Do doby, než entomology svým rozmnožováním zaskočili houbařící mravenci Mycocepurus smithii, platilo, že v mravenčích domácnostech se královně z oplozených vajíček líhnou samičí dělnice, které jsou tím pádem diploidní a z těch neoplozených haploidní samečci. Takovému rozmnožování, při němž o pohlaví potomka nerozhoduje pár diferencovaných pohlavních chromozomů, ale počet celých aktivních sad chromozomů, se říká haplodiploidie. Je zajímavá například tím, že takto vzniklé dělnice nemají společných 50 % genů, nýbrž 75 %. Jsou si tedy navzájem příbuznější, než jsou své matce (královně).

V článku „Mravenci ze světa bez sexu“ jsme na Oslu psali o malých farmářích mykocepurech živících se houbou, kterou si pěstují ve svých podzemních komůrkách. Článek se netýkal jejich svérázných kulinářských dovedností, ale objevu jejich zajímavého způsobu množení. Jak Stanislav Mihulka trefně poznamenal - přivedli k životu myšlenku ze slavné polské Sexmise, neboť v mraveništích mají jenom ženy.

Mravenčí klony
V rozmezí let 2005 až 2009 vyšly tři studie, které mravenčí pěstitele hub popsaly jako záhadu mravenčích kolonií bez samců. To tedy znamenalo, že předchozí „patřičné“ rozmnožování podle zásad haplodiploidie u nich neplatí, a že se tito „houbaři“ musí množit na mravence netypicky - klonováním.

To, co ještě nedávno bylo považováno za převratný objev, tak trochu nabourávající představu o evoluci, se týkalo vzorků z mravenčích kolonií odebraných na Portoriku. Genetické testy (DNA fingerprintingem) tamních mravenců skutečně opakovaně dávaly výsledky, že jde výhradně o mravenčí společenství bez samců. A i když vědci vykopali z mravenišť samotné královny, zjistili jen to, co jim předtím ukázaly genetické testy dělnic. Královny v mraveništích měly své schránky na sperma prázné. To mohlo znamenat jen jedno - tamní mravenci se množí asexuálně.
Nepohlavně se rozmnožující druhy se v přírodě vyskytují jen sporadicky. Mají totiž velký hendikep. Tím, že si při sexu nevyměňují geny, jsou jejich populace uniformní a mají malou genetickou diversitu. S takovým vybavením se toho dlouhodobě moc dělat nedá a populace se obtížně brání novým nemocem a problémem je i případná potřeba reagovat na změny prostředí. Většinou tedy jde jen o slepou evoluční kolej a po určité době takový druh mizí ze scény.

Zvětšit obrázek

Farmářící mravenci Mycocepurus smithii mají jenom ženy. V mraveništi jsou jen královny a jejich klony - dělnice. Platí to ale jen v okrajových částech kolonizovaného území. V centru panují mravy obvyklé - královny sex neodmítají. (Kredit: California Academy of Sciences, AntWeb)

Christian Rabeling z Harvard University je příkladem toho, že skepticismus do vědy patří. Opakovaně publikované výsledky se mu nezamlouvaly a tak se je se svými spolupracovníky jal prověřit. Sebrali vzorky 234 kolonií mravenců a dali si záležet, aby tentokrát sběr materiálu pokrýval celou Latinskou Ameriku, nejen lokalitu letoviska Puerto Rico, jak tomu bylo v předchozích studiích. V laboratoři jim pak genetická analýza DNA tělíček mravenců ukázala, že vzorky reprezentují 39 různých populací mravenců a že 35 z nich se chová stejně, jako ty v Karibiku. Většina vzorků tedy dokládala, že v mraveništích houbařících mravenců jsou všichni jedinci jen pouhými klony své matky královny. Čtyři z populací se tomuto schéma vymykaly a svědčily o jejich zcela "světském" způsobu života. Znamenaly, že brazilské kolonie farmařících mravenců z míst podél toku Amazonky se rozmnožují pohlavně. Totéž potvrdilo i vyšetření královen. Jejich váčky sloužící jako zásobárny sperma byly plné.

Vědci i na takto rozporuplné výsledky mají vysvětlení. Myslí si, že „příjemnějšímu“ způsobu rozmnožování se věnují kolonie, které jsou v centrálních oblastech výskytu mravenců a ty jsou podle všeho těmi „základními“, které sexem zajišťují onen potřebný mix genů. Periferii svého panství pak kolonizují vysíláním jednotlivých královen s degenerovaným pohlavním aparátem, které jen dávají vznik uniforním dělnicím klonováním sebe sama. Ty se již sexuálních radovánek neúčastní a nebo účastní, ale neúspěšně. Stále však zůstává celá řada věcí nejasná. Zbývá například najít ty samce. Někde (někdy) tam musejí být. Zřejmě ale moc šťasný život mít nebudou. Kolonie je pravděpodobně jen krátce využije a pak se jich rychle zbaví.
Velký objev o němž se před časem všude psalo jako o „mravencích bez sexu“, se tedy vlastně nekoná. Nahradilo ho ještě překvapivější - někde koná a jinde ne.

Závěr: I na mravencích se potvrdila platnost rčení, že bez sexu to jde také. Ale ne dlouho!
  
 
Pramen: PNAS, doi:10.1073/pnas.1105467108