Jak vypadali ptáci před vymřením neptačích dinosaurů, tedy před dramatickým koncem křídy? Podle veřejného mínění nic moc, malá havěť. Nově popsaný ptačí gigant z pozdní křídy Kyzylordské oblasti horkého jihu Kazachstánu teď ale tenhle pohled možná podstatně změní.
Paleontolog Pascal Godefroit z bruselského Institut royal des Sciences naturelles de Belgique (IRSNB) a jeho kolegové nedávno, na základě jednoho jediného nálezu dvou kusů velké a podle všeho bezzubé spodní čelisti, vykopaných před několika desetiletími z vrstev Bostobynskajské formace o stáří cca 80 milionů let, v místě zvaném Akkurgan, popsali velice zajímavého tvora. Vědci postupně dospěli k názoru, že před sebou mají řádně přerostlého křídového ptačího dinosaura, který je navíc zřejmě velmi blízký linii dnešních ptáků. Nová celebrita dostala jméno Samrukia nessovi, přičemž rodovým jménem vzdává čest středoasijské magické ptačí bytosti Samruk, v perské verzi Simurgh. V íránském umění bývá zobrazován jako elegantní pták dost velký na to, aby unesl slona nebo velrybu, s pavím ocasem, psí hlavou, lvími spáry a někdy lidským obličejem. Podle bájí je přívětivý a vždy ženského pohlaví.
Důmyslná fylogenetická analýza použitelných znaků, kterých se na jediném známém fosilním zbytku samrukie kupodivu pár najde, odhalila samrukii jako bazálního člena skupiny Ornithuromorpha, zahrnující linii vedoucí k moderním ptákům a pár křídových ptačích potvor, jako je například Patagopteryx, Vorona nebo Apsaravis. Určitě je bližší dnešním ptákům, než bezzubí konfuciusornitidi (jako například Confuciusornis sanctus) nebo zubatí enantiorniti (se slavným Iberomesornisem), v obou případech křídového stáří a s drápy na křídlech.
O rozměrech samrukie se dá jenom velmi odvážně spekulovat. Delší z nalezených částí spodní čelisti měří úctyhodných 27,5 cm a autoři odhadují, že délka lebky samrukie pravděpodobně přesahovala 30 cm. Velikost celého zvířete se odhaduje o poznání hůř, protože se z nalezených pozůstatků nedá poznat, jestli samrukie létala nebo běhala.
Kdyby byla dobrým letcem, tak by podle srovnání s moderními velkými ptáky schopnými letu mohla mít křídla o rozpětí kolem 4 metrů a vážit cca 12 kg, pokud by vyznávala životní styl pštrosů a kasuárů, tak by dosahovala výšky mezi 2 a 3 metry a vážila přes 50 kg. Ať už ale byla letcem anebo běžcem, přestože toho o ní nevíme moc, samrukia každopádně zásadním způsobem vyčnívá mezi druhohorními ptačími dinosaury, kteří velikostí jen málokdy předběhli vránu. Teď je jasné, že diverzita druhohorních ptáků byla mnohem pestřejší, než jsme si mysleli.
Samrukie je ale vlastně až druhým známým obřím ptákem druhohor. Prvenství si zasloužil Gargantuavis philoinos, dlouhou dobu poněkud kontroverzní fosilie z pozdní křídy jižní Francie, kterou část paleontologů donedávna považovala za azhdarchidního pterosaura. Teď ale převážilo mínění, že šlo o velikého nelétavého druhohorního ptáka a právě objev samrukie krásně potvrzuje, že v křídě takoví ptáci nejspíš opravdu žili. Gargantuavis by navíc samrukii snad mohl být blízce příbuzný a dokonce není úplně vyloučeno, že jde o dvě fosilie jednoho druhu. Jak se zdá, samrukie žily v pestré lesnaté krajině protkané meandrujícími řekami a jezery, se spoustou dalších dinosaurů, dalších suchozemských a sladkovodních zvířat i žraloků v blízkém moři.
| Gargantuavis philoinos. Kredit: hyrotrioskjan. | Sousedi samrukie ze stejných vrstev – therizinosaurid, azhdarchidní pterosaur a tyranosaurid. Kredit: John Conway, Mark Witton, Darren Naish. | Fylogenetický strom se samrukií. Kredit: Darren Naish. |
Prameny:
Scientific American – Tetrapod Zoology (blog) 9.8. 2011, Biology Letters online 11.8. 2011. Wikipedia (Samruk).
Diskuze:
