Sucho v Africe pokračuje již šestý rok po sobě a hrůzostrašně navyšuje počet obětí hladomoru. Rekordní deště, které zasáhly některé části USA, Pákistánu a Japonska, způsobily jedny z nejhorších povodní v tomto století. Výjimečně chladné a deštivé jaro v obilním pásu Kanady zpozdilo dobu setí a může způsobit i znepokojivě malou sklizeň. Na druhé straně deštivá Británie již po několik uplynulých jar trpí pro ni netypickými periodami sucha. Americký Daleký západ zachvátila série neobvykle chladných zim, zatímco Nová Anglie (severovýchodní cíp USA) a severní Evropa zažívají zimy mírnější, než si kdo pamatuje.

Zvětšit obrázek

Namrzá, nebo taje?

Co vás napadlo při čtení těchto řádků? Že uvádějí divná fakta, která neodpovídají skutečnosti? A že jde o nějaký katastrofický scénář odrážející následky lidmi způsobeného globálního oteplování? Kdo z Vás si na tuto všeobjímající mantru nevzpomněl? Pravdou je, že popsané události – sucha, povodně, tornáda, hrozba špatné úrody, kruté, či příliš mírné zimy skutečnosti odpovídají. Jenomže ne té současné, ale té před 40 lety, tedy z počátku sedmdesátých let minulého století. Článek uveřejnil 24. června 1974 jeden z nejznámějších týdeníků, americký TIME, spolupracující se zpravodajstvím CNN. Z úvodního odstavce, který je doslovným překladem, záměrně vypadl jen rok 1972 a kompletní druhá věta zní: „Rekordní deště v roce 1972, které zasáhly některé části USA, Pákistánu a Japonska, způsobily jedny z nejhorších povodní v tomto století.“ A co zapříčinilo tyto katastrofy? No přece globální ochlazování! Dnešní klimatologové tvrdí, že tenkrát tomu věřila jenom hrstka odborníků. Není tomu tak. Posuďte sami, nakolik se liší rub a líc stejné karty, když se s ní hraje po čtyřech desetiletích. Zde je pokračování článku z TIME:

Při přehledném zhodnocení neobvyklého a nepředvídatelného charakteru počasí v posledních několika letech stále více vědců začíná předpokládat, že mnohé zdánlivě protichůdné meteorologické výkyvy jsou vlastně součástí celosvětové klimatické změny. Počasí se sice běžně z místa na místo a čas od času mění, když ale meteorologové vypočítají průměr z teplot na celé zeměkouli, zjišťují, že v posledních třech desetiletích atmosféra postupně chladne. A v tomto trendu není ani náznak obratu zpět. U klimatologických Kasander roste obava, že pozorované anomálie počasí mohou být předzvěstí další doby ledové.
Neklamné známky jsou všude – od neočekávané výdrže a tloušťky mořského ledu kolem Islandu až po přesun teplomilných tvorů směrem na jih, jako například pásovce ze středozápadu USA. Od roku 1940 průměrná globální teplota klesla o 1,5 °C. I když tato hodnota je tím nejlepším indikátorem, podporují ji i další přesvědčivé údaje. Když klimatolog George Kukla z Geologické observatoře Kolumbijské university spolu s manželkou Helenou analyzovali satelitní měření pro severní polokouli, zjistili, že plocha ledu a sněhové pokrývky se v roce 1971 náhle rozšířila o 12 % a nárůst přetrvává dodnes. Například oblasti Baffinova ostrova v kanadské části Arktidy byly kdysi v létě zcela bez sněhu, který je nyní pokrývá po celý rok.

Vědci zjistili i další známky globálního ochlazení. Konkrétním příkladem je třeba rozšíření velkého pásu suchých polárních větrů vanoucích ve vyšších nadmořských výškách – takzvaný cirkumpolární vír - jež se ženou ze západu na východ okolo obou polárních oblastí. Ve skutečnosti toto zvětšení čepiček studeného vzduchu je bezprostřední příčinou afrického sucha. Blokováním rovníkových větrů přinášejících vláhu a zamezením přísunu srážek do vyprahlé subsaharské oblasti nebo jiných regionů sužovaných suchem, které se táhnou od Střední Ameriky až k Blízkému východu a Indii, polární větry vlastně způsobily rozšiřování Sahary a dalších pouští dál na jih. Paradoxně, ten samý cirkumpolární vír má na svědomí zcela odlišné vrtochy počasí ve Spojených státech a dalších oblastech mírného pásma. Jak větry víří okolo zeměkoule, jejich spodní část se vlní jako dolní okraj sukně. Studený vzduch je tažen dolů napříč západní částí Spojených států a teplý je vymeten z jihu nahoru k severovýchodu. Kolize vzdušných mas velmi rozdílných teplot a vlhkosti mohou vytvářet prudké bouře, příkladem je velký počet katastrofálních tornád, které v současnosti zasáhly středozápad USA.

Cyklus slunečních skvrn

Měnící se počasí zřejmě souvisí s rozdíly v množství energie, které se na zemský povrch dostává ze Slunce. Například změny sklonu zemské rotační osy a vzdálenost od Slunce mohou výrazně zvýšit, nebo snížit množství slunečního záření dopadajícího na jednu z polokoulí, a tím měnit zemské klima. Někteří pozorovatelé se pokusili přepojit jedenáctiletý cyklus slunečních skvrn s charakterem klimatu, ale zatím nebyli schopni poskytnout uspokojivé vysvětlení, jak do něho sluneční cyklus zasahuje.
I lidé mohou být částečně odpovědní za ochlazující trend. Reid Bryson z University ve Wisconsinu spolu s dalšími klimatology předpokládají, že přibývající prach a další částice uvolněné do atmosféry v důsledku zemědělství a spalování paliv mohou stále více povrch Země stínit před slunečním světlem a teplem.

Klimatická rovnováha

Někteří vědci, jako Donald Oilman, šéf skupiny pro dlouhodobé předpovědi Národní meteorologické služby je přesvědčen, že ochlazovací trend může být jen dočasný. Ale všichni se shodují na nutnosti mít mnohem více informací o hlavních vlivech působících na zemské klima. Aby takové poznatky získali, shromažďuje se nyní v Atlantiku i v jiných oblastech 38 lodí a 13 letadel, na jejichž palubách jsou vědci z téměř 70 národů, účastníků intenzivního stodenního průzkumu vlivu tropických moří a atmosféry na celosvětové klima. Tato studie je součástí mezinárodního vědeckého programu známého pod akronymem GARP (Global Atmospheric Research Program).
Ať již je příčinou ochlazovacího trendu cokoliv, jeho následky mohou být velmi vážné, ne-li katastrofální. Vědci vypočítali, že jenom jednoprocentní pokles množství slunečního záření dopadajícího na zemský povrch by narušilo klimatickou rovnováhu a ochladilo by planetu dostatečně na to, aby sklouzla na cestu vedoucí v průběhu několika století do další doby ledové.

Současné pozemské klima je něco jako anomálie; za posledních 700 tisíc let Země prošla nejméně sedmi významnými obdobími zalednění, které se rozšířilo po většině povrchu planety. Tak vysoké teploty, jaké panují dnes, se vyskytovaly jenom v 5 % času. Jenže hrozí mnohem bezprostřednější nebezpečí, než vzdálená vyhlídka další doby ledové. I kdyby se v blízké budoucnosti jenom v jedné ze tří hlavních zemí vyvážejících obilí - USA, Kanada a Austrálie - teploty a srážky měnily jenom pozvolně, celosvětový obchod s potravinami to omezí výrazně. Klimatolog Kenneth Hare z University v Torontu, bývalý prezident Královské meteorologické společnosti se domnívá, že pokračující sucho a nedávná špatná sklizeň v Rusku přinášejí světu pochmurnou předtuchu toho, co by se mohlo stát. Hare varuje: "Nevěřím, že současná světová populace je udržitelná, pokud budou v řadě za sebou následovat více než tři roky stejné, jako byl rok 1972."

Zdroj: TIME, 24. 6. 1974

Přeložila Dagmar Gregorová