Jak je to s riziky? 

Definice rizika praví že r = p.D, kde p je pravděpodobnost a D způsobená škoda. To je riziko objektivní.
Chceme-li z Prahy na dovolenou do Splitu, máme čtyři možnosti dopravy: letadlo, vlak, autobus a vlastní auto. S každou je spojeno určité riziko nehody. Abychom stanovili objektivní riziko, museli bychom pro každý způsob dopravy dělit počet nehod za určitou dobu (řekněme 5 let) počtem v té dobědopravených osob mezi Prahou a Splitem. Jenže běžný rekreant tyto údaje nemá, ani se po nich nepídí. Rozhodne se pro takovou dopravu (vyloučíme-li ostatní vlivy), u které pociťuje nejmenší riziko. To je subjektivní riziko, které se od objektivního může lišit.
Pojede třeba autem ten, kdo říká: „do letadla by mne nikdo nedostal“, ačkoli tím podstupuje podstatně větší objektivní riziko.

Právě rozpor objektivního a subjektivněveřejností pociťovaného rizika je příčinou, že v EU se může o moderních biotechnologických metodách šlechtění plodin jen snít. Subjektivní riziko transgenních plodin (GMO) velkého rozměru – většinou jako pravděpodobnost „neznámé“ škody – bylo Evropanům implantováno dlouhodobou a profesionálněvedenou kampaní určitých NGO (nevládních organizací). Jak na tento rozpor reagují politici členských zemí a úředníci v Bruselu?

Člověk velice naivní by se mohl domnívat, že jim jde o onu konkurenceschopnost prostřednictvím biotechnologických inovací, a proto se snaží snížit pocit subjektivního rizika veřejnosti na hodnotu objektivního. EU za velký peníz totiž zjistila, že riziko GMO se neliší od rizika odrůd vypěstovaných jinou metodou – tedy od rizika tzv. standardních odrůd. Náš naivní pozorovatel by mohl argumentovat, že politici i úředníci z Bruselu veřejnosti stále dávají na vědomí, jak nařídili světově nejdůkladnější prověrky bezpečnosti odrůd získaných přenosem genů, případně je raději na základě „předběžné opatrnosti“ zakázali.

Představme si leteckou společnost, která ke snížení subjektivního rizika spojeného s cestováním letadlem, bude svým pasažérům navěšovat po nástupu na palubu padáky. Náš naivní člověk bude tuto demonstraci „péče o bezpečnost“ považovat za cestu, jak subjektivní pocit rizika z létání skutečně snížit. Člověk realistický vidí, že požadavek žádat stát o udělení licence, sestavení havarijního plánu, oznámení všem rolníkům v okolí, označení výstražnými tabulemi, závazné metody likvidace sklizně, podávání hlášení a uchovávání protokolů při polním testu kukuřice bránící se bez chemie larvám bázlivce kukuřičného má stejný psychologický účinek jako rozdávání padáků. „Když jsou potřeba taková náročná a drahá opatření, musí to být hodně nebezpečné“. Z toho plyne, že příslušným činitelům nejde o snížení falešného pocitu rizika ve veřejnosti, ale naopak o jeho utužení při maximálním
potlačení odvážlivců, kteří by chemii na poli chtěli zaměnit za biotechnologické odrůdy.

Proč?
Politici jsou lidé a mají proto právo snažit se o svůj prospěch. Tím je opětovné  zvolení (u úředníků udržení si funkce). Je samozřejmé, že bezpečnější cesta k tomu cíli je vyjít vstříc pověrám voličů než snažit se jim je vyvracet. Že tím bude občan poškozen? Sice bude, ale on o tom neví. On především nezná cenu, kterou musí za všechny tyto rituály zaplatit; on neví, že by plodiny mohly být levnější a méně chemizované, že by mohl dostat na talíř méně alergenů, ale zato v sóje zdravé tuky, které jinak kupuje jen v rybách. Mnohý rolník si sice spočítá, že by ušetřil na nákladech a měl případně vyšší výnos – ale jaké procento voličů představují v Evropě rolníci, zvláště pak ti vzdělaní?

Vrátíme-li se k objektivním rizikům – jaká mohou pro zdraví přinést nově vyšlechtěné odrůdy, ať jakoukoli metodou? Univerzálním strašidlem byly „neznámé alergie“. Bylo to bezpečné strašidlo, protože je spousta látek, proti kterým může citlivá osoba vyvinout protilátky a tím se stát na ně alergická. Jenže proč právě transgenní odrůdy mají mít toto riziko vyšší, než např. radiací vyšlechtěné odrůdy? Na to žádný aktivista neodpověděl, protože nemohl. Po radiaci vzniká celá skupina mutací, celý soubor pozměněných bílkovin, se kterými jsme se ještě nesetkali. Každá z nich může potenciálně vyvolat proto alergii. Vznik „neznámých alergií“ je u radiačních mutant vyšší než u GMO a žádného aktivistu to nevzrušuje.

