Zvětšit obrázek

Gliese 581d první super-Zemí v obyvatelné zóně. Kredit: ESO.

Pokud to opět není jenom přelud natěšených lovců exoplanet, tak intenzivně prožívaný závod o první teoreticky obyvatelnou planetu u cizí hvězdy, má snad konečně svého vítěze. Tak trochu překvapivě se jím stává již delší dobu známá exoplaneta Gliese 581 d, což je zároveň skvělou satisfakcí pro hvězdný systém Gliese 581, jehož reputaci loni velmi ublížila blamáž kolem zřejmě neexistujících planet Gliese 581 f a Gliese 581 g.

Zvětšit obrázek

Model klimatu Gliese 581 d. Kredit: LMD/CNRS.

Jedinou skvrnkou na události, hodné rozpustilé oslavy s opilými studentkami a grilováním, je skutečnost, že v tomto objevu hrálo klíčovou roli klimatické modelování, pochopitelně poněkud limitující věrohodnost celé věci.

Gliese 581 je dnes už velice slavný chladný červený trpaslík spektrální třídy M3V a také proměnná hvězda typu BY Draconis v souhvězdí Vah (Libra), zhruba třetinové hmotnosti a třetinového poloměru našeho Slunce, doposud bohužel bez individuálního jména, což je už vážně donebevolající natvrdlost. Je od nás vzdálený pouhých 20,5 světelných let a zároveň kolem něj obíhají minimálně 4 planety, což z něj učinilo významný terč rádiového vysílání pozemských nadšenců, kteří poněkud naivně věří v lidumilné alieny. Jejich poselství odeslané ze Země 9. října 2008 zaskočí případné místní inteligenty počátkem roku 2029.

24. dubna 2007 Stéphane Udry a jeho lidé z European Southern Observatory objevili velmi zajímavou planetu Gliese 581 d. Postupně vyšlo najevo, že je to zřejmě nepříliš hmotná planeta, super-Země s hmotností minimálně 5,6 násobku Země, která se pohybuje na vnějším okraji obyvatelné zóny mateřské hvězdy a tudíž by na ní mohla být kapalná voda. Přesto donedávna nebyla nejžhavějším kandidátem na planetu vhodnou pro život pozemského typu. Hvězda ji totiž ozařuje o 35% méně, než naše Slunce Mars a také je možná ve vázané rotaci, čili stále přivrácená ke hvězdě stejnou stranou.

Zvětšit obrázek

Planetární systém Gliese 581, varianta se 4 potvrzenými planetami. Kredit: Raymond Harris, Extrasolar Planets..

To je nepříjemná kombinace, kterou až doposud odborníci považovali za vstupenku do zhroucení atmosféry, případně totálního zmrznutí ve stylu Sněhové koule. Teď se ale ukázalo, že to možná není taková tragédie.

Zvětšit obrázek

François Forget. Kredit: F. Forget, Institut Pierre Simon Laplace.

Francouzští klimatičtí modeláři Robin Wordsworth a François Forget z Laboratoire de Météorologie Dynamique, Institut Pierre Simon Laplace v Paříži, s dalšími kolegy nasimulovali trojrozměrný model klimatu planety Gliese 581 d a tvrdí, že tato exoplaneta není ledovým světem, ale velmi pravděpodobně má stabilní atmosféru a na povrchu kapalnou vodu. Simulovaná atmosféra s více než 10 bary nekompromisně skleníkového oxidu uhličitého a různým množstvím netečného plynu, jako je např. elementární dusík N2, prý udržuje průměrnou teplotu povrchu této planety kolem 0° C a zároveň fungující klima s oceány, mraky a srážkami. Přispívá k tomu i červené světlo místní hvězdy, které se dostane pěkně hluboko do hutné atmosféry, protože takzvaný Rayleighův rozptyl (Rayleigh scattering) záření hvězdy je zde jiný než na Zemi. Hustá atmosféra oxidu uhličitého je přitom pro podobné planety prý docela pravděpodobná. Badatelé také rafinovaně navrhli pozorování, kterými bude v blízké budoucnosti možné ověřit, zda mají pravdu či nikoliv, například analýzou složení atmosféry planety.

Celé je to samozřejmě jenom klimatický model, který mohou ovlivnit nesčetné potíže, matematickou chybkou v rovnici počínaje a šíleným operátorem konče. O dotyčné planetě skoro nic nevíme, tak si modeláři nevyhnutelně museli spoustu věcí v modelech vycucat z prstu. Bylo by určitě fajn potvrdit vítězství Gliese 581 d ještě i jiným způsobem, což se doufejme brzy stane.

Zvětšit obrázek

Rayleighův rozptyl na Zemi, po západu Slunce. Kredit: Wikimedia Commons.

Je také možné, že obyvatelnosti této planety škodí například možný výskyt atmosférického vodíku nebo její atmosféru mohla odfouknout hvězda během bouřlivého dětství. Obyvatelnost zároveň automaticky neznamená obydlenost, ale šance na ni jsou jistě o něco vyšší. Mají-li Wordsworth, Forget a spol. pravdu, pak je to teoreticky obyvatelný, ale i tak hodně zvláštní svět. Nejspíš kamenná planeta, dvakrát větší a podle nových odhadů cca sedmkrát těžší než Země, věčně ponořená do temně rudého příšeří a s dvojnásobnou gravitací. Na druhou stranu bychom si měli zvykat, že spektrum světů v celé galaxii bude jistě mnohem větší, než v naší, v tomto ohledu vcelku nudné, hvězdné soustavě. Autoři sci-fi teď mohou démonickou scenérii Gliese 581 d pohotově angažovat v nějakém dech beroucím příběhu z blízké budoucnosti.

Prameny:

ScienceDaily 16.5. 2011, Astrophysical Journal Letters online 12.5. 2011, Wikipedia (Gliese 581, Rayleigh scattering).