Fylogeneze savců
Savci jsou obratlovci, kteří svá mláďata krmí sekretem přeměněných kožních žláz. Jsou teplokrevní a až na kytovce, luskouny a sirény mají srst (i tyto "holé" druhy mají ochlupená mláďata). Pokládáme je za vývojově nejpokročilejší živočišnou skupinu s nejdokonalejší nervovou soustavou. Dnes jich je okolo 5 500 druhů. Jsou evolučně úspěšní, osídlili téměř celý svět.
Předky savců jsou savcovití plazi, kteří byli v triasu jednou z dominantních skupin suchozemských obratlovců. Z té doby se zachovaly fosílie, které vykazují "plazí" i "savčí" znaky. Přechod byl postupný a hranice z té doby plaz/savec je umělá a subjektivní. Dnes žijící savci tvoří skupinu živorodých a zvláštní řád ptakořitných, který je podstatně starší. Živorodí se dělí na vačnatce a placentály. Zhruba před 100 miliony lety se hlavní větve placentálních savců rozešly. Jednu zastupují řády sirény, damani, chobotnatci, bércouni a hrabáči, druhou zbytek se zvláštní větví chudozubých, která se oddělila zhruba před 90 miliony let.
Do nynějška patřila k nejstarším prapředkům savců Eomaia ze skal v čínské provincii Liaoning. Popsal ji Zhe-Xi Luo. Bylo to v roce 2002 a na tehdejším nálezu je podepsán s kolegou Johnem Wiblem, odborníkem na vymřelé savce z Carnegieho muzea.
Témuž paleontologovi (Zhe-Xi Luovi pracujícímu ve službách Carnegie Museum of Natural History) se po devíti letech podařil další sólokapr – objevil zkamenělého tvora velikosti rejska, ještě staršího zástupce savců. Nazval jej Juramaia sinensis. Jde o nejstarší známou fosilii skupiny, z níž se vyvinuli všichni placentálové – savci vyživující své nenarozené potomky placentou. Nyní objevená fosilie nejstaršího placentálního savce podává informace z doby, kdy se jedna skupina savců odštěpila od jiných savců, z nichž se pak vyvinuli vačnatci (klokani) a ptakořitní (ptakopysk).
Juramaia žila před 160 miliony let a je buďto pratetou, nebo pramatkou všech dnešních placentálních savců. Fosilie pochází ze stejné lokality v provincii Liaoning v severovýchodní Číně, ve které byla nalezena Eomaia. Jméno Juramaia sinensis vznikla složením částí slov „jurská + matka + z Číny“.
Zachovala se neúplná lebka s kompletním chrupem, a velká část kostry. Pozoruhodně zachovalé a působivé jsou detaily měkkých tkání a ochlupení. Anatomická stavba dokládá, že šlo o tvora příbuznějšího placentálním savcům než vačnatcům. Nejzajímavější je na ní přední končetina. Zatímco jurští savci žili výhradně na zemi, stavba přední tlapky tohoto tvora svědčí o tom, že pro něj nebyl problém šplhat ve větvoví. Možnost úniku před predátory a okupace nadzemního prostoru musely být v té době cennou devizou. Ta zřejmě v boji o přežití zhodla.
Dosavadní nejstarší fosilie placentála (Eomaia) musí se svými 125 miliony let před Juramaiou hluboce smeknout. Nejenže je o 35 milionů let starší, ale na svůj věk je mnohem zachovalejší. Nynější nález je velkou podporou evoluční hypotézy vývoje savců, kterou předpověděli genetici. Ti ve svých úvahách vycházeli z přečtených genomů žijících zástupců jednotlivých větví savců a podle kumulace mutací odhadovali doby, kdy se které větve stromu života od sebe oddělily. Podle jejich propočtů měli placentární savci vzniknout dříve, než dokládly fosilní nálezy.
Objev staršího placentárního savce než byla Eomaia jim dal za pravdu. Zvířátko které nemělo ani deset centimetrů tak zachmuřilo čelo nejednomu kreacionistovi - vyplnilo mezeru ve fosilních záznamech, zpřesnilo moderní DNA metodu jíž se provádí datování a potvrdilo správnost rekonstrukce průběhu evoluce savců.
Prameny: Carnegie Museum of Natural History
Diskuze:
