Paměť podporují emoce
O vztahu mezi spánkem a pamětí se toho popsalo hodně. Jednou z příčin je, že k základnímu výzkumu nepotřebujete drahé zařízení, stačí dost dobrovolníků a rozumně vymyšlené testy a... jednoduchá statistika jež potvrdí očekávání. Ale i bez „velké vědy“ nám vlastní zkušenost říká, že mozek týraný nedostatkem spánku přinutíme k plnému výkonu jenom krátkodobě a i to pod nátlakem stresové situace. Pak postupně odmítá pracovat naplno, což samozřejmě postihuje i schopnost si něco zapamatovat. Proto výzkumy, které odhalují, že spánek stabilizuje nové poznatky, nejsou nijak překvapující. A také zjištění vědců, že emocionálně podbarvené vzpomínky jsou v mozkových „závitech“ zakotvené pevněji, odpovídá běžné lidské zkušenosti. A nemusí jít o žádné životní drama, stačí, když nějaká trapná neznalost nám způsobí faux paux, nebo rozhodne o výsledku nějaké zkoušky. Pak si správnou, v nesprávném okamžiku chybějící informaci budeme pamatovat hodně dlouho. Jessica Paynová z University of Notre Dame na severu amerického státu Indiana s kolegyní Elizabeth Kensingererovou z Boston College byly jedny z těch, co to prokázali i vědecky. Při testech si dobrovolníci pamatovali lépe, když měli možnost se dobře vyspat a navíc, když se detaily, které si pak měli opět vybavit, vázaly na obrázky vyvolávající intenzivnější emoce, například na záběr autohavárie, než běžný snímek silnice.
Vnímá spící mozek své okolí?
Méně samozřejmou souvislost odhalili psychologové a neurovědci z Northwestern University v americkém státě Illinois. Také pro své experimenty naverbovali dobrovolníky, jenž si nějakou dobu procvičovali umístění 50 různých obrázků, které se jim zobrazovaly na monitoru počítače. Každý objekt měl nejenom přiřazené své místo na obrazovce, ale byl s ním spojen i související zvuk – například s kočkou mňoukání, s rozbitou skleničkou řinčení skla. Když 25 mužů a žen úkol celkem dobře zvládalo, vědci jim dali na hlavy slušivé čepičky s elektrodami a uložili je do tiché tmavé místnosti. Když mozkové vlny potvrdily, že dobrovolníci usnuli, vědci jim opakovaně pouštěli 25 zvuků, tedy polovinu všech, které slyšeli při úvodním paměťovém cvičení. Když se účastníci pokusu vzbudili, na zvuky, jež ve snu „slyšeli“ si vůbec nepamatovali. Přesto objekty, které s nimi souvisely, dokázali na obrazovce počítače umístit na správné místo s mnohem větší jistotou a menším počtem chyb v porovnání s 25 objekty, jejichž zvuky ve spánku neslyšeli. Experiment se tak stal jedním z dalších důkazů, že v průběhu spánku mozek zpracovává získané informace, ale přitom není úplně od dění kolem odpojen i když si to po probuzení neuvědomujeme. A to je již dost překvapivý závěr, hodný dalšího prověřování. V žádném případě z toho nelze vyvodit, že se ve spánku něco naučíme. Nakonec ti, kteří usínají na přednáškách, nebo si je pouštějí do sluchátek a pak se vzbudí až na jejich konci, jistě potvrdí, že tímto směrem cesta k vědomostem nevede.
Budoucnost kterou známe podmiňuje, které poznatky mozek uloží
Nejnovější číslo časopisu The Journal of Neuroscience přináší výsledky studie, jejichž závěry zní: mozek přes den získané informace ve spánku přehodnocuje a v první řadě selektuje ty, jež jsou pro naše budoucí potřeby důležité a pak je přednostně ukládá do dlouhodobé paměti. I když nás naše vlastní zkušenosti někdy přesvědčují o opaku, tým Jana Borna z německé Universität zu Lübeck své tvrzení podporuje poznatky získanými při dvou navzájem podobných paměťových testech, kterých se účastnilo 191 dobrovolníků. Část z nich se v jednom z experimentů měla naučit 40 dvojic slov. Účastníci toho druhého hráli hru podobnou pexesu, v níž párovali obrázky zvířat a předmětů. Také se učili konkrétní posloupnost vyťukávání prsty.
Polovina testovaných osob z každé skupiny pak byla hned po této tréningové fázi obeznámena s úkoly, které je čekají o 10 hodin později, při závěrečných paměťových testech. V průběhu oněch 10 hodin mohli někteří z účastníků spát, jiným to bylo odepřeno. Jak se dalo očekávat, při zkouškách ti odpočinutí uspěli lépe. Zajímavým výsledkem ale bylo, že lidé, kteří se vyspali a zároveň dopředu věděli, jaké úkoly je čekají, potřebné informace z paměti dolovali nejlépe. Vědci tvrdí, že rozdíl našli i v záznamech elektroencefalografu. Na rozdíl od těch, co sice spali, ale neměli bližší informace o závěrečných testech, se u spáčů odpočívajících s vědomím co je čeká objevilo v průběhu fáze hlubokého spánku zvýšení mozkové aktivity. Tato fáze se na křivkách EEG projevuje nejnižší frekvencí mozkových vln. Odborník ve výzkumu paměti, Gilles Einstein z Furman University, shodně s autory studie tvrdí, že nové poznatky umožňují vysvětlit, proč si informace z rozhovoru o plánované rekonstrukci cesty po které jezdíme pamatujeme lépe, než klábosení aby řeč nestála, třeba o počasí.
Co k tomu může Osel dodat? Že si pro budoucnost důležité informace uvědomujeme a snažíme zapamatovat lépe, než ty nepodstatné, to je snad nevyhnutná evoluční adaptace. I ta má ale své hranice. Studentům asi nepomůže, že ta halda vědomostí, jež se mají naučit, je nesmírně důležitá alespoň pro zvládnutí zkoušky. Kolik jich si se zoufalstvím v hlase povzdechne, že to jejich mozek nebere? Mnozí si lépe zapamatují pro jejich budoucnost „životně důležité“ detaily ze soukromí hvězd šoubyznysu, s kterými se v životě nepotkají, nebo parametry nejnovějšího modelu Ferrari, jehož se asi nikdy nedotknou, než různé pin kódy a hesla, bez nichž jsme v dnešním světě zcela ztraceni a doslova nekompletní.
Zdroj: EurekAlert!
Diskuze:
pokus na zlepšení paměti
Pavel Lašák,2011-02-17 13:22:57
Koho článek neuspokojil po stránce návodu, jak aktuálně vylepšit paměť při studiu, ten ať si vyzkouší dělat při nepohodlném studiu pětiminutovou pauzu ze zavřenýma očima, soustředí se na neslyšné vyslovování "Ňam, ňam, ňam,..." okolí to nemusí vůbec zaznamenat. Zvýšení hladiny dopaminu by mohlo paměť zlepšit. Nevžívejte se do "ňam, ňam" zase příliš dlouho :-) hrozí nebezpečí prudkého nárůstu sexuálních tužeb, což by studiu neprospělo :-)
fyziologické potřeby, spánek a sny
Igor Turecek,2011-02-05 13:57:29
Jedna z hypotéz o spánku je, že oblasti mozku řídící naše fyziologické potřeby komunikují s oblastmi, které jsou zodpovědné za naše vědomí a tato komunikace se projevuje ve snech. In concreto, pomočující se děti ve snu "vidí", že jsou na záchodě. A poněvadž již mají plný močový měchýř a musí, tak to halt pustí. Mozek lze ale nacvičit a takové sny "nacvičit" na další kontroly. Dítě se např. navyká ve dne na to, aby si sáhlo na prkýnko nebo jiné další kontroly. Ve spánku tyto dodatečně naučené kontroly nedávají naučené dotykové informace a mozek tak zjistí, že něco nesouhlasí a dítě je probuzeno.
Vaše reakce
Miroslav Zapletal,2011-02-04 00:20:23
je zcela od věci článku, zato naopak zcela k věci tématu. Vaše poslední věta... Rozumím-li správně, pak potvrzuji: Ano, ve snech je jak moje prožívání, tak vlastní hodnota věcí (stavů, vztahů etc.) jaksi "skutečnější", pravější a silnější než v bdělé realitě. Snad proto, že ve snu mám co do činění s "ideálními entitami" (jako třeba v uměleckém díle), kdežto v realitě jen s epifenomény (uzly) energetického proudění? S hypotézami o paralelním světě bych byl opatrný. Spíše, z jistého úhlu viděno, bych chtěl tvrdit: bdělý život je mi toliko zdrojem látky pro skutečný život snový. Mluvím pravda o něčem jiném než vy, jako i vy o něčem jiném, než článek. Rozhodně: Zapisování vlastních snů (k čemuž já jsem líný) je chválihodná činnost. Sny a plynutí času: to je problém, na který se zaměřte! A vůbec "formální" skladba snu může být pro poznání psychiky mnohem zajímavější než různé interpretace obsahu, jakkoli je to samozřejmě obsah, který je pro mé Já důležitý.
Zapisovanie snov
Milan Závodný,2011-02-02 20:47:14
Už roky si zapisujem sny. Ale toto nie je sen: Začítaný nad knihou som mal zrazu pocit, že ku mne ktosi ide, doslova ma to od knihy odtrhlo. A vzápätí zazvonil zvonec. Vysvetlenie: V sústredení nad knihou môj mozog informáciu o návšteve presunul o pár sekúnd ďalej v čase, teda zvonec som počul normálne, ale mozog ma o ňom informoval s oneskorením.
Inak často sa mi stáva, že na podávanú otázku odpovedám skôr, než ju pýtajúci sa dokončí. Teraz neviem, či sa mi zdá, že ešte hovorí, alebo už načisto blbnem. Mám možné vysvetlenie na deja vu. Ide o náhodnú podobnosť skutočnej udalosti s niektorým z premnohých snov, ktoré môj mozog produkuje tak povediac bez môjho vedomia. Ale nemám vysvetlenie na stále častejšie pocity, že kdesi popri mne existuje paralelný svet, ktorý sa ma v nejakom zmysle týka. I dnes: Ten dohasínajúci oheň v diaľke medzi stromami a ten sen pred 40 rokmi, na ktorý som si už 40 rokov nespomenul... Ale to nebolo tu! Bolo to v akomsi inom svete. Nebol lepší,ale bol taký... emotívnejší.
to Milan Závodný
František Kříž,2011-02-07 23:49:09
Ne že bych Vám úplně rozuměl. Píšete, že odpovídáte dříve, než tazatel dokončí otázku - to bych vysvětloval tak, že z kontextu hovoru už předem tušíte kam by mohl směřovat případný dotaz a když dotyčný začne větu formulovat, už máte rozmyšlenou odpověď. Taky bylo zjištěno, že při zpracování informace dochází k výpadkům vědomí až na 1s (možná i déle) které si neuvědomujeme; takže okamžik štípnutí a jeho uvědomění považujeme za stejný i když je tam prodleva (kniha: Pollack - Chybějící okamžik).
Ohledně té časové souslednosti jak píšete na začátku, jsem si vzpomněl, že se mi stávalo: Probudil mne reálný hluk, který byl začleněn do snového děje a logicky z něj vyplýval. Jelikož mozek nemohl vědět že k hluku dojde, musel být předcházející sen vytvořen až zpětně, jako vzpomínka na prožitý sen. Není tedy možné, že ani sen neprožíváme jako děj, ale jen si uvědomíme "vzpomínku" na děj o kterém se nám ani nezdálo?
to František Kříž
Marek Fucila,2011-02-08 10:10:27
Musel aj nemusel... U mna osobne dovod prebudenia casto zapada do deja. Ale nie som si isty, ci tam je ta referencia na nejaky predosly sen. Nemohlo by to byt jednoducho tak, ze ten cely sen, akokolvek dlhy sa zdal vznikol az po zaregistrovani budika? Mozno sen trva zlomok sekundy a my mame len pocit, ze musel trvat tak dlho, ako keby sme sledovali film v realnom case.
K tej casovej suslednosti otazky a odpovede. Poznam aj opacny pocit - stava sa, ze mi ludia odpovedia skor ako som si myslel, ze som dokoncil otazku. Tu knihu si zrejme precitam, no zatial si to vysvetlujem tak, ze proces vyhodnotenia situacie dostane dve informacie - o tom, co som povedal a o tom, aka na to bola reakcia. Tieto informacie nemusia prist v spravnom poradi alebo nemusia byt "uvedomene" v spravnom poradi. Je s kludom mozne, ze ina myslienka predbehla spracovanie toho, co som povedal a sam seba oklamem, ze mi bolo odpovedane skor ako som dokoncil otazku alebo aj skor ako som ju vobec zacal. Ked do toho zahrniem vami spominane predvidanie otazky duhou stranou, tak je to vcelku pochopitelne.
Chýbajúci okamih
Milan Závodný,2011-02-08 23:08:00
Presne to som mal na mysli - mozog sám spracováva informácie akoby na vedľajší úväzok a mňa informuje s oneskorením, pričom dokáže selektovať, čo je pre mňa dôležitejšie, čiže emócie, pud sebazáchovy a pod. /Raz mi skočil do cesty chodec, brzdil som skôr, než som ho videl - aspoň sa mi tak zdalo, pristál mi na kapote./
Mozog vedie svoj vlastný - zvierací, emotívny život. Sekunda emócii v reále sa premietne do sna s bohatým dejom, tzv. živý sen. Potom žasnem, čo je pre mňa "dôležité". Z toho vyplýva, že život, ktorý vedieme, nás vlastne nezaujíma, až sen nám ukáže, o čo nám ide - akí sme.
Diskuze je otevřená pouze 7dní od zvěřejnění příspěvku nebo na povolení redakce
