Impérium ztrácí svoji sílu
Dlouhá léta kralovala mořím flotila britského impéria. Ale v roce 1862 utrpěla její pýcha krutou ránu. V celé mohutné britské flotile nebylo lodi, která by se mohla v bitvě postavit Monitoru nebo Merrimacku, dvěma americkým lodím, které svedly památnou bitvu u Hampton Roads. Především otočná dělová věž znovu změnila pravidla námořní války. A to bylo jenom krátce poté, co Impérium dalo svobodu své vzbouřenecké kolonii na druhé straně Atlantiku.
Ani ne o osmdesát let později následoval další a ještě krutější šok. To když lodě HMS Repulse a HMS Prince of Wales zkoušely zvítězit nad Japonskou flotilou bez leteckého krytí. Jejich vraky si teď zájemci mohou prohlédnout v Jihočínském moři. Letadla znovu přepsala pravidla boje a od té doby jsou letadlové lodě nedílnou součástí každé flotily, hodné toho jména.
Univerzální válečník
Po Britech se moci na moři ujala právě jejich bývalá vzbouřenecká kolonie - Spojené státy. Kdo kontroluje moře, drží prst na tepu světové obchodní výměny. Pokud tomu nevěříte, podívejte se, kolik škody a zmatku nadělá pár somálských pirátů. A aby si nadvládu na moři USA udržely i nadále, modernizují svoji flotilu a stanovují svoje vlastní pravidla pro námořní boj.
Američtí admirálové chtějí mít k dispozici loď, která bude stejně univerzální a stejně snadno použitelná, jako švýcarský armádní nůž. (Ta verze s vývrtkou, pozn. autora). Páteř flotily tvořily, tvoří a budou tvořit letadlové lodě. Ale ty potřebují ochranu před ponorkami a před protilodními balistickými raketami, stejně jako proti střelám s plochou dráhou letu nebo letadly. Kromě toho se flotila neobejde bez doprovodních plavidel pro obojživelné výsadky a následnou palebnou podporu vyloděných pozemních jednotek. Z těchto všech požadavků vzešel Future Surface Combatant Program a v jeho rámci první torpédoborec s atomovým pohonem: DDG-1000 Zumwalt
Válečníkova palebná síla
Základem každé válečné lodi je pořádné dělo. Pro Zumwalt vyvinul koncern BAE Advanced Gun System dělo ráže 155 mm s raketově poháněnými náboji. Loď tak dokáže velmi rychle doručit palebnou podporu až na vzdálenost 83 námořních mil, tedy více jako 150 km. Zajímavý je nabíjecí systém této zbraně. V podstatě jde o plně automatizované logistické centrum, které pružně vyřizuje „objednávky“ na druh a typ náboje a bez zásahu člověka ho dopraví z nábojové palety přímo až do hlavně zbraně.
Další součástí výzbroje je systém vertikálních odpalovacích šachet pro různé typy raket MK57 VLS umístěný do pancéřovaných tubusů. Má zaručit spolehlivou ochranu a následné odpálení nabité střely i při vysokém stupni poškození lodě. V současnosti se počítá se střelami typu Tomahawk pro údery proti pozemním cílům i se širokým spektrem protilodních a protiletadlových střel, včetně střel systému ABM – AEGIS.
Válečníkovy oči a uši
Celá loď je od začátku až dokonce koncipována jako jedna veliká otevřená počítačová síť s operačním systémem na bázi Unixu a jednotlivé prvky konstrukce jsou vlastně periferními zařízeními této sítě. To platí především o palubním radaru, který do jednoho zařízení integruje radar systému AEGIS, střelecký radar pro protiledalové střely a pro palubní kanóny a radar pro sledování hladinových cílů.
Stejnou integrací prošel i systém na sledování a lov ponorek. Tak vznikl IUSW – Integrated Undersea Warfare centrum – jednotka, která slučuje dohromady celou řadu sonarů do jednoho funkčního celku. Má zajistit ochranu nejen před ponorkami a torpédy, ale i před minami.
Podobně vyspělý je i hasící systém. Loď je doslova protkána sítí čidel a řídící software dokáže autonomně plnit celou řadu úkolů. Mezi nejdůležitější patří automatická reakce na vzniklý požár a jeho co nejrychlejší uhašení, ať už je to v bojových nebo mírových podmínkách.
Celkově vysoká míra automatizace a robotizace lodi umožňuje velmi redukovat posádku. Ta má být oproti stávající třídě Arleigh Burke zhruba čtvrtinová, o počtu 90 mužů a žen.
Závěr
DDG1000 je opravdu první stealth lodí, kterou do své výzbroje zavádí americké námořnictvo. V současnosti se již staví první tři plavidla této třídy. Po velkém přetahování se o peníze mezi Senátem, Kongresem a prezidentem se práce nakonec přece jenom rozběhly a jak svědčí zprávy z tisku, úspěšně pokračují s cílem spustit první loď na vodu již kolem roku 2015.
Uvidíme, jestli se do té doby podaří pokročit s railgunem, který má být nástupcem AGS na této lodi. Dělo oproti raketě dokáže mnohem rychleji trefit cíl, railgun posune dostřel a rychlost střely ještě o pořádný kus, než to umí stávající AGS (viz). Druhým pokročilým systémem, který bude už brzo součástí lodní výzbroje, je vysokovýkonový laser na bázi volných elektronů. Počítá se s ním pro zásadní vylepšení obrany před protilodními a balistickými raketami – tedy před nově se prosazující třídou hypersonických střel jako je Sunburn nebo indická střela Brahmos.
Déšť bolesti z oblohy
Autor: Stanislav Mihulka (30.09.2009)
Diskuze:
