Zvětšit obrázek

Složený obrázek ze snímků v rentgenové, viditelné a rádiové části spektra odhalil tak trochu tolkienovskou strukturu v galaxii s aktivním jádrem NGC 4151. Samotnému Sauronovi by jistě byla nenasytná supermasivní černá díra sympatická.

Zvětšit obrázek

Sauronovo oko v rentgenových datech Chandry. Kredit: NASA/CXC/CfA/J.Wang et al.

Na krátery posetém Jupiterově měsíci Callisto se nápadně často vyskytují jména ze severské mytologie. Venuše se stala rájem povrchových útvarů pojmenovaných po slavných ženách, Merkur je zase útočištěm slavných hudebníků, básníků, malířů a spisovatelů. Mezinárodní astronomická unie, která pojmenovává hvězdy, planety, měsíce a další objekty ve vesmíru,  hledá inspiraci leckde, ale poněkud opomíjí fantasy literaturu 20. století. Přitom třeba v Tolkienově světě by se našla spousta sexy jmen, která by slušela rozličným vesmírným fenoménům.

Průkopníkem se v tomto ohledu nedávno kupodivu stala NASA, která pod přezdívkou Sauronovo oko vypustila hezký složený snímek galaxie NGC 4151 ze souhvězdí Honících psů. Říkají mu tak rozjaření astronomové a s trochou snahy by se ho nejspíš lekl i Frodo Pytlík. Inkriminovaný snímek totiž opravdu poněkud připomíná sauronovský kukuč planoucí na vrcholu mordorské Temné věže, známý dnes především z filmů Petera Jacksona.

Zornici vesmírného Sauronova oka, kde sídlí centrální černá díra, vytvářejí modře vykreslená data orbitální rentgenové observatoře Chandra, kombinovaná se žlutě zobrazenými daty z viditelné části spektra, která poskytla pozorování záření ionizovaného vodíku H II jednometrovým Teleskopem Jacobuse Kapteyna na La Palmě. Červená zóna obklopující zornici představuje neutrální vodík v rádiových datech observatoře Very Large Array v Novém Mexiku.

Zvětšit obrázek

Stejné místo v blízké infračervené části spektra. Kredit: NASA, Wikimedia Commons.

V této oblasti poblíž centra galaxie se projevují gravitační strkance černé díry a pohybuje se tu materiál směrem do jejího středu. Nedávný výzkum Junfenga Wanga z Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics a jeho kolegů vedl badatele k závěru, že emise rentgenového záření ze středu této zajímavé galaxie pohání supermasivní černá díra, která tam dřepí a nenasytně polyká hmotu.

Zvětšit obrázek

Temná věž s Okem Sauronovým v filmu P. Jacksona. Kredit: New Line Cinema, Wikimedia Commons.

Galaxie NGC 4151 je spirální Seyfertova galaxie, což znamená, že její aktivní a nesmírně jasné galaktické jádro vyzařuje spektrum vysoce ionizovaného plynu a pravděpodobně obsahuje supermasivní černou dírou o hmotnosti 10 na sedmou až 10 až osmou Sluncí. Jako významný rentgenový zdroj byla tato galaxie objevena už na sklonku roku 1970 a to rentgenovou observatoří Uhuru. NGC 4151 je od nás vzdálená 43 miliónů světlených let a zároveň jde o jednu z nejbližší galaxií, které mají uprostřed aktivní galaktické jádro.

Zvětšit obrázek

Jacobus Kapteyn Telescope. Kredit: Nik Szymanek & Ian King, Isaac Newton Group of Telescopes.

Proto je samozřejmě velmi žádaným cílem zvědavých astronomů, kteří mají v jejím případě jednu z nejlepších šancí studovat vztah mezi aktivní supermasivní černou dírou a okolním plynem dotyčné galaxie. Právě ten totiž mnozí odborníci považují za klíčový pro růst supermasivních černých děr a galaxií, které je obklopují. Pokud rentgenové záření NGC 4151 pochází z horkého plynu, zahřátého výtryskem z její centrální černé díry, tak by to mohl být hezký doklad zpětné vazby mezi aktivní supermasivní černou dírou a okolním mezihvězdným plynem v galaktickém měřítku.

Pramen:  NASA 10.3. 2011, Wikipedia (NGC 4151).