Zvětšit obrázek

Prototyp volantu s dotykovým displejem. (Kredit: Tanja Döring a kol. Pervasive Computing and User Interface Engineering Group, University of Duisburg-Essen)

Kdo již někdy při řízení dělal co se nemá, třeba hledal na mapě kam že to vlastně zabloudil, dobře ví, že než jsme schopni něco přečíst, tak to nějaký čas trvá, stejně tak než zase zaostříme zpátky na silnici. O nebezpečnosti takového jednání netřeba diskutovat. Pro ty, kteří nic podobného ještě nezkoušeli, nechť raději pročtou něco denního tisku o poklescích poslanců našeho zákonodárného sboru. Kromě těch záletnických a majetnických tam zjistí, jak ošidné je například psát za jízdy SMS.
To proto, že naše oči akomodují pomalu a při každé takové akci jsme po řadu vteřin prakticky slepí. Tým vědců z univerzity ve Stuttgartu, Univerzity v Duisburgu-Essenu a Německého výzkumného centra pro umělou inteligenci přichází s návrhem, jak tomu čelit. Vytvořili volant s obrazovkou na níž lze dotykem ovládat navigaci, rádio a další přístroje, které si do systému zapojíme.
I když se říká, že na velikosti nezáleží, v tomto případě to neplatí. Pokud je zobrazovaný objekt, na který zaměřujeme svůj zrak dostatečně velký, oko není nuceno soustředit se na detaily a zkracuje se doba po kterou nejsme schopni ostře sledovat, co se děje na vozovce. To je věc banální a známá již dlouho. Proto se také dizajnéři v poslední době snaží mezi těmi všemi budíky a hejblaty najít na přístrojové desce ještě nějaké volné místo v zorném poli řidiče pro co největší displeje. Jenže místa tam je poskrovnu a tak jednou ergonomové umísťují obrazovky audio systémů a navigace o něco více vpravo jindy vlevo, případně poněkud dolů na středový panel ale velikostně jsou stále všechny relativně malé. Bylo jen otázkou času, než někoho napadne využít velkou plochu, která slouží jen jako úložný prostor pro „zmuchlaný pytel“.  Nové materiály umožňují zobrazovat údaje na tenké a ohebné materiály a tak by brzo neměl být ani problém překrýt airbag dotykovým displejem, který by nám ani po vystřelení toho co je pod ním, neuškodil. Uvědomili si to i němečtí výzkumníci na Universität Duisburg-Essen a již několik let experimentují s velkoplošným zobrazováním map na volantu.       

Prototyp, do kterého svojí představu zhmotnili pracuje na principu promítání obrazu projektorem na matnici. Vnitřek volantu je vyplněn 11 mm silnou akrylátovou deskou o průměru 35 cm. Je obklopena infračervenými LED. Pod touto projekční matnicí je infračervená kamera, která snímá odrazy v místech dotyku řidičových prstů. Řidič tak může ovládat zařízení a přitom mít stále ruce na volantu. 

Zvětšit obrázek

Na „obrazovce“ se s mapami pracuje snadněji, než na displejích navigací. (Kredit: Tanja Döring a kol. Pervasive Computing and User Interface Engineering Group, University of Duisburg-Essen)

Pravdou je, že zařízení svým vzhledem zrovna neoslňuje, ale to k čemu má sloužit si plní. Střídají se na něm dobrovolníci a testují pohyby a gesta, kterými by se zařízení dalo ovládat co nejpřirozeněji.  Jde o dvacet příkazů, u nichž se využívá například svírání a rozvírání dvou prstů, což je pokyn pro zoom.  Vykreslení tvaru konkrétního písmena je zase příkazem pro pokyn začínající na dané písmeno. Vše, co lze přikazovat bez nutnosti koukat po tlačítkách je pro řidiče ohromnou předností a tak se vybírá z několika způsobů trasování, dvojkliků atp. Testy na simulátoru jasně prokazují, že zhruba čtvrtina takových příkazů je zatím nepřesných a potřebuje korekci. I když to vypadá, že je chybovost velká, není tomu tak. Při ovládání kapesních přístrojů za volantem chybujeme mnohem více. Podstatné je, že čas potřebný k ovládání stávajících navigací, telefonů a přehrávačů, po který řidič nesleduje dění na silnici, se pomocí interaktivního displeje na volantu významně zkracuje. 

Výzkumníci již také zvažují, že by svůj nápad vylepšili a dotykový displej na volantu propojili se zobrazováním vybraných údajů přímo na čelní sklo. Tak jako to již mají piloti bojových  letadel. Zde vyfocený prototyp volantu byl letos předveden v Kanadě na konferenci ve Vancouveru (Conference on Human Factors in Computing Systems). Že se s něčím obdobným setkáme v praxi, je nabíledni. Tipovat jak brzo to bude, ale může být ošidné. Například proto, že to co je veřejnosti presentováno jako horká novinka, je ve skutečnosti záležitost více než rok stará. Německá laboratoř se svými výsledky představitele automobilového průmyslu seznamovala již před rokem a od té doby svůj prototyp moc nevylepšila. A to zrovna nesvědčí o velkém nadšení ze strany mecenášů a jejich štědré podpoře. O důvodech ale můžeme jen spekulovat. Může to být i tím, že volant svítící do obličeje jak měsíc v úplňku, nemusí u všech navozovat jen klid a romantickou pohodu.

Další podrobnosti zde a zde.
Pramen: Universität Duisburg-Essen