Zvětšit obrázek

Žijeme v mnohovesmíru? Kredit: Glenn Loos-Austin, Universe Today.

Představit si celý vesmír, to dá opravdu zabrat i těm nejzručnějším astrofyzikům. A co když je náš vesmír, na který jsme tolik pyšní, jenom jeden z mnoha paralelních vesmírů, obsažených ve všeobjímajícím mnohovesmíru (anglicky multiverse) ?

Zvětšit obrázek

Astrofyzička Hiranya Peiris. Kredit: H. Peiris, UCL.

To už je opravdu síla. Je to tak šílené, až je to neodbytně fascinující. V mainstreamových kosmologických modelech , které nudí snad už skoro všechny žijící astrofyziky, je vesmír jenom jeden jediný. Jak vtipně poznamenává Chris Lee na serveru Ars Technica, klíčové koncepty temné energie a také inflace, čili období zrychleného rozpínání celého vesmíru, na těchto modelech visí jako podivné protézy. Zato v kosmologii odvozené od teorií strun se temná energie i inflace vynořují velmi přirozeně a esteticky, což mnohé odborníky těší. Háček je v tom, že kosmologie ze světa strun zároveň připouští existenci mnohovesmíru, v němž už náš vesmír není jedináčkem.

Až doposud byly představy o mnohovesmíru spíš jenom vděčným tématem dohadů na divokých astrofyzikálních večírcích a jen málokdo uvažoval o reálných možnostech jejich vědeckého testování. Teď se to ale změnilo a to díky legendárním pozorováním sondy WMAP (Wilkinson Microwave Anisotropy Probe), která do 10. října 2010 měřila strukturu reliktního mikrovlnného záření, přicházejícího z vesmíru ze všech směrů, snad až z doby těsně po Velkém třesku. Hiranya Peiris z University College London a její kolegové počítají s tím, že bychom opravdu mohli být v mnohovesmíru nacpaném různými vesmíry a pokud to tak je, pak do sebe tyto paralelní vesmíry občas mohou drcnout. Když se to stane, tak by se v tom místě měl zdeformovat časoprostor a to se pak projeví na struktuře pozorovaného reliktního záření. Na jedné straně hranice oblasti srážky vesmírů by měla být teplota reliktního záření o něco nižší, než na straně druhé.

Zvětšit obrázek

Výzkum reliktního záření. Sonda WMAP a její mapa vesmíru dole. Kredit: Angeloleithold, Wikimedia Commons.

Zvětšit obrázek

Planck, specialista na reliktní záření. Kredit: NASA, Wikimedia Commons

Pokud jsou jednotlivé bubliny vesmírů kulovité, pak bychom na mapě reliktního záření vesmíru, vyhotovené mravenčí pílí sondy WMAP, měli hledat stopy kroužků určité velikosti. Zní to jednoduše, ale je to dřina, protože i hodně šikovný software nachází v podobných datech spoustu falešně pozitivních signálů. Kruhům podobné struktury totiž bohužel velmi snadno vznikají i v moři náhodného šumu, například jako produkt technologie sběru dat.

Peirisová a spol. použili důmyslný software a zkušenosti týmu kolem sondy WMAP, s jehož pomocí byli schopní prosít mapu reliktního záření vesmíru. Do svých výpočtů zahrnuli vlastní představy o inflaci vesmírů a o jejich vzájemných kolizích, přičemž se v obou případech samozřejmě mohli zmýlit. Některé oblasti našeho vesmíru považovali za náchylnější ke srážkám s jinými vesmíry a některé možné kolize považovali za pravděpodobnější, s ohledem na jejich pozorované parametry. Modely zrychleného rozpínání vesmíru mají slabá místa, o srážkách paralelních vesmírů ani nemluvě. Autoři přiznávají, že je to všechno jenom statistika naroubovaná na další statistice a že to s dostupným poznáním jinak vlastně ani nejde. V takzvaném Sedmiletém souboru dat sondy WMAP, který je dostupný od 26. ledna 2010, postupně vytipovali 14 možných srážek paralelních vesmírů a deset z nich na základě jejich vlastností nakonec vyřadili jako velmi pravděpodobné omyly. Zbývající čtyři se zase bohužel vyskytují v oblastech vesmíru, kde Peirisová a spol.očekávají vysokou pravděpodobnost falešně pozitivních zásahů. Není divu, že vědci dospěli k nepříliš exotickému závěru, podle něhož se náš vesmír s žádným jiným nesrazil, alespoň vzhledem ke struktuře reliktního záření. To pro koncept mnohovesmíru pochopitelně nevyznívá příliš dobře.

Příběh mnohovesmíru prý ale ještě rozhodně nekončí. Každá ze čtyř nevyřazených potenciálních ozvěn dávných srážek vesmírů přeci jen může být nefalšovaná, i když jejich šance teď nejsou úplně nejlepší. Také jsme nějaké stopy dávných kolizí mohli přehlédnout a možná se z nějakých důvodů paralelní vesmíry nesrážejí či srážejí jinak, než si myslíme.

Jak vystopovat srážky vesmírů? Kredit: Chris Lee

Zároveň se nepochybně dozvíme mnohem víc po analýze toužebně očekávaných dat ze sondy Planck, vysoce citlivého kosmického dalekohledu Evropské kosmické agentury, specializovaného na průzkum reliktního mikrovlnného záření, který odstartoval 14. května 2009. Minimálně do té doby můžeme snít o tom, jak žijeme v jedné z bublin ohromujícího mnohovesmíru.

Prameny:
Wired Science 24.8. 2011, University College London News 3.8. 2011, Physical Review Letters 107, 071301, Wikipedia (Multiverse, Cosmic microwave background radiation).