Paměť podporují emoce
O vztahu mezi spánkem a pamětí se toho popsalo hodně. Jednou z příčin je, že k základnímu výzkumu nepotřebujete drahé zařízení, stačí dost dobrovolníků a rozumně vymyšlené testy a... jednoduchá statistika jež potvrdí očekávání. Ale i bez „velké vědy“ nám vlastní zkušenost říká, že mozek týraný nedostatkem spánku přinutíme k plnému výkonu jenom krátkodobě a i to pod nátlakem stresové situace. Pak postupně odmítá pracovat naplno, což samozřejmě postihuje i schopnost si něco zapamatovat. Proto výzkumy, které odhalují, že spánek stabilizuje nové poznatky, nejsou nijak překvapující. A také zjištění vědců, že emocionálně podbarvené vzpomínky jsou v mozkových „závitech“ zakotvené pevněji, odpovídá běžné lidské zkušenosti. A nemusí jít o žádné životní drama, stačí, když nějaká trapná neznalost nám způsobí faux paux, nebo rozhodne o výsledku nějaké zkoušky. Pak si správnou, v nesprávném okamžiku chybějící informaci budeme pamatovat hodně dlouho. Jessica Paynová z University of Notre Dame na severu amerického státu Indiana s kolegyní Elizabeth Kensingererovou z Boston College byly jedny z těch, co to prokázali i vědecky. Při testech si dobrovolníci pamatovali lépe, když měli možnost se dobře vyspat a navíc, když se detaily, které si pak měli opět vybavit, vázaly na obrázky vyvolávající intenzivnější emoce, například na záběr autohavárie, než běžný snímek silnice.
Vnímá spící mozek své okolí?
Méně samozřejmou souvislost odhalili psychologové a neurovědci z Northwestern University v americkém státě Illinois. Také pro své experimenty naverbovali dobrovolníky, jenž si nějakou dobu procvičovali umístění 50 různých obrázků, které se jim zobrazovaly na monitoru počítače. Každý objekt měl nejenom přiřazené své místo na obrazovce, ale byl s ním spojen i související zvuk – například s kočkou mňoukání, s rozbitou skleničkou řinčení skla. Když 25 mužů a žen úkol celkem dobře zvládalo, vědci jim dali na hlavy slušivé čepičky s elektrodami a uložili je do tiché tmavé místnosti. Když mozkové vlny potvrdily, že dobrovolníci usnuli, vědci jim opakovaně pouštěli 25 zvuků, tedy polovinu všech, které slyšeli při úvodním paměťovém cvičení. Když se účastníci pokusu vzbudili, na zvuky, jež ve snu „slyšeli“ si vůbec nepamatovali. Přesto objekty, které s nimi souvisely, dokázali na obrazovce počítače umístit na správné místo s mnohem větší jistotou a menším počtem chyb v porovnání s 25 objekty, jejichž zvuky ve spánku neslyšeli. Experiment se tak stal jedním z dalších důkazů, že v průběhu spánku mozek zpracovává získané informace, ale přitom není úplně od dění kolem odpojen i když si to po probuzení neuvědomujeme. A to je již dost překvapivý závěr, hodný dalšího prověřování. V žádném případě z toho nelze vyvodit, že se ve spánku něco naučíme. Nakonec ti, kteří usínají na přednáškách, nebo si je pouštějí do sluchátek a pak se vzbudí až na jejich konci, jistě potvrdí, že tímto směrem cesta k vědomostem nevede.
Budoucnost kterou známe podmiňuje, které poznatky mozek uloží
Nejnovější číslo časopisu The Journal of Neuroscience přináší výsledky studie, jejichž závěry zní: mozek přes den získané informace ve spánku přehodnocuje a v první řadě selektuje ty, jež jsou pro naše budoucí potřeby důležité a pak je přednostně ukládá do dlouhodobé paměti. I když nás naše vlastní zkušenosti někdy přesvědčují o opaku, tým Jana Borna z německé Universität zu Lübeck své tvrzení podporuje poznatky získanými při dvou navzájem podobných paměťových testech, kterých se účastnilo 191 dobrovolníků. Část z nich se v jednom z experimentů měla naučit 40 dvojic slov. Účastníci toho druhého hráli hru podobnou pexesu, v níž párovali obrázky zvířat a předmětů. Také se učili konkrétní posloupnost vyťukávání prsty.
Polovina testovaných osob z každé skupiny pak byla hned po této tréningové fázi obeznámena s úkoly, které je čekají o 10 hodin později, při závěrečných paměťových testech. V průběhu oněch 10 hodin mohli někteří z účastníků spát, jiným to bylo odepřeno. Jak se dalo očekávat, při zkouškách ti odpočinutí uspěli lépe. Zajímavým výsledkem ale bylo, že lidé, kteří se vyspali a zároveň dopředu věděli, jaké úkoly je čekají, potřebné informace z paměti dolovali nejlépe. Vědci tvrdí, že rozdíl našli i v záznamech elektroencefalografu. Na rozdíl od těch, co sice spali, ale neměli bližší informace o závěrečných testech, se u spáčů odpočívajících s vědomím co je čeká objevilo v průběhu fáze hlubokého spánku zvýšení mozkové aktivity. Tato fáze se na křivkách EEG projevuje nejnižší frekvencí mozkových vln. Odborník ve výzkumu paměti, Gilles Einstein z Furman University, shodně s autory studie tvrdí, že nové poznatky umožňují vysvětlit, proč si informace z rozhovoru o plánované rekonstrukci cesty po které jezdíme pamatujeme lépe, než klábosení aby řeč nestála, třeba o počasí.
Co k tomu může Osel dodat? Že si pro budoucnost důležité informace uvědomujeme a snažíme zapamatovat lépe, než ty nepodstatné, to je snad nevyhnutná evoluční adaptace. I ta má ale své hranice. Studentům asi nepomůže, že ta halda vědomostí, jež se mají naučit, je nesmírně důležitá alespoň pro zvládnutí zkoušky. Kolik jich si se zoufalstvím v hlase povzdechne, že to jejich mozek nebere? Mnozí si lépe zapamatují pro jejich budoucnost „životně důležité“ detaily ze soukromí hvězd šoubyznysu, s kterými se v životě nepotkají, nebo parametry nejnovějšího modelu Ferrari, jehož se asi nikdy nedotknou, než různé pin kódy a hesla, bez nichž jsme v dnešním světě zcela ztraceni a doslova nekompletní.
Zdroj: EurekAlert!
Diskuze:
