Nastávající maminky u nás velice důvěrně znají a svorně nenávidí test těhotenské cukrovky, který spočívá ve dvojím odběru krve a ve vypití neblaze proslulého cukerného roztoku, o jehož odpudivosti se mezi těhotnými šeptají legendy. Není to ale jenom zbytečná tortura, těhotenská cukrovka (anglicky Gestational diabetes) může být zcela skrytá a nenápadná, přitom je ale nesporně riskantní jak pro matku, tak i pro její dítě.
Matky s touto cukrovkou jsou po porodu vystaveny vyššímu riziku rozvoje cukrovky 2. typu. Vysoká hladina krevního cukru matek může vést k poruchám růstu dítěte, které může být buď příliš velké, nebo vzácněji naopak příliš malé. Porod matek s přerostlými miminky bývá komplikovaný, často může skončit použitím kleští nebo císařským řezem. Děti matek s těhotenskou cukrovkou také mívají sklon k obezitě, problémy s metabolismem či s dýcháním.
Příčiny a mechanismus těhotenské cukrovky nejsou dosud detailně známy. Riziko této cukrovky podle všeho zvyšuje výskyt cukrovky 2. typu v blízkém příbuzenstvu matky, také stáří matky, kdy riziko těhotenské cukrovky značně vzrůstá po 35 roce a rozhodně i obezita matky. Důležitou roli hraje i etnicita, vyšší riziko těhotenské cukrovky mají matky černošského, indiánského, hispánského, oceánského a jihoasijského původu. Podle čerstvé studie, kterou v odborném časopise s příznačným jménem Diabetes uveřejnil odborník na porodnictví a gynekologii Sheau Yu Teddy Hsu ze Stanford University, School of Medicine spolu s týmem spolupracovníků, se v dnešní populaci při spouštění těhotenské cukrovky mimo jiné angažuje i molekulární mechanismus, který zřejmě byl v dobách prvních zemědělců nesmírně užitečnou pomůckou nastávajících matek.
Jde o gen kódující inzulinotropní polypeptid závislý na glukóze (anglicky Glucose-dependent insulinotropic polypeptide, někdy také Gastric inhibitory polypetide, GIP). Tenhle polypeptid vylučují především buňky dvanácterníku a slepého střeva a jeho hlavním úkolem je spouštění výroby inzulínu bezprostředně po jídle. Gen pro GIP se přitom mezi lidmi vyskytuje v různě dobře fungujících verzích. Hsu a jeho lidé zkoumali historii líné varianty genu GIP, která je zodpovědná za méně inzulínu a tudíž vyšší hladinu glukózy v krvi. Zvláště matky, které mají v genomu obě kopie genu GIP v líné variantě, čelí znatelně vyššímu riziku těhotenské cukrovky. Potvrdila to analýza vzorků krve 123 těhotných žen.
Badatelé již před časem odkryli napínavou historii líné varianty genu GIP, která podle všeho úzce souvisí s evolucí lidské civilizace. Zdá se, že tato rozvážná varianta genu GIP vznikla přibližně před 8 100 lety a velmi rychle se prosadila mezi tehdejšími obyvateli Evropy a Asie. Dnes ji najdeme u zhruba poloviny Evropanů a dokonce až 70 procent obyvatel Asie, kdežto v Africe ji vlastní pouhých 5 až 10 procent obyvatelstva. To ale podle odborníků znamená, že tato genetická novinka musela být otázkou života či smrti svých nositelů.
Shodou okolností se vznik líné verze genu GIP víceméně časově shoduje se změnou životního stylu významné části Evropanů a Asiatů, kteří skoncovali s napínavým řemeslem lovců a sběračů a pustili se do usedlého zemědělství. Oproti běžné rozšířeným názorům je ale život zemědělských společností nesrovnatelně méně příjemný a právě zemědělci zažívají časté hladomory způsobené neúrodou a řádění infekčních nemocí, které na ně přeskakují v přelidněných sídlech od hospodářských zvířat. Vypadá to, že líná varianta genu GIP původně vlastně zajišťovala přežití hladovějících těhotných žen zemědělských společností při neúrodě. Vysoká hladina krevního cukru jim nepochybně mohla zachránit život i dítě. Jak už to ale v lidské historii bývá, časy se změnily a náš genetický aparát na to ještě podle všeho nestačil vhodně zareagovat. Mnohé matky jsou tudíž vzhledem ke svým genům v nevýhodě a musí si pečlivě hlídat hladinu glukózy. Pokud by se ale s naší civilizací stalo něco strašlivého a nastávající matky by opět běžně hladověly, situace by se naprosto obrátila a majitelky líných kopií genu GIP by mohly radostně slavit.
Prameny:
Diabetes online 7.2. 2011, Wired Science 8.2. 2011, Wikipedia (Gestational Diabetes).
Diskuze:
Pavel Steffal,2011-02-11 11:53:35
Myslím, že čas, kdy je zajištěn trvalý přísun potravy je neúměrně kratší, než čas ve kterém pracuje evoluce. A také moc není vytvořen potřebný selekční tlak. I to by mohlo být jedním z důvodů, proč evoluce dnes "škodí".
Pavel Steffal,2011-02-11 11:55:34
to měla být reakce na paní Miluši Raabovou. Omlouvám se za umístění.
vývoj
Miluše Raabová,2011-02-11 07:26:15
jsme u jádra pudla. Proč kdysi údajná evoluce ženy zachraňovala a dnes je hubí? Proč se evolučně nevyvinula zase jinak? S tou evolucí to asi moc slavné nebude. Možná to evoluce je - abychom se nepřelidnili, ale vše, co jsem doposud četla jako v minulosti evoluční a teď škodící se nějak zapomnělo evolučně změnit, ani náznakem.
Roman Rodak,2011-02-11 08:30:52
ved v tom clanku to mate pekne vysvetlene - v minulosti prezili tie zeny, ktore mali formu genu zaistujucu vyssiu hladinu cukru. tie ostatne jednoducho neprezili a preto tu teraz nie su. a to ze teraz skodi - ten gen predsa nerozmysla ci skodi alebo neskodi, len existuje. a na 100% nerozmysla nad tym ako nas zachrani pred preludnenim. evolucia je slepa.
jestli ono to nebude tím
Tomáš Hluska,2011-02-11 12:53:28
že ten dostatek tu je cirka 50 let (a to stěží v některých oblastech), což dělá řekněme dvě a půl generace. Kolik myslíte, že se toho asi stihne změnit za tak krátkou dobu?
Nehledě na to, že dnes už je medicína trochu dál, takže ani ženy s těhotenskou cukrovkou nejsou v podstatě nějak extrémně znevýhodněné a tudíž se tu nemá proč projevit nějaká selekce.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
