Hravý multimilionář John Hammond v Jurském parku Stevena Spielberga oživí dávno zmizelé neptačí dinosaury s pomocí jejich DNA, perfektně zachovalé ve vnitřnostech krevsajícího hmyzu, který v druhohorách uvízl a poté i zkameněl v jantaru. To je bohužel dost velká utopie, ale i tak se ukazuje, že jantar může být pro odborníky na dinosaury velice užitečný.
Zjistil to i Ryan McKellar, student paleontologie na University of Alberta, když s dalšími kolegy objevil a popsal peří uchovalé v úctyhodné sbírce jantaru, shromážděné v Royal Tyrrell Museum na jihu kanadské Alberty. Byla to vlastně šťastná náhoda, protože McKellar původně v jantaru nehledal dinosauří peří, ale poněkud prozaičtější hmyz. Dotyčný jantar pochází z nejslavnějšího kanadského naleziště jantaru Grassy Lake v jihozápadní Albertě, kde vznikl přibližně před 85 až 70 milióny let. V té době byla dnešní Alberta zarostlou bažinatou krajinou na břehu vnitrozemského moře, která do jisté míry připomínala dnešní floridské Everglades. Tehdejší stromy ronily množství lepivé pryskyřice, ve které mohla snadno uvíznout pera tehdejších čilých dinosaurů a zůstat tam skoro navěky.
McKellar a spol. objevili pěknou kolekci úlomků různých druhů peří - od jednoduchých vláken, přes peří podobné peří dnešních vodních ptáků až po peří moderního typu, které by neinformovaný odborník mohl snadno zařadit do dnešní doby. S jedenácti získanými vzorky je to prý nejbohatší nález peří v jantaru ze svrchní křídy.
Fosilie jsou tak dobře zachovalé, že na nich lze sledovat mikroskopické detaily, i jejich barvu. V přímé souvislosti s jantarem nenašli žádnou fosilní kost, která by prozradila majitele peří. Srovnání peří z jantaru s jinými nálezy peří v horninách ale intenzivně napovídá, že jde o peří dinosaurů a to jednak malých neptačích teropodů a pak také dinosaurů z linie moderních ptáků.
Doposud není zcela jasné, ve kterém okamžiku historie archosaurů vznikl nejprimitivnější typ peří a jestli k tomu nedošlo několikrát nezávisle. Můžeme si být docela jistí, že opeření byli mnozí teropodi. Podezřelé vláknité struktury mají ale například pterosauři a také ptakopánví dinosauři rodů Psittacosaurus a Tianyulong a my zatím nedovedeme rozhodnout, jestli je můžeme považovat za peří nebo nikoliv. Někteří odborníci naznačují že se všechny tyto výrůstky, společně s peřím, odvozují od časných archosaurů, žijících minimálně ve střední triasu, možná i dřív.
Kdyby nicméně někdo stále pochyboval o peří druhohorních dinosaurů, jantar z Alberty předvádí natolik velkou pestrost tehdejších opeřenců, že to už nenechává moc velký prostor nedůvěře. Zároveň je se opět potvrzuje, že už ve svrchní křídě existovalo vícero druhů peří, které jejich majitelé využívali ke specializovanému životnímu stylu.
Podle Marka Norella z American Museum of Natural History tato sbírka peří z jantaru potvrzuje správnost ilustrování neptačích dinosaurů menších velikostí nikoliv ve stylu bezvýrazných šupinatých ještěrů, ale jako veselé, načechraně barevné tvory.
Prameny:
University of Alberta News 15.9. 2011, Wired Science 15.9. 2011, Science 333: 1619-1622.
Diskuze:
