Zvětšit obrázek

Nemocné háďátko. Kredit: Marie-Anne Felix, Monod Institute.

Není žádným tajemstvím, že viry jsou nebezpečnými protivníky. Na rozdíl od bakterií, které mají vlastní metabolismus a lze na ně proto více či méně úspěšně zacílit spoustu antibiotik, jsou viry vlastně jenom zlovolnou informací zapsanou v nukleových kyselinách a jejich život se odehrává především uvnitř napadené buňky. Je tudíž nesmírně problematické zlikvidovat viry a zároveň nezabít fungující buňky infikovaného těla. Jak přece každý ví, chřipka se neléčí léky, ale horkým čajem s citrónem, který ale rozhodně nemá žádné zázračné antivirální účinky. Jenom pomáhá udržovat pacienta v provozu do doby, než virům dojde dech. Pokud nastanou těžké komplikace, na které už čaj s citrónem nezabírá, tak budiž nemocnému země lehká. V boji s viry zatím nepochybně zoufale prohráváme.

Zvětšit obrázek

Slavné háďátko C. elegans. Kredit: Wikimedia Commons.

Nedávno se ale nadějí na lepší časy stala nemocná háďátka. Elegantní průsvitný červík z linie hlístic, háďátko obecné (Caenorhabditis elegans) a další příbuzné druhy jsou už dlouhá desetiletí v molekulárních laboratořích jako doma. V roli klasického modelového organismu se tak právě háďátko stalo například prvním mnohobuněčným organismem s kompletně osekvenovaným genomem, právě u něho byl také poprvé prezentován dnes již slavný mechanismus RNA interference. Háďátka jsou v laboratořích veskrze užitečná, ale v jedné naléhavé věci byla až donedávna nepoužitelná. Zdálo se totiž, že vůbec netrpí virovými infekcemi a že proto ve věci virů nejsou použitelná.

Vše zvrátil náhodný objev Francouzky Marie-Anne Felix z Institut Jacques Monod a jejích kolegů v týmu Davida Changa z Washington University School of Medicine. Felixová studovala háďátka C. elegans a blízce příbuzná C. briggsae, nasbíraná ve hnijícím ovoci a při tom si všimla, že některá háďátka vypadají nemocně. Když se je pokusila léčit antibiotiky, tak to nefungovalo. Pak nemocná háďátka rozmačkala a protlačila přes filtry s průměrem ok 0,2 mikrometru, kterými nemohla projít žádná známá bakteriální buňka, natož nějaký eukaryotní parazit. Tím, co prošlo, nakrmila nová háďátka a ta se spolehlivě nakazila.

Zvětšit obrázek

Sameček C. briggsae. Kredit: ES Haag, University of Maryland.

Vědci nakonec úspěšně identifikovali dva doposud neznámé, blízce příbuzné viry, pojmenované u C. elegans Orsay virus a u háďátek C. briggsae Santeuil virus. Jsou příbuzné malým RNA virům ze skupiny nodovirů, jejichž infekce byly až do této chvíle známé u hmyzu a ryb, ale nikoliv u lidí. Mají ale očividně o něco větší genom, je tedy možné, že jde o úplně novou skupinu virů. Jednotlivá háďátka jsou na virovou infekci různě vnímavá.

Je to skvělá zpráva pro bojovníky s viry ze všech laboratoří. Náhle máme k dispozici model studia virových infekcí u úžasně prozkoumaného modelového zvířete. Laboratorní kouzelníci teď budou moct vypínat či zapínat jednotlivé geny háďátka a sledovat, jaký to bude mít vliv na virovou infekci. První výsledky naznačují, že háďátka proti virům významně používají RNA interferenci, protože mutantní háďátka s vypnutou RNA interferencí trpěla závažnějším průběhem infekce a byla u nich naměřena vyšší hladina virální RNA. Jak je vidět, šťourání ve shnilém ovoci se vyplácí.

Pramen:
PLoS Biology, 2011; 9 (1): e1000586, ScienceDaily 26.1. 2011, Wikipedia (Caenorhabditis elegans, RNA interference)