Kdo je vlastně autorem bible? Pro dostatečně věřící židy a křesťany je to samozřejmě samotný bůh, který si dal tu práci a vlastnoručně sestavil přinejmenším klíčový text hebrejské bible, čili Tóru, zvanou též Pentateuch, obsahující v úzkém pojetí pět knih – Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri a Deuteronomium. Hebrejská bible je neutrálním pojmenováním textu, které židé a křesťané ve své víře sdílejí, na jedné straně jako Tanach a na straně druhé jako Starý zákon. To dělá z už tak dost prožívané knížky horké zboží, jehož výzkum je samozřejmě docela výbušná záležitost.
Soudobá věda věří, že text Tóry nebo chcete-li Pentateuchu ve skutečnosti sepsalo vícero různých autorů, které prozrazuje rozdílné ideologické zázemí, lingvistický styl i různá pojmenování ústřední postavy boha. Odborníci je obvykle rozdělují na „kněžské“, kteří měli zřetelnou souvislost s chrámovými kněžími v Jeruzalémě a pak také „nekněžské“ či „laické“ autory.
Tóra se ukázala být neodolatelným pokušením i pro izraelsko-amerického odborníka na algoritmy přisuzování autorství (authorship attribution) Moshe Koppela z izraelské Bar-Ilan University. Se svými kolegy na posvátný text nasadil umělou inteligenci, která se obvykle používá při zjišťování autorství historiky anebo právníky. Podle vlastních slov tak badatelé vlastně zopakovali staletí pracného výzkumu autorství jednotlivých pasáží Tóry během několika minut práce sofistikovaných algoritmů. 3 ze 4 členů Koppelova týmu jsou věřící židé, což pochopitelně do jisté míry limituje interpretace jejich práce, ale i tak jsou jejich výsledky zajímavé. ´
Použitý software došel nad dotyčným textem z 90 procent ke stejným závěrům jako klasičtí lidští badatelé. A zbývajících 10 procent si teď jistě zaslouží zvýšenou pozornost příslušných odborníků. Například 1. kapitola knihy Genesis je obvykle připisována „kněžskému“ autorovi, ale Koppelův software s tím nesouhlasí. Kniha Izajáš, jedna z takzvaných prorockých knih, je ohledně svého původu vnímaná jako velmi komplikovaná. Odborníci obvykle mají za to, že ji sepsali dva různí autoři a že práce toho druhého začíná kapitolou 40, tedy počátkem části zvané Deutero-Izajáš (kap. 40-55). Koppel a spol. teď ale tvrdí, že druhý autor má na svědomí už i takzvanou malou apokalypsu (kap. 34-35) a historickou vsuvku (kap. 36-39) z části označované jako Proto-Izajáš (kap. 1-39). V diskuzích o autorství posvátných textů bude zase nějaký čas horko.
Badatelům v oblasti posvátných textů počítače pomáhají už delší dobu, ale umělá inteligence Koppela a spol. je prý přelomovou záležitostí. Autoři si ověřili její schopnosti tak, že rozpustile promíchali kousky textu prorockých knih Ezechiel a Jeremjáš a nechali ji výsledný mix roztřídit. Program to prý zvládl takřka dokonale. Pracuje tak, že si všímá výběru slov autorem textu v určitých chvílích, například spojek anebo třeba používání různých synonym a pak analyzovaný text třídí podle autorství. V roce 2003 badatelský tým zahrnující i Koppela s podobným software dokázal ve 4 z 5 případů rozpoznat, zda je autorem určitého textu muž či žena. Badatelé tehdy totiž zjistili, že ženy častěji používají osobní zájmena jako „on“ či „ona“, zatímco muži preferují determinující výrazy jako „tamto“ nebo „tento“.
Koppelova umělá inteligence přináší velmi široké možnosti řešení dalších horkých kauz autorství zajímavých textů. Dalším na ráně je pochopitelně autorství Shakespearových děl, které je již velmi dlouho předmětem ostrých sporů nebo i autorství některých soudobých děl. Na druhou stranu by mohl vzniknout i software sjednocující text různých autorů, aby vzniklý produkt vypadal jednotně.
Pokud jde o autorství Tóry, pozorovaná struktura textu samozřejmě svědčí pro větší počet lidských autorů. Historici praví, že tento posvátný text pravděpodobně vznikl kompromisním sestavením často odlišných kněžských a laických textů, někdy za vlády Peršanů, od konce 6. století před naším letopočtem. Ani věda a stejně tak ani náboženská víra by ale neměly překračovat hranice svých světů, tedy pokud si nechtějí koledovat o problémy a výsměch. Samotný Koppel jako věřící žid poznamenává, že bůh klidně mohl Tóru Mojžíšovi lstivě nadiktovat v proměnlivém stylu, tedy podobně jako když rafinovaně nalíčil do geologických vrstev fosilie, aby si vystřelil z přírodovědců, a teď se výtečně baví snažením nešťastných lingvistů.
Prameny:
Associated Press 29.6. 2011, Wikipedia (Torah).
Diskuze:
Dostatečně věřící křesťané?
Barbara Oudová,2012-09-07 13:30:09
Tedy, samotná pointa článku je poměrně zajímavá, ale napsat takové bláboly o tom, co si představují "dostatečně věřící židé a křesťané" (i když se v samotném článku hovoří o tom , že řečení badatelé jsou věřící!) a do závěru vsunout větu "(a)ni věda a stejně tak ani náboženská víra by ale neměly překračovat hranice svých světů, tedy pokud si nechtějí koledovat o problémy a výsměch"...to je buď hodně rafinovaná sebeironie, a nebo si autor nevidí ani na špičku nosu.
Zajímavé
Stanislav Horáček,2011-07-04 21:57:44
Zajímavý článek, i když první dva odstavce vypadají jako od někoho, kdo si nevšiml, že se v náboženství náhled na některé věci od středověku trochu posunul:))
Taky je trochu matoucí, že se ze začátku mluví jen o Tóře, pak ale vychází najevo, že se metoda použila i na další knihy.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
