Zvětšit obrázek

Všimli jste si černobílého medvěda? Kredit: Sheilalau, Wikimedia Commons.

Vlastně je to zvláštní, žijeme uprostřed hi-tech civilizace nebo alespoň v jejím odlesku a přesto nás přitahují zvířata. Ve skutečnosti nás zajímají mnohem víc, než by odpovídalo jejich dnešnímu praktickému významu. Pěkně je to vidět na dětech Právě zvířata fascinují batolata, když začínají poznávat svět a s důvěrně známými hlasy běžných zvířat se také učí mluvit. Podstatná část dětských knížek je o zvířatech.O chronické oblíbenosti zvířecích miláčků či zoologických zahrad ani nemluvě. Jako bychom měli zvířata v hlavě.

Zvětšit obrázek

Kobry je rozhodně dobré nepřehlédnout. Kredit: Kamalnv, Wikimedia Commons.

A také je tam opravdu máme. Prokazuje to pozoruhodný výzkum Floriana Mormanna z California Institute of Technology v Pasadeně a jeho kolegů, kteří využili naprosto unikátní příležitost k experimentování s lidmi. I mezi finančně limitovanými studenty bývá obtížné nalézt dobrovolníky, kteří by si nechali sáhnout dovnitř mozku, pro některé lidi je to ale nevyhnutelné. Mormannův tým se dostal k celkem 41 pacientům, podstupujícím chirurgickou léčbu závažné epilepsie. Před takovou operací si lékaři potřebují zmapovat mozkovou aktivitu pacienta, což dělají zasouváním elektrod do různých oblastí mozku, kde pak měří odpovědi neuronů na vnější podněty. Badatelé pacientům ukazovali obrázky lidí, různých objektů a zvířat a přitom sledovali reakce 489 neuronů v amygdale, významné oblasti spánkového laloku mozku, která hraje klíčovou roli při vytváření paměťových stop spojených s emocemi a také výrazně ovlivňuje prožívání radosti nebo naopak strachu.

Ukázalo se, že neurony v amygdale velmi ochotně reagují na obrázky zvířat, rozhodně výrazněji, než na budovy nebo na lidi. Mormann a spol. navíc zjistili že nezáleží na emočním obsahu jednotlivých obrázků. Je úplně jedno, jestli se právě díváme na rozkošné koťátko nebo na vyhladovělou kobru, amygdala svítí aktivitou v obou případech. Přesněji řečeno pravá amygdala, v levé badatelé žádnou výraznou reakci nenašli. Florian Mormann si zaspekuloval, že tahle výrazná asymetrie mezi hemisférami lidského mozku potvrzuje představu, že se pravá polovina mozku na počátku historie obratlovců specializovala na nečekané a zároveň významné podněty z okolí, například biologické povahy. Amygdala je opravdu velmi starobylou oblastí mozku a reakce na jiná zvířata byla odjakživa pro všechny otázkou života a smrti. Není divu, že i my ji máme takhle naladěnou.

Zvětšit obrázek

Amygdala v mozku. Kredit: Society for Neuroscience.

Zvětšit obrázek

Florian Mormann osobně. Kredit: F. Mormann, Caltech.

Podobné výzkumy pacientů je samozřejmě dobré brát s jistým nadhledem. Vždy je ve hře možnost, že výsledky ovlivnila choroba, kterou mají společnou. Pro specialisty na amygdalu je to ale i tak docela překvapení, výzkum této oblasti mozku se až doposud obvykle orientoval na rozpoznávání tváří a emoce související se strachem. Snad nikdo z nich by netipoval, že amygdala reaguje na zvířata silněji než na lidi a že to platí o všech zvířatech, nejenom o těch nebezpečných. Autoři studie si také pochvalují, že se jim povedlo skloubit medicínskou praxi a čistokrevný základní výzkum. Získat data z předoperační přípravy epileptiků bylo geniální, i když „dobrovolnost“ zúčastněných má v tomto případě poněkud trpkou příchuť. Jako protislužbu by vědci mohli nabídnout například lepší pochopení rozličných fobií ze zvířat. Vše nasvědčuje tomu, že máme zvířata opravdu hluboce zadrátovaná v mozku, v hardware z dávných časů. Pokukujeme po nich, i kdybychom se tomu snažili intenzivně vyhnout, jako můry po žárovce. Není úniku. Co si pak myslet o naší takzvané svobodné vůli?

Prameny: ScienceDaily 9.9. 2011, Wired Science 29.9. 2011, Nature Neuroscience 14: 1247–1249, Wikipedia (Amygdala).