Zvětšit obrázek

Ptačí vzezření deinonycha uvedl snad až mírně do extrému mexický ilustrátor Luis V. Rey v roce 2000. Zde "krocaní" podoba dromeosaurida, který spolu s dalšími členy smečky párá čerstvou mrtvolu uloveného tenontosaura. Kredit: Luis V. Rey

Podivný nadpis i podtitul článku nemusí nikoho mást – "strašný dráp" je doslovný překlad rodového jména dromeosauridního teropoda druhu Deinonychus antirrhopus. Dinosauří kacířství (či dinosauří renesance) je pak neoficiální označení malé vědecké revoluce, do níž vstupovali dinosauři jako neforemné studenokrevné omyly evoluce a vystoupily z ní jako velmi úspěšní tvorové, ovládající pevniny planety Země po dobu 140 milionů let. Právě deinonychus byl dinosaurem, který způsobil obrat v úvahách o tom, jak dinosauři vypadali a jak fungovala jejich těla. V mnoha kosterních anatomických rysech byl natolik podobný ptákům, že to zkrátka nemohla být pouhá náhoda.
Zkameněliny deinonycha byly objeveny roku 1964 na jihu státu Montana paleontologem Johnem H. Ostromem (1928-2005). Tento prozíravý vědec z Yale deinonycha vědecky popsal o pět let později. První zuby tohoto teropoda však objevil proslulý paleontolog Barnum Brown (1873-1963) již roku 1931, tehdy je však ještě správně neurčil. V současnosti jsou zkameněliny deinonychů známé ze dvou geologických souvrství, Cloverly v Montaně a Wyomingu a Antlers v Oklahomě. Tito dinosauři tedy žili na současném území Spojených států amerických v období spodní křídy, asi před 115 až 108 miliony let (stupně apt-alb). Fosilizované dromeosauří zuby, které mohly patřit deinonychovi, jsou známé také z východu severoamerického kontinentu (stát Maryland).

.

Zvětšit obrázek

Deinonychus (Kredit: Field Museum of Natural History )

Deinonychus byl nepochybně nebezpečným predátorem, což je dobře patrné již na jeho smontované kostře a zejména na ostrých drápech i zubech. Tradičně největší "srpovitý" dráp na druhém prstu každé z dolních končetin měřil kolem 12 centimetrů a byl zřejmě vražednou zbraní (přestože biomechanické studie a pokusy ukázaly, že mohl sloužit spíše k přidržování se na těle kořisti, než k vlastnímu párání a bodání). Vzhledem k blízké asociaci zkamenělin deinonychů a velkého ornitopoda druhu Tenontosaurus tilletti vědci předpokládají, že tento robustní býložravec, dosahující délky až 8 metrů a hmotnosti 2 tun, mohl být loven smečkami deinonychů. Přímý doklad takových střetnutí však zatím neexistuje.

Deinonychus byl na svou velikost velmi silný a zřejmě i rychlý. Dosahoval "pouze" velikosti dospělého člověka, tedy hmotnosti kolem 70-90 kilogramů. Dospělý tenontosaurus v tom případě mohl vážit zhruba 25krát více, než tento dvounohý útočník. Maximální délka deinonycha činila asi 3,4 metru, výška v kyčlích 0,9 metru a lebka lehce přesahovala délku 40 cm. Nedostatky v tělesné velikosti však snadno vymazal, pokud se skutečně sdružoval do loveckých smeček. Tomu ale zatím nasvědčuje pouze nález zubů více jedinců, přímo spojených se zkamenělinou tenontosaura. Kostra deinonychů byla navíc značně odlehčená četnými okny a dutinami v kostech. Silnou stránkou deinonychosaurů byla zkrátka svižnost a rychlost, nikoliv hrubá síla. Stopy těchto teropodů ukazují, že při běžné chůzi dosahovali rychlosti kolem 10 km/h, zatímco při plném běhu mohli zrychlit až na nějakých 50 km/h.

Dnes je deinonychus neprávem poněkud ve stínu svého blízkého příbuzného velociraptora, který žil o 35 milionů let později na území Mongolska. Oba jsou dnes řazeni do stejné podčeledi Velociraptorinae. Ve skutečnosti by však velikosti filmových "raptorů" odpovídal mnohem lépe právě deinonychus, velociraptor byl totiž o dobrou polovinu kratší a nejméně třikrát lehčí. Deinonychové jsou tak známí zejména pro svůj přínos k pochopení dnes uznávaného pohledu na dinosaury – jako na úspěšné tvory, často rychle se pohybující a právě v případě dromeosauridů také relativně inteligentní...

Prameny:
http://en.wikipedia.org/wiki/Deinonychus
http://en.wikipedia.org/wiki/Tenontosaurus
http://en.wikipedia.org/wiki/Velociraptor
Stránky autora: Dinosauria