Skoro přesně za měsíc naši civilizaci zaplaví tsunami velikonočních vajíček a vypelichaných králíčků. Místy dojde i na pozoruhodné sadistické praktiky. V našich zeměpisných šířkách máme málo svátků a tak se nemůžeme divit, že už dnes na mnoha místech číhají potměšilé pomlázky a falešná vajíčka rozličných tvarů a chemického složení. Do rozjezdu velikonočního běsnění se teď docela vtipně trefili paleontologové, kteří hlásí objev bizarního králíka na španělském středomořském ostrově Menorka.
Šťastnými objeviteli jsou Josep Quintana z Institut Català de Paleontologia a Meike Köhler se Salvadorem Moyá-Solá z Universitat Autónoma de Barcelona, kteří gigantického králíka nedávno popsali v časopise Journal of Vertebrate Paleontology. Pojmenovali ho rozhodně neskromně, „Nuralagus rex“ znamená Král všech králíků z Menorky. Nově objevený králík by vlastně mohl účinkovat ve velikonočním hororu, protože byl zhruba šestkrát větší, než dnešní králíci divocí. Odborníci odhadují jeho váhu na 12 kilogramů. Kromě monstrózní velikosti ještě zaujme robustní kostrou s nápadně krátkýma nohama, krátkou a tuhou páteří a relativně malou lebkou, zejména pokud jde o její části související se smysly. Jednoduše řečeno, měli nápadně malé oči a uši, čili přesný opak toho, co bychom asi u králičího giganta čekali. S tak topornou páteří nemohli moc poskakovat, takže se nejspíš jenom nemotorně batolili. Pokud bychom si ho chtěli představit v pohybu, tak Josep Quintana doporučuje bobra na suchu. Drápy nuralágů svědčí o tom, že v jejich jídelníčku asi převažovaly kořeny a hlízy, které si museli obtížně vyhrabávat ze země.
Vzhled Krále z Menorky podle Quintany a spol. přesvědčivě ukazuje na evoluci v ostrovním prostředí bez predátorů, ale na druhou stranu i bez kdovíjak hojných zdrojů potravy. Nuralagové žili na Menorce před přibližně před 5 až 3 milióny let, tedy v období pliocénu. Shodou okolností se právě v této době po srážce Afriky s Evropou vytvořilo Středozemní moře, což mohlo souviset s izolací Baleárských ostrovů a intenzivní evolucí v ostrovním prostředí. Jeho společníky na Menorce v té době byli z obratlovců pouze vrápenec rodu Rhinolophus, velký plšík Muscardinus cyclopeus a velká želva Cherirogaster (Geochelone) gymnesica.
Ve skutečnosti je Král králíků jedním z nejstarších známých případů dramatického vlivu evoluce na ostrovech mezi savci. Samozřejmě, jen pokud jsou všechny ty úvahy o produktu ostrovní evoluce správné. Nuralágové zmizeli z historie zhruba v době, kdy se Menorka dočasně spojila s Malorkou a do světa nemotorných králíků pronikly takzvané baleárské jeskynní kozy Myotragus balearicus. Jejich osudem se zase stali lidé, kteří na Baleáry dorazili zhruba před 3 tisíci lety.
Objevit Krále z Menorky přitom nebylo snadné. Jeho fosilie pocházejí z odolných krasových sedimentů. Josep Quintana je prý čtyři roky dostával z velmi tvrdé červené horniny. Musel k tomu použít stovky litrů děsivě páchnoucí kyseliny octové a taky spoustu trpělivosti. A povedlo se, mnozí vědci užasli. Mary Dawson specialistka na králíky z Carnegie Museum of Natural History jen kroutí hlavou. Podle ní se králíci skoro celou historii své linie, která zahrnuje více než 40 miliónů let, víceméně spořádaně drželi rozměrů, které jsou typické i pro dnešní králíky a teď tohle. Králíci asi nebudou tak evolučně konzervativní, jak se vždycky zdálo. Quintana navrhuje, že by Král králíků mohl stát maskotem Menorky, zřejmě aby přilákal zástupy turisticky naladěných paleontologů. Daleko zajímavější úvahy se ale točí kolem toho, jak by asi chutnal steak z jeho masa.
Prameny: Live Science 21.3. 2011, Journal of Vertebrate Paleontology 31: 231-240.
Diskuze:
