Tak nám mediální bublifuk vyfoukl novou bublinu s duhovými barvami snu o mimozemském životě všude za „našimi humny“ - přímo v Sluneční soustavě.
Ještě se úplně neuklidnila hladina rozvířená diskusemi okolo arzenových baktérií v Mono Lake a již Richard B. Hoover z Marshallova centra pro kosmické lety NASA přichází s mnohem kurióznějším objevem – s fosilními pozůstatky bakterií uvnitř uhlíkatých meteoritů.
Tentokráte se to ze strany největší kosmické agentury obešlo bez halasného vybubnování a internetem přenášené tiskové besedy. Pravděpodobně opak bude pravdou a nynější pozornost médií jistě mnohé v NASA netěší. Článek s kontroverzními závěry nezveřejnil žádný renomovaný časopis, jako to bylo začátkem prosince v případě arzenových mikrobů, kteří byli trhákem v Science. Hooverův článek se objevil v Journal of Cosmology, který mezi ty nejlepší (s takzvaným impakt faktorem) nepatří. Čtenář má sice do něho volný přístup, ale autoři přijatého článku se musí poskládat na 185 dolarů. Jejich práce ale recenzí prochází, vyjadřují se k ní dva experti z pěti, které autoři sami navrhují.
Hooverova studie odhalující bakterie v meteoritech je bezpochyby pro Journal of Cosmology dobrou reklamou a šéfredaktor ji dokázal využít, když požádal 100 expertů o další připomínky a vyjádření. Odezvy by měly být tento týden (pondělí až čtvrtek) zveřejňovány na stránce časopisu.
Vzhledem na mnohé mediální zprávy je důležité zdůraznit, že nejde o žádnou novou teorii a astrobiolog Richard B. Hoover ji již nějaký ten rok prosazuje. Před necelými čtyrmi lety (2007) měl s přednáškou o fosiliích v meteoritu Orgueil vystoupit na letním semináři. I poté své závěry několikrát veřejně prezentoval. Možná tak trochu inspirován svým kolegou Davidem McKayem z Johnsonovho vesmírného centra NASA, který se svým malým týmem v roce 1996 ohromil celý svět neochvějným tvrzením, že marťanský meteorit ALH84001 obsahuje mikrofosilie magnetotaktických bakterií. I když ve vědecké komunitě tyčinkovité mikroskopické útvary za fosilie mimozemských jednobuněčných organismů nepovažuje téměř nikdo, McKay se své teorie zarputile drží a znova se ji snaží prokázat. Před těmi téměř 14 lety NASA nechala explodovat mediální bombu ještě před tím, než by se k problému marťanských mikrobů mohli vyjádřit jiní odborníci a tiskovku dovolila zorganizovat před zveřejněním článku v Science. Letos se to zopakovalo v opatrnější formě. Beseda s novináři o arzenových breberkách z Mono Lake se konala v den zveřejnění článku v Science (2. 12. 2010). Kritici nemohli tvrdit, že jde o „hurá“ akci před publikováním a zástupci médií nestihli být ovlivněni nesouhlasnými kritickými hlasy, jež se za pár dnů ozvaly. Už se jim nedostalo tolik sluchu a ozvěny oslavných fanfár nepřehlušily. Má to své „diplomatické“ důvody a cíl - uši těch, co rozhodují o veřejných zdrojích.
Ale zpět k Hooverovi, který má tu smůlu, že když jeho objev domyslíme do důsledků, dojdeme k překvapivému závěru: život je ve Sluneční soustavě - a implicitně tedy i ve vesmíru - jednou z nejběžnějších forem organizace organických sloučenin a v protoplanetárním disku vzniká v někdy době vytváření planet. A to je trochu silná káva.
Z čeho ji astrobiolog z NASA vaří? Z uhlíkatých meteoritů. Přesněji z jednoho typu (s označením CI1, skupina se podle jednoho z meteoritů nazývá Ivuna group), které spolu s kometami představují tu nejstarší formu kosmických slepenců létajících v dosahu působnosti našeho Slunce. Vytvořily se již před vznikem planet a představovaly část jejich původního stavebního materiálu. Vyšší obsah prchavých složek včetně různých uhlovodíků a původně až okolo 20 % vody i nepřítomnost chondrulí naznačují, že tento druh nebeského smetí neprošel před dopadem na Zem zahřátím nad 200 °C, tedy nemohl být součástí žádné standardní, nebo trpasličí planety. Mnozí, včetně Hoovera, se přiklánějí k názoru, že meteority CI1 mohou představovat zbytky jader zaniklých komet. I když jde o materiál pro výzkum vzniku planetární soustavy nesmírně zajímavý, dosud se na zemském povrchu našlo jenom devět těchto meteoritů. Pět se podařilo lokalizovat díky tomu, že astronomové zaregistrovali jejich průlet atmosférou a další čtyři vydal antarktický led.
Hoover v spolupráci s kolegy použil autoemisní rastrovací mikroskop a speciální typ rentgenové spektroskopie na prozkoumání povrchů čerstvých úlomků meteoritů Ivuna a Orguei. Oba jsou typu CI1 a dřívější analýzy u nich potvrdily přítomnost několika různých aminokyselin, což ale není důkazem působení živých organismů. Tentokráte ale byly v centru zájmu vnitřní struktury. Zorné pole mikroskopu odhalilo krátkým vláknům podobné tvary s rozměry v jednotkách až desítkách mikrometrů, připomínající fosilní i živé druhy sinic (cyanobakterií). Dokonce obsahují i více uhlíku, než okolní materiál. Snímky, které Hoover v článku uvádí, vskutku působí na laika celkem důvěryhodně, nepochybně však jde o výběr toho nejlepšího, co v mimozemské hmotě na podporu svých argumentů našel. „Meteoritické sinice“ se neobjevují po prvé. Kromě zmíněného semináře v 2007, je uvádí i v publikaci Comets, Carbonaceous Meteorites, and the Origin of the Biosphere, kterou vydalo v r. 2008 vydavatelství Springer, nebo na videu (pod článkem), jež v roce 2009 natočila americká nadace na podporu vědy National Science Foundation (od asi 3:50 minuty). Nynější článek v Journal of Cosmology je volně přístupný pro každého, kdo se o Hooverových závěrech a argumentech chce dovědět více.
Podle jeho představ život po povrchu Země rozsely komety a meteority. Jak ale vznikl právě na nich, přesněji v nich, odkud čerpal potřebnou energii na zrod, vývoj i „trvale udržitelné“ přežití v temných a věčně podchlazených shlucích prvotní hmoty a jak se mezi jednotlivými tělesy (kometami a asteroidy) rozšířil, to jsou otázky, na nichž Hoover odpovědi nenabízí. Bezpochyby by byly mnohem, mnohem složitější než vysvětlení vzniku života na povrchu mladé planety. To, že na ní nacházíme mikroorganismy v překvapivě nehostinných podmínkách, například v ledovcích, jimiž Hoover také argumentuje, není důkazem, že by se v nich mohly někdy vyvinout. Jsou zde jenom proto, že neměly před nimi možnost uniknout a podařilo se jim nevyhynout. I tak povětšinou v ledu živoří ve stavu jakési hibernace. Teplejší biotopy jsou i pro ně mnohem výhodnější. Pro samotnou evoluci života ani nemluvě. Dá se tedy logicky předpokládat, že když ani marťanské „mikrofosilie“ nepřesvědčily o svém biologickém původu, ty z uhlíkatých meteoritů budou mít podstatně menší šanci. Gordický uzel by ale rozseklo důvěryhodné vysvětlení, jak se sinicím podobné vláknité útvary v meteoritech tvoří nebiologickou cestou.
Zdroj: Journal of Cosmology
Diskuze:
Upřesňuji toho Součka
Jan Šimůnek,2011-03-08 22:39:48
(musel jsem ho exhumovat z opravdu hlubokých vrstev):
Cituje práce Nagy a Henessy (Fordhamská universita, New York) a Claus (?Francie?) z roku 1961. Zajímavé na tom je, že jedním ze stěžejních argumentů tehdejších oponentů byla existence části zkamenělin v krystalcích minerálních solí v hmotě meteoritu. Načež po roce 1963 se objevilo více prací popisujících nálezy vitálních (= oživení schopných) bakterií z ložisek minerálních solí (Čudinov a Makarovová a nezávisle na nich Dombrowski).
Přinejmenším je to důkaz, že podobné nálezy nejsou Hooverovou specialitou, ale že se stejný problém řešil už o čtyřicet let dříve (a přinejmenším se o tom autor referátu mohl zmínit).
