal všechny takové pseudo-hypotezy dohromady - zjistil by patrně, že nula z nuly vyjde ! A tak se dozvíme od jednoho hyper-specialisty, že geomagnetické pole souvisí s pohyby hmot v zemském jádru a zároveň, že geomagnetické pole vzniklo až před cca miliardou roků. Jenže jiný zase tvrdí, že kontinentální drift zde byl i dříve a klidně předkládá soubory pohádkových obrázků, jak se kontinenty shlukovaly do super-konitnentů, aby se zase lámaly a rejdily po globu jak tanečníci po parketu. A to i před více, než miliarddou roků - což ale vyznávačům relůatívně mladého geo-dynama nijak nevadí.
Stejně se tak dozvíme, že kyslík se objevil v atmosfeře tehdy a tehdy - víme ale přitom, že zde byl od počátku díky disociaci vody vlivem tvrdého záření z Vesmíru. Jak v takových podmínkách vznikal život není příliš jasné. To však nadšené evolucionisty nijak v jejich vášni a radostně kombinují prapolívky všeho druhu tak dlouho, at jim z ničehož nic vznikne život, ačkoliv kyslík i v nepatrné koncentraci to jaksi vylučuje - to jim nevadí. Žijeme v pohádkovém světě vymyšlené vědy, jak se to tak jeví alespoň mi a věda je dnes tvořena takovými super-specialisty, že tito ví naprosto všechno ... ale o tak úzkém oboru, že vlastně o ničem.
Ale ještě něco maličko o tektonických deskách.
Ano, patrně ty jednotlivé desky tvoří jakési velkoplošné "pásové dopravníky" a středooceánské hřbety nejsou příčinou jejich pohybů, nýbrž důsledkem. Jedná se o jakési "jizvy" na povrchu planety, jež vznikají právě tím pohybem, kdy se celistvá vrstva nutně trhá a je zespodu doplňována magma. Lepší vysvětlení zatím asi není. Jenže potom je dost podivné, jak že to dochází k takovým výstřednostem v pohybech těch desek - viz dosti klikatá cesta Indie do dnešní polohy - tedy pokud to tak opravdu bylo.
Já se však v souladu se svou ucelenou představou - mimochodem značně nekompatibilní se současným mainstreamem - domnívám, že současné pohyby geotektonických desek není nic jiného, než pouhé doznívání kataklysmatických jevů v historii planety. A taky, že tato dávná a možná ani ne zas tak miliardy let stará kataklysmata jsou spíše pravdivě popsána v tzv. "Svatých knihách" (třebas Starý Zákon)a v bohaté mytologii a tedy, že lidstvo již toto vše zažilo a formou mytologie přeneslo do současnosti s vizí, že to využijeme. Spletli se naši prapředci - nevyužijeme...
Můj nekompatibilní pohled na toto vše působí pro "jednoduché racionalisty" spíše jako červený hadr na býka. Rozhodně se tedy nedomnívám, že by současná věda v tom měla jasno a že by se pravdě alespoň blížila. Moje rýpání se v tom je právě spíše opatrným naznačováním něčeho úplně jiného, co de facto nelze " na plnou hubu" říci, protože v zažitém současném vědeckém pohledu na svět se to jeví jako naprostý pohádkový nesmysl.
Jenže - my se dnes zde na této planetě patrně blížíme k dalšímu takovému (periodickému) kataklysma a věda tráví čas vymýšlením krávovin - patrně nejsme poučitelní a tedy ani záchrany hodni. Tož tak ...
Nu, já tedy nevím...
Petr Gejdoš,2011-11-04 13:27:53
Ano, pane Kajo, na mapách dnešního stavu středooceánský hřbet v jižním Indickém oceánu již je, leč nebyl. Já jsem vyzýval, aby případný kritik provedl tu podrobnější animaci - http://www.scotese.com/sfsanim.htm , tam to uvidí.
Zde jsem si nevšimnul, že by byla znázorňována průběžná doba, ale dokážeme to slušně odhadnout podle posunu Indie. Tedy, když budete myšičkou tahat tam a zpět a pozorovat měnící se obrázek, uvidíte, že Vámi zmiňovaný středooceánský hřbet se v jižním Indickém oceánu objevuje až jaksi dodatečně ! Prakticky se ten středooceánský hřbet objeví až v době, kdy vlastní Indie jako pevnina již narazila přímo do asijské pevniny.
A co je hlavní - vysvětlete, když jste se toho ujal, jak se může stát, že se Indo-australská deska začala z ničehož nic ve směru posunu subkontinentu Indie roztahovat do takového nepravděpodobného a velmi úzkého výběžku a kupříkladu "kousek vedle" se obráceně celá Indočína a Indonesie obráceně posouvá aktívně proti tomuto pohybu. Lze podle toho všeho tedy někde kupříkladu v oblasti vnitřního Mongolska tušit nějakou zatím nepojmenovanou sílu či masivní proces, který by dokázal celý východní okraj euro-asijské desky tlačit na východ a na jih a přesto by tato síla nestačila odtlačovat relatívně "maličký" výběžek indo-australské desky v oblasti vlastní Indie ?
Zároveň si povšimněte ještě jhednoho geologického divu ! Africká deska se na západě v oblasti středo-atlantického hřbetu zvětšuje a posouvá směrem na východ. Zároveň se v oblasti hřbetu v Indickém oceánu tatáž deska zvětšuje a analogicky posunuje na západ. Na té "myšičkou řízené" animaci uvidíte jasně, že jak středo-atlantický, tak středo-indický hřbet přitom stojí fakticky "na místě".
Zároveň ale nám moderní věda ukazuje masivní tektonický zlom, jdoucí až odněkud z údolí Jordánu přes Akabský záliv, Rudé moře, dále skoro centrem Afriky oblastí jezer až do Mozambiku. Toto je fakticky opět "pro změnu" divergetní zona, která slibuje oddělení celé východní Afriky a vznik nového oceánu. Ptám se tedy - kde a jak tady tatáž věda geologická řeší nutný a neodkladný problém - totiž kde a jak se ztrácí nadbývající africká deska ? Kde, doparoma, se nacházejí nějaké konvergenční zony ? A to, ačkoliv je takto na protilečhlých východních i západních okrajích rostoucí a k tomu ještě uvnitř zrovna severo-jižním směrem vzniká nová divergenční zona a tedy opět zde nutně plocha desky roste ?
Nikde totiž nejsou vidět žádné zony subdukce, žádné pásma sopečných pohoří... hm
K tomu, jak vysvětlujete, že ona dávná sopečná pohoří byla postupem Indie dále na sever zapracována do masivů Mimalají, Hindukše a spol - tak to snad ani nemůže být pravda. Pokud skutečně posun Indie probíhal tak, jak se snaží současná geologie tvrdit, potom asi 6000 km oceaníckého dna muselo doslova "zahučet" pod Euro-asijskou desku v době cca 40 milionů roků. Sopečná pohoří v místě subdukce musely být snad řádově mohutnější (!!), nežli jsou dnešní jihoamerické Andy. Nesnažte se tvrdit, že soustava sopečných pohoří, jež musely nutně být podstatně mohutnějšší, než současná soustava velehor v Asii, se jen tak schovala do Himalají a to beze stop !
Ano, máte pravdu. V oblasti Středozemního moře, což fakticky by měl být mizející původní oceán, jehož součástí by mělo být Černé moře a Kaspické moře, dochází ke srážce Euro-asijské a Africké desky. Jenže - opět jsou zde drobné nesrovnalosti. Všechna jmenovaná středozemní moře jsou pozůstatkem oceánu Tethys a jedná se o jasnou konvergenční zonu. Opět mi zde ale chybí jasné zony subdukcí v oblasti dna původního Tethys.
Je ale pravda, že v současnosti mezi Africkou deskou a Euro-asijsou panuje jakési příměří, neřku-li, že se snad chystá nebo dokonce děje jakési "couvnutí" Africké desky. Potom je možné, že jsou subdukční zony v mezičase zamaskované sedimenty. Ono je to totiž zkomplikované tím, že je zde vložená jakási "mikro-mezi-deska" Egejsko-Jaderská. V ještě relatívně nedávné minulosti zde muselo být velmi velmi živo !
Nu já nevím... stále vidím rostoucí řadu otazníků a pouze pomatené pokusy vědy o vysvětlení. Stále ski myslím, že věda je manipulovaná a vedena na zcestí.
odpověď
Kája Nezmar,2011-11-04 09:22:30
Děkuji, že se Vám moje přezdívka líbí, doufám, že nemáte nic proti láčkovcům... proč se domníváte, že je trefná jsem nepochopil, ale nevadí.
A teď k věci. První dvě věty mluví o tom, že teplo dostatečné k diferenciaci je původu gravitace/tlaku. Sice nikde nepíšete, jak sama poukazujete, že jde o jediný zdroj, ale zní to tak. (Skoro se domnívám, že bez tepla dodaného samotnou akrecí by ani nemohlo dojít čistě tlakem k celkové diferenciaci Země a bez radioaktivního tepla by alepoň vnější plášť dávno vychladl.) Nicméně to byla ode mě jen poznámka a doplnění pod čarou a nenadál bych se, že bude chápána jako nějaká oponentura k článku, kterou je třeba ihned rozporovat a článek obhajovat... no, budiž.
Druhý bod - to co odkazujete je hezké, ale s tím co jsem se snažil naznačit, nijak nesouvisí. (Mimochodem, myslím, že jde o Vaše dohady. Nemyslím si, že zemská kůra by měla až takový vliv na gravitační anomálie planety takového rozsahu. Osobně si myslím, že jsou dány spíš nehomogenitou svrchního a spodního pláště. Největší záporná anomálie je vpravo a vlevo od Indie, ne pod Himálajem. A možná i proto gravitační anomálie nekorelují s ostatními pohořími. Mimochodem "nebetyčné výšiny" nebudou tak dramatické, na plastickém globu nebude Himálaj ani vidět - cca 0,1 ~ 0,2 mm dle měřítka).
To, co jsem se snažil naznačit je to, že existuje teorie o tom, že pod takovými útvary, jako jsou himálaje a Tibet je ztluštěna nejen kůra, ale také svrchní plášť, který se může oddělit jako velký blok a klesat dolů, kde může dosáhnout povrchu vnějšího jádra a narušit tak jeho proudění a následkem toho může dojít k přestavění siločar mag. pole. Tato moje poznámka byla jen doplnění teorie francouzů, kteří, jestli jsem to správně pochopil, z tohoto viní prostorově nerovnoměrné klesání kousků subdukované kůry (ve zkratce). Ovšem, teorie jsou různé.
Mohu si také vypomoci odkazy: http://my.opera.com/nielsol/archive/monthly/?month=200702
(článek níž o Titebu)
http://www.geo.arizona.edu/~ozacar/models~1.htm
http://www.youtube.com/watch?v=i1tNHYX4R2o&feature=related
Ostatně ta pasáž o hledání a nalezení kusu před 15. mil. let odlomeného pláště je hezká.
Třetí bod komentován nebyl.
Od základu divné..,.
Petr Gejdoš,2011-11-03 19:00:27
Jsem dalek toho, abych tvrdil, že desková tektonika a kontinentální drift neexistuje. Ovšem už se mi to jeví jako zcela obligátní stav - domnívám se, že současná věda je (nejen) zde jaksi "podivně mimo mísu".
Pro svoje pochybnosti mám hodně indicií, které jakoby ukazovaly, že zde bylo - a stále je - posledních snad 150-200 let do původní skutečné vědy ingerováno "jakoby shora a se zlým úmyslem". Prostě od určité doby mi věda obecně přestává jakoby poskytovat rozumný základ pohledu na Všehomíra, nebo vůbec jakýkoliv obecně smysl všeho.
A je vcelku libovolné, do které oblasti vědy člověk nakoukne - všude je to podobné. Jako by zde bylo jakési vrchní politbyro a to vydávalo direktívy, co se má "hloupým lidem" řikat, bez ohledu na zdravý rozum.
Ukážu to třebas zde, na kontinentálním driftu a deskové tektonice. Autorka článku odkazuje na http://www.scotese.com/sfsanim.htm, sama potom přímo v textu poskytuje hrubší animaci po desítkách milionů roků, kde má být znázorněno, kterak se pradávné kontinenty lámaly, rozdělovaly a zase srážely do nových superkontinentů. Je to vskutku zajímavé - ale značně podivné !!
Nechci přímo říci, že je to pouze moderní vědecká pohádka pro hodně "dětičky" - kde hodné dětičky jsou třebas i vzdělaní lidé s mozky ovšem vzorově školně vymytýmí. Optimální by pro další výklad bylo, kdyby případní čtenáři těchto řádků měli alespoň základní geologický přehled.
Pro začátek by bylo dobře se pozorně zadívat nejlépe na dostatečně velký globus, na kterém by byly znázorněny i riftové zony, středooceánské hřbety, hlubokomořské příkopy v oblastech subdukcí a hranice tektonických desek se znázorněnými posuny. Takový globus asi nikdo mít nebude - tedy kdyby byla alespoň vetší mapa světa s tímtéž. A pokud ani to ne, potom je nutná alespoň dobrá představivost.
Všimněte/přestavte si na současném globu, že tam, kde se tektonické desky srážejí, dochází nejčastěji k subdukci a zdaleka nejčastěji se v tomto případě tenká oceánská deska podsouvá pod desku s pevninou. Je nutno si ale uvědomit jedno - nikdy nebo vysloveně vyjímečně málokdy se sráží přímo jakoby kontinenty neboli pevniny. Ty kontinenty se totiž jakoby vezou na povrchu tektonických desek a srážejí se tyto desky, nikoliv přímo kontinenty.
Kdykoliv se proti sobě sunou tektonické desky, nutně tedy musíme vidět sopečná pohoří a v předpolí potom hlubokomořský příkop - viz třebas západní pobřeží jižní Ameriky, což je asi nejdidaktičtější příklad.
Nu a nyní se podívejte na té plynulé, myší ovládané animaci, kterak se odlomila kdysi dávno od africké desky budoucí Indie a Madagaskar. Nikde není vidět žádný středooceeánský hřbet, který by dodával materiál, aby za skutečně "frčicí Indií" vzniklo nějaké dno budoucího Indického oceánu. Čili Indie profičí budoucím Indickým oceánem jako obří motorový člun a za ním je oceanické dno, o kterém netušíme, odkud a jak vzniklo. Na druhé straně, tak říkajíc na "přídi Indie" bychom museli vidět, kterak někde tektonická deska s Indií naráží do auroasijské a nutně musí docházet k subdukci - nebo kde vlastně mizí původní dno oceánu, přes které Indiie přefrčela ? Subkontinent Indie není samostatná deska velikosti právě Indie, nýbrž jde o jakoby "ostrov hmoty", vezoucí se na indicko-australské desce.
Musím udělat vsuvku. Tektonická deska se může zvětšovat jedině tak, že v oblasti středooceánského hřbetu dochází k výlevu magma a to vytváří novou a hlavně zcela mladou plochu dna oceánu. Hranice =středooceánský hřbet jakoby stojí na místě a nová plocha se odsouvá. Na druhé straně potom nutně tatáž tektonická deska se buďto nasunuje nebo podsunuje = subdukce.
Tedy kladu otázku - jak může zdravý mozek vyprodukovat takový vývoj indo-australské desky, který by odtransportoval hrbolek=Indii na svém povrchu z geologického pohledu "nadzvukovou rychlostí" na vzdálenost mnoha tisíců km, aniž by se někam okraje té indo-australské desky v oblasti dnešního dotyku Indie s Asii ztrácely v subdukci ? Kde jsou mohutné pásma sopečných pohoří a'la Kordilery a proč tam jsou posléze Himalaje ? Proč to tkhle správně funguje v severo-východní části desky, na linii Sumatra, Jáva, Sundy, N. Guinea, Bismarckovy ostrovy, Nový Zeland ? Zvláště - když víme, že skutečně Indie "pelášila" jak urvaný plakát - tedy celou tu dobu cesty skrz budoucí Indický oceán musela před sebou doslova hrnout tisíce sopek ! Kde jsou ? Kde jsou ty statisíce km3 hmoty ?
To není v podstatě nic o vlivu geotektonické činnosti na geomagnetismus nebo naopak. O tom nemá vůbec smysl tratit čas diskusí. Já tímto zpochybňuji vůbec pra-základ té myšlenky a to proto, že zpochybňuji jako nesmysl současný model, jak si současná věda představuje kontinentální drift.
Je to jedna z indicií, že věda v současnosti již vůbec věda není.
hmm
Kája Nezmar,2011-11-04 09:43:45
ano, uvedená animace je značně hrubá a zjednodušená. Pokud se podíváte pozorně na podorobnější mapu, uvidíte mezi Indií a Afrikou a Madagaskarem mohutný středooceánský hřbet. Pokud si vezmete mapu geologickou uvidíte, jak jsou jednotlivé pásy dna staré, jak jak ve vzdálenosti od středu hřbetu symetricky stárnou. V předpolí Indie skutečně vulkanické ostrovní oblouky byly a jejich zbytky jsou zabudované v novém pohoří. Ve fázi, kdy "došlo" oceánské dno a začaly se na sebe tlačit již pevniny ale sopečná aktivita ustala a sopky byly jednak sníženy erozí a jednak zastavěny do pohoří. Závratná rychlost 15 cm za rok je opravdu kosmická, dnes je nejrychlejší 10 cm za rok. Pokud se vám zdá současná teorie stejně jako současná věda konspirační či spiklenecká, máte ještš jiné teorie na výběr, např. tu o rozpínající se Zemi nebo tu o tom, že je Země dutá a uvnitř ní je jiná, ještě větší. Mám pocit z vašeho příspěvku, že jste nějak na mapě přehlédl kolizi Afriky na Evropu (a dokonce na některých geol. mapách je apeninský poloostrov, a na některých i Pyrenejská mikrodeska, součástí Africké desky), Arábie na Irán a Turecko, Severní Ameriky na Sibiř.
subdukce i pevninská konvergence
Kája Nezmar,2011-11-03 08:44:15
zdá se mi to možné, ale přihlédnul bych ještě k jinému efektu. Když se srazí dva kontinety, vznikne tam mulda materiálu, je vyzvednuta plošina do relativně velkých nadmořských výšek a stejně tak je zesílený plášťový kořen tohoto spojení, který zasahuje hloub než okolí. Po stabilizaci spoje dojde k tomu, že se ten kořen začne oddělovat a klesat do spodních vrstev. Mulda na vrchu se začne snižovat a propadat. V současnosti je tímto územím Tibet, který se propadá a v minulosti touto fází prošlo např. Údolí smrti. Ten utržený kořen tvořený chladnějšími horninami pláště se může propadnout až do hlubokého pláště a narušit cirkulaci ve vnějším jádru (možná spíš, než ona subdukce). Zároveň vytlačuje hmotu teplejší nahoru, která následně má tendenci spojení kontinentů trhat. Něco podobného lze vidět na rozpadu Gondwany, která se roztrhla až napodruhé (ostatně na Oslu byl tuším o tom článek).
2. v úvodu článku se hovoří o teple způsobeném gravitací, ale zapomnělo se na teplo způsobené radioaktivním rozpadem.
3. některé teorie mají zato, že pohyb kontinentů promárně ani tak nepohání teplo ze spodu (res. jeho graddient), jako spíš ochlazování kůry z vrchu (které způsobuje větší gradienty teplot).
Dagmar Gregorova,2011-11-03 10:41:29
pseudonym jste si tedy vybral trefně... ;)
K bodu 2 a 3 citace:
Gravitace vyvolává, teplo a jeho hloubkový gradient energeticky zajišťuje diferenciaci hmot...
Nenašla jsem zmínku, v níž bych tvrdila, že gravitace (vlastně správně tlak) je jediným zdrojem tepla, o zdroji tepla nikde v tomto článku nepíši...
K bodu 1
V tomto článku jsem se potřebovala dopracovat k těm Francouzům a k jejich teorii možná hodné k zamyšlení. Proto nepíši o konvergenci dvou kontinentálních desek. Kdybych měla zmiňovat vše, co by se "patřilo", bylo by to nestravitelně dlouhé, což asi je i nyní.
O Tibetu píši jinde, například:
http://www.osel.cz/index.php?clanek=5864:
"Když indická tektonická deska při svém pohybu na severo-severo-východ narazila na obrovskou euroasijskou, zemská kůra na jejich kontaktu zmohutněla a zvrásnila se. Výsledkem je dnešní Tibetská náhorní plošina, z níž se do nebetyčných výšek zvedá majestátní Himálaj."
a zde:
http://www.osel.cz/index.php?obsah=6&akce=showall&clanek=5135&id_c=108981
Právě proto jsem chtěla upozornit na Himaláje. Obrovská Tibetská náhorní plošina je tvořena z průměrně lehčí hmoty kontinentální kůry a je hluboko ponořena do těžších hmot zemského pláště. Proto tvoří "zápornou" anomálii.
Vysvětlení není složité a souvisí s deskovou tektonikou. Indická deska se od africké části Gondwany „utrhla“ před asi 90 miliony let. Pak se na zemskou desku „hnala šílenou rychlostí“ na severo-severovýchod, kde se před asi 55 – 50 miliony let srazila s obrovskou euroasijskou deskou. Obě tvoří lehčí kontinentální kůra a tak jejich srážka vedla k stlačování, jako když tisknete dvě kostky plastelíny k sobě - budou hrubší a hrubší. Tak vznikla Tibetská náhorní plošina z lehčích materiálů a vrásnění Himalájí. Jde o obrovské mocnosti lehčí kontinentální kůry zatlačené do těžších hmot zemského pláště. Proto je Indie tak „modrá“. Pás Himalájí v ní je již žlutý, protože té hmoty je tam „obrovský kopec“ :) , a tak – i když jsou z lehčího materiálu, než je oceánská kůra – způsobují kladnou anomálii. Ale zkuste podle gravitačních anomálií najít třeba Skalisté hory! Jejich vrásnění do výšky (i do hloubky) je kompenzováno menší hustotou materiálu.
Když budete chtít najít vše, co tam mělo/mohlo být zmíněno, bude toho víc, než celý článek. Dokonce není pravda, že vůbec neexistují útržky starší oceánské kůry než 200 milionů let, ale jsou to spíše rarity - výjimky, zavrásněné mezi uzavírajícími deskami. Jenže nelze zmínit každou výjimku, příroda kašle na naše šuplíkové představy, ta si dělá po svém (naštěstí) a my jenom hledáme způsob, jak z toho vydolovat ty základní mechanismy a popsat je.
A můžu Vás ujistit, že kromě drobností, které tam nejsou, je tam jistě několik závažnějších chyb, protože nikdo není dokonalý a žel nemám tolik času, abych se jich nedopouštěla a byla i v detailech v úplném obrazu. Chtěla bych, ale...
poznámka
Kája Nezmar,2011-11-04 09:27:00
omlouvám se, že moje odpověď není ve vláknu ale je samostatně, ale než jsem ji dopsal, Osel mě z diskuse odhlásil a po odeslání formuláře celý jeho obsah (zdánlivě nenávratně) zmizel kamsi. Návtat zpět totiž ukázal jen prázdný formulář :-) Obnovení sessions v jiném okně pomohlo a po přesunu vpřed FF odeslal znovu obsah, ale už ne do spávného vlákna.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
