Pro tento názorový veletoč má Osel jediné vysvětlení. Slečna ministryně si vzala na Vánoce práci domů a věnovala se pilné četbě. Při zdolávání restů narazila i na nařízení Evropské komise o koexistenci tří základních typů zemědělství z podzimu roku 2003. To ukládá členským zemím povinně vytvořit podmínky k tomu, aby se na jejich polích mohly vedle sebe pěstovat geneticky modifikované, konvenční i ekologické produkty. Žádný z typů zemědělství nesmí být vyloučen a zemědělci mají mít svobodnou volbu, pro jaký typ hospodaření se rozhodnou. Zřejmě teprve nad vánočním cukrovím si ministryně uvědomila, že tohle rozhodnutí je pro Německo jako pro členskou zemi EU závazné a nedá se s ním nic jiného dělat, než ho respektovat. Bude platit i pro Českou republiku, takže ani u nás nebude možné například zakázat kterýkoli ze tří uvedených  typů hospodaření. Je pozoruhodné, jak malou pozornost věnovaly tomuto faktu české veřejnoprávní sdělovací prostředky. Ve srovnání s prostorem, jehož se dostává reportážím z protestních akcí Greenpeace a jiných nevládních organizací, to byla skutečně jen letmá zmínka nebo dokonce trapné mlčení..

Ale abychom sdělovacím prostředkům nekřivdili. To by nebylo fér. Měli bychom s nimi naopak soucítit, protože to nemají lehké. Názorně si to můžeme dokumentovat na britském příkladu, kde veřejnoprávní BBC, vědecká Nature a populárně vědecký New Scientist informovali o jedné a téže události diametrálně odlišným způsobem. Onou událostí byly  zprávy Advisory Committee on Releases to the Environment (ACRES) a English Nature, které jsou vědeckými poradními orgány vlády ve věcech geneticky modifikovaných organismů a ochrany přírody. Oba sbory učených hlav řekly zhruba totéž. Výsledky předešlých velmi rozsáhlých polních pokusů dokázaly, že pěstování k herbicidům odolné geneticky modifikované řepky a řepy může mít negativní dopad na pestrost ekosystémů polí a že pěstování podobné kukuřice může mít naopak pozitivní efekt na jejich biodiverzitu . Ovšem za předpokladu, že budou pěstovány za stejných podmínek, jako tomu bylo v oněch pokusech.

BBC tuto zprávu oznámila pod titulkem „Odborníci na genetické modifikace jsou opatrní vzhledem ke kukuřici“. Zhruba se tu říká, že zatímco GM řepa a řepka jsou jasně mimo hru, pak u kukuřice se může zvažovat mírnější přístup, ale jen za předem daných a přísných opatření.

Internetové stránky vědeckého týdeníku Nature ale hlásí : „Genetickým plodinám svítí zelená“ a uvádí, že GM kukuřici budou moci Britové pěstovat bez problémů a pokud se změní podmínky pěstování GM řepky a řepy, může dojít i na tyto plodiny.

Zajímavě reagoval na svém webu New Scientist. Pod titulkem: „Spojené království těsně před zahájením pěstování GM plodin“ oznamuje, že GM kukuřici asi budou moci britští farmáři brzy pěstovat, ale řepku a řepu s vysokou pravděpodobností ne.

Skoro to vypadá, že páni redaktoři a  paní redaktorky četli pokaždé něco jiného. Ale ono je to mnohem jednodušší. Resumé můžeme shrnout do rčení: Koho chleba jíš, toho píseň zpívej. BBC píše pro nejširší veřejnost, která sice pořádně neví, o co v genetických modifikacích jde, ale je přesvědčena, že je to zase nějaká vědecká kulišárna, která se obyčejným lidem s odstupem času vymstí stejně jako BSE. A tak BBC píše, že by se na GM plodiny měl vydávat zbrojní pas a pokud možno by se neměly pěstovat vůbec. A průměrný čtenář stránek BBC je spokojen.

Nature píše pro vědce převážně přírodovědného zaměření (filologů a filosofů asi mezi čtenáři Nature moc nenajdeme), tedy pro lidi, kteří jsou často přímo zainteresováni na genetickém a biotechnologickém výzkumu a velmi dobře vědí, co to geneticky modifikované organismy jsou. Těm není možné předložit zprávu ve stylu BBC, protože by se nakrkli. A tak také dostanou to, co by rádi slyšeli.

Populárně vědecký New Scientist má čtenáře ve skupině lidí, kteří většinou nejsou vědci-profesionálové, ale přitom se o přírodní vědy zajímají a vědí toho z těchto oborů dost a dost. Můžeme se divit, že zpráva pro ně je jakýmsi „průměrem“ mezi jedním extrémem představovaným BBC a druhým extrémem reprezentovaným týdeníkem Nature? Asi ne.

Inu, člověk je  „nejchytřejší“ po přečtení zprávy jen z jednoho zdroje. Všemu rozumí, všechno je jasné, argumenty do sebe zapadají s neúprosnou logikou. Po přečtení druhé zprávy z jiného zdroje se objeví první problémy. To, co bylo podle první zprávy zelené, je podle druhého zdroje informací bledě modré. To, co bylo špatně, je dobře a naopak. Co s tím? Inu, přečíst třetí a čtvrtý a třeba i pátý zdroj. A číst je dnes, zítra pozítří i za rok nebo za deset. A přemýšlet, přemýšlet, přemýšlet. A v neposlední řadě je třeba nebát se korigovat a měnit názor, když se objeví nová fakta a jsou zjištěny nové okolnosti. Asi tak, jako se to povedlo slečně ministryni Künastové.

Renate Künastová – naštěstí si nezacpala obě uši a tak mohla přes vánoce obrátit.

Tak tohle podle nového nařízení EU nepůjde. Nikdo nebude moci zakazovat pěstování GM plodin stejně, jako nebude možné zakazovat ekologické farmaření nebo konvenční zemědělství. Všechny tři typy hospodaření by si měly být rovny.
No, to bude mela.

Nature píše pro vědce a tak jim píše, co se jim bude líbit.

BBC je tu pro širokou veřejnost.

New Scientist je tu pro ty, co jsou „něco mezi“.

A já jsem tu pro Vás.