Ještě je zajímavý v souvislosti s autotrofy v podobných podmínkách zdroj:
http://www.scienceagogo.com/news/20070422222547data_trunc_sys.shtml
(byl referován česky na Science Worldu, ale odkaz se mi nepodařilo dohledat); jedná se o možnou "fotosyntézu" na melaninu, využívající záření gama, pozorovanou u plísní v radioaktivní zóně po čarnobylské havárii.
Jinak, dle mého soudu, by obrovské objemy pórézního materiálu, nasáknutého vodou s rozpuštěnými organickými látkami a minerály, mohly představovat daleko lepší podmínky pro vznik života než oceány naší planety na samém začátku její existence.
I kdyby se ukázalo, že uvedené částice jsou "jenom koacerváty", mohla by jejich dodávka na Zemi představovat impulz pro spuštění vývoje života (stejně biologové nemají použitelnou a obecně uznávanou definici, od kdy se o podobných breberkách dá říkat, že už jsou živé).
Je to ostré, ale výstižné:
Dagmar Gregorova,2011-03-08 13:27:20
Mikrobioložka Rosie Redfield z University of British Columbia:
"These guys make some stupid announcement completely ignoring all the rules of biology and then get all the publicity."
A přesně v tom to je - v hlubokých neznalostech biologie.
Panspermisté
Adolf Balík,2011-03-08 15:11:59
Nejsem vyznavačem panspermické víry, ale myslím, že to u nich není neznalostí biologie. Konec konců, nikdo neví, jak opravdu život vznikl, tak neznalost v tomto směru je všeobecná a dá se kolem toho fantazírovat. Panspermisté si však ve své velké většině nemyslí, že by život vznikal někde v kometách, ty jej měly jen přenést. Planeta typu Země se jim také líbí víc. Ale zpravidla argumentovali, že rychlost, s jakou se na Zemi život objevil, byla příliš velká. Dokud platilo, že nejstaršími fosíliemi jsou ty australské útvary, co sesadili někdy minulý týden nebo kdy z piedestalu fosílií, tak to vypadalo, že sotva planeta ztuhla, byly tu bakterie. Evoluční vzdálenost od prapolévky k nějaké archee byla tedy menší, než třebas od prokaryonta k eukaryontovi a to říkali, že je málo, a život sem musel tedy přiletět odkudsi, kde měl na evoluci více času.
Ti umírněnější to tedy viděli, že to archey stihly na Marsu. V jeho rané historii se tam snad vyvíjet mohl a měl tam tehdy mít čas, neboť proto-Zemi stihla katastrofa střetu s planetou o velikosti Marsu, ze které je tu Měsíc, a zase tuhla a ještě ji mezi tím a životem postihlo to pozdní bombardování z rezonance oběžných drah při usazování sluneční soustavy. Na Marsu tedy prý mělo být více času. Teď, když už zas nevíme, co jsou nejstarší fosílie, tak tu zase máme nějaký ten čas navíc.
Pak jsou tu ti praví panspermisté, co to vidí tak, že život vznikl už dávno někde jinde, kde měl dobré podmínky a čas a roznáší se pořád dál a přinesl ho sem možná i materiál na tu mlhovinu, ze které naše soustava vznikla.
Jako výhodu své teorie vidí, že to vysvětluje prý velice brzké objevení života na Zemi, kde nebylo k vývoji moc času, a fakt, že to znamená, že život bude asi všude, kde je kapalná voda, i když by tam podmínky pro dlouhou evoluci nemusely historicky být. A v takovém světě, kde tohle platí, by oni chtěli ve vesmíru dělat astrobiologii. Musela by to být zábava. Takový svět, kde je všude plno zárodků života by se jim líbil a myslí si, že Occamově břitvě pomáhají tím, že řeší záhadu příliš rychlé evoluce prvního života. Připadá jim, že by bylo jednodušší, aby sem přiletěl, než aby se za pouhých pár set milionů let vyvinul. No a kdyby tomu tak bylo, tak by vesmír vypadal tak nějak jako ve Star Treku.
Jinak z diskuse na Kosmoklubu:
NASA Astrobiology Institute a NASA Science Mission Directorate se oficiálně distancují od trvrzení Richarda Hoovera o nalezení zkamenělých bakterií mimozemského původu.
http://www.spacedaily.com/reports/NASA_says_no_support_for_claim_of_alien_microbes_999.html
Navíc se ukazuje, že Hoover neoprávněně a dlouhodobě užívá titul Dr. , přesto že nemá Ph.D.
http://www.spaceref.com/news/viewsr.html?pid=36316
Dagmar Gregorova,2011-03-08 16:55:14
Rosie Redfieldová pravděpodobně nemyslela teorii panspermie jako takovou, ale konkrétní Hooverovu představu.
Zatím neznáme pro život pozemského typu lepší místo (je v tom zacyklený důkaz sporem :) než je Země a snažíme se hledat odkud zvenčí se tu vzal. Ale na toto téma se dá spekulovat do nekonečna. Tím se to vyřešit nedá. Musíme hledat ten mechanismus, kterým se z dostupných látek v libovolně možném prostředí vytvořil. Když najdeme jakýkoli možný způsob, pak mu můžeme přiřadit vhodný biotop. A ne si najít biotop a pak hledat ty mechanismy.
Ad: "Panspermisté si však ve své velké většině nemyslí, že by život vznikal někde v kometách, ty jej měly jen přenést..."
Není mi pak jasné, jak by se do jejich jádra mikrobi dostali. Jestli kometa vzniká jako slepenec, pak by museli být na částečkách, z nichž se uplácala... a pak tam "přežít" stovky milionů let. Již to mi připadá šílené, natož hledat odpověď kde se jen tak "volně pohozené" v protoplanetárním oblaku vzali...
Manipulujeme se živými mikroorganismy jako s krystalky těch nestabilnějších minerálů.
Jen bych rád připomenul,
Jan Šimůnek,2011-03-08 09:25:02
že už L. Souček ve Velkých otaznících (SNDK 1967) citoval zprávy o částicích v meteoritech, považovaných za mikrofosílie, tehdy vrostlých do krystalků nějakých solí. Takže podobné nálezy jsou poněkud starší a obecnější záležitost.
A mimochodem, planetismály byly dostatečně velké, aby v jejich nitru existovala voda v kapalném stavu (tělesa i větší než planeta Mars) a jejich celkový objem byl podstatně větší než objem pozemského oceánu v době, kdy se předpokládá vznik života na Zemi. Navíc tam byly čerstvé, nevyloužené, minerály, schopné dodat do vody soli, použitelné pro mineralotrofní metabolismus (na způsob "hluboké horké biosféry" zde na Zemi). Takže neexistuje žádný vážný důvod proti předpokladu, že v těch podmínkách život vznikl a dostal se až sekundárně na vznikající dceřinná tělesa = definitivní planety.
Dagmar Gregorova,2011-03-08 11:48:13
Tak se mi zdá, že máme na Součka (a Dänikena) opoziční názor... ale to jenom na okraj.
Meteority, ve kterých Hoover našel "mikrofosilie" s největší pravděpodobností - v podstatě jistotou - nebyly součásti tělesa o velikosti Marsu, protože takové je již diferencované...
I když by bylo téma na dlouhou debatu, to, co mi na teorii panspermie vadí nejvíce, je lámání Occamovy břitvy. Proč by měl život vzniknout na velkém diferencovaném tělese typu Mars, když Země je ve vhodné vzdálenosti, podstatně větší a s trvale udržitelnou, i když měnící se atmosférou? Proč si komplikovat i tak komplikovaný a nevyřešený problém něčím, co ho ještě více komplikuje? O jádrech několikametrových až několikakilometrových komet ani nemluvě. Než se objevily na Zemi sinice, přešly stovky milionů let evoluce! Zkuste se zamyslet nad energetickou a "potravinovou" bilancí uvnitř komety a NEHLEDEJTE v ní jadernou elektrárnu. Navíc počítejte se vzdáleností ve které se komety v SS nacházejí...
Karel Š,2011-03-08 13:13:21
Jde o klasický přístup "tady máme teorii a teď se podívejme jakými fakty bychom ji asi tak mohli podpořit".
Pravda je, že to že život vzniknul ve vesmírném prostoru nemůžeme vyloučit. Pravda ale také je, že pravděpodobnost že život vznikl na mladé zemi je nesrovnatelně větší, a i tak si spousta lidí myslí že ta pravděpodobnost je tak malá že si k vysvětlení vzniku života berou raději na pomoc boha.
K popisu těch meteorických útvarů poznamenám snad jen - už jsem viděl řadu fotografií krajiny které připomínaly lidské tělo (obvykle ženské). Při bližším zkoumání se i tady najde jistá podobnost - na povrchu je "kůže" tvořená vrstvou porostu a zeminy, pod tím se dají najít nejrůznější "orgány" tvořené geologickým podkladem. Přesto se odvažuju tvrdit že zmíněné části krajiny živé nejsou a ani nevznikly mineralizací těl pradávných obrů. S těmi meteority to podle mě bude asi taky nějak takhle. Jak přesně vznikaly pevné prachové a větší částice kondenzací z původně plynného materiálu vyvrženého naší zárodečnou supernovou víme jen o něco málo lépe než jak vznikl život.
Nezodpovězené otázky
Adolf Balík,2011-03-08 08:36:45
Na diskusi Kosmoklubu se o tom bavíme už delší dobu:
http://www.kosmo.cz/modules.php?op=modload&name=XForum&file=viewthread&start=36&page=2&tid=1456#pid66481
Počeštil jsem tam i tento závěr toho kontroverzního článku:
„6. Závěry
Byl učiněn závěr, že složitá vlákna vtělená do uhlíkatého meteoritů CI1, kde byla nalezena, představují pozůstatky původních mikrofosílií cyanobakterií a dalších prokaryontů podobných moderním a fosilním prokaryontickým analogům. Mnoho z těchto vláken z Ivuna a Orgueil má všude stejný průměr a další jsou kuželovité, polarizované a vykazují jasně ohraničené zahrocené a plochým dnem opatřené buňky. Tato vlákna byla nalezena v čerstvě naštípaných kamenech a jsou pozorována ve spojení s texturou meteoritické horniny po způsobu uspořádání pozemských společenství cyanobakterií ve vodních usazeninách, oceánech nebo přisedlých k horninám, které rostou na bahně nebo v něm a případně v jílovitých usazeninách. Vláknité cyanobakterie podobných rozměrů a s podobnými rysy morfologie s plochými heterocystami jsou dobře známy z bentických uložení cyanobakterií, kde svými vlákny přispívají k sedimentům na rozhraní mezi kapalnou vodou a podložím. Velikost, rozsah velikostí a složité morfologické rysy a charakteristiky, které se projevují u těchto vláken, je činí rozpoznatelnými jako reprezentanty vláknitých Cyanobacteriaceae a přiřaditelných k trichomickým prokaryontům, s nimiž se běžně setkáváme v cyanobakteriálních podložích. Proto dobře uchovaná mineralizovaná trichomická vlákna s uhlíkatými pouzdry nalezená jako vtělená do čerstvě naštípaných vnitřních struktur uhlíkatých meteoritů Ivuna a Orgueil CI1 se interpretují jako fosilizované zbytky prokaryotických mikroorganizmů, které rostly v kapalném prostředí na mateřském tělese meteoritů, než vstoupily do zemské atmosféry.
Data o energetickém rozložení v rozptylu z rentgenové spektroskopie odhalují, že vlákna detekovaná v meteoritech vykazují typická vnější pouzdra obohacená uhlíkem vyplněným minerály bohatšími na hořčík a síru. Tyto výsledky jsou interpretovány jako indikace toho, že organizmy uhynuly na mateřském tělese v přítomnosti vodou bohatých kapalin a vnitřky buňky byly nahrazeny epsomitem a dalšími ve vodě rozpustnými evaporitovými minerály rozpuštěnými v tekutinách cirkulujících mateřským tělesem. Hladina dusíku v meteoritických vláknech byla téměř vždy pod detekčním prahem detektoru EDS (0,5% atomů). Ovšem dusík je pro aminokyseliny, proteiny a puriny podstatný i pro pyrimidinové dusíkaté báze nukleotidů veškerého pozemského života.
Rozsáhlé EDS studie žijících a mrtvých cyanobakterií a dalších biologických materiálů ukázaly, že dusík je detekovatelný v koncentracích mezi 2% až 18% (atomů) ve vláknech cyanobakterií z ledu z Vostoku (82 tisíc let) a nalezeny v žaludku kojence mamuta Ljuba (40 tisíc let); tkáň chlupů mamutů (40-32 tisíc let); predynastických egyptských a peruánských mumií (5-2 tisíce let) a v herbářových diatomálních pouzdrech (1815). Dusík však nebyl nalezen v dávných bilologických materiálech fosilizovaný hmyz v miocénním jantaru (8 milionů let); kambrických trilobitů z Wheelerovy mělčiny (505 milionů let) nebo vláknech cyanobakterií z Karélie (2,7 miliard let). V důsledku toho absence dusíku ve vláknech cyanobakterií detekovaných v uhlíkatých meteoritech CI1 ukazuje, že vlákna představují zbytky mimozemské formy života, která rostla v mateřském tělese meteoritů, když tam byla přítomna kapalná voda, dávno před tím, než meteority vstoupily do atmosféry Země. Tato zjištění mají přímé důsledky pro distribuci života po Vesmíru a možnosti mikrobiálního života ve vodních prostředí kometárních jader, která cestují uvnitř orbity Marsu a na ledových měsících s oceány kapalné vody, jako je Europa a Enceladus.“
Poznamenal jsem k tomu později tohle:
„Všechno to dění kolem tohoto "objevu"(?) je od počátku ve všech svých aspektech divné, takže má charakter obyčejné senzace, jež nutně musí splasknout. Když o tom čtu tak narážím na samá odsouzení, upozorňování, že postupuje divně, a že je to notorik, co to protlačuje vlastně už od roku 2004. V tom mají nepochybně pravdu. K tomu všemu se druží útoky na internetový časopis, co to vydal. Že nejde o skutečný vědecký časopis, nýbrž ho plátek sdružení cvoků, co věří na panspermii a jeho provedení je tak hnusné, jako by jej červí díra vytáhla časem z 90. let. V mnohém jistě mají pravdu. Ale na druhou stranu, když ten pán zkouší tohle prosadit standardně 7 let, a nikdo ho neposlouchá, tak, pokud tomu vážně věří, to zkusí nestandardně.
Všechno je to divné a on postupuje divně. Vím vše o divnostech jeho postupu, ale divné mi připadá i to, že jsem vůbec nenarazil na argument, proč to být fosílie nemůžou.
Zatím jsem se setkal jen s protiargumentací ad hominem a na základě autority. Je mi to divé, tak to zatím mám zaškatulkováno jako záležitost, kde divně postupují obě strany...“
Geolog (nick Sulinar) odpověděl tohle:
„Já tam hlavně nikde nevidím důkaz, že to fosílie jsou. Jediné co se tam používá jsou výčty faktů o chondritech, ale většina z nich nemá s důkazem o biologickém původu nic společného. „
Já laik, který neví, jak takovou fosílii skutečně poznat, a který si myslí, že je to asi tak 99,99% pravděpodobností zase senzační humbuk, se ale na té diskusi ale i tady a kdekoliv těch, co tohle ví, ptám:
„Konečně relativní konkrétní vyjádření někoho, kdo nejspíš ví, jak by měla fosílie vypadat.
My laici nevíme, jaká jsou kritéria pro útvar, který je svými tvarovými charakteristikami kandidátem na fosílii, aby byl jako fosílie potvrzen. Autor určité charakteristiky těch útvarů, které mají údajně svědčit ve prospěch fosílie, uvádí.
Uvádí: tvarové charakteristiky shodné s některými bakteriemi; uhlíkem bohaté pouzdro těchto útvarů; a vyplnění pouzdra minerály dovnitř typicky uloženými během fosilizace ve vodním roztoku.
Nám laikům to připadá, že by se to mezi nějaká kritéria mikrofosílie mohlo počítat. Nevíme, co chybí, aby ta „fosilní symptomatika“ dosáhla nějaké věrohodnosti. Zasvěcenci nám to neřekli, jen opakují, své procedurální výhrady k postupu autora a vydavatele. Ty jsou nejspíš správné, ale bez poukazu na nějaká „kritéria fosilnosti“ to nebudí dobrý pocit.
Osobně si dovedu představit, že stejné „fosílie“ by vznikly i z usazeniny s mydlinkovou vodou anebo s něčím, co funguje podobně tenzidu. Ale i to mi připadá v kosmickém šutru dost zvláštní. Takže by bylo hezké, kdyby se někdo zasvěcený vyjadřoval k těmto charakteristikám a k jejich váze při posuzování kandidátů na fosílii. Pokud se tak nestane, bude to živit víru v ET a ve spiknutí.“
Na odpověď, která by tyto mé otázky uspokojila, jsem zatím nikde nenarazil. :-(
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
