Zvětšit obrázek

Provádění úderů ve stoje je efektivnější než na čtyřech (Carrier, PLoS ONE)

Je vcelku nepochybné, že počátek vývoje směřujícího k našemu druhu je spojen se vzpřímením trupu a s bipedií. Tato vývojová změna byla doprovázena celou řadou anatomických, fyziologických, ale i behaviorálních změn. Diskuze se soustředí především na kostru, ať už se týká utváření nohy a dolní končetiny jako celku, dále přestavby pánve a páteře nebo změny připojení lebky. Důsledků bylo mnohem více, např. došlo k přebudování svalstva, k úpravám krevního oběhu nebo ke změně mechanismu porodu. Zvláště je však zdůrazňováno uvolnění horních končetin a rukou, které pak mohly být využity ke gestikulaci, k nošení mláďat, získávání potravy a nakonec i k výrobě nástrojů.

Zvětšit obrázek

Australopitecus. Vzpřímení a bipedie byly rozhodující pro počátek evoluce člověka. (Kredit: Carrier)

Většinou je odborníky uvažováno o různých příčinách vzpřímení, odvíjejících se především od změny klimatu ve východní a jižní Africe, podtržených vertikálním rozčleněním terénu v klesající příkopové propadlině. Jako konkrétní důvod lze nalézt v odborné literatuře orientaci ve vysoké trávě ve vztahu k šelmám, vyhledávání potravy či udržování kontaktů mezi jedinci ve skupině, dále přecházení mezi stromy ve vysychající krajině, měnící se v lesostep s vysokou mozaikovitostí porostů. Jiné teorie dávají bipedii (a proporcionalitu trupu vůči končetinám) do souvislosti s termoregulací, se vzpřímeným pohybem ve větvích a dokonce i s pobytem ve vodě. Občas se objevují i hypotézy, které naopak zdůrazňují potřebu uvolnění rukou – konkrétně se jednalo o teorii evoluční fáze požíračů semen trav nebo o úvahu o významu nošení kamenů pro použití při roztloukání tvrdých plodů. O tom, jak je důležité porozumět procesu vedoucímu ke vzpřímení a chůzi po dvou a jeho příčinám, svědčí důkladné biomechanické analýzy tohoto zcela výjimečného způsobu pohybu (u bipedních zvířat se jedná vždy o jiný způsob) a stále se objevující nové hypotézy a teorie.

Zvětšit obrázek

Nejnápadnější v evoluci bipedie byla přestavba pánve

Nedávno David Carrier z Univerzity v Utahu (USA) přišel s dalším inovačním nápadem. Uvědomil si, že mnohá zvířata se dočasně staví do vzpřímené polohy, aby mohla lépe bojovat a s větší silou pomocí předních končetin formou úderu. To vidí jako opačnou strategii k rychlému běhu, doplněnému skákáním či brzděním a otáčením. Rozhodl se zjistit, jak zvýhodňuje svislá poloha útočení pomocí rukou. Měřil u člověka pomocí akcelerátoru sílu, kterou je možné vyvinout při úderu různými směry (dolů, nahoru, dopředu či vzhůru) v poloze na čtyřech a na dvou. Metodologicky lze mít připomínky k tomu, že u současného člověka je pobyt a pohyb na všech čtyřech neobvyklý a nejsme již na něj přizpůsobeni, ale možnost srovnání s našimi předky nemáme. Biomechanika úderů v těchto dvou odlišných pozicích je odlišná tak, že ve stoji umožňuje dosáhnout vždy lepšího výkonu (většinou o více než 40%). Toto konstatování je však teprve počátkem vysvětlení. Autor se na základě srovnání s kompetenčními spory mezi samci velkých lidoopů při získávání samic k páření domnívá, že souboje mezi muži pomocí paží mohly být součástí získávání partnerek. Opírá se o poznatek, že při agresi se gorily a šimpanzi staví do vzpřímené polohy. U prvotních homininů považuje obdobné chování také za pravděpodobné. Své úvahy dává do souvislosti i s vyšší tělesnou výškou, neboť vyšší muži byli v boji zvýhodněni. Úspěšnost v soubojích pomocí úderů rukou mohla vést pohlavním výběrem k preferenci vzpřímení, od čehož už byl jen „krůček“ ke kráčení.
Že by tedy box byl na počátku naší kariéry?

Prameny:: PLoS ONE , 2011, Volume 6, Issue 5, e19630: 1-9.

Autor má vlastní blog