„Na základě posouzení technických možností 60 analogových a digitálních technologií jsme odhadli celosvětovou kapacitu ukládání, přenášení a zpracování informací v období 1986 až 2007“, takto uvádějí Martin Hilbert z University of Southern California a Priscila Lópezová z Universitat Oberta de Catalunia, čili z Katalánské open-university, svůj odborný článek zveřejněný v internetovém vydání Science express, který představuje jakousi internetovou předpremiéru vědeckých článků, z nichž se pak velká část objeví i v papírovém vydání Science.
20leté období 1986 - 2007 bylo pro informační technologie obdobím dech vyrážejícího rozmachu. Internet, jenž je bezpochyby nejdynamičtějším informačním nástrojem pro jedno i obousměrnou komunikaci, moderní počítače a jejich programové vybavení rozšiřují naše možnosti tak, že i Verne by žasl. Jestli Gutenbergův tiskařský stroj, jeden z nejdůležitějších vynálezů, ovlivnil vývoj Evropy a posléze celého světa tím, že umožnil zaznamenávat, uchovávat a šířit informace mnohem efektivněji, jak moderní společnost formují současné informační technologie?
Významným přelomem byl rok 2002, který můžeme označit za počátek digitálního věku. Jak vědci odhadli, tehdy množství digitálně zpracovaných dat převýšilo objem těch analogových. A již o 5 let později, v roce 2007, téměř 94 procent obsahu celosvětového informačního skladiště mělo digitální formu.
Co se zpracování a rozšiřování informací týče, jaké byly v roce 2007, tedy na konci 20letého vědci studovaného období, technické možnosti lidstva?
1) Uložit 2,9 x 1020 optimálně zapakovaných bajtů (bajt, anglicky byte = 8 bitů, posloupnost 8 nul a jedniček). Celkový objem uskladněných dat se meziročně v zkoumaném období zvětšoval o 23 %.
2) Ve formě jednosměrného přenosu dat – tisk všeho druhu, družice GPS, televizní a rozhlasové vysílače - rozšířit 1,9 zettabajtů, tedy 1,9 x 1021 bajtů. V přepočtu to představuje množství informací, které by si každý člověk planety mohl každý den přečíst ve 174 novinových výtiscích. Samozřejmě tato čísla neberou v úvahu, že zprávy v různých tiskovinách jsou stejné, jde jenom o vytvoření představy o objemu jednosměrně šířených informací. Průměrný meziroční nárůst tohto objemu dosahoval 6 % (v zkoumaném období 1986 – 2007)
3) V oblasti obousměrného přenosu dat – například přes telefony, počítačové sítě nebo poštou – rozposlat 65 exabajtů, tedy 65 x 1018 bajtů, což odpovídá šesti novinovým výtiskům na každého člověka a den. V daném období se každým rokem těchto dat přeneslo o 28 % více, než v tom předešlém.
4) Na všech programovatelných počítačích provádět 6,4 x 1018 operací za sekundu, což se řádově podobá počtu nervových vzruchů aktivního lidského mozku. Právě souhrnný výkon všech komputerů světa meziročně narůstal ze všech sledovaných ukazovatelů nejvíce - v průměru o 58 % za rok. Je to 10krát rychlejší nárůst, než ve stejném období zaznamenal hrubý domácí produkt USA.
Na následujícím videu Martin Hilbert přibližuje výsledky své studie a porovnává s objemem dat, se kterými „pracuje“ zatím nedosažitelná příroda – například v našem genomu. I když je význam tohoto porovnání mlhavý...
Video je v angličtině. I těm, pro které je to méně srozumitelný jazyk doporučujeme pro zajímavost proletět 120stranovou přílohu s přehledem všech technologií a datových médií, které dvojice autorů zahrnula do svého hodnocení období 1986 - 2007.
How much information can the world store, communicate, and compute? from SCVideos on Vimeo.
Diskuze:
