V ekonomicky  rozvinutých zemích přichází na svět díky asistované reprodukci asi 1% všech narozených dětí. O tom, nakolik je jejich „asistované početí“ poznamená, se vedou dalekosáhlé spory. Někteří biologové tvrdí, že „děti ze zkumavky“ jsou vystaveny vyššímu riziku mnoha defektů. Majitelé klinik pro asistovanou reprodukci tvrdí, že asistovaná reprodukce přivádí na svět stejně zdravé děti, jaké se rodí bez umělých zásahů do života embrya.

Výsledky výzkumu předního světového reprodukčního biologa Richarda Schultze z Pennsylvania State University se zařadily do narůstající řady experimentů, jež naznačují, že početí ve zkumavce nemusí být nejlepší vklad do života. Myši narozené po kultivaci ranných embryí v laboratorních podmínkách mají pozměněné chování. Jsou o poznání důvěřivější (méně opatrné) a mají o něco horší paměť, než je u podobných myší obvyklé. Sám Schultz varuje před extrapolací těchto výsledků pro lidskou asistovanou reprodukci. Ale námět k zamyšlení to zcela jistě je. Zvláště když se v asistované reprodukci prosazuje trend kultivovat lidská embrya v laboratoři delší dobu, aby bylo možné zhodnotit jejich vývojové schopnosti a vybrat z nich ta nejkvalitnější. Zákonitě tím narůstá i zátěž z pobytu v nepřirozených  umělých podmínkách.

Efekt kultivace zárodků se projevil u myší až v dospělosti. To je další fakt hodný zřetele, protože nejstaršímu dítěti ze zkumavky, Angličance Louise Brownové, bude letos 26 roků. Drtivá většina světové populace 1 000 000 dětí zplozených asistovanou reprodukcí je ve věkové kategorii teenagerů a mladších. 

Reakce humánních embryologů je i tentokrát standardní. Simon Fishel z nottinghamské  Park Hospital utrousil pro vědecký týdeník Nature následující perlu: „Nemáme ani sporadické zprávy o tom, že by se děti z asistované reprodukce chovaly jinak. Jestli jsou lidé postiženi stejně jako myši a jsou důvěřivější, pak to pro může být dokonce změna k lepšímu.“

Sám Schultz se domnívá, že bychom měli věnovat větší pozornost kultivačním živným roztokům, v nichž se lidská embrya kultivují, a zároveň doporučuje zkrátit čas kultivace na nezbytné minimum. Měl by si s prosazením svých nápadů pospíšit, aby je stihl zavést dřív, než v embryology dorostou děti ze zkumavky. U těch hrozí, že budou méně opatrní a budou si hůř pamatovat všechny průšvihy, jež je v práci postihnou. Pokud bychom vzali za slovo Simona Fishela, tak by to rozvoji této discipliny mělo jen prospět. Ale generace přirozeně zplozených bude k tomuto výhledu (zřejmě pod vlivem následků způsobu svého početí) asi hodně skeptická.

Asistovaná reprodukce – to už zdaleka není jen kultivace vajíček, spermií a embryí v laboratorních podmínkách. Například při tzv. intracytoplasmatické injekci spermií je spermie vpíchnuta do vajíčka. Dopady této techniky na zdraví narozených dětí jsou rovněž předmětem bouřlivých diskusí.

V laboratorních podmínkách můžeme embrya kultivovat až do tohoto stádia. Další vývoj může zajistit jen děloha matky. Na snímku je patrné embryo (světlejší útvar vpravo) ve stádiu blastocysty opouštějící bílkovinný obal tzv. zonu pellucidu (světle modrý „prstenec“).

Pramen:
Ecker, D. J. et al. Long-term effects of culture of preimplantation mouse embryos on behaviour. Proceedings of the National Academy of Sciences