V roce 2005 vyšla v lékařském časopise Lancet ediční poznámka (editioral) informující o 600stránkové zprávě Černobylského fóra bilancující s odstupem necelých dvaceti let následky havárie jaderné elektrárny v Černobylu. Černobylské fórum sdružuje osm agentur Organizace spojených národů včetně Světové zdravotnické organizace (WHO) a Mezinárodní agentury pro jadernou energii (IAEA). Ve zmíněné zprávě se píše, že prokázané následky dané havárie se zdají být méně četné a méně závažné, než se původně očekávalo. Tyto následky zahrnují zejména strmý nárůst v četnosti rakoviny štítné žlázy a to zejména u dětí (4 - 5 000 případů), přičemž úmrtnost na tuto chorobu je nižší než 1 %. Do roku 2005 bylo v souvislosti akutními následky ozáření zaznamenáno celkem 50 úmrtí včetně 9 dětí, které podlehly právě rakovině štítné žlázy. Celkem 134 lidí bylo léčeno na následky akutní nemocí z ozáření. Za nejzávažnější a nejvíce opomíjený následek černobylské havárie zpráva považuje následky na psychickém zdraví obyvatel v zasažených oblastech. Ve zprávě se doslova uvádí, že nízká úroveň vzdělanosti v otázkách možných zdravotních rizik radiace a nedostatek relevantních informací o skutečné míře ohrožení životů a zdraví lidí pobývajících v zasažených oblastech vyvolala vlnu paralyzujícího fatalismu. Vzniklé trauma posílené evakuací (ztráta domova, ztráta majetku apod.) vedlo k tomu, že evakuovaní lidé přijali ochotněji roli oběti, namísto role zachráněných a přeživších. Obavy z následků radiace tak vyvolaly u velkého počtu lidí mnohem závažnější a hlavně trvalejší zdravotní komplikace, než radiace samotná.
Uvedená zpráva Černobylského fóra eviduje více než 600 000 lidí, kteří se přímo podíleli na likvidaci následků havárie. Tito lidé označení ve zprávě jako "liquidators" nebo "clean-up workers" čelili největšímu riziku ohrožení zdraví, jelikož byli prokazatelně vystaveni nejvyšším dávkám ionizujícího záření. Výzkumem psychického zdraví kohorty 295 ukrajinských mužů, kteří se v letech 1986 - 1990 účastnili záchranných prací v Černobylu, se zabývá práce K. Loganovskyho a kol. z roku 2008. Do výzkumu byli zařazeni pouze muži žijící v době konání šetření ve městech Dněpropetrovsk, Donětsk, Kyjev a Charkov (odkud údajně pocházela více než polovina evidovaných likvidátorů) a kteří nebyli léčeni na akutní nemoc z ozáření. Kontrolní skupinu tvořilo 397 mužů žijících v té samé oblasti, kteří se v roce 2002 účastnili Světového výzkumu mentálního zdraví (World Mental Health (WMH) Survey). Účastníkům studie byla předložena papírová verze dotazníku CIDI (Composite International Diagnostic Interview) vytvořeného pro potřeby WMH studie podle pokynů WHO. Z výsledků uvedeného šetření mimo jiné vyplývá, že se v období těsně po havárii ve skupině likvidátorů v porovnání s kontrolní skupinou častěji vyskytovaly případy deprese (18,0 vs. 13,0 %) a sebevražedné sklony (9,2 vs. 4,1 %). Také v době provádění studie byla ve skupině likvidátorů mnohem větší četnost depresí než v kontrolní skupině (14,9 vs. 7,1 %). Likvidátoři též častěji trpěli posttraumatickým stresovým syndromem (4,1 vs. 1 %) a bolestmi hlavy (69,2 vs. 12,4 %). Předpoklad o vyšší četnosti případů alkoholismu a syndromu IED (Intermittent explosive disorder) charakterizovaného záchvaty agresivního chování mezi likvidátory se v rámci této studie nepotvrdil. Podobná studie publikovaná o dva roky dříve (Rahu a kol. 2006) prokázala zvýšený počet úmrtí v důsledku sebevražd mezi likvidátory původem z Estonska.
Uvedené práce se zabývaly psychickými následky havárie z pohledu lidí přímo se podílejících na odstraňování jejích následků. Publikace Beehlera a kol. z roku 2008 se zabývala situací obyvatel Běloruska, kteří se sice přímo neúčastnili sanačních prací, ale žili v oblastech zasažených radiací. Tato studie hledala odpovědi na následující čtyři otázky:
1. Existuje nějaký rozdíl v prožívání dlouhodobého pocitu tísně (long-term psychological distress) souvisejícího s černobylským incidentem mezi jednotlivými domácnostmi?
2. Mají některé individuální charakteristiky jako je věk, pohlaví, zaměstnání, chronický stres, negativní životní zkušenosti, průběh evakuace, dominantní/submisivní postoj apod. vliv na prožívání dlouhodobého pocitu tísně souvisejícího s černobylským incidentem?
3. Mají některé charakteristiky domácnosti ve které jedinec žije jako je místo bydliště, úroveň kontaminace, výskyt leukémie, přetrvávající rodinné problémy, soudržnost rodiny apod. vliv na individuální prožívání dlouhodobého pocitu tísně souvisejícího s černobylským incidentem?
4. Je nějaká souvislost mezi významnými individuálními charakteristikami ovlivňujícími prožívání dlouhodobého pocitu tísně a regionálními charakteristikami?
Autoři došli k závěru, že psychické následky havárie z pohledu konkrétního jedince jsou mnohem více spojeny se způsobem prožívání všedního dne (rodinné problémy, negativní životní zkušenosti apod.) a s individuálními charakteristikami (dominantní/submisivní role), než s objektivní úrovní radiace v místě bydliště.
Jak jsem již napsal v úvodu - způsob vnímání průmyslové havárie podobné té, která se udála v Černobylu, může mít z pohledu dlouhodobých zdravotních následků mnohem větší význam, než jaký má vlastní expozice toxickým látkám či radiaci. Vnímání černobylské havárie bezesporu velmi negativně ovlivnil nedostatek informací. Když však dnes čtu zprávy o havárii ve Fukušimě, napadá mě otázka, zda nadbytek informací nemůže mít podobně škodlivý dopad.
Prameny:
Editioral, Lancet 366, 958 (2005).
Loganovsky K., Havenaar J.M., Tintle N.L., Guey L.T., Kotov R., Bromet E.J., The mental health of clean-up workers 18 years after the Chernobyl akcident, Psychological Medicine 38, 481–488 (2008).
Rahu K., Rahu M., Tekel M., Bromet E., Suicide risk among Chernobyl cleanup workers in Estonia still increased: an updated kohort study, Annals of Epidemiology 16, 917-919 (2006).
Beehlera G.P., Bakera J.A., Falknerb K., Chegerovac T., Pryshchepavad A., Chegerovc V., Zevona M., Brometd E., Havenaare J., Valdismarsdottirf H., Moysich K.B., A multilevel analysis of long-term psychological distress among Belarusians affected by the Chernobyl disaster, Public Health 122, 1239-1249 (2008).
Dnes se v uzavřené zóně kolem Černobylu prohánějí divocí koně Převalského...
... divoká prasata...
... a vlci.
Diskuze:
Prachy a jenom prachy nečekají
Pavel Lašák,2011-04-01 11:16:41
Dle vývojových biologů vznikla řeč ve vývoji ke lhaní!
Protože atomová elektřina je zajímavá především monopolem na technologie, který nemá žádné srovnání s jinými obory je třeba vidět vše v této souvislosti. Právě tento monopol je zdrojem moci a tato moc nepřipustí žádné pravdivé informace, které by mohly mít za následek snížení zisku privilegovaných. Zisky (a moc) jsou tak velké, že není problém si platit zástupy ochotných (i vzdělaných bezcharakterních) přisluhovačů z řad vědců i novinářů, nebo potlačit jakékoliv nepohodlné informace (i s jejich šiřiteli).
Re: Prachy a jenom prachy nečekají
Martina Seifertova,2019-04-10 22:30:02
Zmíněné proklamace o vzniku řeči jsou kravina, ničím nepodložená. Mnohá zvířata jsou schopna hry, dokonce si ráda hrají, tedy klamou. Jsou schopna šibalství. Plánují jedno, ale předstírají druhé. My ale nejsme zvířata a ona nejsou lidé. Podobenství kulhá.
S jadernými elektrárnami máte též zjevně spojené nějaké podivné projekce. Jedná se (historicky) o nejspolehlivější, nejefektivnější, a nejlevnější zdroj energie, jejíž spotřeba neustále roste, exponenciálně. Zisky ze "zelených" energií jsou masivní, právě proto, že jde o naprostou provázanost politických a ekonomickýh oligarchů, kteří se domluvili na okradení stovek milionů lidí, i za cenu naprosté devastace přírody.
Další pramen
Stanislav Brabec,2011-03-25 17:07:21
Psychologické a další dopady také rozebírá brožura Dědictví Černobylu: Zdravotní, ekologické a sociálně-ekonomické dopady od IAEA, kterou česky vydalá ČSVTS.
Je k dispozici i zdarma ke stažení: http://www.csvts.cz/cns/news06/cernob06.pdf
Zde také najdete graf s úbytkem radioaktivních izotopů v přírodě.
Poločas rozpadu
Pavel Krůžela,2011-03-24 21:32:54
Chci se zeptat, jaký je poločas rozpadu paliva v Černobylské elektrárně, případně jestli je na nejvíce zasažených oblastech stále měřitelná hodnota radiace. díky
Pokus o odpověď
Vladimír Wagner,2011-03-25 10:06:08
Vážený pane Krůžela, pokusím se Vám zatím velice obecně a předběžně odpovědět. Ve vyhořelém jaderném palivu je velká řada radioaktivních izotopů. Problémy, které způsobily jednotlivé z nich v Černobylu jsou dány několika faktory. První je, jak lehce se z paliva uvolňují. V tomto případě jsou například velmi nebezpečný jód 131 a cesium 137. To jsou také ty prvky (i když je to i tím, že ve štěpení vznikají s velkou pravděpodobností), které unikly ve Fukušimě I. Další pak je dán poločasem rozpadu radioizotopů. Ten poločas ovlivňuje dva faktory. Pokud je malý je aktivita radioizotopu při stejném jeho množství vyšší než u toho z delším poločasem rozpadu. Naopak zase krátkodobý velice rychle vymizí, kdežto dlouhodobý zůstane déle. Takže například největší aktivita v prvních dnech je spojena s jódem 131, který má poločas rozpadu osm dní. Ovšem velmi rychle vymizel. Naopak cesium 137 má poločas rozpadu 30 let. A jeho výskyt je v oblasti Černobylu ještě dnes. Musí se ovšem zdůraznit, že snižování aktivity cesia 137 v prostředí může být a většinou je i daleko rychlejší. Dostává se totiž do hlubších vrstev a vzdáleností, takže se postupně jeho koncentrace zřeďuje a příspěvek k přirozenému radioaktivnímu pozadí klesá. V tomto případě pak je důležité, jak a kde může docházet k opětné koncentraci těchto izotopů. Tím je dáno i riziko pro člověka. Například zmíněný jod se koncentruje ve štítné žláze a tak v těch prvních dnech po havárii představuje tak vysoké riziko. V okolí Černobylu se prováděla také v některých místech dekontaminace a ta úbytek radioaktivních prvků zrychlila. Radiační situace se tam průběžně sleduje. Pokusím se podívat na vývoj a současný stav a něco o tom na Osla napsat. Hlavně si popovídám s kolegy, kteří dozimetrii a transport radioaktivních prvků v prostředí studují. Uvědomuji si, že teď slibuji hodně článků a s časem to nemám dobré. Takže se nezlobte, že to nebude hned.
Dodatek
Vladimír Wagner,2011-03-25 10:13:43
To, že úbytek radioaktivních prvků z určité části životního prostředí nemusí moc souviset s jeho poločasem rozpadu, jsem psal i v článku o radioaktivním uhlíku: http://www.osel.cz/index.php?clanek=5524#diskuze
Ale pochopitelně je vymizení nemůže být pomalejší než poločas rozpadu :-)
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
