Závod o vesmír
Pro pochopení současného stavu je nezbytné podívat se do minulosti. Druhou světová válka skončila atomovými hřiby nad japonskými městy Hirošima a Nagasaki. Tyto dvě města se stala mementem hrůz, které by se už nikdy neměly opakovat. I s touto vizí tehdejší světoví vůdcové zakládali novou organizaci Spojených národů.
Jenomže uplynulo pouze pár let, nad Evropou se zatáhla železná opona a z bývalých spojenců se stali nepřátelé na život a na smrt. Naštěstí žádných z nich nebyl natolik šílený, aby se pustil do otevřeného konfliktu. Místo toho po celém světě paralelně probíhali konflikty zástupné, ať už přímo vojenské (válka v Koreji, ve Vietnamu, v Afganistanu), nebo na poli vědy a techniky, sportu a kultury.
Jedním z nejprestižnějším závodů bylo dobývání vesmíru. Američané měli od začátku velký náskok díky tomu, že zajali většinu raketových vědců a inženýrů Třetí říše. Jenomže jak se říká, usnuli na vavřínech. Poté co vypustili pár raket odvozených z V2 až na hranici vesmíru se jejich výzkum zadrhnul. Vláda nechtěla plýtvat penězi, problém byl i v tom, jak je smysluplně utratit.
To Sověti takové problémy zdaleka neměli. Rychle dohnali náskok Američanů ve výrobě atomových bomb a v rámci vývoje vhodného nosiče poslali v 4. října roku 1957 na oběžnou dráhu Země první umělou družici, Sputnik. Pípání ruského satelitu z orbitu bylo pěkně drsným budíkem pro Američany. Co na tom, že už 31. ledna roku 1958 vypustili svoji první družici – Explorer 1, kdo to dneska ví? Co na tom, že Sputnik neuměl nic více, než pípat, zatímco Explorer 1 už měl na své palubě kromě Geiger-Müllerova počítače i citlivé mikrofony pro detekci mikrometeoritů. Kromě několika zasvěcených asi nikdo z vás čtenářů ještě neslyšel. Historie si pamatuje pouze vítěze.
Podobně je tomu i s prvním kosmonautem. Jurij Gagarin se po svém návratu na zem stal celosvětovou celebritou první třídy a Sovětský svaz toho patřičně využil. Podobně málokdo zná Alana Sheparda, který se díky projektu Mercury stal druhým člověkem ve vesmíru.
Karta se obrací
Takový políček do tváře ale nemohl zůstat bez odezvy. Pomyslnou rukavici zvedl prezident John F. Kennedy 25. května 1961, když oznámil záměr USA dostat do konce desetiletí člověka bezpečně na Měsíc a zpátky. Rusové sice oficiálně na tuto výzvu nikdy nepřistoupili, ale i na jejich straně se rozjel plán dobytí Měsíce. Jak to dopadlo, jistě víme – 21. července 1969 Neil Amstrong jako první člověk otisknul svoje stopy do měsíčního prachu. Sověti po sérii výbuchů nového typu nosné rakety N1 se omezili na prohlášení, že jejich prioritou je robotický výzkum Měsíce vozítky Lunochod. Na kolik za neúspěch může smrt geniálního ruského konstruktéra Koroljova je na posouzení povolanějších odborníků než jsem já.
Závod ale neustal. Letos je tomu třicet let, co do kosmu vyletěl první raketoplán. 12. dubna 1981 se do vesmíru podíval na svoji první misi raketoplán Columbia. Sovětský svaz se zmohl pouze na bezpilotní let svého raketoplánu Buran (mimochodem velmi podobnému americkému protějšku – že by špionáž nebo jenom shodné zadání?).
Pak přišel rok 1989, kdy se začalo komunistické impérium hroutit a v následných letech následoval kolaps Sovětské svazu, jak mocenský, tak politický. Tím skončil i závod o vesmír. Tedy ta sladká doba, kdy to bylo v nejvyšším národním zájmu a tím pádem se na nějaký ten dolar nebo rubl nehledělo, hlavně když budou požadované výsledky. To platilo jak pro „vědecké“ projekty, tak pro vojenské a špionážní družice.
Co za ty peníze dostaneme
Po roce 1989 se začaly vlády USA stejně jako Ruska mnohem více pídit po tom, co za peníze investované do kosmického programu dostanou. Co na tom, že projekt Apollo se díky vývoji nových technologií vícenásobně zaplatil, ty peníze už jsou pryč a nové projekty musí prokázat svoji rentabilitu. Protože jako všude jinde jde také zde o peníze až v první řadě. Možná by rozvoji pomohlo, kdyby se objevil nový vyzyvatel, třeba Čína nebo Írán, ale obě země mají před sebou ještě velmi dlouhou cestu, než se dostanou alespoň na dohled pozici, kterou ve výzkumu vesmíru zaujímají USA a Rusko.
Díky razantním škrtům ve vládních programech výzkumu vesmíru byla řada velmi zajímavých projektů zrušena. Například raketa Eněrgija, která měla dokázat na orbit dopravit naráz až 190 tun nákladu letěla pouze 2x – jednou s maketou 100 tun těžkého laserového děla a podruhé s raketoplánem Buran. Místo ní létají do kosmu modernizované Sojuzy, tedy rakety o řadu let starší a mnohem slabší.
Na americké straně měl prezident Bush vizi pro další dobývání vesmíru, ale jeho nástupce se rozhodl peníze daňových poplatníků utrácet jinak. A tak byly zrušeny projekty Ares – nové nosné rakety a Orion – pilotované kosmické lodi, nástupce raketoplánu. Stejně tak se na neurčito odkládá návrat lidí na Měsíc a mise k Marsu. Nejsou peníze.
S definitivním odchodem raketoplánu do důchodu v letošním roku končí (doufejme že dočasně) éra americké pilotované kosmonautiky, k letům na ISS bude potřeba ruské Sojuzy.
| Space Shutttle | Buran | Eněrgija | Orion |
Za méně peněz více muziky
Pilotovaná kosmonautika je pro současný svět luxusem, vesmírných turistů je prozatím méně než prstů na ruce slepého tesaře. Ale v oblasti družic je situace úplně jiná. Tento byznys je výnosný pro všechny zapojené strany a proto jenom kvete. Jenomže spousta nosičů byla vyvinuta za vládní peníze a je provozována společnostmi napojenými na vládu.
Ale už se objevují první soukromé vlaštovky. Je to hlavně společnost SpaceX, jejíž zakladatelem Elon Musk, který též založil PayPal a vydělal na to dostatečné peníze, aby si teď mohl plnit svoje sny. SpaceX vyvíjí nosič Falcon a orbitální modul Dragon, oba už mají za sebou mají první úspěšný let včetně bezproblémového návratu na zem. Na palubě orbitálního modulu, který několikrát obkroužil zemi, byl i bochník sýra, který po přistání snědli šťastní zaměstnanci firmy. V letošním roce je v plánu další testovací let, tentokrát s přiblížením se k ISS a simulaci připojení se ke stanici. Později v tomto roce má už Falcon 9 a Dragon dovézt na ISS zásoby.
Kromě toho Elon Musk oznámil v dubnu tohoto roku vývoj rakety Falcon Heavy, schopné donést na nízkou orbitu až 53 tun nákladu. První testovací lét se plánuje na podzim příštího roku. Co se týče náhrady za raketoplány, je SpaceX asi tím nežhavějším kandidátem na vítěze.
Jen tak si létat
Na světě je ale spousta lidí, kteří nemají žádné vědecké ambice a přesto by se chtěli podívat do vesmíru. Těm doposud vycházela vstříc ruská kosmická agentura, která je za pár desítek miliónů dolarů vzala na několika denní výlet na Mezinárodní kosmickou stanici. Ale vývoj jde dále. Pokud neoplýváte tak velkým bohatstvím, budete si moci už brzo za částku o několik řádu nižší dopřát suborbitální let se společností Virgin Galactic. Už dnes se můžete zapsat do fronty zájemců na výlet na samou hranici kosmu. V minulém roce úspěšně otestovali svoji Space Ship II, určitě doporučuji navštívit jejich webové stránky.
Pokud vám nestačí několika minutové nahlédnutí na orbit a rádi byste ve vesmíru nějaký čas pobyli, sledujte pozorně společnost Bigelow Aerospace. V roce 2007 vypustili na oběžnou dráhu Genesis 2, už druhou generaci technologického demonstrátoru nafukovací kosmické lodi. V budoucnu plánují na orbitě postavit celý hotel z nafukovacích modulů.
| Dragon | Falcon Heavy | Virgin Galactic | Bigelow Aerospace |
Nové motory
Od samotného vzniku raket v starověké Číně pracuje jejich pohon na přeměně chemické energie na dopředný tah – spalováním paliva v tryskovém motoru. To je dobré ještě tak pro let na orbitu, ale pro vzdálenější vesmír to nestačí. Kromě toho množství paliva na palubě družice limituje její životnost, po jeho vyčerpání již satelit nemůže nijak manévrovat. Pokud nebudete spoléhat na sluneční plachtění, jako sonda Icaros, můžete zkusit různé varianty iontových motorů. Asi nejdále je projekt VASIMR (Variable Specific Impulse Magnetoplasma Rocket), magnetoplazmový motor, který dokáže přeměnit malé množství paliva spolu s velkým množstvím elektrické energie ze solárních panelů na celkem zajímavý tah. Společnost Ad Astra, která tento motor vyvinula, už podepsala s NASA dohodu o jeho testování v rámci projektu ISS. Tuto stanici je totiž čas od času potřeba postrčit na jinou oběžnou dráhu, doposud to dělaly hlavně raketoplány a NASA si od VASIMRu slibuje značnou úsporu nákladů. Start se předpokládá v roce 2014.
Pokud by motorem na tomto principu, poháněného atomovým reaktorem, byl vybaven planetolet, dokázal by zvládnout cestu k Marsu za 39 dnů.
| Icaros | VASIMR | Ad Astra Rocket Company | |
Závěr
Lidstvo do vesmíru určitě létat nepřestane. Služby, které nám poskytují satelity z oběžné dráhy, ať už je to navigace, telekomunikace, předpověď počasí, vynášejí ročně nemalé sumy. Ale s pilotovanými lety bude zádrhel. Dnešní pokrok v oblasti robotiky a umělé inteligence umožňuje stavět zařízení, která v mnohém zastanou práci člověka a přitom jsou mnohem menší a levnější. Příkladem je Robonaut 2.
Dokud někdo nepřijde s byznysem, který by byl výnosný a účast lidského kosmonauta v něm nezastupitelná, bude i nadále létání do kosmu otázkou luxusu ať už států, nebo soukromníků. Můj osobní typ je, že budeme do blízkého vesmíru cestovat díky svým robotickým avatarům, potomkům dnešního Robonauta. Ve virtuální realitě potom budeme ovládat roboty při stavbě lunární základny nebo orbitálních komplexů. Ale vzdálenější vesmír, pokud nevynalezneme nějakou nadsvětelnou komunikaci bude doménou autonomních robotů s vysokou inteligencí. Možná rojovou inteligencí v podobě celé řady malých a levných sond, jejichž síla vynikne až díky spolupráci.
Diskuze:
Prognózy vzniklé z prosté interpolace neplatí
Jan Blažej,2011-04-29 17:58:12
Respektive platí jen v krátkém období. Chcete-li vědět, jak bude vypadat společnost za mnoho let, musíte se nejdřív vžít do určité doby, co bude k dispozici co se týče nerostných surovin, energií, jaký bude počet lidí s ohledem na možnosti Země a energií, atd. Doporučuji jít obrácenou cestou, než interpolací ode dneška, to je v dlouhodobé předpovědi přesnější. Odhadneme-li, jak na tom civilizace bude za 100 let, můžeme jít dolů, dojít tak k budoucnosti za 50 let, atd. V úvahu však je nutno brát, že lidstvo se dostává do krize svého vývoje a vše bude už jen horší. Demografii poznamenají hladomory, nedostatek pitné vody, mnohem větší silou i nemoce, na které při velkém počtu obyvatel nebude včas vyvinuta obrana, dále časté občanské války vyplývající ze schudnutí většiny obyvatel a další války, kde je rivalita sousedů a hromadné migrace. Nakonec nám v blízké budoucnosti vychází, že nákladné lety do vesmíru budou velmi omezeny a že lidstvo bude rádo, když zvládne samo sebe. /viz kniha Realita VESMÍRU - www.kosmas.cz/. Zatím jsem se v předpovědích nemýlil.
Civilizácia za sto rokov
Stanislav Bandur,2011-09-07 17:23:41
Jedného času som si pozrel niekoľko scifi filmov, ktoré sa odohrávali v závratnej budúcnosti roku 1997 či 2000 alebo 2011. Prišli mi dosť vtipné predstavy autorov, vzhľadom na moje osobné skúsenosti, hlavne v oblasti techniky, ktorá ani zďaleka nedobiehala skutočnosť (tá vyfantazírovaná). Vzhľadom na minimálnu potrebu dodržiavania fyzikálnych zákonov vo fantázii je otázka, kto by mal predikovať technologický vývoj (a ekonomický, enviromentálny, demografický...)
Takže ak sa dokážeme nejako "vedecky" exaktne dopracovať k tomu, čo nás v budúcnosti čaká, potom môžeme riešiť záležitosti výskumu čohokoľvek pre blaho ľudstva. Súkromný program je vždy orientovaný na zisk (paranoidne možno zahrnúť aj nadácie) a pokiaľ zisk nebude nebude ani program (nielen vesmír ale aj liečivá, recyklačné technológie, energeticky nenáročné bývanie a pod...)
Samozrejme, je tu tiež možnosť, že ani civilizácia za sto rokov nebude ale dúfam, že táto je limitne rovná nule :)
možnože lety do vesmíru budú prioritou ak sa (podľa dnešného trendu) bude bohatsvo sústreďovať v rukách úzkej skupiny ľudí. Možno nie ďaleko a ani na mesiac, ale predstava novodobého olympu kde sídli smotánka je tiež možná. Kto vie?
Těžba
Jan Konečný,2011-04-16 16:26:35
V ČR se mluví o prolamování limitů, Antarktida je taky těžební tabu. Jsou nějaké smlouvy zakazující těžbu z vesmírných těles? Protože když se člověk koukne na Avatara tak ty těžební stroje byly gigantické a evidentně se jim těžba vyplácela (na druhou stranu opírat se o avatara je hloupost, protože blbostí tak bylo spousta (nejenom zpětné zrcátko u bojového robota), ale... : )
Nesmysl
Armeon X,2011-04-18 16:13:01
Víte, kolik stojí vynést jeden kilogram na oběžnou dráhu? Rentabilita takové těžby by byla záporná, se současnými technologiemi to prostě nejde.
Martin Tůma,2011-04-15 16:45:22
Na Marsu je to tez otazka dalkoveho ovladani - ze jde signal par minut tam a par minut zpatky. Na Mesic by to bylo jine. I kdyz Lunochody tez jezdili velmi, velmi pomalu
Skylab
Martin Tůma,2011-04-15 14:33:17
Ano, zamerne jsem opomenul celou radu projektu, od Skylab, Saljut pres Mir. Buran je pokus o odpoved na SpaceShuttle, zajimalo by mne, jestli by byly opravdu schopni dotahnout tu Energiju v plne sile. Nezbyva nez si pockat, jak dopadne za rok a neco Falcon Heavy.
Ovsem pokud se nenajde rozumne komercni vyuziti, ktere ho uzivi i bez vladnich penez, tak to porad bude byznys na vode. Mozna tak turistika v nafukovacich hotelich na orbitu. Jinak mne vazne pres veskerou snahu nenapada nic, v cem by byla lidska pritomnost na orbitu nezbytna. Obvzlaste pokud se podari dotahnout Robonauta do podoby avatara.
Milan Bačík,2011-04-15 12:23:13
"Sovětský svaz se zmohl pouze na bezpilotní let svého raketoplánu Buran" - Možná by ještě stála za zmínku první kosmická stanice Saljut. Uvádět raketoplán jako úspěch mi přijde naprostno zcestné. Zcela nesplnil to co se od něj očekávalo - snížení ceny. V tomto kontextu měli Rusové velké štěstí, že museli program Buranu ukončit.
Jan Novák9,2011-04-15 14:01:06
Já bych především řekl, že rusové ani žádný raketoplán neměli. Měli návratový modul který vypadal jako raketoplán ale měl jenom manévrovací motory a k vynesení potřeboval kompletní raketu, narozdíl od amíků kteří mají hlavní motory v raketoplánu a přídavnou nádrž. Na rozdíl od raketoplánu Buran představoval jenom zbytečnou zátěž na špici rakety kde mohl být mnohem lehčí klasický modul.
STS vs. Eněrgija+Buran
Jaroslav Kousal,2011-04-17 16:30:10
Pane Nováku, Buran měl především společný s americkým Shuttlem společný ten rys, že mohl snášet velké náklady Z oběžné dráhy DOLŮ. Prakticky všechno ostatní se dá nahradit, ale žádné v současnosti plánované prostředky tento rys nemají.
Vzhledem k tomu, že motory SSME, které nese americký Shuttle, samy o sobě ke startu nestačí, není jejich umístění na raketoplánu nijak zvlášť výhodné. Američané tím sice získali znovupoužitelnost motorů, Eněrgija zas byla univerzálně použitelná i pro jiné náklady než raketoplán.
-
Zdeněk Jindra,2011-04-15 11:57:42
Možná jsme konečně našli řešení Fermiho paradoxu. Cesty do vesmíru se nevyplatí.
Jsem docela rád, že se autor držel tématu a nesklouzl k propagandě, protože to tu bylo nasnadě.
Zmrazený vývoj
Adolf Balík,2011-04-15 11:55:30
Jenže pro správného kosmofanatika se kosmonautika rozvíjela jen do projektu Apollo. Když ho před 50 lety vyhlásili, měli v US 25 minut trvající zkušenost s člověkem ve vesmíru při balistickém skoku a za 8 let běhali po Měsíci. Podle plánů NASA z roku 1969 měli mít lidskou misi k Marsu do roku 1981, trvalou měsíční základnu v 80. letech a trvalou na Marsu v roce 1988. A kdyby kosmická éra lidstva politickým rozhodnutím neskončila, dost možná to byla pravda. Od těch dob došlo v tomto oboru k určité regresi vývoje. Viz příspěvek „Proč ještě nejsme na Marsu“ http://www.kosmo.cz/modules.php?op=modload&name=XForum&file=viewthread&page=2&tid=1514#pid67567
To nemluvím ani o zrušení Dysonova projektu na courání po sluneční soustavě pomocí jadernými výbuchy poháněných raket. Vyvíjení takovýchto pohonů si velmoci zakázali smlouvou, která platí dodnes, a projekt z nařízení vrchnosti skončil.
To, co následovalo, bylo velice podobné nařízení čínského císaře spálit všechny lodě schopné zaoceánské plavby i pozdější stejné japonské rozhodnutí. V éře konfuciánské stagnace vždy platilo – přeci si nenecháme společnost destabilizovat příliš rychlým rozvojem! Tak konfuciánský zelenorudý socanský postkapitalismus v 70. letech zařízl rozvoj kosmonautiky.
