Opičí zásada - hlavně klid
Na první pohled nezištné chování zvířat může mít celkem sobecký motiv – hlavně ať mám pokoj.
Už delší dobu měli vědci pozorující šimpanze ve volné přírodě podezření, že na první pohled celkem nezištné dělení o potravu má u těchto nejbližších příbuzných člověka jednoduchý a zcela sobecký motiv. Šimpanz, který ulovil zvíře a konzumuje vysoce ceněné maso, se nejčastěji podělí s těmi nejvytrvalejšími a nejvlezlejšími somráky. Čím víc a čím vlezleji šimpanz žebrá, tím větší je šance na úspěch. Studie Jeffreyho Stevense publikovaná v internetové verzi časopisu Proceedings of the Royal Society of London B toto podezření potvrdila výsledky solidního experimentu.
Touha po klidu ale zjevně není jediným motivem pro dělení mezi zvířaty. Sehrávají tu svou roli i další motivy, např. mlčky uplatňovaná zásada „dnes já tobě, zítra ty mě“. Touha po klidu se nicméně může podílet i na „nezištném“ chování lidí. Ostatně to není nic nového pro toho, kdo už někdy vyhověl nesmyslnému přání dětí nebo manželky jen proto, aby měl od jejich věčného loudění pokoj. Ale ani v případě lidí není touha po klidu jediným a zřejmě ani rozhodujícím motivem pro „nezištné“ chování. Stevens je natolik optimistický, že předpokládá u lidí i čistě nezištné chování motivované jen touhou pomoci bližním. Ale to už je jen jeho hypotéza, kterou zatím experimentálně neprokázal.
Konzumaci masa provází v šimpanzí tlupě intenzivní somrování. Největší šanci na porci masa má ten, kdo je nejvlezlejší.
Kotulové amazonští si také raději utrhnou od huby, než aby snášeli somrování svých bližních.
Pramen: http://dx.doi.org/10.1098/rspb.2003.2625
Autor: Jaroslav Petr
Datum: 20.01.2004
Diskuze: