V odborné toxikologické literatuře je v poslední době popsána celá řada případů, kdy je k danému účelu použit cigaretový extrakt. Snadná dostupnost drogy s vysokým obsahem prudce jedovatého alkaloidu a neméně snadná dostupnost informací o tom, jak jed z rostliny izolovat a připravit k použití, je základem vražedného koktejlu z něhož dnes bolí hlava nejednoho kriminalistu.
Případ Bocarmé
Nikotin vstoupil do světa toxikologické a kriminalistické literatury už v polovině devatenáctého století. A nutno poznamenat, že během krátké doby získal postavení opravdové celebrity. Základem jeho slávy byl mediálně známý případ belgického hraběte Hyppolita Visarta de Bocarmé. Tento milovník nezřízených pitek a hazardních her se poté, co rozházel veškeré rodinné jmění, rozhodl získat prostředky na své záliby sňatkem s dcerou zámožného lékárníka, Lydií Fougnies du Bois. A když se po čase rozplynulo i manželčino věno, pomýšlel na dědictví po jejím zesnulém otci. Mezi ním a pohádkovým bohatstvím však stála drobná překážka ztělesněná manželčiným bratrem Gustavem. Tento muž se sice v důsledku zpackané amputace dolní končetiny netěšil valnému zdraví, bohužel se však hrnul do ženění. "Nu což", řekl si hrabě Bocarmé - "překážky jsou tu od toho, aby se buď překonávaly, nebo odstraňovaly". A začal konat.
Gustav de Dudzech zemřel v sídle hraběte de Bocarmé na zámku v Bitremontu dne 21. listopadu 1850 poté, co vydatně povečeřel. Přivolaní lékaři konstatovali, že má silně popálené hrdlo, jazyk i žaludek a za nejpravděpodobnější příčinu smrti označili požití kyseliny sírové. Z těla mrtvoly odebrali veškeré orgány a ty pak odvezli do Bruselu na expertízu k proslulému chemikovi a odborníkovi na rostlinné jedy Jeanu Stasovi (1813-1891). Tento student a kolega významného pařížského lékaře a toxikologa Mateo J. B. Orfily (1787-1953) se případu ujal. Mezi prosincem 1850 a únorem 1851 nade vší pochybnost vyloučil kyselinu sírovou jako možnou příčinu Dudzechovy smrti a věrný své tehdejší profesní zálibě začal pátrat po nějakém rostlinném jedu. Tím ovšem vstoupil na velice tenký led, jelikož téměř všichni jeho tehdejší kolegové včetně nejslavnějšího toxikologa té doby Orfily byli skálopevně přesvědčeni, že důkaz rostlinného jedu v živočišných tkáních není a patrně nikdy nebude možný.
Po řadě neúspěšných experimentů napadlo Stase přidat ke vzorkům tkání hydroxid draselný a provést jejich extrakci v diethyletheru. Následovalo odpaření extraktu ve speciální destilační aparatuře a záchyt destilátu do nádobky s kyselinou sírovou. I tento pokus považoval Stas za neúspěšný. Nádobku s destilátem proto nechal odstavenou na laboratorním stole a šel domů. Když se druhý den vrátil do své laboratoře, ucítil pach myší moči a tabáku. Po dalším přečištění získal nahnědlou kapalinu s typickým zápachem, která pozitivně reagovala na sérii testů v té době běžně používaných pro důkaz čistého nikotinu.
Aby prokázal účinnost své extrakční metody, provedl Stas následně řadu experimentů na zvířatech a také na vzorcích lidských tkání z Univerzitní nemocnice St. Pierre v Bruselu. V rámci uvedených pokusů se mu například povedlo úspěšně odlišit tkáně kuřáků a nekuřáků.
S výsledky svých pokusů Stas seznámil vyšetřujícího soudce Heughebarta. Ten pak v průběhu dalšího vyšetřování našel na zahradě zámku v Bitremontu zakopaná těla otrávených psů a koček a také pohozenou destilační aparaturu. Stas následně také z těchto těl extrahoval nikotin a účinnost takto získaného jedu před soudem demonstroval na vlaštovkách a holubech. Ptáci uhynuly během několika minut v záchvatech tetanických křečí. Ani tato spektakulární show však nevedla k automatickému odsouzení obviněného hraběte. Na vině byla zejména profesní ješitnost hlavního odborného svědka obhajoby, jímž nebyl nikdo jiný než sám Orfila. Ten při procesu znovu zopakoval svou tři roky starou tezi o nemožnosti extrahovat rostlinné jedy ze živočišné tkáně a protože byl opravdu slavný (případ Lafarge - otrava As) málem soud přesvědčil. Málem. Když pak přece jen došlo k odsouzení hraběte de Bocarmé za vraždu Gustava de Dudzecha, pomstil se zhrzený Orfila Stasovi alespoň tím, že publikoval jeho extrakční metodu jako svou vlastní. Inu - i velcí duchové jsou schopni nízkých činů…/1,2/
Nikotinové sebevraždy
V dalších letech se tedy díky Stasovu úspěchu v případu Bocarmé stalo použití nikotinu jako vražedného prostředku lehce problematické. Ani jako prostředek dobrovolného odchodu ze světa si tato látka v minulosti nezískala žádnou zvláštní oblibu. Mechanismus toxického účinku nikotinu je založen na stimulaci nikotinových receptorů pro neurotransmiter acetylcholin, které se nachází jak v centrálním tak i autonomním nervovém systému a na nervosvalových spojeních. Nízké dávky nikotinu mají obvykle spíše stimulační účinek, velmi vysoké dávky naopak funkci nervové soustavy utlumují. V počáteční stimulační fázi akutní otravy se objevuje nevolnost, zvracení, nadměrné slinění a bolest břicha. Dochází k zrychlení srdeční činnosti a nárůstu krevního tlaku. Mezi neurologické projevy první fáze otravy patří zhoršená koordinace pohybů, svalový třes, neklid, bolest hlavy, zmatenost a zúžené zorničky. Ve druhé útlumové fázi pak dochází k prudkému poklesu krevního tlaku, zpomalení srdeční činnosti a někdy i k fibrilaci srdečních komor. Útlum nervové činnosti může přerůst až v hluboké koma. Smrt nastává obvykle v důsledku paralýzy dýchacích svalů. V současné době není znám specifický protijed /3/.
Úspěšné sebevražedné pokusy s využitím nikotinu bývaly však donedávna celkem vzácné. Silný emetický účinek látky v počáteční fázi otravy totiž často vede k vyzvracení podstatné části požité dávky ještě předtím, než hladina toxikantu v krvi dosáhne život ohrožujících hodnot. Ke smrtelným případům otravy nikotinem popsaným v literatuře došlo mimo jiné v důsledku požití salátu, který obsahoval listy divokého tabáku, dále prostřednictvím pesticidu na bázi nikotinu, po vypití vodného extraktu tabákových listů určeného k hubení střevních parazitů. Popsán je i případ smrtelného předávkování náplastmi využívanými při odvykání kouření a také otrava způsobená kouřením cigaret obsahujících krystaly tartarátu nikotinu. Ve výše zmíněných případech však šlo většinou o nehody. Nejstarším popsaným případem sebevraždy spáchané s využitím nikotinu je pak patrně případ z Anglie z roku 1854.
V současné době jsou však s nikotinem jako sebevražedným prostředkem spojeny dva jevy, které značně znepokojují zainteresovanou odbornou veřejnost. Za prvé – zdroj nikotinu je v porovnání se zdroji ostatních podobně účinných jedů velice snadno dostupný a jeho opatření nevyžaduje žádné zvláštní znalosti ani dovednosti. Jedna cigareta může obsahovat 8 – 20 mg nikotinu a obsah alkaloidu v doutníku bývá obvykle i 10-krát až 50-krát vyšší. K usmrcení dítěte přitom stačí pouhých 10 mg nikotinu a pro dospělého člověka se odhad letální dávky pohybuje v rozmezí 40 – 60 mg (0,5-1,0 mg/kg tělesné váhy). Naštěstí pro kuřáky a tabákový průmysl nepřesahuje dávka nikotinu vstřebaná z jedné vykouřené cigarety 10 % původně obsaženého množství /4/. A tím se dostáváme ke druhé znepokojivé skutečnosti, kterou je aktuální snadná dostupnost informací o způsobu izolace účinné látky z cigaret a efektivních metodách její aplikace. J.M. Corkery a kol. publikovali v roce 2010 v časopise Forensic Science International práci v níž popisují dva úspěšné sebevražedné pokusy z Velké Británie jejichž společným jmenovatelem je využití internetu při získáváni návodu na přípravu nikotinového extraktu. Autoři v textu vyzdvihují, že jejich práce je prvním případem odborné publikace popisující fenomén takzvané kyber-sebevraždy (Cybersuicide) spáchané s využitím nikotinu na území Spojeného království. V článku se uvádí, že otravu nikotinem je snadné přehlédnout, jelikož smrtelné případy jsou velice vzácné a určitou „přirozenou“ hladinu nikotinu v krvi má veškerá kuřácká sub-populace. Prohlídka osobního počítače obětí (poslední navštívené internetové stránky) proto může být podle autorů této práce v případech kyber-sebevražd mnohem cennějším zdrojem relevantních informací, nežli biochemický rozbor tkání /5/. Podobný případ je popsán i v práci B. Schneidera a kol. publikované v roce 2010 v časopise The Journal of Emergency Medicine. Článek zmiňuje neúspěšný sebevražedný pokus 67-letého muže z Lucemburska. Tento muž maceroval 3 dny 300 gramů tabáku v blíže neurčeném množství vody, většinu vzniklého extraktu odpařil a zbytek o objemu necelých dvou čajových lžiček vypil. Také v tomto případě využil sebevrah podrobný návod publikovaný na běžně dostupných internetových stránkách /6/. Poslední článek z roku 2010 věnovaný tématu sebevraždy s využitím nikotinu se sice nezabývá problematikou kyber-sebevražd, jeho autoři se však chlubí, že jako první popsali případ kdy si někdo nikotinový extrakt vstříknul rovnou do žil /7/. Tomu říkám zdravá vědecká soutěživost...
Prameny:
1. Wenning R., Back to the roots of modern analytical toxicology: Jean Stas and the Bocarmé murder case, Drug Testing and Analysis 1 (2009), 153-155
2. Fletcher H.G., The History of Nicotine, Journal of Chemical Education (1941), 303-308
3. Schep L.J., Slaughter R.J., Beasley D.M.G., Nicotinic plant poisoning, Clinical toxicology 47 (2009), 771-781
4. Solarino B., Rosenbaum F., Reiselmann B., Buschmann C.T., Tsokos M., Death due to ingestion of nicotine containing solution: Case report and review of the literature, Forensic Science International 195 (2010) e19-e22
5. Corkey J.M., Button J., Vento A.E., Schifano F., Two UK suicides using nicotine extracted from tobacco employing instructions available on the Internet, Forensic Science International 199 (2010) e9-e13
6. Schneider S., Diederich N., Appenzeller B., Schartz A., Lorang Ch., Wenning R., Internet Suicide Guidelines: Report of a Life-Threatening Poisoning using Tobacco Extract, The Journal of Emergency Medicine 38 (5) (2010) 610-613
7. Hagiya K., Mizutani T., Yasuda S., Kavano S., Nicotine poisoning due to intravenous injection of cigarette soakage, Human and Experimental Toxicology 29 (5) (2010) 427-429
S křešinou k oltáři i na cukrovku
Autor: Josef Pazdera (16.09.2018)
Trojnásobná spotřební daň na tabák - celosvětově!
Autor: Josef Pazdera (03.01.2014)
GMO a TNT
Autor: Jaroslav Petr (10.06.2003)
Diskuze:
