Srpen se trochu zmátožil a sérií tropických dní zachraňoval (pod)průměrnou teplotu léta. To ale neplatí pro Britské ostrovy. Poslední srpnový den vydal britský meteorologický úřad Met Office zprávu, v níž tamní letošní léto označil za nejchladnější za uplynulých téměř 20 let. Před sedmi měsíci si britské počasí připsalo podobný rekord – nejchladnější zimu za posledních 25 let.
Navzdory tomu se právě Britové rozhodli, že dost bylo oteplování, CO2 neklesá a asi se k tomu neschyluje, a tak budou planetu aktivně ochlazovat. Chytří z proslulých universit dali hlavy dohromady a vymysleli projekt SPICE (Stratospheric Particle Injection for Climate Engineering), na který jim britští daňoví poplatníci přispějí sumou 1,6 milionu liber. Návrh projektu vychází ze 4. zprávy IPCC z roku 2007 a na z ní plynoucích tvrzení o globálním oteplování jednoznačně způsobeném člověkem. Podle nejen britských vědců může být pozdě, i kdyby se podařilo v dohledné době snížit atmosférickou koncentraci CO2 na předindustriální úroveň, což ale nehrozí. V návrhu se doslova uvádí: „Lidmi způsobené klimatické změny představují pro lidstvo tu největší hrozbu“ (zdroj 1 a 2).
Podle vzoru Pinatubo
Inspirací pro geoinženýring se staly sopky, které když vychrlí ze svých kráterů obrovské množství plynů a jemných částic, tak to sice nejen ohrozí leteckou dopravu, případně lidi s dýchacími potížemi, okyselí deště a zapráší okolní i vzdálenější povrch planety, ale i – a to je důležité – sníží teplotu. To je právě to, na co se plánuje těch v přepočtu asi 44 milionů Kč využít. Na testování možnosti vypouštět do spodní vrstvy stratosféry aerosoly v takovém množství, aby to mělo globální ochlazovací efekt pro celou planetu – tedy vlastně napodobit výbuch filipínské sopky Pinatubo, které se v létě 1991 podařilo do stratosféry napumpovat odhadem minimálně 15 milionů tun oxidu siřičitého a tím na necelé dva roky snížit průměrnou teplotu na Zemi asi o 0,6 °C .
Umělé soptění SPICE
Představte si 20 až 25 km dlouhou hadici ze speciálního, velmi lehkého, ale přitom odolného, nehořlavého materiálu, směřující ze zemského povrchu do spodní stratosféry. Tam ji v přibližně svislé poloze drží gigantický, heliem nafouknutý balón o velikosti hlavního wimbledonského stadionu. Z hadice pod tlakem uniká velké množství mlhy tvořené sulfidovými aerosoly - jemnými kapičkami sloučenin síry roztroušenými v sirnatých plynech – například dimethylsulfid (CH3)2S v sirovodíku, oxidu siřičitém nebo páchnoucím karbonylsulfidu. Takový dým potlačuje efekt skleníkových plynů, protože odráží část slunečního světla a tím snižuje teplotu v troposféře, nebo správněji, částečně brání jejímu ohřívání.
Geniální myšlenkou britských vědců je mít k dispozici otestovaný systém pro člověkem řízené ochlazování planety, kterým by bylo možné spodní stratosféru obohacovat o dostatečné (?) množství síranových aerosolů.
Možná někde existují propočty kolik těchto balonových systémů bychom z celoplanetárního hlediska potřebovali, kolik milionů tun síranových aerosolů a v jakém časovém horizontu je nutno do atmosféry vypustit, aby se globální teplota snížila například o 1 °C (což nezvládla ani sopka Pinatubo), ale nikdo se s tím na oficiálních stránkách nechlubí. Navíc by to ani nebyly správné počty. V nich se totiž musí zohlednit, kde vezmeme tolik síry, kdo to zaplatí, kolik energie, tepla a skleníkových plynů se v tomto systému vyprodukuje, a vůbec ne v poslední řadě jaké to bude mít následky
Jestli jste si teď řekli „probůh, tak to tedy ne“, případně něco na tento způsob, nelekejte se. Tento měsíc sice začnou první zkoušky, ale zatím jenom v měřítku zmenšeném v poměru asi 1:20. A vypouštět se nebude síranový dým, ale jemná vodní tříšť a ne do výšky 20 km, ale jenom 1 km. Takto dlouhý prototyp ohebného „komínu“ bude v přibližně vertikální poloze udržovat balón rozměrově přizpůsobený zmenšeným experimentálním podmínkám. Celý systém bude připoután k lodi a pravděpodobně se do troposféry budou rozprašovat jemné kapičky mořské vody, jakási slaná mlha, z níž zejména nad oceánem nečíhá žádné nebezpečí. K výsledné provozní verzi mají tyto první zkoušky hodně daleko. Vodní aerosol by se měl kilometrovou hadicí hnát pod tlakem 12 Mpa, zatímco kouř síranů si na výšku 20 km vyžádá 400 Mpa. A to je téměř 4 krát tolik, kolik je na dně Mariánského příkopu (108,6 MPa).
A když jsme u toho rozprašování vodní mlhy: Vytvářet pomocí slané mořské vody bílou nízkou oblačnost, jež by odrážela část slunečního záření, je cílem jiného projektu, který finančně podporuje Bill Gates. Vypadá to jako dobrý, zcela neškodný nápad. Jenže mezi přirozenou oblačností a těmito slanými mraky je rozdíl právě v té soli. Když její větší množství padne z nebe na půdu, jistě ji to neprospěje.
Někteří zřetelně vidí desetiletí vzdálenou katastrofu způsobenou vytrvalým globálním oteplováním, kterého příčinou je lidská civilizace, jiní zas hrozbu další vlny ekonomické krize, jež může mnohem dříve zaklepat na dveře zejména Nového i Starého kontinentu. Co je horší? Ať je již odpověď jakákoliv, v obou případech by jen a jen prospělo, kdybychom více odpovídali pojmenování, které jsme si sami sobě přidělili – člověk moderní, dvojnásobně rozumný (Homo sapiens sapiens). A rozeznali, co je pravdivé, racionální a správné. Nejen z hlediska osobního prospěchu, k čemuž nás evoluce poměrně dobře vybavila, ale i z hlediska větší populace, k čemuž máme mnohem omezenější biologické předpoklady, vývojem cvičené na malou komunitu, ne anonymní globální společnost.
Zdroj: materiál Royal Society, The Guardian
Diskuze:
