Zvětšit obrázek

Todd Rider v akci. Kredit: T. Rider, Lincoln Laboratory, MIT.

S bakteriemi jsme si díky antibiotikům vcelku poradili už před lety. Není to samozřejmě úplně ideální a bakterie nás stále trápí vymýšlením nových rezistencí vůči léčivům, ale proti naší bezradnosti z virů to není vůbec nic.

Zvětšit obrázek

Vlevo test DRACO v lidských buňkách nakažených či nenakažených rýmou, vpravo test v opičích buňkách s viry dengue a bez nich. Kredit: T. Rider, Lincoln Laboratory, MIT.

Viry jsou vlastně jenom nelítostná informace ve více či méně odolném balení, antibiotika je obvykle jenom rozesmějí a lidská medicína se při boji s nimi až doposud spoléhá na magické rituály a léčbu následků virových infekcí. Pokud ale uspějí vývojáři nové skupiny antivirálních léčiv, budeme mít možná v ruce něco jako antibiotika proti virům.

Todd Rider z Lincoln Laboratory, MIT a jeho spolupracovníci připravují v rámci důmyslného projektu PANACEA (Pharmacological Augmentation of Nonspecific Anti-pathogen Cellular Enzymes and Activities) léčiva přezdívaná DRACO, čili Double-stranded RNA (dsRNA) Activated Caspase Oligomerizers, při jejichž objevu se notně inspirovali molekulární obranou živých buněk. Když se totiž viry chtějí zmocnit vlády nad obsazenou buňkou, vytvářejí při tom relativně dlouhé řetězce dvouvláknové RNA (dsRNA), které v lidské buňce působí jako pěst na oko.

Zvětšit obrázek

Mediální hvězda chřipka H1N1. Kredit: Cybercobra, Wikimedia Commons

Napadené buňky se snaží takové dvouvláknové RNA zachytit navázáním specifických proteinů a pak kaskádou reakcí dalších proteinů zablokovat množení viru, mnohé viry ale dovedou tuto buněčnou obranu překonat vyřazením některých zúčastněných proteinů z činnosti.

Rider a spol. lstivě využili schopností proteinů, které v buňkách loví dvouvláknovou RNA virů a spojili je s dalším proteinem, který jako rozbuška dovede odpálit infikovanou buňku spuštěním apoptózy, čili programované buněčné sebevraždy. Zároveň je každý molekula DRACO vybavená molekulární vstupenkou, která ji zajistí přístup do jednotlivých buněk. DRACO je tedy chiméra, která se dostane do buňky, kde jedním koncem uloví virovou ds RNA a poté svým druhým koncem pošle dotyčnou buňku do věčných lovišť. Pokud se ale v buňce žádná virová dvouvláknová RNA nevyskytuje, nemělo by se nic stát. Odborníci jsou nadšeni, protože je to pronikavě jednoduchý a přitom spolehlivě smrtící nápad, proti němuž budou viry snad jen těžko hledat účinný protitah.

Zvětšit obrázek

Lincoln Laboratory. Kredit: MIT.

Vynálezci těchto molekul nedávno v časopise PLoS One uveřejnili výsledky testů chování DRACO v 11 typech savčích buněk (lidské, opičí, myší a z různých orgánů) a jeho působení proti celkem 15 různým virům, včetně rýmových rhinovirů, kmenů chřipky H1N1, průjmových adenovirů a také bunyavirů, virů dengue a arenavirů Amapari a Tacaribe, vesměs způsobujících krvácivé horečky. Testy dopadly skvěle – léčiva DRACO jsou pro testované savčí buňky netoxické a fungovaly proti všem nasazeným virům. Riderovi a spol. se dokonce povedlo vyléčit myš se smrtelně intenzivní infekcí chřipky H1N1.

Zvětšit obrázek

Hlavní je nemít z virů strach. Kredit: T. Rider, Lincoln Laboratory, MIT.

Podle Ridera by přípravky DRACO mohly odstartovat naprostý převrat léčby a také prevence virových infekcí. Teoreticky by totiž mohly fungovat proti všem virům, od nevinné rýmy až po šílené zabijáky typu Ebola. Jsou to vlastně velmi širokospektrální antivirotika, pro viry zřejmě úplně nové a Rider věří, že by měly uspět i proti útokům neznámých virům, jako byla třeba vlna SARS v roce 2003. Bylo by samozřejmě velmi naivní viry podceňovat a myslet si, že je s nimi jednou provždy konec. Dřív nebo později někteří z nich určitě najdou slabé místo molekul DRACO a naučí se je vyřadit z boje, možná to zvládnou už teď. My ale máme v ruce alespoň něco a pokud se léčiva DRACO a nebo nějaká jim podobná masově rozšíří, tak se nám hned bude na planetě plné virů dýchat veseleji.

Prameny:

MIT Lincoln Laboratory News srpen 2011
PLoS ONE 6(7): e22572
Wikipedia (DRACO_antiviral).