Určitě jste to už zažili. Když sledujete realistického humanoidního robota, anebo realisticky počítačově animované postavy, tak sice obdivujete schopnosti moderních technologií, ale zároveň se může dostavit poměrně intenzivní nevolnost. Je to zvláštní.
V animovaných filmech se nám obvykle líbí neforemný uklízecí robot Wall-E a držíme palce roztomile superhrdinskému Panu Úžasňákovi, ale realistické mátohy z Polárního expresu Roberta Zemeckise nebo muzea voskových figurín jsou pro mnohé z nás divně hnusné. Právě teď vznikající Tintinova dobrodružství z dílny Stevena Spielberga prý vypadají podobně, ale na jejich finální podobu si ještě budeme muset počkat.
Odborníci tento fenomén od počátku 70. let poeticky popisují jako hypotézu Strašidelného údolí (anglicky Uncanny Valley), čímž myslí nepřehlédnutelnou propast na grafu, který zobrazuje závislost mezi podobností vytvořeného humanoida člověku a lidskou náklonností vůči němu. Čím jsou nám roboti a animované postavy podobnější, tím se nám líbí víc, ale když jejich podobnost přesáhne určitou mez, tak nás najednou začnou intenzivně děsit, přičemž pohybliví humanoidi se nám hnusí ještě výrazně víc, než ti nehybní, jako by to byly zombie. Například tvůrci filmů tohle vycítili metodou pokus–omyl a teď už ví, čeho se musejí vyvarovat. V akademických kruzích se ale až doposud o hypotéze Strašidelného údolí vedly jen neurčité dohady, někomu se líbila, někomu zase ne a její doklady byly, jak se mezi vědci říká s ohrnutým nosem, „anekdotické“.
Na hypotézu Strašidelného údolí si nedávno posvítila sexy specialistka na kognitivní vědy tureckého původu, Ayşe Pınar Saygin z University of California, San Diego, která s týmem kolegů studovala tento fenomén pomocí funkční magnetické rezonance. Vědci si vybrali 20 pokusných osob ve věku 20 až 36, které neměly žádné zkušenosti s robotikou a nebyly v Japonsku, kde jsou lidé, jak autoři trefně poznamenávají, intenzivně vystaveni kultuře prosáklé roboty. Významně jim pomohl člověku velmi podobný android, čili aktroid Repliee Q2, vyvinutý v Intelligent Robotics Laboratory na Osaka University a vybavený pestrou škálou pohybů obličeje i dalších částí těla.
Sayginová a spol. natočili videa na nichž Repliee Q2, Japonka, která byla předobrazem podoby aktroidky a pak tentýž robot v syrové podobě bez lidského povrchu, tedy připomínající terminátora, dělají běžné pohyby, jako je mávání, přikyvování, uchopování sklenky s vodou nebo zvedání kousku papíru. Dobrovolníkům nejprve prozradili, kdo je na kterém videu, pak jim je pustili a sledovali jejich mozky funkční magnetickou rezonancí. Nedostižná matka Sheldona Coopera by jistě měla radost.
Mozky dobrovolníků sledujících lidskou ženu a robota terminátora reagovaly dle očekávání. Když jim ale tým Sayginové pustil video s takřka lidskou aktroidkou, mozky se rozsvítily jako nitrolebeční vánoční stromeček, což je pěkně vidět i na zveřejněných snímcích. Při pohledu na aktroidku funkční magnetická rezonance odhalila intenzivní aktivitu v temenním laloku mozkové kůry, zejména v oblastech spojujících tu část zrakové kůry, co zpracovává pohyby postav, s částí motorické kůry, kde zřejmě sídlí intenzivně studované zrcadlové neurony, hrající mimo jiné klíčovou roli v pochopení jiných lidí.
Repliee Q2 nevypadá úplně zle a podle mnohých odborníků už překročila Strašidelné údolí a lze se na ní dívat bez nutkavého znepokojení, tedy když se nehýbe. Když se ale lidsky vypadající androidka pohne svým nepříliš ladným robotickým stylem, vznikne divný rozpor a lidský mozek to moc nebere. Sayginová je přesvědčena, že se náš mozek příliš nestará o samotný vzhled či pohyby. Zdá se, že je pro něj zajímavější jejich soulad či případně nesoulad. Vše nasvědčuje tomu, že Strašidelné údolí je v jistém smyslu zadrátované hluboko v našem podvědomí.
Proč vlastně máme v hlavě Strašidelné údolí? Odpovědí je celá řada, od filozofických představ, jako třeba znásilňování náboženských konstrukcí lidské identity, což ovšem nevysvětluje Strašidelné údolí přesvědčených ateistů, až po velmi zajímavé hypotézy s biologickým pozadím. Je dost dobře možné, že fenomén Strašidelného údolí vlastně poodhaluje doposud hodně skryté mechanismy fungování lidské psychiky, které nás od pradávna udržují v provozu jako živé tvory v dynamickém prostředí. Díky nim rozeznáváme lidi, jako přítele, sexuálního partnera anebo třeba smrtící hrozbu. S pozorováním nelidsky lidských androidů i jiných kybernetických či animovaných objektů se nejspíš ještě mnohé dozvíme, stačí jen mít chuť pořádně experimentovat.
Prameny: wired.co.uk 19.7. 2011, UC San Diego News Center, 14. 7. 2011, Wikipedia (Uncanny valley).
Uncanny Valley
Polární expres
Vall-I
Diskuze:
