Podle vedoucího týmu Kena Gerhardta z University of Florida může lidský plod zřejmě vnímat melodii řeči určovanou samohláskami. Ale to je zřejmě všechno. Šance, že by „porozuměl“, je velmi malá. Když vědci z Gerhardtova týmu přehráli dobrovolníkům záznam lidské řeči zaznamenaný ve vnitřním uchu ovčího plodu, dokázali dobrovolníci rozeznat asi 40% slov. Gerhardt je přesvědčen, že akustické podmínky lidského a ovčího plodu jsou srovnatelné. Lidský plod je tedy do značné míry izolován od zvuků v okolí a velmi „zastřeně“ vnímá i hlas své matky. Lékaři čerpají z těchto zjištění naději, že dosavadní obavy z poškození sluchu plodů u matek pohybujících se během těhotenství v hlučném prostředí byly možná poněkud přehnané.
Pokud se matky rozhodnou, že budou svým nastávajícím potomkům hrát nějakou hudbu, měly by sáhnout nejspíš po skladbách, kde dominují basy. Jinak si jejich plod poslechu moc neužije. Psychologové ale zdůrazňují, že pozitivní vliv hudby na plod a vývoj dítěte po narození nebyl zatím spolehlivě prokázán.
V tomto směru by bylo jistě zajímavé podrobit podobnému výzkumu revoltující pubertální mládež. Také u ní má sluch velmi silnou selektivní funkci, která však nerespektuje frekvenci zvuků ale registruje jen to, co se naslouchajícímu hodí. U mnoha lidí přetrvává tento podivuhodný fenomén i do pokročilého věku a často se spojuje se selektivní funkcí oka, což se projevuje jako syndrom „nevidí, neslyší“.
Nevidí vůbec nic a slyší jen něco. Taková je situace lidského plodu v těle matky. Inu, co se v mládí naučíš…
Diskuze:
