Zvětšit obrázek

Emily Fennellová, 26 let, 3. března 2011 těsně před operací. (Kredit: UCLA Medical Center)

Fennellová přišla o ruku při autonehodě v roce 2006. Před úrazem byla pravačkou a po amputaci se musela přeorientovat a vše, počínaje zavazováním si tkaniček a řízením auta konče, dělala rukou levou. Dostala myoelectrickou protézu, která využívala elektrické impulsy ve svalech, ale zahodila ji. Jejím vytouženým přáním byly „maličkosti", které zdraví lidé berou jako samozřejmost a ty protetická náhražka nedovolovala. Chtěla si vyčesávat vlasy do ohonu a nakrájet si steak při stolování v restauraci. Začala pátrat po možnosti transplantace a nakonec se dostala do programu klinické studie University of California, která má za úkol ověřit, zda operační techniky jsou vhodné k zavádění do klinické praxe. Studie má také za úkol sledovat návrat funkčnosti transplantovaných orgánů a bezpečnost léčby proti odhojení nové tkáně.
Díky tomu 26letá svobodná matka z Yuba City (USA) nyní podstoupila transplantaci v Medicínském centru Ronalda Reagana při kalifornské universitě (UCLA). 14-hodinový chirurgický koncert začal před půlnocí 3. března a skončil následující den odpoledne. Operace se účastnílo 17 chirurgů, anesteziologů, sester a techniků. Nejprve pracovaly dva týmy současně. Jeden připravoval ruku dárce, druhý příjemce. Po čtyřech a půl hodinách přišlo na řadu přišívání končetiny, napojování cév šlach a nervů. Po deseti hodinách ve 14.30 odpoledne zaznělo sálem obligátní vyjádření šéfchirurga: „Děkuji Všem“.
S odstupem měsíce svůj stav Pacientka Fennellová situaci popisuje slovy: "Byl to neskutečný pocit mít znovu obě ruce a moci hýbat prsty. Moje šestiletá dcera mě nikdy tak neviděla. Podívala se na ruku, dotkla se jí a prohlásila že je "senzační." "
 Fennellová sice již byla z nemocnice propuštěna, ale dva měsíce ještě musí pobývat poblíž kvůli častému monitorování a agresivní imunitu potlačující terapii. Podle vyjádření šéfa transplantačního programu Kodi Azariho se pacientka rychle zotavuje psychicky i fyzicky dobře. Nyní nastává pro lékaře druhé kolo - imunosupresivní léčba, kterou musí zajistit, aby se cizí tkáň neodhojila. Pak už jen zbývá intenzivní ergoterapie. Tu bude Fennellová absolvovat zhruba rok a během ní si mozek bude znovu přivykat novému orgánu a učit se ho využívat.

Operace se mohla uskutečnit jen díky souhlasu rodiny zemřelého dárce v San Diegu a Fennelová prostřednictvím medií na jeho adresu vzkazuje:  "Nebudu moci nikdy dost poděkovat za tento úžasný dar. Pomáhá mi cítit se znovu celou. Mám v úmyslu toho využívat co nejvíce."

Nejde o první transplantaci
Transplantace srdce i končetin byla prakticky zvládnuta před čtyřiceti lety a jen těžko jí lze dnes považovat za něco nového, protože v chirurgii žádný zásadní pokrok nepřináší. První transplantaci ruky u člověka v USA provedl (1999) Warren Breidenbach ze Střediska péče o ruku firmy Kleinert, Kutz, and Associates v kentuckém Louisville. Průkopník těchto operací Breidenbach se účastnil přišívání nové ruky i 54letému muži v roce 2006, který si tu svou, jako devatenáctiletý, strčil do lisu. Ve stejném roce  španělští chirurgové na klinice La Fe transplantovali ženě dokonce obě ruce i s částmi předloktí a to vše současně. Mediálně známý je i případ rakouského pyrotechnika Theo Kelze, jemuž novou ruku dávali na švýcarské klinice. 
 V loňském roce již transplantovali ruku i u našich sousedů na jihovýchodě Polska ve městě Trzebnica. Nynější případ z USA již proto nešlo označit přívlastky největší, nejpřevratnější a tak tiskové středisko university do zprávy zakomponovalo jiný slovní prvek, po němž novináři vždy skočí. Šalamounsky uvedlo: „Jde o první operaci tohoto druhu, kterou provedli na západ od Skalistých hor.“ A to zřejmě případu pomohlo aby se stal celosvětově přetřásanou zprávou. Znevažování výkonu by ale také nebylo na místě. Středisek a týmů, které se odhodlaly k takovému zákroku, jsou zatím jen desítky.

Zvětšit obrázek

Emily Fennell ukazuje oběma rukama. (Kredit: UCLA Medical Center)

S transplantacemi končetin jsou ale spojeny i zkušenosti o nichž se moc nemluví
Jako triumf rekonstruktivní medicíny se kdysi bombasticky vytrubovala transplantace horní končetiny Clintovi Hallamovi. Že mu byla po dvou letech odejmuta, se už veřejnost dovídala sporadicky. Důvodů odstranění již přihojené ruky bylo vícero. Pacient prohlašoval, že se s rukou nesžil a že nefunguje, jak očekával. Hlavně mu ale vadily komplikace navozené imunosupresivní léčbou.    

Hlavní problém přetrval
V podstatě lze říci, že k nějakému výraznějšímu pokroku v pooperační imunosupresivní léčbě nedošlo. S výjimkou přenosu tkáně od jednovaječných dvojčat, je užívání léků s celou řadou nežádoucích účinků stále nutností a představuje pro pacienty riziko častých infekcí. Je to nutné zlo, při němž výrazné potlačení imunitní reakce vede k tomu, že i banální rýma, herpes či chřipka, představují pro pacienta vážný problém, který může být fatální. K tomu se přidává postransplantační riziko lymfoproliferativních procesů. Pod tímto označením se skrývá fakt, že oslabený imunitní aparát hůře zvládá odstraňovat buňky, jež se nám i za normálního stavu v těle neustále rakovině zvrhávají. Co to znamená netřeba rozebírat.    

Končetina není život ohrožující orgán
Když se jedná o transplantaci jater, pankreatu, srdce, plic, ledviny... jde o život zachraňující a nebo alespoň délku žití prodlužující zákrok. V případě transplantace končetin je výsledkem opak. Za klad lze považovat jen zlepšení kvality života. Ani to ale nemusí být pravdou. Léčba rejekčních (odhojovacích) krizí neustále hrozí nejen zhoubným bujením, ale i omezením až ztrátou funkčnosti orgánu. Je otázkou do jaké míry mají ambice a schopnosti chirurgů odolávat vlastnímu pokušení i žádostem pacientů a nakolik mají pro přílišné riziko zákroku přenechat slávu svým kolegům s mechanickými pomůckami. Zlepšit kvalitu života lidí, kteří přišli o ruku nebo nohu, lze dnes řešit i neustále se vylepšujícími inteligentními protézami. Jednou stejně budou dokonalejší než končetiny vlastní. Jejich kladem je, že je lze s postupujícím pokrokem kdykoliv a bez rizik zaměnit. Ekvilibristika přišívání končetin je podle mnohých odborníků stále jen neetickým, život ohrožujícím a zkracujícím experimentem. Že si to pacient žádá na tom nic nemění.  

Americká pacientka je s rukou nanejvýš spokojena. Zatím.

Dřívější transplantace obou paží německému farmáři.

Po roce: http://youtu.be/_RC-Xy5cln8