Zvětšit obrázek

Zastoupení izotopů v chlupech ocasu je retrospektivou toho, co mu v té které době kolovalo v krvi a to je zase odrazem toho, co zvíře žralo.

Trávit někoho otrušíkem se po soudním  sporu ve věci vraždy staré panny Elizy Mary Barrowové stalo riskantním podnikem. Souboj soudního znalce Williama Villcoxe a obhájce Edwarda Marshalla Halla v roce 1912 (šlo o arzen v konečcích vlasů), se stal učebnicovým příkladem dějin kriminalistiky. Analytické metody od té doby hodně pokročily a chlupy a vlasy, slovy patologa z mordparty, jsou popsanými knihami. Pokud zrovna nejsme přívrženci holých lebek, vlasy na nás prozradí třeba i to, že jsme se před autonehodou oddávali bujarému pití. Ruka zákona tak na nás může dosáhnout i tehdy, když se nám podaří z místa činu před dechovou zkouškou či odběrem krve, utéci. Larry Cartmell, patolog oblastní nemocnice ve městě Ada v Oklahomě, měl jako koníčka paleopatologii, a tak pro něj bylo potěšením ověřit funkčnost testu na vlasech mumií z pouště Atacama. Prokázal, že poklesky opilství se dají ve vlasech zjistit dokonce i po více než šesti stech letech. Zápisky dobyvatelů neklamaly, pití kukuřičného piva byl u indiánů poměrně rozšířený zvyk a mezi Indiány v předkolumbovské době prokazatelně byli alkoholici.
Analytické metody dnes dospěly tak daleko, že si musíme dávat pozor na jazyk i v takových případech, když se například ucházíme o práci. Pokud zalžeme při nevinném dotazu, zda si tu a tam nepřihneme, stačí jediný vlas a budoucí zaměstnavatel z něj o nás zjistí kdy, jak dlouho a jak často se alkoholovým dýchánkům oddáváme. Výsledky těchto testů jsou přitom spolehlivější, než jakých by se dosáhlo, kdyby nás posadili za detektor lži. Umožňuje to test na přítomnost esterů mastných kyselin. Ty se po alkoholovém „tahu“ objeví v krvi se zpožděním 12 – 18 hodin a v tomto čase se také natrvalo zabudují do rostoucích chlupů a vlasů. Rozborem exhumovaných vousů , vlasů a řas se dnes dají zjistit i pikantnosti, jako například kterou z význačných osobností léčili na syfilis, případně která z dam si malovala oční stíny a jakou barvu tehdy měly,...

Bylo jen otázkou času, kdy někoho napadne využít nabízené možnosti analytických testů k něčemu rozumnějšímu. Takovou praktickou oblastí se nyní stalo zemědělství. Jeden z počinů v tomto směru učinili pracovníci Dublinské university (UCD) a týká se výživy. Článek na to téma vyšel v Journal of Agricultural and Food Chemistry. A i když se to v článku vysloveně neříká, jde v podstatě o návod na řešení sporů mezi vlastníky farem a jejich zaměstnanci. Nejčastěji jde o dohady ohledně malých zisků kvůli nízké užitkovosti zvířat, kdy majitel hází vinu na ošetřovatele. Diví se, proč krávy tak málo dojí a proč býci nepřibírají na váze.  Jako arbitra si často povolá veterináře.  Ani ten ale nemá moc šance se dobrat pravdy a zjistit příčinu. Pokud je na vině ošetřovatel, chová se v souladu s pravidlem psychiatra Miroslava Plzáka: „zatloukat, zatloukat, zatloukat.“  V psaných záznamech se toho dá také hodně nalhat a corpus delicti – krmné doplňky a směsi jsou většinou také sežrány. Pokles užitkovosti vlivem chyby v krmení se dostavuje zhruba s týdenním zpožděním. Zjistit vinu je za takové situace prakticky nemožné.
Podle profesora Franka Monahana by celou řadu chyb objasnilo, kdyby se udělal rozbor srsti, což jde i na mrtvém zvířeti. Nejlepší k tomu je odebrat chlupy na konci ocasu, které dosahují u skotu až okolo třiceti centimetrů. Jsou tak trochu  podobné letokruhům na pařezu a dají se z nich vydolovat informace typu - jak a čím bylo zvíře krmeno. Chlup tak představuje i více než roční komprimovaný záznam zvířecí diety.

Zvětšit obrázek

Slonice v parku Samburu. Povšimněte si konce jejího ocasu s až dvacet centimetrů dlouhými chlupy. Jejich rozbor ukázal, jak se mění stravovací zvyklosti slonů. Chudá strava nevěstí pro jejich rozmnožování nic dobrého. (Kredit: Thure Cerling, University of Utah)

V praxi takové vyšetření vypadá následovně. Vytrhne se chlup a ten se nastříhá na milimetr dlouhé kousky. Hlavně se nesmí poplést jejich pořadí. Pak se jednotlivé vzorky spalují a v laboratoři na hmotnostním spektrometru  se měří zastoupení uvolňovaných izotopů vodíku, uhlíku, dusíku a síry. Z těchto údajů lze pak vyčíst, zda a kdy bylo zvíře na pastvě a živilo se trávou bohatou na proteiny a také kdy bylo uvázáno ve chlévě a dostávalo jen cereální koncentrát. Výsledky jsou natolik vypovídající, že jimi lze vystopovat téměř na den přesně, kdy se výživa zvířete změnila. Podle vědců jde také o vhodnou metodu pro sledování kvality hovězího masa. To proto, že omega 3 mastné kyseliny jsou významně vyšší v mase zvířat, která se pasou. Spotřebitel maso s vyšším zastoupením omega 3 mastných kyselin žádá a nákupčí jsou ochotni za taková zvířata farmářům dát více. Pokud se na balíčkovaném mase uvádí, že skot pochází ze zvířete odchovaného pastevním způsobem, je označován často za bioprodukt a mnoho lidí si za to rádo připlatí. Jenže znáte to. Tam, kde to jde, se dnes podvádí a klame. Tento test by měl od nekalých praktik odradit, jak farmáře, tak zpracovatele i obchodníky. Možnost kontroly by měla přispět k větší důvěryhodnosti biopotravin a k rozvoji tohoto segmentu trhu.

Po vědecké stránce nejde o takovou novinkou, jak by se ze zveřejněné tiskové zprávy mohlo zdát. Podobné vytrhávání chlupů z ocasu prováděl americký tým vědců z University of Utah v Africe již před zhruba sedmi lety. Bylo to v Kenžské národní rezervaci Samburu a objektem jejich zájmu byli tehdy sloni. Šlo o pokus, který probíhal společně s nasazováním obojků s GPS navigací a měl zjistit migrační trasy a zažívací zvyklosti slonů. Od výsledků se také očekávalo, že dají odpověď na opodstatněnost množících se žádostí vesničanů o náhradu škody za zničenou úrodu a zda si sloni skutečně tak rychle přivykly snadnějšímu způsobu obživy na políčkách zemědělců.

Slonům, stejně jako turům, rostou chlupy na ocase po celý rok. Zhruba centimetr za měsíc a jejich rozbor může, tak jako u krav, podat dlouhodobý obraz stravování svého nositele. Jediným rozdílem je, že se slon k vytržení chlupu musí uspat. Při dedukci jídelníčku chobotnatců se vychází z toho, že izotopy uhlíku v chlupech korelují s jejich zastoupením v krvi a potravě. Zatímco v tkáních stromů a keřů je poměr uhlíku 13 k uhlíku 12 nízký, u travin je tomu opačně. Pohyb jedné sloní rodiny vědci takto sledovali celých šest let. Sloní ocasní bambulky svorně vypovídaly o tom, že v dobách sucha se sloni živí střídmě, především listím na větvích stromů a kůrou. Jejich příběh ale popisuje i něco nečekaného. Sloni začínají mít problém s obživou i v době dešťů. Ještě nedávno dobře živeným slonům hrozilo vyhynutí kvůli chamtivosti po slonovině. Nyní to jsou stohlavá stáda skotu Samburů, která dělají slonům potravní konkurenty. V době dešťů a takzvané „hojnosti“ si sloni dříve nacpávali panděra na proteiny bohatým travnatým pažitem. Dnes mnozí prakticky celoročně berou za vděk málo výživnými keři. S málo vydatnou potravou by samice do říje nepřicházely a osud tlustokožců, kteří nosí plod 22 měsíců, by byl brzo zpečetěn.  Podle sloního ocasu je skot pro tyto až sedmitunové býložravce větším nebezpečím, než jakým pro ně byli pytláci.

Pramen: Journal of Agricultural and Food Chemistry, 59 (7), pp 3295–3305