Důvěra, sociální chování a přísloví
Jedno z našich tradovaných přísloví zní: „Důvěra za důvěru“. Zajímavé je, že moudro  s tímtéž významem existuje snad ve všech lidských kulturách. Nyní vědci zjistili, že to všechno spolu souvisí a že za tím stojí  hormon oxytocin. Tento chemický posel, jak se zdá, pomáhá lidem  navazovat kontakty a utužovat jejich vzájemné vazby.
Podle Paula Zaka z Claremont Graduate University v Kalifornii se hladina oxytocinu u lidí zvýší, když obdrží signál důvěry, například jsou-li obdarováni. Vztah je ale oboustranný. Hladina oxytocinu se zvýší těm co jsou obdarováni ale také ti, co mají hladinu hormonu vysokou, jsou štědří a šlechetní v poskytování úsluh jiným. Jsou tedy schopni dary vracet. Oxytocin zřejmě ovlivňuje i to, že jeho vysoká hladina přispěje svému nositeli k tomu, že se stává důvěřivější. Koloběh úsluh a důvěry se tak uzavírá, vzájemné pouto se udržuje.

Peníze u obdarované osoby mají obdobný efekt jako sex – zvýší se jí hladina oxytocinu.

Zakův tým zjistil souvislosti vztahující se k hladině oxytocinu na jednoduchém pokusu. Devatenácti lidem rozdal po deseti dolarech. Každá z obdarovaných osob byla vystavena situaci, kdy se mohla o tuto částku rozdělit s dalším anonymním příjemcem. Poté příjemcovy peníze byly ztrojnásobeny a obdarovaní zjistili jméno dárce, který jim zaslal těch prvních deset dolarů. Kdo chtěl, měl tedy možnost zaslat podíl zpět svému dárci.
Pokus ukázal, že 54% obdarovaných vrátilo peníze dárcům. Zajímavé na celém pokusu nebylo ani tak to, že ti co byli obdarováni, že se jim zvedla hladina oxytocinu ale to, že ti, kteří nabytý majetek štědře rozdávali a  také jej štědře vraceli, měli společné to, že jejich hladiny oxytocinu patřily k nejvyšším. U žen v této studii byl pozorována zvláštní odchylka v jejich chování. V době ovulace byly méně důvěřivé a rozdávat z toho čeho nabyly jen tak, jak se říká „na dluh“, se jim nechtělo. Když se nad tím zamyslíme tak to ale smysl dává. Žena, která má přijít do jiného stavu, potřebuje své zdroje především chránit.

Autismus
Studie z kalifornské univerzity ale také vnáší nové světlo na pochopení autismu.  Autismus je porucha, jejíž příčina dosud nebyla odhalena. Lidé s autismem mají potíže při navazování vztahů s lidmi. Postiženým například chybí sociální úsměv, špatně se s nimi udržuje oční kontakt, často ostatní lidi ignorují. V chování je typická hyperaktivita, trpí záchvaty vzteku. Postižení se často ocitají  na psychiatrických odděleních, kde jsou tlumeni  vysokými dávkami psychofarmak. Často jsou již jako děti vylučovány ze škol, do kterých však úrovní svého intelektu patří.
Odborníci se dnes domnívají, že autismus spojuje i četné proslulé umělce a známé představitele světové vědy. Podle lékaře Michaela Fitzgeralda z univerzity Svaté trojice v irském Dublinu,  vykazuje chování některých význačných osobností jasné příznaky Aspergerova syndromu, což je  jedna z variant širokého spektra autismu. Projevuje se mimo jiné i špatnou schopností socializace či posedlostí některými obory, třeba hudbou. Na druhou stranu, lidé s tímto syndromem jsou obvykle velice inteligentní a mají nadprůměrné verbální schopnosti. Již v minulosti byli s autismem spojováni například vědečtí géniové Isaac Newton a Albert Einstein. Fitzgerald teď po jejich bok zařadil i filozofa Sokrata, autora evoluční teorie Charlese Darwina či výtvarníka Andyho Warhola. K tomuto závěru prý došel tak, že porovnal chování svých pacientů, kteří jsou Aspergerovým syndromem stiženi, s chováním geniálních osobností. Poznatky o životě slavných čerpal z jejich biografií. Fitzgerald říká: \"Lidé s Aspergerovým syndromem jsou obyčejně workoholici. Ti také inklinují ke zvyku zkoumat věci od detailu k celku, zatímco většina lidí to dělá opačně.\" Dalšími osobnostmi, které podle Fitzgeralda trpěly autismem, jsou i autor Alenky v říši divů Lewis Carroll, bývalý irský premiér Eamon de Valera nebo jeden z britských básníků William Yeats. Yeats měl prý problémy s čtením i psaním a ve škole patřil k nejhorším žákům. Učitelé tvrdili jeho rodičům, že z něj nikdy nic nebude. Yeats ale později ve svých básních prokázal značnou dávku fantazie a představivosti. Jeho díla čtou lidé z celého světa, ačkoliv on sám se lidem spíše vyhýbal. \"To je pro autisty typické,\" upozorňuje Fitzgerald. \"Mají problémy zapadnout, většina z nich se na školách setká s šikanou.\" Jiným prokazatelným autistou byl prý Warhol. Slavný výtvarník se choval velice nezvykle. Kupříkladu vášnivě sbíral nejrůznější umělecké artefakty, ale často je vůbec nevybalil z krabic - prostě se spokojil s tím, že si je přinesl domů. Fitzgerald věří, že úspěch těchto autistů dává naději všem lidem, kteří v současnosti Aspergerovým syndromem trpí.   Autističtí lidé, podle Richarda Frackowiaka z Univerzity College v Londýně, často až příliš důvěřují okolí. Na vině by měl být oxytocin, který zasílá signály buňkám v amygdale – oblasti mozku, která má co do činění s emocemi a sociálním jednáním. Nabízí se otázka, zda právě narušení funkce oxytocinu nestojí za příčinou autismu. Další výzkum by to měl velmi brzo potvrdit nebo vyvrátit. V každém případě ale již nemůžeme chápat oxytocin jen jako signál pro porodní stahy a pro uvolnění mateřského mléka. Je odpovědný také za signály buňkám v amygdale, mozkové oblasti podílející se na emocích a sociálním chování. Má tedy zřejmě také na starosti udržování pouta mezi matkou a dítětem a jedinci ve skupině. Do mozaiky nové teorie o významné funkci oxytocinu a jeho úloze v sociálním chování, zapadá i dřívější pozorování na pokusných zvířatech které ukázalo, že vzájemné dotyky zvyšují hladinu oxytocinu u potkanů. Oxytocin také, jak víme, potlačuje vyplavování stresových hormonů.

Nové objevy funkce oxytocinu a úlohy amygdaly, presentované na posledním výročním zasedání členů Společnosti neurochirurgů, které se koncem minulého roku konalo v New Orleans ve státě Lousiana,  nás posunuly o notný kus dál jak v pochopení sociálního uvědomění a chování. Současně přispěly k řešení problémů spojených s autismem. Otázkou je, zda zahájení časné léčby autismem postižených dětí, nás v budoucnu nepřipraví o takové osobnosti jakými byli Sokrates, Charles Darwin, Andy Warhol, Isaac Newton, Albert Einstein,…

Pochybnosti
Pokud Zakovým týmem presentovaný poznatek má obecnou platnost, potom jsme zřejmě na prahu něčeho podobného, jako je čtení genetického kódu pro určité funkce či povolání. Obdobně jako se zvažuje testování DNA uchazeče o pilotní průkaz, které by mělo vyloučit geny pro alkoholismus, riziko infarktu,... Tak se také pod tíhou nových poznatků dokládajících, že vysoká hladina oxytocinu svědčí o ochotě vracet finanční prostředky, nabízí úvaha zda naším vodítkem při půjčování peněz byl neměl být požadavek aby dotyčná osoba nám doložila výšku hladiny svého oxytocinu. Dovedu si také představit, že  úvěrové smlouvy bank budou mít v budoucnosti kolonku, kterou bude vyplňovat náš endokrinolog.