Podívejme se po světě na situaci s novými reaktory a dalšími zařízeními jaderné energetiky a na loňský pokrok v této oblasti. Pochopitelně se nebude jednat o úplný přehled, ale pouze o výběr některých zajímavých aspektů. Začneme v Evropské unii.
Nové reaktory v Evropské unii
V Česku se výstavba nových bloků teprve plánuje, ale i nyní dochází k růstu výkonu naší jaderné energetiky. Dochází totiž k modernizaci a zvýšení výkonu u jednotlivých bloků VVR440 elektrárny Dukovany, které jsou poté schopny dodávat elektrický výkon 500 MW, což je zhruba o 40 MW více než před touto inovací (do jejího začátku dodávaly zhruba 460 MW). V lednu tohoto roku proběhly testy zmodernizovaného čtvrtého bloku. Třetí blok to již má za sebou a ty ostatní to podle plánu čeká. V druhé polovině tohoto roku přijde na řadu první blok. Podobné modernizace postupně probíhají i na dalších blocích stejného typu, které jsou ve slovenské elektrárně Mochovce a maďarské elektrárně Pakš. V Maďarsku plánují čtyři bloky VVR440 doplnit dvěma novými s výkonem okolo 1000 MW. Tendr na jejich dodávku by měl být vyhlášen v tomto roce.
Jaderná elektrárna Mochovce
Na Slovensku na podzim minulého roku významně pokročila dostavba jaderné elektrárny Mochovce. Připomenu, že se budují dva nové reaktory typu VVR440. Ty doplní dva dosavadní reaktory stejného typu. V září se usadila reaktorová nádoba třetího bloku. Pro nás je určitě zajímavé, že nádobu vyrobil český podnik ŠKODA JS, který se velmi úspěšně na dostavbě jaderné elektrárny Mochovce podílí. I další práce pokračují, plán předpokládá v roce 2013 dokončení třetího bloku a čtvrtého o rok později. Vlastníkem podniku Slovenské elektrárne, která jadernou elektrárnu Mochovce provozuje, je italský energetický gigant Enel.
Pro něj je to velmi důležitá zkušenost i z toho důvodu, že Itálie přehodnocuje svůj postoj k jaderné energetice. Plánuje řešit svou energetickou potřebu v budoucnu právě i pomocí jádra, na nějž by měla připadnout asi čtvrtina produkce. Právě na začátku letošního února schválil nejvyšší soud referendum o návratu Itálie k rozvoji jaderné energetiky. To by mělo proběhnout někdy v létě a pokud bude pro jadernou energetiku pozitivní, mohla by se první italská jaderná elektrárna začít stavět v roce 2015.
Usazování reaktorové nádoby nového třetího bloku elektrárny Mochovce (zdroj portál ALLFORPOWER).
Jaderné elektrárny Belene a Cernavoda
V případě bulharské jaderné elektrárny Belene se zatím řeší problém finančního zajištění a přístupu strategického investora. Výstavba je tak pozastavena. V rumunské elektrárně Cernavoda se připravuje dostavba bloků tři a čtyři. Začátkem ledna tohoto roku ji odsouhlasila Evropská komise po téměř osmnáctiměsíčním zkoumání. Budou zde novější vylepšené typy kanadských reaktorů CANDU. Pokračování stavby by podle posledních zpráv mělo být zahájeno až v roce 2012, takže na rok 2015 plánované dokončení bloků se nejspíše také posune. Pro nás může být zajímavé, že do projektu byl zapojen ČEZ, který z něj však v minulém roce vycouval kvůli vyšší prioritě domácích projektů. Belene a Cernavoda by měly v budoucnu pomoci řešit velký nedostatek elektrické energie na jihovýchodě Evropy. V obou případech je hlavním problémem financování projektu.
Reaktory III+ generace budované v Evropské unii
Jedinými dvěma reaktory III+ generace, které se v současnosti v Evropské unii budují, jsou bloky EPR Olkiluoto 3 ve Finsku a Flamanville 3 ve Francii. Průběh jejich výstavby zmiňuje článek Nové reaktory pro Temelín. Takže se podívejme, co nového se stalo během minulého roku. Zdá se, že na stavbě bloku Olkiluoto 3 se po potížích v minulých letech situace konsolidovala a v roce 2010 práce probíhaly velmi intenzivně a v podstatě podle plánu. Podařilo se překonat řadu milníků. Během roku byla dokončena instalace reaktorové nádoby a jejich komponent. Může nás těšit, že i některé součásti reaktoru EPR jsou vyráběny v podniku ŠKODA JS. Do Olkiluoto už dorazily i vnitřní konstrukce reaktoru sloužící k uchycení palivových souborů. Koncem minulého a začátkem tohoto roku pak byla dokončena instalace potrubí chladícího systému reaktoru, instalován parní kompenzátor objemu a čtyři mohutné parogenerátory. Ty mají výšku 23 m a hmotnost 520 t.
| Staveniště třetího bloku jaderné elektrárny Olkiluoto v září 2010. (zdroj: TVO) |
Instalace parního kompenzátoru objemu v Olkiluoto. (zdroj: TVO) |
Jak je vidět na levém obrázku v tabulce, na staveništi pokročila už i betonáž vrchní vnější části kontejnmentu. Vzhled třetího bloku tak stále více nabývá konečné podoby a práce se přesunují na instalaci technologií uvnitř. Velmi intenzivní práce probíhaly například i v turbinové hale. Dobrý průběh prací je nadějí, že termíny dokončení a zavezení paliva před koncem roku 2012 a připojení k síti v roce 2013 by se mohly splnit. Tento cíl potvrdila firma AREVA i ve svém vyhlášení v listopadu 2010.
Stavba třetího bloku jaderné elektrárny Flamanville pokračuje také velmi intenzivně, i když ne úplně hladce. Proto bude jeho spuštění nejspíše zpožděno a nedá se očekávat v roce 2012, jak se předpokládalo. V listopadu, právě i na základě zkušeností s projektem ve Flamaville, se však podařilo uspokojit britské dozorové orgány, které schvalují získání licence pro výstavbu reaktoru EPR ve Velké Britanii. Firma AREVA se totiž snaží prosadit stavbu reaktorů EPR i v tomto státě Evropské unie.
Jako investor se na budování bloku ve Flamanville podílí i už zmiňovaný italský ENEL, který se bude podílet i na financování plánovaného dalšího francouzského bloku v Penly, jehož výstavba by měla být zahájena v roce 2012, i dalších uvažovaných francouzských jaderných elektráren. ENEL se i takto snaží zapojit Itálii do jaderné energetiky a získat pro ni tolik potřebnou elektrickou energii. Italové v případě pozitivního výsledku zmiňovaného referenda o jaderné energetice uvažují o výstavbě právě bloků EPR.
Nového rekordu dosáhla v současnosti francouzská společnost EDF. Pro překlenutí zimních měsíců, které se vyznačují vysokou spotřebou elektrické energie, se ji během letošního ledna podařilo, vhodným rozvrhem výměn paliva a plánovaných odstávek v průběhu roku, udržet kontinuální připojení všech 58 reaktorů 19 francouzských elektráren k elektrické síti. V roce 2010 vyprodukovala EDF 408 TWh elektrické energie, což bylo o pět procent více než v předchozím roce. To umožnilo zdvojnásobením vývozu elektrické energie podržet Evropu, právě třeba zmiňovanou Itálii, která se potýká s nedostatkem stabilních a spolehlivých zdrojů elektrické energie.
Reaktory III+ generace budované v Číně a Indii
Přes reaktory EPR se dostáváme k budovaným jaderným elektrárnám ve vzdálenějších oblastech světa. Dvojice těchto reaktorů se staví v Číně, kde úspěšně pokračují práce na prvním bloku jaderné elektrárny Taishan v provincii Guangdong. Koncem dubna začala betonáž základové desky o průměru 55 m i pro její druhý blok. Při výstavbě elektrárny se velice intenzivně využívají zkušenosti z Olkiluota a Flamaville, což Číňanům pomáhá postupovat podle plánu a je naděje, že celá výstavba už proběhne bez dětských nemocí rychleji a levněji. Velkou výhodou je také relativně levná pracovní síla s velmi rozsáhlými zkušenostmi z velkých a náročných staveb. Zajímavé je, že ačkoliv většina vybavení prvního bloku bude přivezena ze zahraničí - reaktorová nádoba od japonské firmy Toshiba a parogenerátory z Francie - u druhého bloku už zajistí dodávku čínské podniky. Reaktory by měly být postupně dokončeny v roce 2013 a 2014. Dlouhodobý plán předpokládá výstavbu ještě dalších čtyř jaderných reaktorů v této lokalitě. Tato představa však nabírá zpoždění.
I Indie vsadila na jádro a začátkem prosince minulého roku podepsala oficiální dohodu o výstavbě prvních dvou bloků EPR. Celkově jich plánuje šest a vybranou lokalitou je město Jaitapur ve státě Maharashtra. Letos již začala jednání o technických a bezpečnostních detailech projektu a probíhají předpřípravní studie.
Vraťme se ale do Číny, kde se staví také další typ reaktoru III+ generace. Jde o typ AP1000 firmy Westinghouse. Dva bloky jsou rozestavěné v elektrárně Sanmen v provincii Zhejiang a další dva v elektrárně Haiyang v provincii Shandong. Práce jdou podle plánu nebo jsou dokonce v mírném předstihu. Začátkem tohoto roku byla v Číně dokončena továrna na výrobu komponent budoucích reaktorů tohoto typu. Zároveň Westinghouse vyrobil první čtyři palivové soubory pro budované reaktory v Sanmenu. Zdejší první reaktor by měl začít pracovat v roce 2013. Plánuje se výstavba dalších osmi bloků a návrh počítá s dalšími třiceti. Řada z nich by se měla začít stavět již v tomto a příštím roce. Bloky jaderné elektrárny Taohuajiang v provincii Hunan se také přehouply do fáze realizace. Reaktor AP1000 si Čína zvolila jako svůj standard reaktorů III+ generace. To je i důvod, proč se řada podniků vyrábějících komponenty k těmto reaktorům staví přímo v Číně.
Takže v případě Číny lze bez nadsázky mluvit o jaderné renesanci. V současnosti má v provozu třináct reaktorů, z nichž dva byly do komerčního provozu uvedeny v minulém roce. Jednalo se o třetí blok druhé fáze elektrárny Quinshan v provincii Zhejiang a první blok druhé fáze elektrárny Ling Ao v provincii Guangdong. Ve výstavbě je pětadvacet bloků, což je téměř polovina ve světě budovaných reaktorů. A to je jich v plánu ještě více a mnohé jsou již velice blízko k zahájení stavby. Cílem Číny je mít v roce 2020 výkon nejméně 80 GW, v roce 2030 pak 200 GW a v roce 2050 dokonce více než 400 GW. Čína totiž potřebuje přejít alespoň z části k nefosilním zdrojům elektrické energie. Do roku 2020 chce nejméně 15 % elektrické energie získávat jinými než fosilními zdroji. Staví sice také velké množství vodních, větrných i slunečních elektráren, ale bez jádra tohoto cíle dosáhnout nelze.
Reaktory III+ generace z Japonska a Jižní Koreji
V Japonsku, po zvýšení jejich seismické odolnosti, probíhá opětné spouštění bloků v elektrárně Kashiwazaki-Kariwa, v nichž silné zemětřesení v roce 2007 způsobilo problémy. V elektrárně je sedm varných reaktorů. O spuštění bloku sedm, prvního ze dvou nejmodernějších, který je označován jako ABWR a řadí se ke III. generaci, jsem psal už ve zmíněném článku o japonské jaderné energetice. V roce 2009 byl ještě spuštěn druhý ABWR blok, který má číslo šest, v roce 2010 pak postupně starší bloky jedna a pět. Blok tři je naplněn palivem a pracuje se na jeho opětném spuštění. Nejmodernější reaktory ABWR produkují elektřinu i v pátém bloku jaderné elektrárny Hamaoka a v druhém bloku elektrárny Shika.
V tomto roce by měl být dokončen nový třetí blok elektrárny Shimane, jehož reaktor je také varného typu ABWR. Další se od poloviny minulého roku staví v elektrárně Ohma. Letos by měla být zahájena výstavba nového bloku tohoto typu v elektrárně Higashidori.
Dva tyto reaktory se od roku 1997 budují i v taiwanské elektrárně Lungmen a letos by už jeden z nich měl být konečně spuštěn.
Požadavky na daleko intenzivnější testy a studie seismické odolnosti jaderné elektrárny jsou důvodem zpoždění výstavby dvojice nových jaderných bloků v elektrárně Tsuruga v provincii Fukui. V tomto případě jde o japonské tlakovodní reaktory III+ generace označované jako APWR a vyvinuté firmou Mitsubishi. Nyní pozastavený start výstavby by měl proběhnout v roce 2012 a dokončení reaktorů se tak zpozdí o šestnáct měsíců. K dispozici tak budou až v letech 2017 a 2018.
Také Jižní Korea doplňuje svoji flotilu 21 reaktorů výstavbou dalších. Nejnovějším je loni spuštěný první blok elektrárny Shin Kori. Letos by měl být dokončen i druhý blok. Další bloky této elektrárny, třetí a čtvrtý, se začaly stavět v roce 2008 a 2009 a budou v nich pracovat první dva reaktory III+ generace tlakovodního typu APR 1400. Zahájení jejich provozu se plánuje v roce 2013 a 2014. Stejnými reaktory budou vybaveny i dva bloky elektrárny Shin Ulchin. Jejich výstavba se má zahájit v tomto a příštím roce a s dokončením se počítá v letech 2015 a 2016. Tento typ jihokorejského reaktoru (APR 1400) vyhrál začátkem minulého roku soutěž o realizaci čtyř bloků ve Spojených arabských emirátech.
Reaktory III+ generace v Rusku
Rusko má v současnosti v provozu 32 reaktorů. Ten nejnovější zahájil provoz právě v minulém roce v druhém bloku elektrárny Rostov. V tomto případě jde o reaktor typu VVER1000, který je i v Temelíně. Je druhým z dvojice, jejichž výstavba začala už v roce 1979, ale hospodářská krize v Rusku v devadesátých letech práce na delší dobu přerušila. A je pouze třetím blokem (všechny jsou typu VVER1000), který byl v Rusku spuštěn po roce 2000. Předchozí byly zprovozněny v roce 2001 (Rostov 1) a 2004 (Kalinin 3). Měl by to být ovšem počátek nové renesance ruské jaderné energetiky. V současné době je rozestavěno deset reaktorů a plánováno dalších čtrnáct. Do první skupiny patří i čtyři reaktory generace III+ typu VVER1200. Dva představují druhou etapu rozšiřování Leningradské jaderné elektrárny a další dva druhou etapu Novovoroněžské elektrárny. Jejich budování úspěšně pokračuje a první z nich by mohly být dokončeny v příštím nebo přespříštím roce. V následujících letech bude v Rusku každý rok spouštěn jeden nebo dva nové reaktory. Mezi teprve plánovanými reaktory jsou už téměř výhradně typy VVER1200 III+ generace. První z nich by se měly začít stavět už v tomto nebo příštím roce. Licence na další dva bloky (3. a 4.) Leningradské jaderné elektrárny už byly vydány.
Mezi dalšími by měl být například i první ze dvou bloků Baltické jaderné elektrárny v Kaliningradské oblasti, která by měla řešit problém nedostatku zdrojů elektrické energie v této oblasti, vzniklé po odstavení reaktorů jaderné elektrárny Ignalina v Litvě. Případně i první blok ze čtyř u první Běloruské jaderné elektrárny. Tyto projekty jsou do jisté míry politicky kontroverzní. I když jsou hlavně důsledkem nekoncepčnosti evropské energetické politiky nejen v oblasti jádra a neschopnosti Evropské unie pomoci pobaltským státům s náhradou jaderné elektrárny Ignalina, jejíž uzavření si vynutila.
Nové informace o stavbě rychlých reaktorů
Před necelým rokem jsem psal, že rok 2010 bude kritický pro stavbu a vývoj rychlých sodíkových reaktorů, proto krátce doplním přehled loňského roku v této oblasti.
Smolným je stále japonský rychlý reaktor v Monju. Dne 6. května 2010 proběhlo po dlouhé téměř patnáctileté odstávce jeho opětné spuštění. Do 22. července pak probíhaly první výzkumy a testy. Dne 26. srpna pak došlo k pádu třítunového zařízení pro výměnu paliva do reaktorové nádoby při návratu po uskutečnění plánované výměny paliva. Protože nebylo vyloučeno poškození reaktorové nádoby, stal se termín opětného zprovoznění reaktoru otevřenou otázkou.
Úspěšně pokračuje výstavba reaktoru BN800 v Bělojarské jaderné elektrárně, s jehož dokončením se počítá již v příštím roce. Před tím, než se bude moci v roce 2014 připojit k síti, bude provedena řada testů a experimentů s různými druhy paliva. Reaktor má totiž sloužit k efektivnímu spalování plutonia.
V minulém roce byla v Číně podepsána smlouva o postavení dvou bloků BN800 a v současnosti probíhá projektová příprava. Tato jaderná zařízení jsou pokračováním spolupráce při vývoji a budování nedávno spuštěného čínského experimentálního rychlého reaktoru CEFR o výkony 25 MW a měla by pomoci při rozvoji rychlých reaktorů na území této dynamicky se rozvíjející země.
Náročnost zavádění rychlého reaktoru se projevila technologickými problémy při probíhající výstavbě reaktoru o výkonu 500 MW v indickém Kalpakkamu. Podle posledních vyhlášení z ledna tohoto roku se vše podařilo vyřešit a instalace technologie intenzivně pokračuje. I tak je spuštění reaktoru reálné až v příštím roce.
Závěr
Jak z uvedených informací vyplývá, minulý rok lze z pohledu rozvoje jaderné energetiky považovat za úspěšný. Ne všechno se podařilo bez problémů a ne všechny plány byly splněny. Je však jasně vidět, že v jihovýchodní Asii opravdu intenzivně probíhá renesance jádra. A nejde jen o výstavbu mnoha nových reaktorů, ale i o rozsáhlý výzkum a vývoj nových technologií. Jak v oblasti využití štěpení (rychlé reaktory, transmutační systémy, pokrok v oblasti uzavřeného uranového i thoriového cyklu), tak i v oblasti fúze. Ale o tom podrobněji někdy příště. Tato renesance se začíná rozbíhat také v Rusku, kde byl v oblasti jaderné energetiky minulý rok opravdu přelomový. V Evropě stejně jako ve Spojených státech jde zatím spíše o změnu pohledu a zvyšování zájmu. Do jaké míry se to promítne do konkrétních realizovaných projektů, je otevřenou otázkou. Je tak možné, že i v této oblasti nám „rozvíjející“ se svět bude nejen šlapat na paty, ale ukáže nám záda.
Pro Českou republiku je velice důležité, že úspěšně pokračuje výstavba bloků všech moderních typů reaktorů III+ generace, které jsou přihlášeny do tendru pro Temelín. U všech tří typů reaktorů se práce zintenzivňují a úspěšně se daří překonávat dětské nemoci. Už brzy by měly být alespoň některé z těchto bloků dokončeny, což umožní posoudit kvalitu jejich realizace a technické i ekonomické parametry. To by pak mohlo pomoci při výběru dodavatele pro zmíněný Temelín. Zároveň se ukazuje, že se české firmy dokáží v jaderném průmyslu stále ještě dobře prosadit.
Co se může stát kritickým faktorem, je narůstající nedostatek technicky vzdělaných odborníků. Jde nejen o jaderné specialisty, ale hlavě o kvalitní strojaře, elektrotechniky a stavaře. To začínají velice silně pociťovat ve zmiňované jihovýchodní Asii, kde je to ale průvodní jev obrovského ekonomického a technologického rozvoje. Problémy, jež mohou nastat i u nás, souvisí s velkým propadem zájemců o studium na technických oborech v devadesátých letech. V posledním období se situace mírně zlepšovala. Nepozoruji to jen já na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT, ale i kolegové na dalších technických školách. Bohužel to přichází pozdě, neboť v nejbližších letech poklesne počet mladých lidí v ročníku, který vstupuje na vysoké školy, zhruba o pětadvacet procent. To potrvá více než desetiletí. Spolu s úpadkem úrovně přírodovědných a technických dovedností na základních a středních školách to nevzbuzuje přílišný optimismus. Navíc v energetice bude třeba obměnit velký počet inženýrů a techniků, kteří se dostávají do důchodového věku. Týká se to například velké části zaměstnanců jaderné elektrárny Dukovany.
Nedostatek technicky vzdělaných lidí v odpovídajících oborech budou pociťovat i všechny okolní státy. Slovensko jaderné bloky staví, Polsko i Maďarsko o jejich výstavbě intenzivně uvažují. Německá politická reprezentace sice rozhodla o odstoupení od jádra, ale odborníkům i některým politikům je jasné, že je to nerealistické. A současné odložení odstavování jaderných bloků je důsledkem dopadu reality. Situace, kdy se nestaví ani jaderné elektrárny a ani páteřní vedení, které by elektrickou energii s rychle budovaných větrných elektráren na mořském pobřeží převádělo ze severu na jih, nemůže skončit dobře. V určité, ne tak vzdálené době bude Německo nuceno rychle svůj postoj přehodnotit a začít s intenzivní stavbou jaderných elektráren. A to v čase, kdy v celé této oblasti Evropy budou chybět příslušní odborníci.
Diskuze:
diskuze výhradně pro rozumné lidi www.racional.eu
Karel Lisycký,2015-03-24 15:03:36
Kolik uživatelů fóra je potřeba na výměnu žárovky?
-- 1 uživatel vymění žárovku a napíše příspěvek o tom, že vyměnil žárovku.
-- 3 uživatelé na to, aby napsali o podobných zkušenostech o výměně žárovky a o tom, jak různě mohou být žárovky vyměňovány.
-- 7 uživatelů k upozornění na to, jak nebezpečné může vyměňování žárovky být.
-- 1 uživatel k tomu, aby přesunul téma do sekce "Světlo".
-- 2 uživatelé na obhajobu toho, že téma mělo být přesunuto do sekce "Elektrické spotřebiče".
-- 5 uživatelů, aby poukázali na gramatické chyby v příspěvcích, týkajících se předchozích příspěvků o výměně žárovky.
-- 5 uživatelů, aby poukázali na gramatické chyby uživatelů, kteří poukazovali na gramatické chyby
-- 5 uživatelů, aby napsalo, že všichni uživatelé, jenž udělali gramatickou chybu, si mají znovu odchodit základní školu
-- 5 uživatelů, aby poukázali na gramatické chyby uživatelů, kteří posílali zpět do základní školy (a ti se budou bránit tím, že rychlý chlapci je správně, protože jsou v jejich nářečí mladý chlapci)
-- 4 uživatelé na to, aby se dohadovali, jestli se má říkat "žárovka" nebo "výbojka".
-- 2 uživatele "průmyslové profesionály", kteří budou všechny informovat o tom, že správný termín je "světlo".
-- 2 uživatele, kteří o sobě budou prohlašovat, že jsou také odborníci z průmyslu a že výraz "žárovka" je naprosto správný.
-- 5 uživatelů na to, aby se dohadovali, jestli jsou lepší klasické žárovky nebo rtuťové výbojky
-- 1 uživatel, který bude o sobě prohlašovat, že je doktor přírodních věd s červeným diplomem, a proto ví, že rtuť není jedovatá a jedovatost rtuti je jen mýtus. A kdo si myslí, že je rtuť jedovatá, je směšný.
-- 2 uživatele na to, aby upozornili, že toto není diskuze o pravopisu, ať přejdou do diskuze o pravopisu
-- 5 uživatelů na to, aby všechny ostatní informovali o tom, že diskuze o žárovkách není diskuze o žárovkách, ať ostatní laskavě pokračují v diskuzi jménem "Jaký monitor a vypalovačku?", která o žárovkách je.
-- 5 uživatelů k obraně příspěvků této diskuze, kteří budou říkat že všichni používáme žárovky a proto jsou ty příspěvky vlastně relevantní.
-- 2 feministky, aby upozornili na to, že ženy šroubují žárovky daleko lépe, než muži
-- 5 uživatelů ke vkládání příspěvků s odkazy, kde mohou ostatní uživatelé vidět různé druhy žárovek.
-- 4 uživatele, kteří napíšou příspěvky se správnými odkazy.
-- 6 uživatelů, kteří budou odkazovat na všechny příspěvky napsané od počátku až do současnosti, kompletně je citovat a to včetně všech hlaviček a podpisů, a nakonec do svého příspěvku přidají "Já taky"
-- 7 uživatelů, kteří budou psát skupině uživatelů, která dlouho nepsala, že nepíšou, protože nemůžou oponovat jejich názorům.
-- 4 uživatelé, kteří budou říkat "A neřešilo se tady tohle před chvílí?".
-- 8 uživatelů, kteří budou říkat "nejdřív hledej, než se tady budeš ptát na něco o žárovkách" a dají link na vyhledávání googlu s dotazem výměna žárovek, ve kterém google vyhodí jen odkazy na různé podstránky diskuze, ze které byl uživatel odkázán k vyhledávači.
-- 1 uživatel, který se zeptá, jak vyměnit kolo u auta.
-- 5 ekologů, aby nás varovalo, že žárovky způsobují extrémní globální oteplení, jenž do pěti let uvaří veškerý život na planetě
-- 1 administrátor, aby zablokoval uživatele za to, že si dovolil si stěžovat na šikanu jiným uživatelem
-- 1 uživatel, který byl doposud skrytý a bude reagovat na prapůvodní první příspěvek, který byl napsán před půl rokem, takže všechen ten cirkus se bude opakovat.
U nás to takto nikdy vypadat nebude, nebojte!
www.racional.eu diskuze jen pro rozumné lidi
Fotky ze stavby BN800
Milan Krátký,2012-06-05 08:00:50
http://englishrussia.com/2012/06/04/building-a-block-with-a-sodium-reactor/#more-101949
Japonsko
Tom Benda,2011-03-17 14:04:18
Dobrý den,
zajímalo by mě, proč se v reaktorech Fukušimy I stále přehřívá jádro. Co je to za proces? Mám za to, že reakce byla pozastavena regulačními tyčemi. Děkuji za odpověď zde, nebo případně za celý článek ke katastrofě. I když na něj je možná ještě příliš brzy, že? ...
Děkuji
Zdroje zbytkového tepla v reaktoru
Vladimír Wagner,2011-03-20 21:14:25
V tisku se teď objevila řada článků a informací na toto téma, takže to teď bude asi opakování. Problém vzniká tím, že i po vypnutí jaderné reakce se stále v palivu produkuje energie. Ta je dána rozpadem radioaktivních jader, které v palivu i okolním materiálu vznikly.v průběhu práce reaktoru (jde většinou o rozpad beta). Takže po zastavení řetězové štěpné reakce se energie uvolněná v těchto reakcích přeměňuje na teplo. I když je velikost takto produkovaného tepla je řádově menší než je produkce tepla pracujícího reaktoru, i tak je tepelný výkon dost velký. Největší je radioaktivita krátce žijících radioizotopů, které se však rychle rozpadají, takže produkovaný tepelný výkon exponenciálně a zpočátku velmi rychle klesá. Takže už po hodině je tepelný výkon zhruba trochu více než setina jeho tepelného výkonu. Třeba první reaktor elektrárny Fukušima I má elektrický výkon zhruba 460 MW, což reprezentuje tepelný výkon 1400 MW a po hodině po odstavení má zhruba 25 MW. U druhého a třetího reaktoru jsou tato čísla zhruba 780 MW, 2400 MW a 40 MW. Velice pěkný obrázek dalšího poklesu tepelného výkonu po této hodině uveřejnil poskytl kolega Dušan Kobylka http://technet.idnes.cz/jak-chladne-fukusima-a-proc-by-se-situace-mela-uklidnovat-pkb-/veda.asp?c=A110316_175123_veda_mla .
Je tedy třeba tento tepelný výkon odvádět a reaktor stále chladit. V nových typech reaktoru bývá přirozená cirkulace, která takové dochlazování ulehčuje i při výpadku pump. V případě reaktorů ve Fukušimě jsme s chlazením závislí na cirkulaci pomocí pump. Ty byly po úspěšném odstavení reaktoru během zemětřesení přepnuty na zásobování elektřinou z náhradních zdrojů, kterých je řada v záloze. Vše v pohodě fungovalo a odvádělo se i teplo, které se nahromadilo během činnosti reaktoru v jeho komponentách. Až se zhruba po hodině dostal tepelný výkon na uvedené hodnoty. V tomto okamžiku zasáhla elektrárnu vlna tsunami, která byla vyšší než nejvyšší předpokládaná (zhruba 6,5 m). Ta vyřadila veškeré náhradní zdroje elektrické energie. Systém se přepnul na záložní baterie, které zajišťovaly nadále chlazení. Ty však mají omezenou dobu činnosti v řádu hodin. I po jejich výpadku dochází k odvodu tepla z aktivní zóny reaktoru, ovšem už ne tak efektivně a dochází k jeho ohřívání. Tím se zvyšuje tlak uvnitř reaktoru a obsluha se snažila zároveň o dvě věci, odvod tepla z aktivní zóny a udržení tlaku tak, aby nebyl ohrožován reaktor a kontajment, který brání úniku radioaktivity. U reaktoru a v této fázi pracuje čas ve prospěch operátorů, protože tepelný výkon, který je odváděn se stále zmenšuje. Zároveň se tak získává čas na provedení různých opatření. Chlazení byl i důvod dodávání mořské vody do reaktoru
Jiný časový vývoj situace je v případě bazénů s vyhořelým palivem. Jejich tepelný výkon je už relativně malý, ale klesá z našeho hlediska dnů zanedbatelně. Ve vyhořelém palivu jsou totiž i dlouhodobé radioaktivní izotopy s poločasem rozpadu v řadů stovek dní a let. Bez cirkulace vody se voda v bazénu pomalu ohřívá a i vypařuje. Proces je pomalejší, takže je více času jeho řešení. Ovšem ve vodním bazénu čtvrtého reaktoru bylo vyhořelé palivo relativně čerstvě vytažené z reaktoru, takže tam tyto procesy probíhaly rychleji.
Tohle je jen hrubý popis a nejsem expert na reaktory, takže doufám, že jsem se nedopustil příliš nepřesností. Podrobný článek o událostech na Fukušimě I a jejich dopadu na jadernou energetiku bych chtěl napsat, až bude známo více informací.
poznámka
Jindriska Svobodova,2011-02-28 11:27:36
Dovolte krátký komentář k textu odpovědi
...v případě, když zelené aktivity přestanou házet klacky pod nohy jaderné energetiky...
Nepopírám, že zelení aktivisté velmi ovlivnili emoce veřejnosti vůči jaderné energetice, ovšem byl to také start toho, aby se lidé o energetiku začali hlouběji zajímat a nebrali ji zcela, podobně jako jiné veřejné služby, jako samozřejmost.
Do osmdesátých let argumentace k technologickému rozvoji na ohledech k dopadům na ŽP byly velmi vzácné.
Navíc se, já osobně, domnívám, že zelené myšlenky by nezískaly tolik prostoru v propagaci, pokud by fosilní lobby marketingově v patřičném směru nevyužila událostí kolem Černobylské havárie.
Chci tím naznačit, že zelení mají v rukou mnohem méně vlivu než si sami sobě přiznávají. A zdaleka ne všichni jsou protijaderní. Jen ti nemají holt tu fosilní podporu.
http://www.efn.org.au/
Zdravím Jindřiška
Trochu omluva, trochu vysvětlení
Vladimír Wagner,2011-03-07 10:22:38
Děkuji za poznámku. Podle mého názoru je aktivní přístup k ochraně životního prostředí nutný. I já znám řadu lidí, kteří se aktivně zasazují za ochranu životního prostředí. A protože k tomu přistupují na základě znalostí technických a přírodních zákonitostí, tak jsou buď projaderní nebo alespoň nejsou protijaderní. Často však právě pro tyto své názory museli Stranu zelených či konkrétní zelené organizace opustit. Bohužel právě ty nejznámější a nejviditelnější zelené organizace jsou apriorně protijaderné. Na rozdíl od mediálně atraktivních tažení proti jádru či GMO nadnárodních organizací, si velmi vážím mravenčí a velmi záslužné práce konkrétních lidiček při zlepšování životního prostředí a boji proti konkrétním nepravostem, které životnímu prostředí škodí. I konkrétních vlastních krokům k úsporám. Takže se budu snažit příště přesněji mluvit o protijaderných aktivistech a ne zelených aktivitách. Což je správnější, neboť protijaderný aktivismus není ani zelený a ani ekologický (životnímu prostředí neprospívá, ba spíše naopak škodí). Už jsem to plně uplatnil v podrobném článku, který rozebírá mylné názory protijaderných aktivistů a měl by vyjít v nejbližší době v deníku Referendum.
význam aktivistů
Petr Ba,2011-03-08 10:04:38
Také bych se díval na význam a vliv ekologických aktivistů u nás poněkud skepticky. Nelze také přehlédnout, že ekologickou rétoriku používají další lobystické skupiny podle potřeby, proto je velice vhodné rozlišovat o jaké se jedná skupiny než jak to běžně média (ne)dělají.
Jako příklad bych si dovolil odbočit od JE tématu a uvést méně mediálně vděčný příklad: v Brně, kde je spalovna s výrobou tepla vlastněná městem, se ochráncům životního prostředí nedaří 20let prosadit třídění jiných plastů z komunálního odpadu než PET, protože slovy zástupce spalovny plastový odpad "zvyšuje výhřevnost". V současnosti je aktuální výstavba další spalovny komunálního odpadu spojená s výrobou el.energie na plzeňsku - dokonce se uchází o nějaký dotační titul MŽP, protože "ekologicky" snižuje množství skládkovaného odpadu.
V jiné situaci je ovšem Rakousko, kde stále stojí nikdy nespuštěná JE Zwentendorf.
dve strany teze mince
Petr Hanousek,2011-02-20 11:44:34
Pane Wagnere, Vase clanky ctu s chuti. Nicmene mi lehce chybi konfrontace s nazory, ktere prezentuji odpurci JE. Jeden z ucelenejsich materialu z posledni doby je treba tady: http://ekolist.cz/cz/kultura/prehled-knih-a-filmu/jaderna-energetika-jen-problemy-a-zadne-reseni
Mohl byste se k tomu v nekterem z pristich clanku vyjadrit? Me se totiz zda, ze priznivci JE mluvi o voze a odpurci o koze a navzajem si nevysvetli, v cem se myli.
Dekuji a zdravim, Petr Hanousek
Materiál Hnutí Calla
Vladimír Wagner,2011-02-20 16:57:34
Osel je určen pro přírodovědné a technické informace. Diskuze, která je vedena ekologickými (i jinými) aktivistickými hnutími, je spíše politická či ideologická. To je typ diskuze, který by podle mého názoru na Oslovi neměl být příliš rozšířený. Proto se v článcích na Oslovi takovým diskuzím spíše vyhýbám, i když na serveru Britské listy se do nich zapojuji. Pokud chcete znát moje názory v této diskuzi, tak jsou tam http://www.blisty.cz/aut/1380/art.html. Ten materiál hnutí Calla znám dobře, mám ho již delší dobu v počítači. Nevím přesně, co vede Petr Hanouska k dojmu, že jednotlivé strany mluví o voze, nebo o koze. Ale pokusím se komentovat alespoň krátce některé části odkazovaného materiálu. Snad jej alespoň trochu uspokojím. Úplně na začátek je třeba zmínit jeden diametrální rozdíl mezi postojem řekněme příznivců jaderné energetiky a ekologických aktivistů. Příznivci jaderné energetiky (tedy aspoň jejich většina a určitě já) netvrdí, že energetické potřeby lidstva vyřeší jaderná energetika samotná. Podporují výzkum a vývoj ve všech oblastech energetiky (tedy i obnovitelné – solární, větrné …), zlepšování jejich efektivity, ekologických i ekonomických parametrů. Navrhují realizovat v dané oblasti takový energetický mix, který odpovídá místním přírodním, ekonomickým a ekologickým podmínkám v dané době. Apriori nevylučují žádný zdroj. Zelení aktivisté naopak tvrdí, že postačí pouze obnovitelné zdroje a všechny ostatní, hlavně jaderné, se musí zakázat. A teď konkrétně k některým aspektům odkazované publikace. V její první části se píše, že jaderná energetika nemůže výrazně přispět k řešení energetických problémů, protože se nyní podílí na světové produkci elektrické energie pouze necelými 14 %. Už se však nedodává, že biomasa dodává 1,0 % vítr 1,1 % a solární energie pouhopouhých 0,06 %. Využil jsem jako zdroj statistiku IEA pro rok 2008. Tedy více než o řád méně než jádro. Jediný obnovitelný zdroj, který dodává srovnatelně elektrické energie jsou hydroelektrárny, 16,2 % . Problémem je, že hlavní podíl na tom mají obrovské vodní nádrže, jejichž další výstavba je ekologicky problematická a není přebytek vhodných míst. Zatímco existují velké státy, které dominantní část své elektrické energie produkují pomocí jádra (například Francie produkuje přes 70%), neexistuje jediný stát, kde by dominantnější část dodával vítr nebo fotovoltaika. Z toho je vidět, že v případě zákazu jaderné energetiky požadovaný zelenými bude velice těžko řešitelný problém i jen nahrazení jádra obnovitelnými zdroji. Podíl fotovoltaiky a větru je pak pochopitelně na celkové produkci energie také o více než řád menší než u jádra. Nárůst biomasy v tomto případě je dán využíváním pálení dřeva v zaostalých částech světa pro topení, vaření … Přece jen se mi zdá pravděpodobnější nahrazení uhlí ve výrobě elektřiny zhruba zečtyřnásobením výroby elektřiny jádrem než nahrazení uhlí a jádra pomocí zvýšení produkce větrných elektráren 50krát nebo solárních téměř tisíckrát. To, že bylo v posledních desetiletích budování jaderných elektráren v útlumu, je i důsledkem aktivit zelených skupin a je dost farizejské se tím teď ohánět. Pochopitelně se to v případě, když zelené aktivity přestanou házet klacky pod nohy jaderné energetiky, dá relativně rychle změnit. Současně fungující reaktory byly z velké části postaveny také v relativně krátké době. Cenu elektřiny z různých zdrojů lze velice dobře porovnat (jádro musí na rozdíl od jiných povinně střádat na svou likvidaci a likvidaci vyhořelého paliva). Na rozdíl od větru a fotovoltaiky nemusí být cena za elektřinu z jádra dotována. A Temelín i po svém zdražení patří spolu s Dukovany k velmi levným zdrojům energie (ve srovnání s větrem a solarem) a není o moc horší než uhelné zdroje. Totéž platí i pro další budované reaktory v Evropě i ve světě. To, že se dotuje vývoj a výzkum jádra je správné a stejně tak se správně dotuje i výzkum a vývoj nových solárních článků či větrných elektráren. Pokud by se nechala stavba zdrojů v dominantní míře na investorech a nevynucovaly se umělé zákazy, příkazy podílu zdrojů bez ohledu na přírodní podmínky a dotace na proud z nich, tak by se ekonomika a efektivita jednotlivých zdrojů jasně projevila. V publikaci Cally se píše, že pro obnovitelné zdroje je potřeba jiný typ elektrické sítě než pro zdroje jaderné. To však není pravda. Pokud nahrazují obnovitelné zdroje velké zdroje uhelné a jaderné, potřebují úplně stejný typ elektrické sítě. To je vidět krásně v Německu, kde nejsou problémem neexistující chytré sítě, ale chybějící klíčová páteřní vedení od velkých větrných elektráren na severu ke spotřebitelům na jihu Německa. Při nedostatku větru pak nepůjde o střídání spousty malých zdrojů řešitelný inteligentní sítí, ale o propad velkého výkonu pobřežního pole větrníků a podobně při zastínění Slunce oblačností ve velkém regionu v případě solárních elektráren. Další velká část publikace je věnována údajné nebezpečnosti jádra. Pokud však srovnáme četnost a následky havárií v celém cyklu spojeném s jadernou energetikou se situací v jiných průmyslových oblastech, tak vidíme, že je relativně velice malá. A nemusí jít přímo o srovnání s těžbou uhlí, ropným průmyslem, chemičkami či automobilovou dopravou. Podrobný rozbor je na delší prostor, než je diskuze pod článkem. Jen bych zmínil, že objem vyhořelého paliva i teď a tím tuplem při jeho spalování v budoucích systémech je velmi malý. Ve Finsku už je ve velmi pokročilém stádiu budování konečné úložiště jaderného odpadu. Takové menší určené pro jaderný vojenský odpad funguje i ve Spojených státech. Více viz. http://www.blisty.cz/art/53763.html. Ale pochopitelně i to je téma na hlubší rozbor a potřebuje vysvětlení řady technických a přírodovědných podrobností. Třeba se k tomu na Oslovi někdy dostanu. Ovšem nic takového není v té publikaci Cally. Ta je dost zavádějící, bez konkrétních údajů a ideologicky laděná. Tak snad alespoň toto v už tak příliš obsáhlém příspěvku do diskuze.
... střádat na svou likvidaci a likvidaci vyhořelé
Petr Ba,2011-03-05 15:53:57
Jedním z argumentů oponentů JE je nedostatečné zohlednění nákladů na likvidaci JE a odpadu v ceně energie. Jsou již ve světě zkušenosti s náklady na likvidaci JE s ukončeným provozem a jaké byly reálné náklady na likvidaci?
Cena likvidace jaderné elektrárny
Vladimír Wagner,2011-03-07 09:57:40
Podle WNA (Světové jaderné asociace) bylo do současnosti odstaveno 80 komerčních jaderných reaktorů, 45 experimentálních a prototypových energetických a 250 výzkumných. Ty jsou v různém stupni likvidace. Ta trvá delší dobu a často není účelné spěchat. Pokud je reaktor v místě, kde pracuje několik dalších reaktorů a ostraha a dozor odstaveného zařízení je zajištěna bez navýšení nákladů, je často lépe počkat a likvidaci provést až po snížení aktivity radioaktivních částí. Přesto už je několik zařízení, která byla likvidována úplně. Nejaderná část se likviduje stejně jako u jiných elektráren a průmyslových zařízení. Takže tam jsou velmi široké zkušenosti a asi těžko lze čekat větší nejistoty v odhadech. Slabě aktivní kovové části (třeba některé části chladícího systému) se dají využít po přetavení pro výrobu zařízení pro nové jaderné elektrárny. Většina zařízení, hlavně kovových části tak lze recyklovat. Vysoce radioaktivní části, kterých je jen malá část, je třeba přepracovat a uložit do úložiště. Jako příklad, kdy se prokázalo, že úplnou likvidaci jaderné elektrárny lze provést rychle, úspěšně, velmi ekonomicky a ekologicky s recyklací většiny kovových částí je likvidace bloku Gundremmingen-A, která byla prvním komerčním jaderným blokem v Německu. Je třeba poznamenat, že likvidace jaderné elektrárny i jejího vyhořelého paliva v každém případě tvoří jen velmi malou část nákladů na produkci elektřiny v nich, takže ani větší nejistoty v nákladech na ně příliš cenu elektřiny z jádra neovlivní. Jak rostou zkušenosti (na Slovensku třeba probíhá likvidace bloku A-1 v Jaslovských Bohunicích), tak se spíše ukazuje, že likvidace je levnější než se předpokládalo. Pokud se jedná o vyhořelé jaderné palivo, tak tam se ukládají finance na účet s předpokladem, že půjde do podzemního úložiště (tedy vlastně nejméně efektivní a nejdražší varianta). Pokud pokročilé reaktory toto palivo využijí k výrobě energie a nakonec půjde pod zem jen jeho zlomková zbývající část, tak se převážná část uložených financí ušetří. O v současnosti likvidovaných jaderných reaktorech podrobněji třeba zde: http://www.world-nuclear.org/info/inf19.html
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