Apollo bylo zrušeno, infrastruktura rozbita a dokumentace k němu cíleně zničena. V Rusku zničili stejně svůj rozpracovaný lunární program. Včetně příkazu zničit všechny prototypy a dokumentace k unikátní superraketě s uzavřeným okruhem, která má nejvyšší účinnost na světě a nikdo kromě nich její vývoj nezvládl. Naštěstí rozkaz nebyl některými sabotéry splněn a o desítky let později ji vytáhli na světlo světa. Dnes tento motor v licenci vynáší i americké družice.
Když o desetiletí později se nesměle Bush pokusil vytvořit nějaké meze zákona pro alespoň mírný pokrok obnoveného rozvoje kosmonautiky, hned po tom proponent neokunfuciánského socialismu Obama skočil a úlet na měsíc zakázal. Všechny síly mají jít na boj proti pokroku ve formě budování „Čínské zdi“ proti údajným klimatickým změnám – ve skutečnosti proti změnám, jaké by pokračování uměle zastavené technické revoluce přineslo v tržním postavení privilegovaným kartelům, kdyby jim pokračování rychlého vývoje nadále vytvářelo hojnou konkurenci.
Konspirace
Michal Kára,2011-04-15 12:37:34
Tak tuhle konspiraci ještě neznám :-D Mnohem vetší problém než politici je pro kosmonautiku Ciolkovského zákon. Prostě pro dostání na orbitu (nebo dokonce dosažení druhé kosmické rychlosti) u něčeho s dostatečně velkou hmotností potřebujete spálit strašné množství paliva. Takže rakety vychází strašně obrovské, drahé a zajistit spolehlivost takového kolosu při těch tlacích a teplotách co tam panují je taky hodně na hraně technických možností.
No a když k tomu připočteme, že pro kosmonautiku je velmi omezené komerční využití (GPS + komunikace), tak to bohatě stačí a nepotřebujete žádné zlé politiky.
Velmi trefně popsaný stav kosmonautiky
Tomáš Kohout,2011-04-15 11:06:23
Osobně je mi dost smutno z toho, kam se momentálně kosmonautika ubírá. Asi to bude tím, že rád čtu sci-fi a tam je vždycky všechno tak snadné. Například Robonaut je zatím skutečně jenom prototyp k testování a k praktickému použití budou jeho opravdu hodně vzdálení potomci. Nedokážu si představit, že tohle neohrabané monstrum NASA chce vyslat jako náhradu pilotovaného měsíčního programu. Problémem nepilotovaných letů je naprostá nutnost upřednostnění spolehlivosti nad vyspělostí nebo použitím novinek. Doufám, že si i NASA (potažmo američtí politici) dokáže spočítat, že se momentálně vyplatí kombinace techniky a člověka. Jeden velký příklad za všechny je Hubble, kde by bez lidského zásahu byla celá investice už dávno znehodnocena.
Spolehlivost
Michal Kára,2011-04-15 12:18:02
Naopak - pilotované lety vyžadují mnohem vyšší spolehlivost, než nepilotované. Když selže / nastane nehoda u nepilotovaného letu, tak jako blbý, no, ale jede se dál. Ale když zemřou lidé, tak se na několik let celý program zastaví. Proto jsou také pilotované lety tak drahé - krom robota co váží řádově to co člověk musíte ještě navíc tahat podporu života a všechno mít strašně spolehlivé.
asi jsem to dost nepřesně vyjádřil
Tomáš Kohout,2011-04-15 16:11:37
Spíš jsem to měl nazvat upřednostněnou opatrností. Vezměte si neohrabané marsovské vozítko, jak musí jet opatrně, aby náhodou někde nezapadlo, jinak je celá mise zmařena. Kdyby se totéž stalo astronautům na Měsíci s roverem, tak ho snadno osvobodí. Oblast, kde měly mise Apollo jednoznačně navrch bylo množství dovezených vzorků. U sond se tato množství pohybují v řádech gramů. Některé sesbírají pouze stopové množství (Hayabusa). Zatímco astronauti z Měsíce dovezli kilogramy vysoce kvalitních vzorků (zejména poslední mise s dobrou geologickou průpravou).
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
