Rok se s rokem sešel a klonování lidí je tu zas. O Vánocích roku 2002 oznámila firma Clonaid narození prvních lidských klonů. Dnes to všichni považují jen za šikovně načasovanou „mediální bublinu“, jež měla za cíl obrátit o vánočních svátcích pozornost k náboženské sektě raeliánů, kteří stáli v pozadí firmy Clonaid. To, že Clonaid jen kalí vodu, bylo zřejmé velice záhy. Nyní přichází zpráva, kterou je nutno brát o něco vážněji. Americký lékař Panayotis Zavos oznámil v sobotu v Londýně, že přenesl pětatřicetileté ženě embryo vzniklé přenosem jader z kožních buněk jejího manžela. Embryo je tedy klonem muže, který kožní buňky pro tento experiment poskytl a pokud se narodí, bude jeho mladším identickým dvojčetem.

Zavos neposkytl při tiskové konferenci příliš mnoho podrobností. Uvedl jen, že pokus neproběhl ani v USA ani v žádné evropské zemi. Zatím je příliš brzy na to, aby bylo možné zjistit, jestli embryo implantovalo (spojilo se s dělohou matky a začalo vytvářet placentu). Zavos uvedl, že odhaduje šanci na úspěšnou implantaci na 30%. To je zřejmě poněkud optimistický odhad, protože právě implantace představuje v životě vyvíjejícího se klonu jeden z kritických bodů. Zavos slibuje, že během tří týdnů oznámí, jestli implantace dopadla dobře. Opět nelze říci nic jiného, než „uvidíme“. Ani toto prohlášení nebude zřejmě moci podepřít nějakým nezvratným důkazem o existenci zárodku klonu.
Celá procedura prý byla natočena na video a záznam bude v případě úspěchu předložen veřejnosti. Zavos také slibuje, že veřejnosti předloží výsledky nezávisle provedených genetických analýz, které dokážou, že případně narozený hoch je skutečně klonem.

Odborná veřejnost přijala Zavosovo prohlášení s nechutí, pobouřením a skepsí. Někteří pochybují, že Zavos něco takového vůbec provedl. Podobné prohlášení totiž zveřejnil už v první polovině roku 2002 Zavosův kolega italský profesor Severino Antinori, ale tím jeho velkohubé výstupy zhasly. Humbuk s narozeným klonem člověka mu vyfoukli raeliáni. Je možné, že Zavos také blafuje.
Nelze ale vyloučit, že mluví pravdu. Pak je situace zřejmě o poznání vážnější. Můžeme v tichosti spoléhat na tvrzení týmu amerického reprodukčního biologa Geralda Schattena, podle kterého se primáti stávající technikou klonovat nedají. Schatten vyvodil z pokusů na makacích, že při klonování primátů vznikají zárodky zcela neschopné života.
Jestli se Schatten nemýlí, tak je to celkem fajn, protože Zavosem vyprodukovaný lidský klon se nenarodí. Mnohem větší hrůzu nahání představa, že se zárodek začne zdárně vyvíjet. Biologové už do omrzení opakují, že se zvířecí klony často rodí s těžkými postiženími a že stejná rizika hrozí i klonu člověka. Nejsou to defekty, nad nimiž by šlo jen tak mávnout rukou. Postihují funkci ledvin, imunitního systému, srdce a velkých cév, plic atd. U člověka hrozí celkem reálně i riziko vážného duševního postižení.

Nelze si tedy přát nic jiného, než aby Zavos lhal nebo aby se mu jeho záměr nezdařil. I tak napáchala jeho tiskovka škod dost a dost, protože opět nabudila odpůrce biomedicínckého výzkumu k protestům a odvetným akcím. Lze například očekávat, že Bushova vláda zesílí tlak v OSN a bude se snažit znovu prosadit již odmítnutý návrh na celosvětový zákaz jakéhokoli využití techniky přenosu jader u člověka – včetně postupů, které nemají s tvorbou lidských klonů nic společného a  s kterými bychom se dopracovali léčby závažných onemocnění.

Zajímavé je, že Zavos zároveň oznámil záměr dělit lidská embrya. Na ryze pokusné bázi to odzkoušel už v osmdesátých letech americký lékař Jerry Hall. Rozdělením časného zárodku vznikají dvě samostatná  a geneticky totožná embrya, která se mohou vyvinout v identická dvojčata. Ostatně v přírodě probíhá vznik jednovaječných dvojčat velmi podobně. Pásovci zvládají tímto způsobem spontánní vznik  jednovaječných dvanácterčat a není nám známo nic o tom, že by je prezident Bush za to zařadil k členům „osy zla“. Postup se používá na komerční bázi u skotu. Specializované firmy vám na objednávku rozdělí dodané geneticky cenné embryo a vy z něj máte rázem dvě. Je ale nutno přiznat, že dělení embryím na životaschopnosti rozhodně nepřidává a jejich další vývoj a vyhlídka na narození jsou horší než u „netknutých“ embryí.

Zavos by chtěl provádět dělení embryí člověka ze dvou důvodů. Zaprvé by tak zajistil rodičům šanci na narození dalšího dítěte. Za druhé by mohl jednu polovinu embrya uložit v zamraženém stavu do tekutého dusíku a skladovat ji jako „železnou rezervu“ pro případ, že by člověk narozený z druhé poloviny embrya jednou onemocněl. Pak by mohl zamražené embryo „oživit“ a vypěstovat z něj buňky, které by následně použil pro léčbu tohoto pacienta. Mohl by mu například tímto způsobem opatřit kostní dřeň pro transplantaci a omezil by na minimum riziko, že pacient transplantovanou dřeň nepřijme – byla by to totiž de facto jeho vlastní kostní dřeň.

Pikantní na této situaci je, že mnohé země se při zákazu klonování tak vydatně soustředily na „metodu Dolly“ (tedy tzv. přenos jader), že ve svých zákonech ponechaly pro klonování dělením zárodku vrata dokořán. To platí např. pro britský zákon, kde je mimo zákon postaven přenos lidského embrya vzniklého přenosem jader. O přenosu embrya vzniklého dělením se tam nic nepíše. A jak známo, co není zakázáno …

 Panayotis Zavos – majitel kliniky pro asistovanou reprodukci v americkém Coloradu a zapálený propagátor klonování člověka.

Než se při klonování může vnést do vajíčka jádro buňky, musí se vlastní jaderná dědičná informace vajíčka odstranit. Přitom zmizí z vajíčka primátů i látky, které jsou důležité pro plnohodnotný vývoj budoucího zárodku. Vědci z toho vyvozují, že člověk přenosem jader klonovat nejde.

Zárodek rozdělený na dvě poloviny může dát vzniknout dvěma geneticky totožným jedincům.

První telecí identická dvojčata byla dělením embryí získána už v osmdesátých letech.