Zvětšit obrázek

Spletitá dráha MESSENGERu k Merkuru. Kredit: NASA, Mysid, Wikimedia Commons.

Zvětšit obrázek

MESSENGER na orbitě Merkuku. Kredit: NASA/Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory/Carnegie Institution of Washington.

Noc ze 17. na 18. března názorně předvedla, že žijeme v dramatickém světě. Nezdolní jaderní inženýři a technici bojovali v jaderné elektrárně Fukušima 1 s následky nepřízně živlů vůči Japonsku a dokazovali tím, že navzdory celosvětové intenzivní mediální hysterii jsme na podobné incidenty v rámci možností připraveni a že jaderné technologie obstojně zvládáme. Ve stejnou dobu a v mnohem větším pohodlí se překvapivě pochlapila Rada bezpečnosti OSN a na hrozby pitoreskního libyjského režimu zareagovala vyhlášením rezoluce 1973, zahrnující zřízení bezletové zóny nad nešťastnou Libyí, samozřejmě se skrytou hrozbou nesouhlasu Brazílie, Číny, Německa, Indie a Ruska, které se při hlasování zdržely. A během té samé noci, jen mnohem dál, ve vzdálenosti přibližně 160 miliónů kilometrů od Japonska i Libye, vstupovala na oběžnou dráhu pekelného světa Merkuru sonda MESSENGER.

MESSENGER, čili MErcury Surface, Space ENvironment, GEochemistry and Ranging, vynesla 3. srpna 2004 z floridské základny Cape Canaveral Air Force Station do vesmíru nosná raketa Delta II. Téměř půltunová (485 kg) planetární sonda je první po 31 letech, kterou NASA vyslala k Merkuru. Zatím posledním robotem NASA u Merkuru byl až do této chvíle Mariner 10, který odstartoval takřka ještě ve středověku, 3. listopadu 1973. Doletět k Merkuru není jen tak, dráha MESSENGERu byla poměrně komplikovaná a během necelých 7 let zahrnovala průlet kolem Země s kalibrací přístrojů a testů kamer, dva průlety kolem Venuše s několika experimenty a pozorováními a také tři průlety kolem Merkuru, před závěrečným přiblížením ke vstupu na oběžnou dráhu cílové planety.

Zvětšit obrázek

Kompletace MESSENGERu ve firmě Astrotech. Kredit: NASA.

Na palubě MESSENGERu je celkem 7 vědeckých systémů. MDIS (Mercury Dual Imaging Systém) obsahuje jednu širokoúhlou multispektrální CCD kameru s 12 filtry a jednu teleskopickou černobílou CCD kameru s maximálním možným rozlišením 18 metrů. GRNS (Gamma-Ray and Neutron Spectrometer) zahrnuje gama spektrometr a neutronový spektrometr, které budou sbírat data o chemickém složení kůry Merkuru.

Zvětšit obrázek

Zařízení GRS. Kredit: NASA / JHU/APL.

XRS (X-Ray Spectrometer) je rentgenový spektrometr detekující záření vyvolané dopadem slunečního záření na povrch Merkuru. Měl by být schopen zachytit přítomnost hořčíku, hliníku, křemíku, síry, vápníku, titanu a železa. Magnetometr MAG umístěný na 3,6 m dlouhém ramenu bude detailně analyzovat magnetické pole Merkuru, infračervený laserový výškoměr MLA (Mercury Laser Altimeter) bude zase mapovat povrch Merkuru s přesností na 30 cm. Systém MASCS (Mercury Atmospheric and Surface Composition Spectrometer) obsahuje spektrometr Ultraviolet Visible Specrometer k průzkumu atmosféry a spektrograf Visible-Infrared Spectrograph ke zjišťování železa a titanu v minerálech na povrchu Merkuru. A konečně systém EPPS (Energetic Particle and Plasma Spectrometer) se skládá ze spektrometru Energetic Particle Spectrometer, jehož úkolem je detekce částic urychlených v magnetosféře Merkuru a ze spektrometru Fast Imaging Plasma Spectrometer ke sledování nízkoenergetických částic a ionizovaných atomů unášených slunečním větrem.

Merkur je neuvěřitelný svět. Teplota na povrchu tam kolísá mezi mínus 183 a plus 427 stupni Celsia. V poměrech naší hvězdné soustavy připomíná velikostí a vzhledem spíše velký měsíc, než planetu. Docela podobný je například našemu Měsíci, oproti kterému je pouze 1,4 větší a pokud jde o povrch zbrázděný krátery a místy pokrytý planinami, tak jako kdyby Merkur Měsíci z oka vypadl. Na rozdíl od Měsíce má ale Merkur poměrně macaté železné jádro, které mu poskytuje vcelku slušné magnetické pole.

Infračervený laserový výškoměr MLA. Kredit: NASA / JHU/APL.

Zvětšit obrázek

MESSENGER je tam, kde měl být. Kredit: NASA.

NASA slaví a za tohle si opravdu zaslouží respekt. Celý let MESSENGERu a hlavně jeho navedení na orbitu Merkuru byl pořádně tvrdým oříškem. Zdá se ale, že ale v pátek 18. března 2011, ve 2 hodiny ráno středoevropského času (01:00 UTC), všechno dobře dopadlo a pokud jim nějakou nešťastnou náhodou MESSENGER nespadne na Merkur, tak se stane dalším, tolik potřebným výrazným úspěchem NASA a téměř půl miliardy dolarů nepřijde vniveč. Hlavní inženýr mise MESSENGERu Eric Finnegan se nechal slyšet, že sonda teď obíhá po téměř absolutně perfektní oběžné dráze. Ta je výrazně eliptická, MESSENGER se během jednoho dvanáctihodinového oběhu Merkuru přiblíží na vzdálenost 200 km od povrchu Merkuru a zase vzdálí až do vzdálenosti 15 000 km od něj. MESSENGER by měl určit detailní složení povrchu Merkuru, charakterizovat jeho geologickou historii, detailně změřit jeho magnetické pole, prozkoumat jádro Merkuru a také jeho nepatrnou atmosféru. Třeba se někdy na Merkur podíváme a využijeme data MESSENGERu v praxi. Anebo tam zázrační japonští konstruktéři postaví hypermoderní planetární elektrárnu.

NASA se raduje po úspěšném zaparkování MESSENGERu na orbitě Merkuru:

Prameny:
MESSENGER Mission News 17.3. 2011, Wikipedia (MESSENGER).