Mnoho GMO obsahuje gen bakterií volně v přírodě (v ornici) žijících. Někdy dokonce i gen necitlivosti na antibiotika. To byl další prostředek, jak děsit neinformované občany. Agitátoři se spoléhali, že běžný občan neví, že v půdě je až miliarda bakterií v gramu. Francouzští mikrobiologové studující půdu zjistili, že značné procento jich nese geny necitlivosti na antibiotika – v půdě stepi až polovina. To znamená, že stovky milionů až půl miliardy bakterií v gramu mohou být necitlivé na penicilin. Je zcela samozřejmé, že tyto   mikroorganismy jsou součástí naší stravy a že je dýcháme v prachu. Česká norma povoluje deset milionů bakterií tvořících kolonie v gramu běžné potravy. V dětské potravě „jen“ sto tisíc.

Podtrženo a sečteno: denně sní agitátoři jako my všichni nějakou tu miliardu bakterií a miliony genů rezistence na antibiotika. Jenže opět: běžný občan to neví a tím to poslouží jako agitační strašidlo.

Vložení genu při transgenesi může ovlivnit vlastní geny plodiny. Třeba ty, které řídí tvorby tzv. antinutrientů, případně toxických (např. solanin u brambor). Opět je vyšší pravděpodobnost takového vlivu u radiačních mutant. Toto vše souvisí se škálou objektivních rizik. Spolehlivou vizitkou demagoga je požadavek nulového rizika, tedy stoprocentní bezpečnosti. To je bratr kamene mudrců a elixíru života. Neexistuje. Škála rizik nemá nulu.

Kdybychom na cestovní kanceláři požadovali způsob výše uvedené cesty Praha-Split se stoprocentní bezpečností, asi by se zdvořile omluvili a o nás by si mysleli (nezdvořilé) své. Proto můžeme riziko určité dopravy či určité technologie vyjádřit pouze jako srovnání s rizikem jiné. Proto také zpráva EU o výzkumu GMO praví, že jejich riziko se neliší od rizika odrůd vypěstovaných jinými technologiemi. Každá nová odrůda musí mít novou vlastnost, tedy nové formy genů, tedy nové bílkoviny. Jak jsme uvedli, při ozáření je jich více. A každá změna genů a každá nová bílkovina nese určité riziko. To je podstata výroku EU. Jenže i politici se neostýchají prohlásit: „s GM plodinami budeme souhlasit, až budeme mít záruku jejich stoprocentní  bezpečnosti“. Inu, chce být opět zvolen. Toto vše je vhodné si vybavit, až nějaký politik bude kázat o riziku GMO. Bylo by vhodné se ho zeptat, proč se nebojí vůbec jíst.

Pozn. Soudy členských států se mohou obrátit na ECJ v průběhu soudního řízení s otázkou na výklad práva EU. ECJ tedy nerozhoduje ve sporu samotném, vyjadřuje.

Evropský soudní dvůr (ECJ) vydal počátkem září dvě důležitá rozhodnutí týkající se GMO.

1) Med a doplňky stravy obsahující pyl z GM rostlin jsou potraviny vyrobené z GMO a nesmí být uváděny na trh bez předchozího povolení .

Na ECJ (European Court of Justice) se s tzv. předběžnou otázkou obrátilo Bavorsko kvůli žalobě, kterou na tento spolkový stát podal pan Bablok a další včelaři. Pan Bablok je bavorský včelař a kromě medu prodával i pyl jako doplněk stravy. Jeho včelstva byla v roce 2005 umístěna asi 500 metrů od pozemků, kde probíhaly polní pokusy s kukuřicí MON810, povolené bavorskými úřady. V pylu byla detekována DNA a Cry protein z MON810, stopy DNA kukuřice  byly zjištěny také v některých vzorcích medu. Podle pana Babloka takto kontaminované produkty nejsou vhodné k prodeji ani k vlastní spotřebě.

Podle vyjádření ECJ pyl z GM kukuřice v uvedených produktech již nemá schopnost rozmnožování ani přenosu genetického materiálu a nespadá tedy pod definici GMO podle směrnice 2001/18/EC.

Pozn.: nařízení 1829/2003 včetně povinnosti z něj vyplývajících (povolení, označování) se vztahuje pouze na potraviny a krmiva ! (Nevztahuje se tedy např. na rostlinný materiál pro výrobu bioplynu a technické použití.)

Na druhou stranu ovšem výrobky jako med a doplňky stravy obsahující takový pyl jsou potravinami obsahujícími složky pocházející z GMO podle nařízení 1829/2003 o geneticky modifikovaných potravinách a krmivech, a jako takové musí před uvedením na trh projít schvalovacím procesem, a to bez ohledu na velikost podílu GM příměsi a bez ohledu na to, zda příměs GM pylu v medu je záměrná nebo neúmyslná.

2) Francouzský zákaz pěstování kukuřice MON810 není postaven na odpovídajícím předpisu EU

Francie vyhlásila v roce 2008 zákaz pěstování kukuřice MON810 na základě  údajně zjištěných rizik pro zdraví a životní prostředí. Proti tomuto rozhodnutí se odvolala firma Monsanto a další  producenti osiv. ECJ v řízení o předběžné otázce došel k závěru, že zákaz pěstování kukuřice MON810 se neměl opírat o tzv. ochrannou doložku směrnice 2001/18/EC. Zákaz by bylo možné přijmout podle nařízení 1829/2003 o geneticky modifikovaných potravinách a krmivech.

Komentář k tomuto článku a výsledky šetření  - jak Švýcaři reagují na potraviny označené „vyrobeno z GM surovin“,  najdete v připojeném pdf souboru Svět biotechnologií IV.ročník/září/2011