Afghánci jsou lstiví a prohnaní válečníci, taková je zkušenost z této britské kolonie stručně shrnutá v nesmrtelné knize Patricka Ryana "Jak jsem vyhrál válku" (více zde). Ve světle těchto zkušeností a také s přihlédnutím k nedávnému zjištění, že sami Američané platili Talibanu za přepravu (např. zde), je nasazení robotického vozidla SMSS na Afghánském bojišti logickým krokem.
Asymetrická válka
Za posledních padesát let zabředli Američané už do několika konfliktů, které se vyznačují výraznou asymetrií. Na jedné straně je špičkově vybavená armáda a na straně druhé přesila většinou neuniformovaných příslušníků různých, v podstatě partyzánských skupin, vybavených Kalašnikovy a granátomety. Boj se odehrává ve městech anebo musí jednotky čelit přepadům a léčkám. Ztráty jsou kvůli médiím v podstatě nepřijatelné na obou stranách. Jak z toho ven, když na podobném problému si v Afghánistánu vylámali zuby i Rusové? A ti přitom rozhodně netrpěli přehnanou zdrženlivostí, co se týče vedlejších i hlavních bojových škod.
USA dlouhodobě rozvíjejí koncept digitálního bojiště a při boji se opírají především o neomezenou vzdušnou nadvládu. Jenomže pouze letadla válku vyhrát nedokáží, jak to v těchto dnech poněkud trpce zjišťují Velká Británie s Francií ve válce v Libyi. Ještě pořád je potřeba, aby pěchota zajistila území a nastolila na něm pořádek. Právě do rozvoje pěchotních systémů plyne nyní v USA asi nejvíce prostředků. Především do různých robotů, které mají eliminovat rizikové mise, ať už mluvíme o dronech typu Predátor, Reaper, nebo o malých botech jako je Packbot, SUGV atd (více zde).
Jedním ze základních problémů bojového nasazení je množství zásob a vybavení, které voják v podstatě nese na svých zádech. Velký náklad znamená vysoké nároky na kondici a vyčerpání je často horší než útok Talibanu. To platí především pro speciální jednotky, které obvykle operují delší dobu mimo kontakt se základnou. Jednou z variant, jak vojákům odlehčit je exoskeleton, tedy podpůrná kostra. Jednotky v Afgánistánu již testují zařízení HULC (Human Universal Load Carrier), které vyvinula univerzita v Berkeley a pro potřeby armády je vyrábí firma Lockheed Martin. Více o tomto zařízení zde).
A právě od Lockheedu je i další zařízení, které se v těchto dnech hlásí do služby. Jedná se o robotické vozítko označované SMSS (Squad Mission Support system).
Video:
Druhe video, které mapuje vývoj SMSS
Základním operačním módem SMSS má být follow me – následuj mne. Robot je vybaven jak zařízením pro noční vidění (FLIR), tak laserovým radarem (LIDAR), které mu spolu s GPS umožňuje orientaci v terénu a rozpoznávat objekty okolo sebe. Vozítko si přečte tělesné charakteristiky osoby, kterou má následovat a potom jako věrný pes pokračuje neúnavně v jejích stopách. Bez ohledu na počasí, denní nebo noční dobu, zimu, horko, únavu, palbu nepřítele. Na své korbě může vézt 600 kg nákladu na vzdálenost 200 km, může též sloužit pro rychlou evakuaci zraněných z „horké zóny“.
Robot ale dokáže operovat i autonomně s dohledem vojáka, může se pohybovat po vyznačených way pointech a tak například dovážet zásoby jednotkám. Celková konstrukce vozítka zaručuje jak vysokou průchodnost terénem, tak odolnost proti poškození palbou. Řídící konzoli může u sebe mít voják z jednotky, nebo se může vozidlo začlenit do systému řízení a kontroly digitálního bojiště. První stroje mají dorazit k americké pěchotě v Afgánistánu právě v těchto dnech. SMSS tak předstihlo svého rivala, projekt Big Dog od Boston Dynamics.
VIDEO Big Dog od Boston Dynamics:
Nicméně si říkám, jestli přece jenom Američané nepodcenili lstivé Afghánce, jestli se první SMSS vozítka záhy neobjeví jako pašeráci drog ve službě Talibanu. V Afghánistánu totiž jeden nikdy neví, o tom se už přesvědčil i Alexandr Makedonský.
Robotičtí avataři pro bitvy budoucnosti
Autor: Stanislav Mihulka (25.02.2012)
Diskuze:
